1/48 Messerschmitt Bf 110C/E – Limitka od Eduardu
15.2.2012 Jan 'Koty' Kotas - 6 950 přečtení
Náhled do krabičky se stavebnicí modelu v atraktivním středomořském markingu.
Co nového ve středomoří?
Jan „Koty“ Kotas
Model: Bf 110C/E
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 1164
Úvodem
Firma Eduard nás v prosinci loňského roku obšťastnila další verzí, nebo lépe řečeno sloučeninou již dříve vydaných variant tohoto nádherného letadla v atraktivních kamuflážních schématech používaných na středomořském bojišti. Rád jsem se této stavebnice ujal především z toho důvodu, že jeden z markingů je pro stroj Bf 110C-3 v italských barvách, pro které mám slabost. Nyní tedy k samotnému počinu společnosti Eduard.
Historie
Vzhledem k tomu, že se jedná o několikátý přebal této stavebice a o historii jako takové zde již bylo hodně napsáno, nebudu se tomuto odstavci věnovat. Ostatně základní historie je součástí návodu, který je možné stáhnout zde.
Stavebnice
Po otevření krabičky s pěknou akční kresbou „stodesítky“ ze severoafrického bojiště nalezneme 9 rámečků světle zeleného plastu obsahující cca 400 dílů, ze kterých použijeme téměř 2/3.
Dále zde nalezneme 2 rámečky čirých dílů, 2 planžety fotoleptaných dílů (1 barvená), stříkací masky na kabinu, obtiskový aršík vytištěný firmou Cartograf, barevný návod vytištěný na křídovém papíře a jako novinku sáček s Brassiny, kolečky hlavních podvozkových noh ve dvou verzích a vzduchovými filtry pro kamuflážní schema „A“.
Za zmínku stojí také to, že vzhledem k rozmanitosti kamuflážních schémat a tedy i jednotlivých typů, stavebnice obsahuje navíc i rámeček „Q“ s odlišnými polovinami trupu pro stavbu kamuflážní varianty „C“.
Plastové díly jsou v drtivé většině shodné s předchozími verzemi. A stejně taková je i kvalita výlisků. To znamená, že díly jsou, až na drobné výjimky, bez otřepů, bez přesazení dělících rovin a s pěkně znázorněným rytím a nýty. Stejně jako u většiny předchozích „stodesítek“ bych měl výhrady ke znázornění nýtů na křídlech.
Zatímco rytí je perfektní, nýty jsou dle mého znázorněny velmi jemně a doporučil bych je před nástřikem převrtat vrtáčkem malého průměru. Rozměr nespecifikuji, protože nevím, jaký mnou vyzkoušený vrtáček průměr skutečně má. Kvalifikovaný odhad je 0,20 mm. Drobné díly kokpitu, kulomety, nábojové schránky a další jsou jak již výše zmíněno, vzhledem ke zvolené technologii, velmi kvalitní.Totéž se dá říci o volitelné výzbroji pro zavěšení pod trup a křídla.
Obtisky
Obtiskový aršík je vytištěn, jak již bylo zmíněno, italským Cartografem, což je zárukou perfektního soutisku a maximální jemnosti natištěných obtisků. Modeláři si mohou vybrat z pěti atraktivních markingů.
Kamufláže
- Varianta A Bf 110E Trop, 8./ZG 26, letecká základna Derna, Libye, 1942. Vrak tohoto letounu byl vyfotografován na jednom ze severoafrických letišť. Kamuflážní nátěr je tvořen kombinací barev RLM 79 Sandgelb a RLM 78 Hellblau. Trupové písmeno G je v červené barvě stejně jako špičky vrtulových kuželů.
- Varianta B Bf 110E, Nachtjagd Division, Středomoří, 1941.
Tento letoun je zajímavý pro mě nádhernou celočernou kamufláží se žlutými kryty motorů a bílým pruhem na trupu. Jedná se o opravdovou výzvu pro modeláře. Jinak tento stroj patřil do stavu Nachtjagd Division nebo Nachtjagd Division, což je symbolizováno znakem jednotky na přídi letounu. Bílý pruh na trupu pravděpodobně ukazuje na možnost použití jako dopravního prostředku pro důstojníky, kteří prováděli inspekci na středomořském bojišti.
