8.4.2013 Petr 'Chmell' Chmelík - 4 355 přečtení

Netrpělivě očekávaná novinka české firmy Eduard je tu. Pojďme se podívat na obsah stavebnice. O tom je dnešní první díl.

Skoro dokonalý model

Petr "Chmell" Chmelík

Úvod

A to je konec klidu, konec starých časů. Přichází eduardí čtvrtkový Spitfire Mk.IXc. Tento model je vrcholem naší produkce, troufnu si dokonce napsat, že nejen naší, ale i světové čtvrtkové produkce.

Je dalším produktem naší konstrukční filozofie, kterou jsme definovali na základě analýzy ohlasů na čtvrtkové Fw 190A a Bf 110. Výsledkem je kompaktní model s dokonale zpracovaným povrchem a stejně dokonale provedenými viditelnými vnějšími i vnitřními detaily, což se týká především cockpitu, podvozku a podvozkových šachet.

Toto je část textu, který vyšel v Eduardím infu 1/2013. Při čtení těchto řádků jsem si v duchu říkal, že jsou to dosti odvážná tvrzení, ale stavebnice ještě v té době nebyla na světě a tak nešlo dělat jednoznačný závěr.

Ale pokud se má jednat o útok na špičku tak je dobré stavebnici i se špičkou porovnávat. Pro toto porovnání jsem si vybral stavebnice P-47 a Spitfire Mk.V od firmy Tamiya. O tomto porovnání bude ale některý z dalších dílů.

V dnešním díle bych vám chtěl představit obsah stavebnice a ukázat na zajímavé detaily.

Rámeček A

Rámeček s označením "A" obsahuje čiré díly. Ty jsou vylisovány tence a čistě. U recenzovaného zkušebního kitu byl rámeček přiložen k ostatním, proto je tak poškrábaná odsuvná část.

Rámeček C

Pod označením "C" se v rámečku skrývají díly křídla. A zde začíná "euforie". Spodní část má správně naznačené "vlnky" u trupu a ještě krásně znázorněné překrývání plechů. Ale asi nejzásadnější pokrok je nýtování. Křídla, trup a vodorovné ocasní plochy jsou krásně posety řadami nýtů.

Mohu s klidem konstatovat "již žádné pracné nýtování". Toto já osobně považuji za velké plus celé stavebnice. Další zlepšení pozoruji ve kvalitě linek paneláže, které jsou zase o něco ostřejší oproti modelu Bf-109 E.

Rámeček E

Pod písmenem "E" nalezneme ve stavebnici rámeček s díly trupu. A zase jak je psáno výše se jedná o prvotřídní práci. Krásné nýtování, krásné přesazení panelů, přesně jako to má předloha. Jen u šroubů kolem motoru bych dal přednost řešení jaké má Tamiya na svém Spitu Mk.Vb.

Rámeček F

Rámeček "F" obsahuje díly interiéru, křidélka, koncové oblouky, vodorovné ocasní plochy, směrovky, závěsníky a k nim také pumy. Díly jsou znovu vylisovány na jedničku s hvězdičkou.

Na dílech křidélek a vodorovných ocasních částí jsou opět krásné nýtové řady. Za povšimnutí také stojí znázornění plátna na křidélkách VOP a obou směrovkách.

Rámeček G

Posledním rámečkem je pod písmenem "G". Ten obsahuje díly exteriéru, jako podkřídelní chladiče, vrtuli a její kužel, části podvozkových šachet, hlavní podvozek a hlavně kanónů.

Nezmínil jsem výfuky, ty jsou naznačeny i se zahloubením a již ve stavebnici vypadají excelentně. Horší je to, ale u pneumatik hlavního podvozku. Ty mi přijdou ze všech dílů nejhorší. Pokud jde o otřepy tak jsem je hledal skoro marně, ale výjimka vždy potvrzuje pravidlo a tak malé otřepy najdete u podvozkových krytů. Je to možná i tím, že jsem možná dostal ještě ne zrovna 100% vyladěné výlisky.

