1/32 Sopwith Snipe Early – Wingnut Wings

18.3.2013 - 6 137 přečtení

01-snipe-early

Další kousek ze zoologické zahrady od pánů ze Sopwithu ...

Kterak sluka nahradila velblouda

Libor "Hellboy" Mužík

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Sopwith Snipe early
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32020
Plastových dílů: 113
Leptaných dílů: 11
Počet kamuflážních variant: 5

Úvod a trocha historie

Pokud si porovnáme výkony letounu Sopwith Camel a jeho nástupce Sopwith Snipe může nás napadnout myšlenka, zda bylo nutné nahradit již zavedený stroj strojem, který jeho výkony na první pohled rozhodně o tolik nepřevyšoval. Nebylo zařazení Snipa do činné služby tak trochu šlápnutím vedle?

Vždyť přece Sopwith Camel byl stíhacím letounem par excellence, letounem na němž létala největší spojenecké esa té doby. Byl to stroj o kterém se říkalo že je ve vzduchu tak obratný, že dokáže dvě otočky za dobu za kterou se jeho nejlepší soupeři stěží otočí jednou. Na druhou stranu se však někdy s nadsázkou tvrdilo, že na Sopwith Camel je počet tragicky zahynuvších vlastních pilotů skoro stejný, jako počet sestřelů nepřátelských letounů.

Pravda byla však poněkud jiná. Sopwith Camel byl díky soustředění největší hmoty (pilot, zbraně, nádrže) poblíž těžiště, navíc podpořené rotačním motorem, neuvěřitelně obratný a tudíž byl jako šitý na míru "dogfightům" s letouny jako Fokker Dr.I, Albatros D.V, či Pfalz D.III. S příchodem nových typů německých stíhaček, především Fokkeru D.VII začal Camel poněkud zaostávat, především v soubojích ve větších výškách.

British Air Board tudíž vypisuje počátkem roku 1917 specifikaci pro letoun. který má výhledově nahradit typy Sopwith Camel a SE.5a. Je požadováno, aby byl letoun schopen rychlosti 135 mph ve výšce 15.000 stop a aby byl schopen dosáhnout času kratšího než 10 minut při stoupání mezi 10-20.000 stopami.

Po obrovském výkonnostním skoku mezi typy Sopwith Pup a Sopwith Camel se očekával podobný výkonnostní skok i mezi typy Camel a Snipe. Původně bylo očekáváno, že by měl být letoun poháněn novým radiálním motorem ABC Dragonfly o výkonu 320 koní.

Tento motor byl však zejména pro svoji nespolehlivost naprostým zklamáním, a letoun byl tudíž poháněn výrazně méně výkonným motorem Bentley o výkonu 230 koní. Tím se poněkud snížily i jeho předpokládané výkony.

Po prvních soubojích Camelů s novými Fokkery D.VII však bylo nutné urychleně přezbrojit na letouny s obdobnými výkony ve větších výškách, jako měl německý soupeř. Přesto že v té době procházel Snipe letovými zkouškami, které poukazovaly na některé podobné problémy jako měl Sopwith Camel, jako byla určitá směrová nestabilita, způsobená malou směrovkou a nevyváženými křidélky, přesto bylo urychleně rozhodnuto o jeho zavedení do výroby a následně do činné služby.

Jednou z prvních perutí vyzbrojených novými stroji byla 4. Squadron AFC. Piloti byli sice tím pádem nuceni se vzdát vtípků o "zabijáckém" Camelu, byli si však vědomi výhod Snipů nad starším letounem.

Velitel letky C  John "Jack" Wright o tom napsal:

"Tak čtyřko je to tady. Vyměnili jsme své Camely za poslední novinku mezi britskými stíhacími letouny. Vypadá skoro jako zvětšený Camel, ovšem bez "hrbu", který mu dal jméno. Silný motor Bentley nám dává mírnou rychlostní převahu nad Fokkerem D.VII, ten však vystoupá stále o něco výše. Je o něco méně obratný než Camel, ale výšky 15.000 stop dosáhne už za 30 minut, zatímco Camel až za 45 minut."

Všimněte si Wrightova poznatku o větším dostupu Fokkera D.VII. To nebylo zaviněno špatnou konstrukcí letounu ani jeho pohonné jednotky, ale pouze fyzikálními a technickými zákony. Řadové motory nemají ve velkých výškách tolik problémů se snižujícím se podílem kyslíku ve vzduchu jako rotační motory, navíc se dají na rozdíl od nich doplnit přeplňováním a tím významně zvýšit přísun kyslíku do válců.