- Varianta C Bf 110E, Oblt. Theodor Rossiwall, CO of 5./ZG 526, Argos, Řecko, květen – červen 1941.
Tento pilot dosáhl za 2. světové války celkem 17 sestřelů. Bojové ostruhy si získal již ve španělské občanské válce, kde dosáhl 2 sestřelů. V roce 1941, konkrétně 6. srpna se stal držitelem Rytířského kříže. To již měl hodnost kapitána a velel 5. Staffel ZG 26. Jeho letoun nese žluté doplňky typické pro tažení na Balkáně.
- Varianta D Bf 110C-3, 235a Squadriglia, letecká základna Lonate Pozzolo, Itálie, jaro 1943.
Vzhledem k tomu, že se jedná o kamufláž, kterou jsem si zvolil pro svoji stavbu, dovolím se k ní vyjádřit obšírněji, i když především slovy Mirka „Glocka“ Říhy.
Italové obdrželi 3 Bf.110 a to dost opotřebované. Přestože existuje poměrně mnoho fotek na tyto 110, není jisté který letoun zrovna na fotce je (s vyjímkou 235-5, kterou si právě Eduard vybral jako svoji předlohu) a i ve věci taktických čísel nelze s jistotou nic tvrdit. Pokud budeme vycházet z pro nás dostupných faktů, např. že byla korektně identifikována Bf.110 v Guidonii v létě 1942 a že barevná fotka na "zelenou" 110 je z jara 1943, vychází nám pro letoun ze stavebnice následující:
Wnr: 1358 - dodán v červenci 1942, taktické číslo 235-5 v kamo RLM70/71, spodek RLM22. Německé kříže na horních plochách. Před letounem vyfocen kapitán Aramis Ammannato na jaře 1943.
Poznámka: zdroj fotografie je zde.
Ani u této, asi nejlépe zdokumentované Bf110 se nevyhneme odhadům. Existuje na ní výše uvedená barevná fotka, ale ta svým způsobem vnáší do celé problematiky více zmatku. Podoba zádní části trupu (za číslem 235-5) je rekonstrukce. Fotka tuto část nepostihuje. Existenci německých křížů na spodku křídla nelze potvrdit, ale je možné, že tyto byla zatřeny (analogie na fotky dalších Bf 110).
Co se týká horních ploch, Eduard má na schématu kříže umístěny na "fleku tmavší barvy", kteru v návodu identifikuje jako italskou Verde Oliva. Pokud pomineme nelogičnost toho, proč by Italové zamalovali kříž jejich barvou a pak ho obnovili, je to dáno přiloženou fotkou (jedinou dosud známou), ze které u Eduardu pravděpodobně "vyšli". Jednotlivá barevná pole byla dost zašlá a tak se kamufláž může jevit "různorodě". Část původního německého markingu byla zatřena barvou Verde Oliva Scuro 2, jak je to patrné v oblasti žebříčku a pod číslem 5. Nelze si však nevšimnout, že pod číslem 235 je původní barva jakoby poškrábána. Je to v místě, kde byl obvykle umístěn trupový kříž. Podle italských zdrojů trupové kříže obrousili, nebo oškrábali.
- Varianta E Bf 110E, Heinz Nacke, 6./ZG 76, Řecko, 1941.
Z mého další zajímavá kamufláž, která při dobré reprodukci na modelu nadchne. Tento stroj byl létán Heinzem Nacke, který během 2. světové války dosáhl celkem 14 vítězství. Zajímavé je, že jich dosáhl v krátkém období od 12. května do 30. srpna roku 1940.
Závěr
I když je pro mnohými přístup obrnické firmy Eduard občas kritizován jako čistě komerční (ale co jiného lze od soukromé firmy očekávat), myslím si, že zrovna touto limitovanou edicí udělal výrobce radost většině z nás. Mě samotnému především zařazením italského stroje, ale také pouštní varianty ze základy Derna v Libyi. Lze tedy říci, že pokud výrobce zůstane u nastoupené cesty přebalů a aktualizací již dříve vydaných modelů, určitě si najde řadu dalších příznivců i u typů letadel, která se na první pohled nemusí zamlouvat všem.
Jan „Koty“ Kotas
Zdroje
Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutý vzorek k recenzi.
Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
