1/48 Fw-190F-8 firmy Eduard – Weekend edition

20.1.2012 - 6 309 přečtení

fw

Nemáte o víkendu co dělat? Zkuste víkend s Focke-Wulfem 190F-8.

Fw 190 F-8 Eduard 1/48 Weekend edition

Patrik „Pojišťovák“ Pěcha

Model: Focke-Wulf Fw 190F-8 Weekend edition
Výrobce: Eduard Model Accessories
Materiál: Plastikový model
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 84111

Krabička

Krabička v dnes již klasickém weekendovém designu obsahuje 7 rámečků z plastu klasické eduardí barvy a jeden rámeček čirých dílů, návod a dva aršíky obtisků. Jeden z nich obsahuje znaky a další označení (včetně spirály na vrtuli) a druhý popisky. Tady musím upozornit, na rozdíl třeba od weekednovky Fw 190D11, že aršíky neobsahují obtisky palubní desky. Obtisky jsou jako vždy u Eduardů kvalitní s dobrým soutiskem.

Při stavbě je třeba dávat pozor na to, že spoustu dílů z rámečků u tohoto modelu vůbec nepoužijeme. Tyty jsou v návody vyznačeny šedým podkladem.

Rámeček C

Trup a horní část křídel.

Rámeček S

Spodní polovina křídla a výzbroj kterou nepoužijeme.

Rámeček H

Díly podvozku, kryty kulometů, motoru a pár drobností do kokpitu.

Rámeček I

Vrtule, část výzbroje, vana kokpitu a další.

Rámeček J

Spousta drobností.-)

Rámeček K

Díly motoru, VOP a SOP, podvozku.

Rámeček T

Stejně jako u rámečku J spousta drobností plus výzbroj kde bohužel většinu nevyužijeme.

Rámeček N

Průhledné díly, opět polovinu nevyužijeme.

Díly v rámečcích jsou vylisovány vcelku čistě, prosty jakýchkoliv propadlin či otřepů. Bohužel práci znepříjemňuje drobné přesazení formy, díky němuž musíme všechny drobné díly pečlivě začistit.

Kamufláž

Jak je zvykem, weekendovka obsahuje pouze jedno kamuflážní schéma, a to žlutá 14, patřící patřící II. Gruppe SG 2 nebo SG 10 a zanechaná na konci války příslušníky Luftwaffe na základně v Neubibergu.

Tento stroj představuje podobu Fw 190F-8 posledních výrobních sérií. Horní plochy tvořila pole barev RLM 75/76/81/83, zatímco spodní měly nástřik původně používané RLM 76. Ne však celé. Obdobně, jako např. u Fw 190D-9, vyrobených v závěru války, byla část spodních ploch křídla ponechána v barvě kovu. Letoun má na spodní straně křídla aplikovánu RLM 76 pouze od náběžné hrany do poloviny křídla, zadní část je bez nátěru. Vztlakové klapky, křidélka a spodní část trupu byly opět nastříkány RLM 76. Spodní strana pohyblivé části výškovky, potažená plátnem, zůstala v základové červeno-hnědé barvě. Přes příď byl nastříkán žlutý pruh, označující v tomto období bitevní letouny Luftwaffe.

Kamuflážní schéma "Žlutá 14"

Kamuflážní schéma "Žlutá 14"

Dekály a návod

Návod je, jak je u Eduardů zvykem, přehledný a názorně provádí stavbou. U edice Weekend je však pouze černobílý, pro lepší orientaci při stříkání barev si můžete stáhnout jeho barevnou pdf variantu.

PDF návod je ke stažení zde


Weekendovka za víkend?

Mnohé v souvislosti s názvem edice napadá, zdali se dá model postavit opravdu za víkend. Po zralé úvaze musím říct, že dá. Výrazně tomu ale pomůže, když model budete stavět s otevřenými kryty. Odpadne tím zdržování s lícováním a postupné lepení dílů "po etapách" tak, aby sedly přesně nas své místo.

Na závěr

Stavebnice už je známá z předchozích přebalů. Nabízí kvalitní a přesné výlisky, kdy s trochou pečlivosti bude stačit minimum tmelení. Hlavní díly sedí precizně, bez sebemenších spár a nepřesností. Model můžeme přímo z krabičky postavit s otevřenými kryty zbraní jak na trupu, tak v křídlech.

