1/32 Fokker E.II/E.III od Wingnut Wings

2.11.2012 - 4 832 přečtení

zahlavi

Stroj, na kterém začínala mnohá budoucí esa německého letectva.

První skutečný bojovník

Libor "Hellboy" Mužík

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Fokker E.II/E.III early
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32018
Plastových dílů: 129
Leptaných dílů: 14
Počet kamuflážních variant: 5

Úvod a trocha historie

Fokker Eindecker byl stěžejním typem německého letectva počátku války. Stal se prvním letounem specializovaným na vedení vzdušných soubojů, navíc byl vyráběn v dostatečném množství. Tím umožňoval vytvoření specializovaných leteckých jednotek, skládajících se již ne z osamělých pilotů, bloudících na nebi a hledajících soupeře, ale ze skupinek pilotů s jednotnou taktikou soubojů.

S leteckými souboji na něm začínalo mnoho budoucích es, mezi jinými třeba Max Immelmann, Josef Jacobs, Ernst Udet, ale i eso ze všech největší Manfred Von Richthofen.

Ideově vycházel z licenčních Pfalzů E, jejichž předlohou byly francouzské Morany H. Na rozdíl od nich měl Fokker Eindecker trupovou konstrukci tvořenou ocelovými trubkami, jiný náběh křídel, delší trup a mnoho dalších změn. Oproti spojeneckým letounům však byl vybaven nejrevolučnější novinkou počátku války, a to synchronizačním zařízením, umožňujícím pilotovi střílet okruhem vrtule bez nebezpečí prostřelení si vlastní vrtule a následnému neplánovanému přistání na nepřátelském území.

Typ E.II vycházel velmi úzce z předchozího typu E.I, evolučního typu neozbrojeného Fokkeru M.5K vyvinutého v roce 1913. Byl to středoplošník s křídly bez křidélek, která byla při manévrování "natáčena" pomocí vnějších výpletů.

Byl vybaven silnějším 100 hp licenčním 9-válcovým rotačním Gnome Monosoupape místo původního 80 hp Oberusselu U.0. Zatímco typ E.I byl vyzbrojen tak, že na M.5K byl namontován kulomet, s vyzbrojením E.II se od začátku počítalo a kulomet Spandau 08 byl od počátku integrován do draku letounu.

Dne 13. června 1915 Anthony Fokker předvedl nový Fokker E.II před německou generalitou, včetně korunního prince Viléma. 23. a 24. června předvedl letadla na letišti v Douai velení německé šesté armády. Během těchto předváděcích letů se usilovně snažil najít jakékoliv nepřátelské letadlo, ale nepodařilo se mu to.

Prvním, kdo zaznamenal sestřel s novou zbraní byl 1.července Kurt Witgens, který nad frontovou linií sestřelil Morane Saulnier L. Jelikož však poškozený letoun přistál na svém území, nebyl sestřel Witgensovi uznán. To samé se Witgensovi stalo o tři dny později s dalším Moranem L a opět mu vítězství nebylo uznáno. Vše se povedlo až 15. července, kdy Wintgens zaznamenal své první oficiální vzdušné vítězství, a opět nad Moranem L. Bylo to nejen první oficiální vítězství na Fokkeru Eindecker, ale také první potvrzené vítězství letounu vyzbrojeného synchronizovaným kulometem.

Fokkery E.II byly stavěny souběžně s Fokkery E.I; to, jakým typem se drak stal, záviselo na volbě zastavěného motoru. Vyrobeno bylo celkem 49 exemplářů, z nichž bylo 45 dodáno na frontu. V prosinci 1915 se přešlo na výrobu typu E.III, byly však na něj později přestavěné i některé E.II vracející se na opravy do mateřské továrny.

Technické parametry

Rozpětí: 9,52 m
Délka: 7,30 m
Výška: 2,89 m
Nosná plocha: 16 m²
Hmotnost prázdného letounu: 399 kg
Vzletová hmotnost: 610 kg
Maximální rychlost: 140 km/h
Dostup: 3.600 m
Stoupavost: 3, 3 m /s
Vytrvalost: 1,5 hod
Pohonná jednotka: Gnome Monosoupape 100hp
Výzbroj: synchronizovaný kulomet Spandau IMG 08

 

Obsah stavebnice

Po otevření krabice s překrásným akčním obrázkem letící dvojice Eindeckerů, v ní najdeme samostatně zabalené všechny rámečky s výlisky, obtiskový aršík, planžetu s lepty a návod. I když krabice utrpěla nějaká povrchová zranění během cesty z Nového Zélandu k nám (ale spíše u nás na České poště), obsah byl naštěstí neporušený a v naprostém pořádku.