Leptané díly

Nevelký aršík obsahuje jen ty nejnutnější díly. Přístrojovou desku, poutací pásy, nějaké ty drobnosti a pancéřové pláty za sedačku. Opravdu jen to nezbytné a to je dobře.

Masky

Obsahují vše potřebné na vymaskování překrytu kabiny a to jak v zavřené poloze tak v otevřené. Masky na disky kol budeme hledat marně a je to tak správně. Disky jsou totiž oddělené od pneumatik a tak se dají nabarvit bez problémů.

Obtisky

Ty jsou tištěny přímo u Eduardu a musím konstatovat, že se jedná o nejslabší část stavebnice. Soutisk především u znaků na horní křídlo ujel, kódové písmena UF*Q jsou neostré, což bude na stříbrném provedení modelu znatelné. Středy budíků na přístrojové desce ne a ne se trefit na střed a na všech znacích je je jakoby "rastr".

Popisky

Popisky jsou na tom o něco lépe nežli výše popsané obtisky, ale stejně ten kdo mohl porovnat popisky Eduardů a Cartografu u modelu Bf 109E ví své.

Návod

Doposud slabá část skoro všech posledních stavebnic firmy Eduard. Tentokráte jsem, žádnou záludnost nenašel, ale přiznávám, že jsem jej tak detailně nezkoumal. To až při stavbě.

Kamuflážní schémata

Šest kamuflážních schémat to je velmi pestrý výběr. Nebýt kvality obtisků, nemusel bych hledat předlohy jinde.

1. Spitfire LFMk.IXc, MH712, W/O Henryk Dygala, No. 302 Squadron, léto - podzim 1944
   Polská No. 302 Squadrona RAF byla jedním z útvarů, které participovaly na invazi do Normandie v červnu 1944. Svědčí o tom také invazní pruhy namalované na spodku křídla a trupu. Tento letoun je vybaven křídelními závěsníky pro 250lb pumy. Špičatá směrovka nesla nátěr čerstvými barvami a její kamufláž tak vypadá tmavší než zbytek letounu. Kresby se na přídích letounů RAF neobjevoval příliš často, dívka sedící na pumě je však jejich hezkým reprezentantem. Povšimněte si polského nápisu "Wycierac obuwie" (očistěte si obuv) vpravo od dvířek kokpitu.
   

   

   
   
2. Spitfire HFMk.IXc, MJ296, F/Lt Otto Smik, No. 312 Squadron, základna North Weald, konec srpna 1944
   Na tomto letounu létal velitel B flightu No. 312 Squadrony RAF F/Lt Otto Smik. Jeho aktuální osobní skóre je zobrazeno na dvířkách do kokpitu. V té době měl přiznáno 8 a ½ jistého sestřelu a tři zničené letounové střely V-1. Smik tento letoun používal v červenci a srpnu 1944, až do 3. září, k bojovým letům nad okupovanou Evropu. Toho dne byl zasažen protiletadlovým letectvem během útoku na letiště Gilze-Rijen.
   S pomocí příslušníků nizozemského hnutí odporu se mu podařilo dostat zpět do Velké Británie. Osud Otty Smika, židovského Slováka narozeného v Gruzii, se naplnil 28. listopadu 1944, kdy zahynul při útoku na nádraží ve Zwolle.
   Spitfire nese marking typický pro No. 312 Squadronu. Znak jednotky je namalován na obou stranách motorového krytu, malý československý výsostný znak pak na obou stranách trupu pod kokpitem. Dobový snímek neukazuje typ směrového kormidla, MJ296 mohl nést jak zakulacené, tak špičaté.
   
   

   

   
   
3. Spitfire LFMk.IXc, MJ586, Sous-Lieutenant Pierre Closterman, No. 602 Squadron, letiště Longues sur Mer, 7. července 1944
   Pierre Closterman se proslavil po celém světě svou knihou Velký cirkus. Jedním z letounů, které během své kariéry používal, je Spitfire MJ586. Closterman si pod čelní štítek nechal namalovat své skóre zahrnující sedm jistých, tři pravděpodobné sestřely a sedm poškozených letounů protivníka. Francouzské prameny udávají XX sestřelů.
   Počtem Clostermanových úspěchů se staly po válce předmětem dohadů, zejména pak díky odlišným způsobům počítání vítězství používaným v jednotlivých letectvech. Na konci války Closterman létal na Tempestech u No. 3 Squadrony RAF. Povšimněte si znaku jednotky na obou stranách motorového krytu.
   
