1/72 Super Mystére Sa’ar, AZ model – stavba

22.1.2012 - 7 388 přečtení

pict-258

Stavební recenze stavebnice AZ model.

Super Mystére Sa’ar - sladká stavba

Jaroslav 'Tango' Hátle

Model: Dassault Super Mystére B.2 „IDF“ with Pratt & Whitney engine
Výrobce: AZ model
Měřítko: 1/72
Materiál: plast, resin
Katalogové číslo: AZ7351

Úvodem

Před časem jsem na stránkách ModelWebu zveřejnil náhled na stavebnici francouzské stíhačky Dassault Super Mystére v měřítku 1/72 od AZ model a tehdy jsem slíbil, že ho i postavím. Že jsem model opravdu postavil, se uživatelé ModelFóra mohli přesvědčit a nyní je načase poznatky shrnout do stavební recenze.

Hned zpočátku jsem se rozhodl, že tentokrát se nebudu pouštět do nějakých větších akcí, model postavím víceméně z krabičky a upravovat budu pouze minimum detailů. Stavebnice AZ model jsou totiž často prezentovány spíše negativně, proto jsem chtěl vyzkoušet jak se věci opravdu mají.

Model

Přestože odkaz na krabičkovou recenzi je již v úvodním odstavci (a další na konci článku), myslím, že nebude na škodu si shrnout základní fakta:

  • Stavebnice obsahuje 34 plastových dílů ve dvou rámečcích, jednodílný čirý překryt kabiny a pět dílů, odlitých z béžového polyuretanu.
  • Plastové díly jsou relativně čistě odstříknuty ze středně šedého plastu, povrch je matný, s drobnou krupičkou. Rytí je negativní, přiměřeně široké i hluboké, ale na hřbetě a spodku trupu se ztrácí. Vedle linek paneláže je na povrchu ztvárněno i několik nýtových řad. Ty jsou dostatečně jemné, ale na několika místech se rovněž ztrácí.
  • V podvozkových šachtách model obsahuje pouze části, viditelné při zavřených hlavních krytech. Na podvozkových nohách jsou patrné stopy po dělící rovině, kryty jsou typicky shortrunově silné.
  • Resinové díly představují vanu kokpitu, jejíž součástí je nezvykle i řídící páka, sedačku s předlitými pásy a podvozková kola.

Stavba

Nejprve jsem vyřezal a začistil hlavní díly a všechny styčné plochy zarovnal brusným papírem, položeným na skleněné desce. Po tomto zarovnání hlavní díly lícují překvapivě dobře.

Zalomenou žiletkovou pilkou jsem rovněž protáhnul veškeré rytí na povrchu (s výjimkou rytí na spodku a hřbetě trupu, které jsem protáhnul až na slepeném trupu) a jehlou zvýraznil nýty.

Předělat by si zasloužily i vstupy vzduchu NACA, které jsou na modelu znázorněny pouze rytím. Do toho se mi ale ani trochu nechtělo, proto jsem se na ně sprostě vykašlal.

Po těchto přípravných pracích jsem mohl přistoupit k samotné stavbě.

Trup a ocasní plochy

Začal jsem kokpitem a jeho slícováním s trupem. Resinový odlitek kokpitu je nutné vpředu po stranách zabrousit, aby do trupu dobře zapadl.

Úpravou prošla i palubní deska, jejíž plastový díl představuje původní provedení. Já jsem však stavěl letoun honduraského letectva a proto jsem ji pomocí zbytků leptů z různých sad upravil na modernizovaný Sa’ar. Když už mluvím o palubce - nezapomeňte ji vlepit ještě před slepením trupu. Já ni zapomněl a do slepeného trupu se rvala opravdu dost špatně ...

Ještě před slepením trupu jsem na bocích SOP odříznul předlisované desky u kořene VOP. Ze stavebnice se mi moc nelíbily a navíc bylo problematické k nim dolícovat výškovky. Ve skutečnosti tyto desky byly součástí plovoucí výškovky, s kterou se i společně pohybovaly. Proto jsem udělal nové z plastové destičky tloušťky 0,2mm a přilepil je k výškovkám. Pro zpevnění budoucího spoje jsem k výškovkám udělal i osičku z injekční jehly.

Jednotlivé díly nemají žádné usazovací kolíčky, proto jsem po obvodu styčných ploch trupu na několika místech přilepil kousky plastové destičky. Ty spoj nejen zpevní, ale i zjednoduší slícování obou polovin trupu.