Návod

Návod je vytištěn v již tradičním vzhledu na křídovém papíře, na první straně nás krátce seznámí s historií letounu a jeho základními technickými parametry. I dále je vše jako obvykle, následuje tabulka s odstíny barev a na další stránce nákresy částí stavebnice s označenými díly, které při stavbě nepoužijeme.

U tabulky doporučených barev bych se rád krátce zastavil. Po vyhledání některých odstínů barev podle vzorníku firmy Tamiya (konkrétně odstíny Fokker beige a Fokker grey), mě překvapil barevný rozdíl mezi jejich vzorníkem a nákresy Ronnyho Bara. Je to patrné zvláště u barvy Fokker grey, která je podle Tamiyi šedá RLM, ale na nákresech je zobrazována jako šedozelená. Je na každém modeláři, jak se s tímto rozporem vyrovná.

Dále již vše pokračuje jak má, návod nás v jednotlivých podsestavách doplněných archivními fotografiemi přehledně a srozumitelně provádí celou stavbou. Jediná část, která je podle mě trochu nepřehledná je strana 11, kde jsou rozkresleny výplety letounu. Ta mě přijde, hlavně díky velkému množství výpletů na spodku letounu, trochu zmatená. Možná by stačilo odlišit barevně nebo číselně některé výplety, nebo přidat nákres s postupným vyplétáním podvozku a výpletů ovládajících kroucení křídel.

Návod si také samozřejmě lze stáhnou - jako u všech jiných modelů - na stránkách Wingnut Wings. Tam nalezneme i drobnou korekci návodu na letoun Ernsta Udeta a také návod na ztvárnění leštěného hliníkového povrchu krytu motoru a předních částí trupu.

Plastové díly

Při prvním seznámením s výlisky mě překvapily některé rozpory mezi lisovanými díly, jako jsou rozdílné povrchy u některých dílů, a některé z mého pohledu nelogičnosti, přílišné zjednodušení, nebo naopak zesložitění práce u některých dílů stavebnice. Vím, že se mnohdy jedná o věci, u kterých bychom u jiných výrobců mávli rukou, ale považuji za férové na ně u stavebnice kvality jakou mají stavebnice Wingnut Wings upozornit. Neznamená to v žádném případě, že jsou díly špatné ale ...

Rámeček A

Obsahuje "droboť" dovnitř i vně trupu, vnitřní trupovou konstrukci, vybavení kokpitu, část podvozku a ocasní plochy. Velmi pěkné jsou například detaily kniplu a jeho příslušenství, pěkným detailem je plyšový medvídek či pistole na světlice. Sedačku pilota skládáme ze sedáku s velmi pěkným koženým polštářkem a plátěné opěrky. Je nám nabízen kulomet ve dvou provedeních, a to s plastovým chladicím plátnem a Hi-tech s leptaným pláštěm i čelem z leptů. Přesahy formy jsou znatelné, ale ve většině případů bude stačit přejetí skalpelem.

Některé díly mají poměrně široké licí vtoky které nám na zvláště na vnitřní konstrukci mohou trochu zkomplikovat jejich odstranění a zabroušení. Další věcí, která mě trochu překvapila jsou průchodky na lanka k ocasním plochám, které bych spíše očekával z leptu, takhle se budou docela špatně začišťovat do trupu.

Rámeček B

V tomto rámečku máme díly trupu, ke kterým se vrátím později, díly motorového krytu, podlahu kokpitu a další části podvozku. Velmi pěkné je ztvárnění detailů vnitřku trupu; škoda jen, že většina z nich nebude po uzavření vidět.