   

   

   
   
4. Spitfire LFMk.IXc, MJ250, No. 601 Squadron, Itálie, léto 1944
   Spitfire MJ250 používala No. 601 "County of London" Squadrona počínaje červencem 1944. V té době jednotka měla za svůj domov italská letiště Perugia, Loreto a Fano a tento stroj byl nasazován primárně k útokům na pozemní cíle. Dočkal se konce války, avšak poté neušel šrotišti. Na MJ250 standardně létal F/O Desmond Ibbotson, DFC&bar.
   Toto stíhací eso má přiznáno jedenáct jistých, čtyři pravděpodobné sestřely a pět letounů poškozených.
   D. Ibbotson padl dne 19. listopadu 1944 v kokpitu Spitfiru MH614. Kamuflážní nátěr letounu byl odstraněn s výjimkou horního krytu motoru a trupové palivové nádrže. Ty se na dobové fotografii zdají být kamuflované, pravděpodobně pocházejí z jiného letounu. Znak jednotky se namalován na vrcholu kýlovky.
   
   

   

   
   
5. Spitfire LFMk.IXc, ML135, Jerry Billing, No. 401 Squadron, základna Tangmere, 7. červen 1944
   Jedním z mnoha Kanaďanů v uniformě RAF byl Jerry Billing. Do RAF se přihlásil v říjnu 1942 s cílem pomoci při obraně Malty. Nastoupil k No. 185 Squadroně a v jejích řadách bojoval nad středomořským ostrovem až do března 1943, kdy byl sestřelen pilotem Bf 109. V roce 1944 putoval k No. 401 Squadroně. Zde dne 7. června 1944, v druhý den invaze v Normandii, sestřelil bombardér Ju 88 a poškodil dva Fw 190.
   Protiletadlové letectvo se mu stalo osudným dne 1. července 1944, kdy zasáhlo Billingův ML135 a donutilo jej přistát na území nikoho. S pomocí francouzské rodiny se dokázal dostat zpět do Velké Británie. Po válce se Jerry Billing opět přihlásil k letectvu, tentokrát k Royal Canadian Air Force a zastával post leteckeho instruktora.
   V roce 1951 se stal členem Blue Devils – kanadské akrobatické skupiny na proudových strojích Vampire. Řady RCAF opustil v roce 1964 a poté působil jako testovací pilot společnosti DeHaviland.
   
   

   

   
   
6. Spitfire LFMk.IXc, ML135, Jerry Billing, No. 401 Squadron, Francie, 1. červenec 1944
   V kokpitu ML135 byl Jerry Billing dne 1. července 1944 sestřelen a nouzově přistál 7 mil jižně od francouzského města Carentan. Invazní pruhy na letounu zůstaly pouze na spodních plochách. Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno Dorothy.
   
   

   

   
   

Závěr

A máme tu konec prvního dílu. Závěrem jsem si vzpomenul na rozhovor s panem Šulcem na jedné z modelářských výstav v minulém roce. Kdy jsem se ptal, na jakou příčku by firmu Eduard zařadil a dostalo se mi odpovědi "na první společně s Tamiyou, ale to se asi se Spitem změní".

A já mohu konstatovat, že pro začínajícího nebo lehce pokročilého modeláře tato stavebnice není, ale pro ty ostatní je jedničkou v měřítku 1/48. Pokud bude sestavitelnost stejně tak dobrá jako samotné výlisky, není o slovech pana Šulce pochyb.

Druhý díl bude obsahovat náhledy na tři doposud vydané leptané sady.

Petr 'Chmell' Chmelík, KPM Plzeň

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za zkušební výlisky k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.