Jako oříšek se ukázalo vlepení příďové podvozkové šachty do trupu tak, aby byla usazena rovně. S tím jsem si dlouho lámal hlavu a nakonec jsem pomocí vloženého plastového hranolku šachtu svázal se dnem vany kokpitu. Nesmíme zapomenout zachovat otvory v bocích šachty, do kterých později přijde zalepit příďová podvozková noha.

Trup nakonec sednul dobře, ani tmelit jsem moc nemusel.

Co však vůbec nelícovalo, bylo pouzdro brzdícího padáku, které mi přišlo na jedné polovině trupu výškově přesazené. Prostě buď lícoval trup a nelícovalo pouzdro, nebo opačně. Upřednostnil jsem lícování trupu, původní pouzdro brzdícího padáku vyříznul a vyrobil nové z kousku plastové kulatiny.

Po slepení trupu jsem zkompletoval i prodlouženou výtokovou trysku, do které jsem doplnil stočený pásek plastikové destičky o tloušťce 0,2mm, imitující vnitřek výtokové trysky. Vpředu se však potvora kroutila do všech možných tvarů, jenom ne dokulata, tak jsem ji musel usměrnit nasazením kroužku ze silnější plastové destičky (je to jenom technologický díl, proto po obvodu klidně může být okousaný). Na přední konec této trubičky jsem pak nalepil maketu posledního stupně turbíny.

Napojení prodloužené výtokovou na trup si vyžádalo trochu tmelu (použil jsem vteřinové lepidlo) a následné zabroušení a obnovení rytí.

 

Křídla

Slícování horních a spodních polovin křídla bylo nejhorší částí stavby. Nejprve bylo nutno odstranit výrazné nálitky na styčných plochách a poté je zarovnat brusným papírem.

Pravé křídlo sedlo celkem slušně. Ale u levého jsem se pořád zespodu nemohl zbavit spáry a propadliny před náběžnou hranou křidélka a vztlakové klapky. Tam jsem musel rozsáhle tmelil vteřinovým lepidlem, následně zabrousit do plochy a obnovit rytí.

Styčné plochy spoje křídel a trupu jsem opět zarovnal brusným papírem do roviny, aby k sobě sedly s minimální možnou mezerou. Křídlo má přijít přilepit natupo, proto jsem do trupu vložil dva duté ocelové nosníky o průměru 0,9mm (prostě dvě injekční jehly), na které jsem obě poloviny křídla nasadil.

Po přilepení křídel jsem zjistil, že u levého jsem při zarovnávání styčné plochy nebyl důsledný a vespod mi mezi křídlem a trupem vznikla mezera, kterou bylo nutno vyplnit plastovým proužkem.

Pravé křídlo oproti tomu sedlo téměř perfektně, ale bez komplikací se to taky neobešlo, protože kořen křídla na trupu byl o trošku vyšší než křídlo samotné. Proto jsem ho musel odškrabat zaobleným skalpelem a následně zabrousit.

 

Detaily

Na levou horní část trupu jsem doplnil šínu pro vedení kabeláže modernizovaného letounu, na kterou výrobce modelu zapomněl. Jako základ pro ni je použit plastový hranolek 1 x 1 mm. Pod sací hrdlo jsou z jehel doplněny pitotovy trubice.

Sedačku je nutno před vlepením zespodu trochu zbrousit, aby se její záhlavník nedotýkal překrytu kabiny. Překryt samotný jsem se snažil co nejlépe slícovat, ale spáru jsem stejně musel zamáznout miliputem.

Dost viditelným nedostatkem modelu je nezaslepené sací hrdlo na přídi. Vytvoření sacího kanálu je poměrně nehezká práce, kterou stejně nikdo neocení, proto jsem se rozhodl sacák uzavřít krytem FOD. K jeho vytvoření jsem použil postup, který se mi osvědčil již při dřívějších stavbách - otvor promáznu vodou, otisknu do něj kus miliputu, vytáhnu a po vytvrdnutí odříznu. Takto připravený polotovar zabrousím, případně dotmelím a doplním detaily.

Stavebnice s výjimkou jednoho páru závěsníků neobsahuje žádný prvek podvěsné výzbroje, proto jsem byl nucen zapátrat v domácím vrakovišti. Nakonec jsem našel přídavné nádrže z modelu Étendard IV od Helleru (tyto nádrže se používaly na celé řadě letounů firmy Dassault od Mystére až po Mirage) a protiletadlové rakety Šafrir-2 z Kfiru C-2 od Hasegawy.

