1/32 Fokker E.III Late od Wingnut Wings

21.11.2012 - 4 981 přečtení

bedna

Firma Wingnut Wings vydala spolu s DH.2 a Fokkerem E.II/E.III Early také stavebnici Fokker E.III Late. Podle náznaků se ale nebude jednat o poslední stavebnici z rodiny Fokkerových Eindeckerů.

Pohroma Fokkerova

Petr "DeSnek" Pastera

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Fokker E.III Late
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32048
Plastových dílů: 112
Leptaných dílů: 14
Počet kamuflážních variant: 6

Úvod a trocha historie

Fokker E.III Eindecker byl jednomístný stíhací jednoplošník. Letoun navrhl Anthony Fokker na počátku roku 1915. Podélné řízení letounu bylo provedeno zkrutem povrchu křídel ("deformováním křídel"). Tento typ regulace je typický pro všechna raná letadla už od dob Taube. Později, pro svou nespolehlivost a neúčinnost bylo podélné řízení nahrazeno řízením pomocí křidélek, tak jak ho známe dodnes.

Fokker E.III byl stejně jako jeho předchůdce E.II vybaven synchronizačním mechanismem, revoluční inovací, která změnila tvář letecké bitvy. Se synchronizovaným kulometem bylo možno střílet přes točící se vrtuli bez nebezpečí jejího poškození. Kulomet odpálil střely pouze v případě, že v cestě nestály listy vrtule. Toto zařízení výrazně zlepšilo výkonnost letadla v jeho roli stíhače.

První systém na střelbu skrz vrtuli byl nalezen po zajmutí francouzského letounu Morane Saulnier Roland Garros typu L. Letoun byl totiž vybaven kovovými klíny odražečů střel spojených s vrtulovými listy. Tento systém dovoloval střílení přes vrtuli, ale deflektory výrazně snižovaly jak účinnost vrtule, tak účinnost střelby, ale také nevylučovaly poškození vrtule.

Anthony Fokker se rozhodl pro alternativní přístup k tomuto problému, vytvořením sestavy spojující hřídel motoru se spouští kulometu. Projektily bylo pak možno střílet pouze v okamžiku, kdy se vrtulové listy nenacházely před hlavní kulometu. Německá letadla vybavená tímto novým synchronizačním mechanismem ovládala oblohu až do začátku roku 1916. Toto období se proslavilo jako "Pohromy Fokkerovy", během nichž byli spojenečtí piloti pokládaní se svými špatně ozbrojenými letadly za "krmivo pro Fokkery".

První oficiální vítězství letounu Fokker E.III Eindecker bylo dosaženo nadporučíkem Wintgensem 1. července 1915, když sestřelil francouzský jednoplošník "parasol" Morane-Saulnier. Dva nejslavnější piloti “Eindeckeru“ byli Oswald Boelcke (19 z jeho celkem 40 leteckých vítězství bylo dosaženo na Eindeckeru) a Max Immelmann (s 15 vítězstvími na Eindeckeru).

"Fokkerova Pohroma" a celková vzdušná nadvláda Fokkeru Е.III skončila na začátku roku 1916 s příchodem letounů DH-2 a Nieuport 11.

Dohromady bylo postaveno 270 letounů Fokker E.III. Některá letadla se objevila i v jiných zemí, Eindecker létal například v Osmanské říši, v Rakousko-Uhersku a Bulharsku.

Eindeckery byly použity v boji proti všem typům nepřátelských letadel té doby. Piloti jej milovali pro velký výhled, zpracování, dostatečnou rychlost a stoupavost. Nový motor zlepšil ve velkém vlastnosti letounu, hlavně maximální výšku letu. Nicméně, piloti neměli důvěru v pevnost upevnění křídla a tak odmítali provádět ostré bojové obraty. Přes tuto nevýhodu veteráni v kokpitu E.III i nadále zvyšovali svá bojová skóre.

Konstrukčně Fokker E.III Eindecker vycházel ze svého předchůdce Fokker E.II Eindecker. Také některé letouny Fokker E.II byly při generálních opravách upraveny na standard E.III.