Podle mého názoru je toto nejrozporuplnější část stavebnice. Chápu, že vylisování trupu s pravoúhlým profilem a zvláště jeho vyndání z lisovacího stroje je složité. Ale myslím si, že zvolený způsob, kdy jsou půlky trupu dělené uprostřed, mohou přinést při lepení problémy jak při lepení, tak při tmelení spáry. Stejným způsobem trochu utrpěly detaily na krytu motoru, naštěstí je plechový kryt pod ústí kulometu součástí leptů. A do třetice šití na spodku trupu je řešené stejně jako např. u stavebnic Eduardů, kde je vlepujeme celé jako pásek do osazeni na spodku trupu. Toto řešení je poměrně citlivé na přesnost vlepování, aby se slabá páska se šitím nezvlnila anebo abysme nevytlačili zbytky lepidla mimo spáru. U tohoto dílu bych spíše čekal šití ve formě leptu.

Rámeček C

Průhledný rámeček s větrným štítkem je vylisovaný bez chyb či poškrábání.

Rámeček D

Tento výlisek je ve stavebnici dvojmo, a obsahuje výlisky kulometů, které v této verzi nepoužijeme (ale mohou se hodit), pár dalších detailů a luxusní kola. Na gumové části jsou vylisované nápisy výrobce, výborně vypadají i plátěné kryty kol. Podle oddělení dílů to vypadá, že jsou kola připravena i na drátěné výplety pro další stavebnice.

Rámeček E

Obsahuje díly motoru. Jsou v něm díly jak na Gnome Monosoupape, tak na Oberursel U.I. Motory se liší v umístění svíček a jinými typy zdvihátek. Zatímco u zdvihátek si prostě vybereme ty správná, se svíčkami na motoru to bude trochu složitější. Jsou již totiž vylisované na válcích motoru, a modelář si musí nesprávné odříznout z válců, což nebude mít vůbec jednoduché. Navíc se bude muset pokusit prorýt v místech řezů žebrování válců. Přimlouval bych se pro příště za přidání ještě dalších dvou správných výlisků. které by se daly použít bez této úpravy.

Rámeček F

Jsou v něm obsažena křídla a dva druhy vrtulí a pár dalších drobných detailů. Na výliscích vrtulí jsou malé propadliny, ale není to nic, co by nenapravila troška tmelu a lehké přebroušení.

Větší problémy nám přidělá ztvárnění kompasu umístěného na pravém křídle, který bohužel časné Fokkery E.II a E.III neobsahovaly. Nezbyde nám, než jej opatrně odříznout (což nebude vzhledem k umístění vedle chodníčku na křídle lehké) a přetmelit.

Rámeček G

V posledním rámečku jsou plechové kryty trupu. Opět jsou vylisované s výbornými detaily, zvláště plnících hrdel nádrží. Viditelná vtaženina si říká o přetření surfacerem na štětci a lehké přebroušení.

Lícování nasucho

Na horní části trupu je při složení  nasucho vidět propadnutí středu trupu, bude jej zřejmě třeba před slepením vyztužit .

Leptané díly

Na menší planžetě jsou vyleptané některé díly na vyšperkování stavebnice. Najdeme na ní upínací pásy, náhradu nedovylisovaného (viz výše) ochranného plechu na krytu motoru a především několik chladících plášťů a dalších detailů na kulomet. Je třeba dávat pozor na návod případně fotografie stavěného konkrétního letounu, abysme zvolili správné díly.

Obtisky

Jsou vytištěné firmou Cartograf. To je asi vše, co je třeba říci. Pro neznalé to znamená dokonalý soutisk, přesné barvy, naprosto bezproblémovou práci a vynikající reakci na usazovací vodičky.

To, že obtisky mimo výsostné a identifikační znaky obsahují i nepřeberné množství popisek, přístrojů a štítků, jsme si už zvykli, ale na tomto letounu obsahují i takovou lahůdku, jakou jsou částečně setřené (či odřené) nápisy na trupu letounů, které jsou vidět na některých archívních fotografiích.

Zbarvení a kamuflážní varianty

Dlouhou dobu byly Fokkery Eindeckery identifikovány a vyobrazovány jako v převážné většině v přírodní barvě plátna, případně jako nabarvené šedou, či šedozelenou barvou. To se však podle posledních výzkumů podstatně změnilo a dnes historici na základě dobových popisů leteckých soubojů a odečítání černobílých fotografií dochází k názoru, že většina Eindeckerů byla nejpravděpodobněji potažena již předem obarveným plátnem (béžovým nebo šedozeleným). Jedním ze silných argumentů je to, že na trupech prosvítají skvrny od oleje, paliva a ušpinění, které by na plátně lakovaném barvou na vypínací lak rozhodně nebyly vidět.