I přesto po válce zhodnotil působení Snipů další z Australanů  George Jones:

"4. peruť AFC byla vybavena především Camely s motory Clerget, a až osm týdnů před příměřím se její část konkrétně druhá letka přezbrojila na Snipy. Myslím si že to byla jedna z mála letek která si mohla užít pocit převahy nad vynikajícími Fokkery D.VII."

Na pokračování historie a nasazení Sopwithu Snipe se podíváme v recenzi typu Late, která vyjde během následujících nekolika dní.

Technické parametry

Rozpětí: 9,14 m
Délka: 5,84 m
Výška: 2,90 m
Nosná plocha: 25.20 m2
Hmotnost prázdného letounu: 596 kg
Vzletová hmotnost: 918 kg
Maximální rychlost: 195 km/h
Dostup: 5945 m
Stoupání do 15.000 stop 18 min 50 sec
Vytrvalost: 3 hod
Pohonná jednotka: rotační motor Bentley B.R.2 o výkonu 230hp
Výzbroj: sva synchronizované kulomety  Vickers ráže 7,7mm

 

Obsah stavebnice

Je zabalen v již tradiční, elegantním dvoudílné krabici z kartonu s akčním obrázkem souboje mezi Snipem a jeho největším soupeřem Fokkerem D.VII. Po otevření nalezneme samostatně balené rámečky stavebnice, návod, obtiskový arch s leptanými díly, vše pečlivě zatavené jednotlivě v obalech.

Návod

Co o něm napsat a neopakovat se? Že je jako obvykle vytištěn na křídovém papíru, a poskytuje modeláři vše potřebné k úspěšnému sestavení modelu?

To se na něj radši sami koukněte.

A dále jen telegraficky.

Tabulka s odstíny barev je, jak je již zvykem, bez odstínů Gunze (že by ve zbytku světa nebyly tak oblíbené jako u nás?) takže modeláři používající tyto barvy nezbude nic jiného než se spolehnout na převodní tabulky.

Sestavení kokpitu jsou věnovány čtyři stránky návodu včetně fotografií z létající repliky, což modeláři umožní postavit si malý model v modelu, který bude dobré si fotograficky zdokumentovat, aby se mohl později chlubit věcmi, které nebudou v uzavřeném trupu vidět.

Návod na sestavení motoru Bentley je doplněn nejen fotografiemi skutečného motoru, ale i několika fotografiemi (jsou i na jiných částech návodu) dokumentujícími znečištění z něho vytékajícím ricinovým olejem, což pomůže při závěrečné patině.

O schématu výpletů by se dalo říci, že je na letoun britské výroby poměrně nudné, je potřeba si pouze dát pozor na to, které dráty byly plochého průřezu a které byly kulatého, což je v návodu zohledněno odlišnými barvami. Pouze bych chtěl upozornit na odlišný tvar napínáků používaných britskou konstrukční školou, ale to se dá lehce dohledat v odpovídající literatuře nebo na internetu.

Laskavý čtenář jistě promine to že do recenze byly použity scany stránek od výrobce, nebylo to kvůli recenzentově lenosti, ale pouze pro to že mě přišlo škoda ničit návod rozebíráním na jednotlivé listy.

Návod si také samozřejmě lze stáhnou - jako u všech jiných modelů - na stránkách Wingnut Wings.

Plastové díly

Všeobecně se dá říci, že se jedná asi o nejlepší stavebnici, kterou jsem měl v ruce. Díly jsou bez otřepů, dělící roviny forem neznatelné a úroveň detailů se začíná nebezpečně přibližovat resinovým odlitkům od nejlepších výrobců. Bude třeba zvýšené pozornosti při oddělování jemných dílů od nálitků, doporučil bych na ně použít buď specializované modelářské kleštičky, nebo jejich opatrné, promyšlené odřezání žiletkovou pilkou.

Rámeček A

Rámeček se základními díly kokpitu a "drobotí" trupu jako jsou trupové přepážky, podvozkové nohy, motorový kryt a další. Na dílech je vidět maximální snaha ulehčit práci ze začišťováním a doplňováním detailů.

Trupová konstrukce je vylisována oproti starším stavebnicím zase o nepatrný kousek lépe (alespoň dle mého názoru), realističtěji vypadá zvláště palivové potrubí, přepínače a přístroje v kokpitu.

Velice pěkně je ztvárněn motorový kryt, včetně nanýtovaného zpevnění v jeho přední části. Vtoky jsou umístěny tak že nám bude stačit pouze odříznutí ze spodní roviny krytu a lehké zabroušení, takže si nepoškodíme povrch krytu.

