22.2.2013 Roman "Randalf" Kresta - 4 228 přečtení

Stodesítka sice nepatřila k těm nejpovedenější strojům WWII, ale určitě si své místo na slunci zaslouží. Jednu z mnoha verzí v provedení Eduard si nyní prohlédneme ...

Ničitel

Roman "Randalf" Kresta

Model: Bf 110G-2 Profipack
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/72
Kat.č.: 7085

Bf-110

Kořeny typu Bf-110 sahají do roku 1934, kdy RLM vypsalo požadavek na těžký stíhací letoun s dlouhým doletem, ale současně zvládat souboje s lehčími jednomotorovými stroji, kde se předpokládalo, že menší obratnost stroje bude eliminována vyšší palebnou silou. Na této poněkud protichůdné (a v té době de-facto nesplnitelné) specifikaci se podepsal budoucí říšský maršál Hermann Göring, pravděpodobně zasažen ideou tzv. strategické stíhačky. Vznikla takto kategorie stíhacích letounů nazvaná Zerstörer (Ničitel).

První prototyp vzlétl 12. května 1936 a po ne zrovna úspěšných verzích A a B (slabé motory) byla první větší série Bf-110C se silnějšími motory DB 601 a novým křídlem. Verze "C" byla nasazena převážně v Polsku a Francii jako stíhací bitevní stroje, nad Anglií však už nestačily a byly staženy na čistě bitevní úkoly. Další verze D a E dostaly přídavné nádrže byly využívány jako lodní doprovod, verze F dostala ještě silnější motory DB 601F a možnost montáže raket pod křídla. Od roku 1940 se pak Bf-110 používaly i jako noční stíhače a pro tento účel vznikla verze F-4 s typickými fousy radaru Fug 202 na přídi.

I přes původní politické zadání a ne zcela úspěšnou kariéru bylo vyrobeno téměř 6000 strojů všech verzí. Mimo domovské Luftwaffe sloužily Bf-110 také v letectvech Rumunska, Maďarska, Itálie a také několik strojů při iráckém dobrodružství v roce 1941. Ve fotoprůzkumných variantách bylo vyrobeno 494 letounů.

Z Bf-110 byly odvozeny typy Me-210 a Me-410.

Obsah stavebnice

V pevné velké krabici s horním otvíráním nalezneme šest rámečků z tmavě šedého plastu a jeden průhledný, dále pak pochopitelně návod, obtisky, jeden malý lept a masky. K návodu pak ještě máme jeden list s opravami a doplněním návodu.

Díly jsou odstříknuty čistě a jsou dost detailní, jedinou výtku bych měl k stejnému naznačení paneláže i pohyblivých částí. Ale to je u Eduardů běžné a na druhou stranu i průměrný modelář ví, co s tím má udělat.

Za velice rozumný počin považuji způsob rozdělení a sesazení dílů tak, aby se eliminovalo pokud možno co nejvíce případného tmelení - například u motorových gondol, které se vlepí do zářezů na spodní části křídla. Podle fotek již postavených modelů a ze zkušenosti s posledními modely Eduardů však můžu s klidem konstatovat, že díly lícují velice dobře a tmel není nezbytný.

Vzhledem ke některým společným rámečkům s dalšími verzemi Bf-110 je vhodné prostudovat návod a použít jen části určené pro tuto verzi.

Samostatnou kapitolou je interiér, který má více částí než některé stavebnice komplet. V případě profipacku máme u palubní desky a přístrojů operátora na výběr mezi barevnými lepty nebo obtisky na detailně vyvedených dílech s reliéfem přístrojů, takže použití je dle libosti každého modeláře.

Ve spodní části křídla je předlisováno zevnitř mnoho otvorů, které se použijí podle jednotlivých verzí, zde je potřeba upozornit na opravný letáček, podle kterého takto učiníte. Model je již onýtován hlavními řadami, což pro ortodoxní nýtovače bude asi málo, ale pro většinu z nás to určitě stačit bude.

Velkým přínosem jsou masky, protože tento skleník maskovat ručně by si vyžádalo skutečně hodně trpělivosti a času. Překryt kabiny je v několika dílech a je přijatelně "tlustý" pro toto měřítko.

Kamufláže

Na výběr máme čtyři typicky šedivé německé kamufláže, snad jen schéma B z Itálie je lehce pestřejší.

• Schéma A: 4./ZG 76 Praha, Československo - jaro, 1944
  
  

  
  
• Schéma B: 5./ZG 1, Monte Covino, Itálie, léto, 1943
  
  

  
  
• Schéma C: W.Nr. 210087, 10./ZG 26 (III.JG 5) Gossen, Norsko, jaro, 1945
  
  

  
  
• Schéma D: 5./ZG 1 Wells, Rakousko, zima, 1943-44
  
  

  
  

Obtisky jsou v tradiční kvalitě, bez viditelného přesazení. Součástí jsou i popisky a obtisky palubní desky a přístrojů operátora. Je sympatické, že obtisk vosy je rozdělen s ohledem na možnost otevření zbraní v přídi.

Obtisky také elegantně řeší poněkud pokryteckou problematiku hákových křížů na směrovky - mezi obtisky je nalezneme jednou rozdělené napůl a pak ještě jednou vcelku umístěné na rohu obtiskového archu tak, aby se daly snadno odstřihnout při exportu do zemí, co zavírají oči před minulostí ...

Hodnocení

Stodesítka od Eduardů se jednoznačně zařadila mezi nejlepší modely tohoto typu v měřítku 1/72. V provedení profipack se můžeme bez obav vrhnout na stavbu z krabičky prostě jen tak pro radost. Nebo můžeme počkat a již tak detailní výlisky vylepšit odlévaným interiérem, které pro Bf-110G vydává Eduard v lednu v edici Brassin spolu s podvozkovými koly.

Ať už budete stavět krabičku nebo šlechtit, získáte zajímavý model, který (prozatím) není na našich soutěžích a výstavách moc vidět.

Pozn.: Snímky kompletních rámečků a kamufláže jsou z převzaty webu výrobce.

Roman "Randalf" Kresta, MK Apolo Kopřivnice

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.