Právě hledání rozdílů mezi E.II a E.III je zajímavá detektivka. Literatura se shoduje na zástavbě přídavné nádrže za pilotem ke zvětšení výdrže letounu ve vzduchu a z vnějšku viditelné změně tvaru zakončení překrytu motoru. Obdélníkové zakončení u trupu bylo nahrazeno půlkulatým splývavým, patrně z důvodů omezenému hromadění zplodin a oleje z motoru pod krytem. Právě kryt motoru a tvar zakončení umožňuje jednoduché rozlišování mezi typem E.II a E.III na dobových fotkách.

Podklady se ale neshodují na zvětšení rozpětí křídel mezi E.II a E.III. Jediné jisté je rozpětí E.III 10 metrů. Kde je pravda, to již nikdo nezjistí. Vzhledem k dostupným informacím se dá předpokládat, že Fokker předělal (doplnil) stávající E.II o přídavnou nádrž a moderní plechové zakončení překrytu motoru na typ E.III a ponechal původní křídla. Potom si tedy může odporovat i údaj o rozpětí E.III.

Technické parametry

Rozpětí: 10,05 m
Délka: 7,25 m
Výška: 2,89 m
Nosná plocha: 16 m²
Hmotnost prázdného letounu: 399 kg
Vzletová hmotnost: 604 kg
Maximální rychlost: 150 km/h
Dostup: 3.600 m
Stoupavost: 3, 3 m /s
Vytrvalost: 1,5 hod
Pohonná jednotka: Gnome Monosoupape 100hp
Výzbroj: synchronizovaný kulomet Spandau 7,62mm IMG 08 nebo Schwarzlose M16 8mm

 

Obsah stavebnice

Klasická Wingnutí krabice s akčním obrázkem souboje Eindeckera s Nieuportem 11 ukrývá samostatně zabalené rámečky s výlisky, obtiskové aršíky, planžetu s lepty a návod – žádné další překvapení.

Návod

Návod tradičního vzhledu na křídovém papíře nás na první straně krátce seznámí s historií letounu a jeho základními technickými parametry.

I dále je vše v klasice Wingnutu. Tabulka s vysvětlením použitých symbolů v návodu, odstíny barev ve vzorníku Tamiya, Humbrol a Masterkit. Zde mne stále mrzí, že WNW ignoruje barvy Gunze. Takhle je hledání správných odstínů prosto nudy. Ostatně i vlastní správný odstín na konstrukci trupu a dalších částech bude zábava, protože uváděná Fokkerovská šedá je dost diskutabilní. Osobně se připojuji k názoru, že zde byla použita základní barva asi ne nepodobná pozdější RLM02 a některé kovové části draku jsou dle mého skromného názoru v barvě pozdější RLM66. Ale tento svůj odhad nevnucuji. Jenom jsem k němu dospěl po diskusi s Hellboyem a Zdeskem a po pohledu na fotky dochovaných draků.

Na další stránce máme nákresy částí stavebnice s označením dílů, které při stavbě nepoužijeme. Rámečky totiž slouží nejenom jako základ pro stavebnice E.II a E.III a podle informace na štítcích výlisků budou také použity jako základ pro budoucí stavebnice E.I a E.IV. Takže to vypadá na vydání celé rodiny Fokkerových Eindeckerů.

Dále již vše pokračuje jak má, návod nás provede stavbou krok za krokem. K návodu ale mám stejnou připomínku jako kolega Hellboy a to, že složitý systém kroucení křídel na straně 11 je totálně chaotický a nevypovídající o skutečném vypletení. Myslím si, že použití různých barev u výpletů by na srozumitelnosti jenom přidalo. Naprosto nepochopitelné je i vedení příčného výpletu v kabině.

Na druhou stranu je návod bohatě prošpikován dobovými fotkami z archívu WNW. Fotky skvěle dokumentují jednotlivé podsestavy i uváděné kamufláže. Další fotky jsou k nahlédnutí například zde.

Vlastní návod je ke stažení na stránkách Wingnut Wings. Tam naleznete i dvě korekce kamufláží KuK.

Plastové díly

Rámečky jsou vylisovány ve standardu WNW. Povrch je čisty a nezjistil jsem žádnou propadlinu.

Jediné, z čeho mám opravdu strach, je úžasně jemná vnitřní konstrukce trupu se spoustou vtoků, které byly navrženy místo vyhazováků. Ovšem jejich odstraňování a začišťování bude opravdu lahůdka lahůdek.