Ovšem ani vrakoviště nevyřešilo absenci vhodných závěsníků. Nakonec jsem závěsníky pro baky a Šafriry vyrobil nové (použil jsem pouze ližinu ze stavebnice), vnější závěsníky jsou upravené ze stavebnice. Přesné rozměry závěsníků jsem nezjišťoval, řídil jsem se fotografiemi tak, aby závěsníky proporčně odpovídaly.

 

Zbarvení a obtisky

Po sjednocení povrchu surfacerem jsem nastříkal kamufláž barvami GSI řady C. Otázkou bylo jaké odstíny vlastně použít, protože ve schématu AZ model jsou odstíny uvedeny pouze slovním popisem. Na fotografiích se odstíny navzájem dost liší a ke konci služby v Hondurasu byly barvy vyšisovány do téměř jednolité světle šedé.

Původně jsem se zaradoval, když jsem na honduraském modelářském fóru našel recept na příslušné odstíny. Ale když jsem si je připravil, byl jsem zklamán, protože to zdaleka nebylo ono. Po řadě pokusů jsem nakonec použil odstíny GSI nejsvětlejší šedá C311, střední šedá C338 a tmavě šedá C308. Nejtmavší šedá však byla vůči ostatním odstínům příliš kontrastní a proto jsem ji utlumil zředěnou C338.

Nastříkanou kamufláž jsem opticky rozbil mnohokrát popsanou metodou postshadingu, nastříkal červený pruh na trup (pozor na jeho polohu, v návodu je zakreslen špatně) a mohl přejít k nanesení obtisků.

Obtisků bylo tentokrát pomálu, vlastně jenom dvě výstražné tabulky pod kabinou a na SOP označení FAH 2014 a honduraská vlajka. Ačkoli honduraská... v podobě, jak je v obtiskovém aršíku, by klidně mohla být salvadorská, argentinská či nikaragujská. Chybí jí totiž jedna důležitá maličkost, která ji dělá honduraskou – pětice modrých hvězdiček. Ty jsem si nakreslil v počítači, na barevné laserovce vytisknul na obtiskový papír a vlajku jimi doplnil.

Následně jsem obtisky zalakoval sidoluxem, do rytí napustil šedý wash a celek přestříkal polomatným lakem (opět sidolux, tentokrát s přídavkem matné báze Tamiya).

 

Kompletace

Na boky SOP jsem přidal antény navigačního systému. Takovéto díly raději lepím až v závěrečných fázích stavby, protože jinak bych je několikrát ulomil.

Podvozek se do křídel lepí téměř natupo. Proto jsem do podvozkové nohy i do křídla vyvrtal otvory a do nich zalepit měděný drátek. Obě křídla se mi povedlo provrtat skrz, proto jsem si přidělal práci s tmelením a barvením na horní ploše křídla.

Příďový podvozek měl podle návodu přijít do šachty zalepit už ve fázi lepení trupu, ovšem potom by hrozilo velké riziko jeho poškození, především při broušení trupu a obnovování rytí. Proto jsem jej opět odložil na závěr stavby. Noha je uložena na příčné ose, ukotvené v bocích šachty, jak tomu bylo i u skutečného letounu. Osa však svou délkou odpovídá předepsanému postupu, kdy se vlepuje současně se šachtou. Proto jsem osu na jedné straně zkrátil, abych ji v šachtě „vymanévroval“. Řezat je lepší po menších dílech, abychom osu nezkrátili příliš.

Dolepení FOD, podvozkových krytů a podvěsů již byla otázka chvilky a model byl hotov.

 

Závěr

Ačkoli jsem stavba chtěl pojmout jako krabičku, a doplnit jenom pár detailů, na které v AZ zapomněli nakonec jsem úprav provedl podstatně víc.

Samotná stavba probíhala celkem dobře, bez větších neočekávaných zádrhelů. Nicméně tmelení jsem se na řadě míst nevyhnul, přece jenom je to short-run. Nejvíce mi zabrat dalo lícování horních a spodních polovin křídla, tam jsem musel výrazně tmelit vteřiňákem. Předělané je i uložení VOP a pouzdro brzdícího padáku, které se mi na modelu nelíbily.

To je tak asi vše ...

Jaroslav 'Tango' Hátle, SPL Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě AZ Model za poskytnuté vzorky k recenzi.

Rubrika AZ model, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.