K té samé variantě se v návodu přiklánějí i výrobci stavebnice.

Barevné schéma A

Jedná se o Fokker E.II 33/15, spoluužívaný Ottem Kissenberthem (20 vítězství) a Eduardem Bohmem (2 vítězství) z FFA 9b  - leden 1916.

Letoun je poměrně dobře zdokumentován na několika fotografiích, černě zbarvené kormidlo a černobílý pruh na trupu bylo identifikační označení letounů Armee Abteilung Gaede (armádní skupiny B).

Barevné schéma B

Fokker E.II 68/15, pilotovaný Lt Brůckmannem, příslušníkem Armee Abteilung Gaede - konec roku 1915 až počátek 1916.

Fotografie tohoto havarovaného letounu byly otištěny ve Windsock Datafile 91. Černá směŕovka a černobílý pruh na trupu toto letadlo identifikují opět k příslušnosti k Armee Abteilung Gaede, železný kříž na boku trupu částečně zakrývá šikmý černý pruh, na fotografii převráceného letounu je vidět, že zadní bílý proužek nepokračoval na spodní část trupu.

Barevné schéma C

Fokker E.II 69/15 pilotovaný Kurtem von Crailsheimem (1 vítězství), příslušníkem FFA 53 - říjen 1915

Popis kamufláže opět vychází z fotografií otištěných v publikaci Windsock Datafile 91 či v Osprey Aircraft Of The Aces 73 . Předpokládá se že první dva pruhy byly barvy stuhy vyznamenání Württemberg gold military merit medal, kterou von Crailheim obdržel, zatímco černo-bílé zadní pruhy byly barvy bavorské FFA 53.

Barevné schéma D

Fokker E.II 36/15 pilotovaný Ernstem Freiherr von Althaus (9 vítězství), příslušníkem KeK Vaux - prosinec 1915

Svobodný pán Ernst von Althaus byl focen před tímto jinak neoznačeným Fokkerem E.II (fotografie jsou publikovány ve stavebním návodu), tmavší barva plátna se dá odvodit ze skoro stejného odstínu jeho vojenského kabátu.

Barevné schéma E

Fokker E.III 105/15 pilot Ernst Udet (62 vítězství), příslušník KuK Habshein - březen 1916

Poslední kamufláž zřejmě vyvolá nejvíc otázek. Jedná se o Fokker E.III na krerém létal Ernst Udet. Tento letoun bývá nejčastěji zobrazován buď s pruhy v červeno-bílo-černé, či černo-bílo-černé kombinaci barev. Při pozorném prohlížení fotografie v Osprey Aircraft Of The Aces 73, nebo ve stavebním návodu je vidět že oba krajní pruhy jsou stejné barvy, která je světlejší nejen oproti železnému kříži na boku trupu, ale i oproti plátnu na trupu, takže se dá předpokládat jako nejpravděpodobnější barva modrá.

Doporučená literatura

  • Windsock-Datafiles 91 - Fokker E.I-E.II
  • Osprey - Aircraft of the Aces 73 - Early German Aces of World War I

Závěr

Jak tedy zhodnotit tuto stavebnici? Je to trochu problém, protože podle mého názoru nelze na stavebnice Wingnut Wings vztahovat běžná měřítka. Ale za to si mohou sami neustálým zvyšováním nasazené laťky kvality.

Celkově je tato stavebnice stále ve vysokém standardu ostatních modelů výrobce. Většina mnou popsaných problematických částí (šití na trupu, širší vtoky u tenkých dílů apod.) je snadno napravitelných nebo vyžaduje jen trochu zvýšenou pozornost při stavbě. Jako opravdu závažnější vidím slepení a následné přetmelení a vybroušení trupu a zbytečnou komplikaci s odřezáváním svíček na motoru.

Ale celkově nelze než tuto stavebnici doporučit všem modelářům stavícím letouny tohoto historického období, a všem dalším, kteří chtějí mít ve vitrínce jeden ze zásadních letounů, který tvořil dějiny letectví.

Libor "Hellboy" Mužík, chmelnice.org

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.