Snaha co nejvíce ulehčit modelářovu práci je vidět i na detailech ovládacích táhel k pohyblivým částem letounu. Otázkou bude zda budou tyto titěrné "vychytávky" dostatečně pevné a nebudou praskat při protahování a následném vypínání nití či vlasců ztvárňujících lankové svazky.

Pěkným detailem je i ratanové "křesílko" pilota.

Pitotova trubice je vylisována naprosto čistě a bez rušivých dělicích rovin, bude však zřejmě dobré ji odvrtat v jejích ústích.

Rámeček B

Druhý rámeček se čtyřmi díly nám nabízí spodní a horní křídlo a spodní křidélka. Ztvárnění povrchu křídel a zpevňujících port je velmi realistické.

Spodní křídlo je vylisováno i s částí trupu, takže by neměl být problém s dodržením geometrie.

Horní centroplán je vylisován vcelku, bez mezery mezi ním a křídly, detailisté jej můžou odříznout a slepit k sobě třeba s pomocí drátových výztuh.

Naznačení inspekčních a servisních okének a kladky ovládání křidélek vyhoví běžnému modeláři dostatečně, o lepší detaily se zcela určitě postará některý z výrobců doplňků pro tyto stavebnice.

Povšimněte si tvarování otvorů pro vlepení vzpěr, které v podstatě znemožňuje jejich špatné nalepení.

Rámeček C

Průhledné díly jsou jen tři, dvě okénka ke kladkám na horní křídlo a větrný štítek. Jsou průhledné, bez povrchových kazů a propadlin.

 Rámeček D

Minirámečky D jsou v modelu dva, a obsahují kola podvozku, bomby, vzpěry  kulomet a další "droboť".

Ke kolům podvozku je asi zbytečné cokoliv říkat, stačí se podívat.

Kulomety Vickers byly rozděleny na dvě poloviny, zřejmě kvůli eliminaci možných vtaženin při chladnutí lisovací hmoty. Jejich detaily jsou asi hranicí toho co je možné z plastu vylisovat

Díl vyhazovacího otvoru nábojnic má snad jediné propadliny ze všech dílů stavebnice. Ve většině případů to nebude vadit, jelikož část s propadlinou je skryta pod krytem přední části trupu. Díl vedle je vzduchové nasávání k motoru. Zde se otevírá jedna z nemnoha možností pro výrobce leptaných doplňků, ztvárněním vstupního filtru pro motor.

A opět zjednodušení práce modeláře. Akorát zde podle mě dost možná s rozpačitým výsledkem. Očka na táhlech vypadají skvěle, umožňují však pouze "přednastavenou" polohu, s vodorovnými křidélky a výškovkou. Pokud bude chtít modelář postavit letoun s nezajištěným kniplem s rozhýbanými bude se muset buď smířit s tím, že poloha očka na táhlu zcela neodpovídá úhlu tahu ovládacího lanka nebo toto bude muset opravit.

Rámeček E

Motor Bentley B.R.2. Válce jsou opět dělené, tentokrát však není třeba odřezávat přebytečné svíčky a prořezávat žebrování jako tomu bylo u Fokkeru E.II/III, nebo u DH.2. takže bude třeba si hlavně pohlídat dobré usazení obou dílů a vše by mělo být v pořádku.

Navíc je skoro celý motor skrytý pod motorovým krytem.

Zdvihátka ventilů i nasávací potrubí jsou vylisovány čistě bez přesahů.

Samotné vačky ventilů a detaily okolo nich jsou pro běžný vitrínový model dostačující, soutěžní modely budou mít tuto část zřejmě o něco lépe propracovánu vlastními silami každého stavitele.

Rámeček F

Obsahuje výlisky trupu, ocasních ploch vrtuli a podle druhu letounu (early a late) odpovídající směrovku a křidélka horního křídla.

Výlisky trupu. Jak že to bylo v té reklamě? Fajnové ovocíčko, ne vlastně fajnové výlisky.

Šití na trupu je tak akorát, stejně tak i prověšení plátna na trupové konstrukci. I ostatní detaily jsou na odpovídající úrovni. Ztvárnění jednoho ze znaků konstrukční školy továrny Sopwith, otevřeného konce trupu dopadlo také na výbornou, detailisté si pouze dovnitř doplní výplet trupové konstrukce.

Plechový překryt trupu je vylisován v jednom kuse a lepí se na slepené poloviny trupu. Na čistotu detailů se můžete podívat sami v následující galerii, vyzdvihl bych pouze kožené lemování pilotního prostoru, které je ztvárněno včetně přišití ke konstrukci.