Stavebnice E.III Late obsahuje proti stavebnici E.II/E.III Early místo rámečku G rámeček H s nábojovou schránkou, horním a bočním krytem motoru.

Rámeček A
Rámeček B
Rámeček C
Rámeček D
Rámeček E
Rámeček F
Rámeček H

Leptané díly

Leptané díly jsou shodné se stavebnicí E.II/E.III Early.

Obtisky

Jak již uvedl kolega Hellboy, dekály jsou vytištěné firmou Cartograf. Víc není třeba dodávat.
Arch A4 a další dva malé aršíky obsahují vše pro 5 kamufláží, a také lahůdku v podobě zastřeného identifikačního čísla letounu Manfréda von Richthofena.

Zbarvení a kamuflážní varianty

Dlouhou dobu byly Fokkery Eindeckery identifikovány a vyobrazovány jako v převážné většině v přírodní barvě plátna, případně jako nabarvené šedou, či šedozelenou barvou. To se však podle posledních výzkumů podstatně změnilo a dnes historici na základě dobových popisů leteckých soubojů a odečítání černobílých fotografií dochází k názoru, že většina Eindeckerů byla nejpravděpodobněji potažena již předem obarveným plátnem (béžovým nebo šedozeleným). Jedním ze silných argumentů je to, že na trupech prosvítají skvrny od oleje, paliva a ušpinění, které by na plátně lakovaném barvou na vypínací lak rozhodně nebyly vidět.

K té samé variantě se v návodu přiklánějí i výrobci stavebnice.

  • Barevné schéma A
    Fokker E.III 405/15, Otto Pfälzer (3 vítězství), Ernst Udet (62 vítězství), KeK Habsheim, březen 1916.
    Letoun je poměrně dobře zdokumentován na dvou přiložených fotografiích v návodu.
  • Barevné schéma B
    Fokker E.III 608/15, Josef Jacobs (48 vítězství), Fokkerstaffel-West, květen 1916.
  • Barevné schéma C
    Fokker E.III 246/16, Max Immelmann (15 vítězství), KeK Douai, červen 1916.
  • Barevné schéma D
    Fokker A.III „A8”, Austro-Hungarian Navy 1916.
  • Barevné schéma E
    Fokker E.III, Manfred von Richthofen (80 vítězství), Kasta 8, červen 1916.
    V červnu 1916 je Manfred von Richthofen u Kasta 8, kde příležitostně létá i na E.III, na kterém měl i zdokumentovanou nehodu. Manfred von Richthofen naštěstí nebyl při nehodě zraněn. Na první sestřel si ale musel ještě počkat do 17. září téhož roku, kdy již létal na Albatrosu D.II.
  • Barevné schéma F
    Fokker A.III 03.43, Flik 8 & Flik 19, Austro-Hungarian Army, květen 1916.

Doporučená literatura

  • Squadron/signal publication 158 - Fokker Eindecker in action
  • Windsock datafile 15 - Fokker E.III

Přesnost stavebnice

Na ModelForu ve stavebním tématu Hellboye se momentálně rozhořela diskuse na téma shody stavebnice se vzorem.

Zkusím to zhodnotit jednoduše. Pro normálního lepiče, který si najde fotky Fokkeru E.III na netu, a rozpozná, že na fotce je skutečně Fokker E.III je přesnost vyhovující. Problémem se totiž staly revizní otvory v podlaze kokpitu a způsob uchycení plátna na křídlech a VOP.

Revizní otvor u Fokkeru E.III byl zvětšen a umožňoval lepší přístup ke kniplu než původní dva oddělené otvory. WNW mají na podlaze pouze původní dva oddělené zakryté otvory. Kdo si bude chtít pohrát, stačí mu kousek tenké plastové destičky s patřičným otvorem pro knipl, narýt spáru, a je hotovo.

Znázornění půlkulatých lišt, které upevňují plátno na křídlech se mi zdá přiměřené. Na VOP jsem z dobových fotek žádné viditelné přichycení nebo šití nenašel.

Závěr

Závěr pro mne je jednoznačný – mám v ruce kvalitní stavebnici Wingnut Wings a očekávám pohodovou stavbu, kterou budete moci sledovat na ModelForu.

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.