Ocasní plochy, platí pro ně to co pro ztvárnění povrchu a port na křídle, v podstatě bezchybné. Jediná výhradu bych mel k vylisování obou částí v jednom kuse v rovné poloze.

Toto nebývalo u letounů Velké války obvyklé, ocasní plochy bývaly ve svěšené poloze. Možná by bylo lepší vylisovat ocasní plochy ze dvou částí a nechat na modeláři aby se sám rozhodl v jaké poloze chce ocasní plochy mít.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Vrtule je tentokrát vylisována bez jakýchkoliv vtaženin, nenajdeme je ani ve středové části, kde je například měl i model Fokkeru E.II/III.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Již zmíněný alternativní díl stavebnice, kýlová plocha verze Early.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Lícování nasucho

Vyzkoušel jsem sesazení trupu, krycího plechu motorového a pilotního prostoru a spodního křídla. Žádné překvapení se nekonalo, vše bezproblémově sedí, a to samé se dá oprávněně předpokládat i o zbytku stavebnice.

Leptané díly

Obsahují jen to nejnutnější na vylepšení detailů stavebnice, které nejdou technologicky ztvárnit z plastu, jako jsou detaily kulometů a upínací pásy. Kvalita je výborná a práce s nimi bezproblémová.

Obtisky

Opět je pro výrobce stavebnice vyrobila firma Cartograf, jeden z nejlepších výrobců na modelářském trhu. V praxi to znamená že jsou vytištěny bez přesahů, práce s nimi je bezproblémová a výborně reagují na běžně prodávané usazovací vodičky.

Zbarvení a kamuflážní varianty

Jak je již dobrým zvykem výrobce jsou kamuflážní varianty doloženy fotografiemi s jejich popisem v návodu, a tytéž fotografie najdeme spolu s mnoha dalšími i na webu výrobce v sekci archívních fotografií.

Kamuflážní schéma A - Sopwith Snipe E7992 South Eastern Area Flying Instructors School 1918-1919

snipe-early-a

Sopwith Snipe E7992 ze druhé výrobní série, ve zbarvení v jakém létal v letech 1918-1919 v SEASI. Letoun byl zbarven stříbrnou barvou na všech plochách, barevné doplňky na předku trupu, vzpěry podvozku a křídel byly zbarveny buď červeně, nebo černě.

Kamuflážní schéma B - Sopwith Snipe E8015 - Letka "A" 43. Squadron 1918 pilot Edward Mulcair (2 vítězství)

snipe-early-b

Dochovaná fotografie zobrazuje letoun v poválečné podobě, z roku 1919. V barevné příloze je stroj zobrazen s trupem přemalovaným PC10 (oprava a následné přemalování první barvou která byla po ruce?) oproti zbytku letounu který byl v PC12.  Pilot letounu Edward Mulcair získal své dvě vítězství běkem posledních týdnů války v říjnu 1918.

Kamuflážní schéma C - Sopwith Snipe E8057 - Letka "B" 70. Squadron rok 1919

snipe-early-c

Stroj je v základním zbarvení PC12, s kovovými a dřevěnými částmi zbarvenými šedou barvou. Trupové označení třemi svislými pruhy bylo poznávacím znamením 70. eskadry RFC.

Kamuflážní schéma D - Sopwith Snipe E8069 - Letka "B" 4.Squadron AFC  říjen 1918 pilor Thomas Charles Richmond Baker (12.vítězství)

snipe-early-d

Letoun je opět v tradičním zbarvení PC12, a šedá na kovových a dřevěných částech. Byl součástí 4. eskadry AFC (Australian Flying Corps), jedné z prvních jednotek vybavených novými stroji. Pilotem stroje byl T.C.R.Baker australské eso se dvanácti sestřely. Zahynul v souboji s větším počtem nepřátelských Fokkerů D.VII čtvrtého listopadu 1918, několik dní před koncem války.

Kamuflážní schéma E - Sopwith Snipe E8132 - Letka "A" 208 Squadron Listopad 1918

snipe-early-e

Další z letounů z předpisovém válečném zbarvení PC12 a šedé , stroj se však od běžného standardu odlišuje plechovými částmi trupu bez ochranného zbarvení.

Doporučená literatura

  • Windsock Datafile 46 Sopwith Snipe

Závěr

Co konstatovat na závěr? S čistým svědomím mohu prohlásit, že nová stavebnice je z hlediska kvality nejlepší ze všech stavebnic Wingnut Wings jakou jsem zatím viděl. A zcela jistě patří k tomu nejlepšímu co lze koupit na modelářském trhu.

Takže kupujte dokud jsou.

Libor "Hellboy" Mužík, chmelnice.org

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.