Weekendovka Fw 190 F-8 je podařenou stavebnicí s atraktivním kamuflážním schématem. Za cenu 395 Kč dostáváme kvalitní stavebnici zajímavé varianty letounu Fw-190.  Stavebnici můžete koupit přímo na eshopu firmy Eduard.

Patrik Pěcha - www.modelarovo.cz

Redakce ModelWebu dekuje firmě EDUARD – MODEL ACCESSORIES, spol. s r.o. za vzorek k recenzi.

Historie

Základní informace o Fw 190-F8 najdeme už v návodu. Nechme jej tedy promluvit:
Když se v roce 1941 začaly ke stíhacím útvarům Luftwaffe dostávat první Fw 190A, bylo již jasné, že jde o letoun s mnohostranným použitím. Mohutná konstrukce a motorická síla tohoto stroje totiž umožňovala použití široké škály zbraní a to jak zabudováním do křídla, tak v nejrůznějších podvěsech. Jednou z hlavních variant, které postupným vývojem Fw 190A vznikly, byla bitevní či stíhací-bombardovací, určená zejména k přímé podpoře pozemních vojsk.

Hlavní bitevník Luftwaffe pro přesné bombardování, Ju 87 Stuka, jeden ze symbolů Blitzkriegu i Bitvy o Británii, začal pomalu zastarávat a nestačil na změnu defenzivního postavení Luftwaffe v Evropě. Náhrada měla být schopna nejen nést pumy a útočit palubními zbraněmi, ale také dokázat se efektivně bránit případným útokům stíhačů protivníka.

Cesta Fw 190 k plně stíhací-bombardovací variantě nebyla přímočará. Za efektivní počátky lze považovat tovární úpravy U-1 a U-3 pro Fw 190A-4 v roce 1942. Změna oproti stíhacím verzím spočívala zejména v odstranění vnějších křídelních kanónů a namontování trupového závěsníku ETC 501 pro 250kg či 500kg pumu. Přibylo pancéřování motoru, nádrží a pilotního prostoru tak, aby byl letoun lépe chráněn zespod. V této podobě začala i sériová výroba nového bitevníku (prozatím však sestávající pouze z úprav stíhací verze A), který po krátce používaném označení „Schlachtflugzeug 1“ byl dále znám jako Fw 190F-1. Tak, jak se vyvíjela základní stíhací řada Fw 190A, paralelně s ní vznikaly i bitevní varianty Fw 190F-2 (A-5/U3), F-3 (z A-5 a A-6), F-8 (A-8) a F-9 (A-9). Fw 190F-8, nasazený od roku 1944, se stal nejrozšířenější bitevní variantou tohoto typu.

Nejzákladnějšími rozdíly proti předchozím variantám bylo použití vrtule o menším průměru a nahrazení trupových kulometůMG17 ráže 7.92mm z aMG131 ráže 13 mm. Kanónová výzbroj zůstávala z dřívějších variant ve složení dvou MG 151/20E v kořenech křídla. Také pohonná jednotka BMW 801D-2 byla používána již dříve. Standardem se u F-8 stalo zesílené křídlo, prvně použité u Fw 190A-6 a tedy i F-3, schopné nést křídelní závěsníky pro pumy 50 kg. Zesílená křídla a čtveřice závěsníků ETC 50 nebo ETC 71 umožňovala nést pod křídly pumy 50 kg, respektive 70 kg. Variabilitu doplňovaly i křídelní závěsníkyETC503 umožňující nést pod každou polovinou křídla jednu 250 kg pumu.

Nástup sovětské ofenzivy a otevření západní fronty Spojenci nutil Luftwaffe postavit se také tomuto problému. Velké množství pancéřované pozemní techniky a neexistence účinné letecké zbraně pro její ničení nutily k vytváření nových, mnohdy velmi fantaskních zbraní. Všemožné kanónové úpravy pro Ju 87, Hs 129 a Fw 190F se ukázaly jako neúčinné, zejména proti silnějším pancéřovým plátům. Při využití zkušeností s neřízenými raketami vzduch-vzduch, používanými proti formacím spojeneckých bombardérů, byly vyvinuty rakety vzduch – země označované jako Panzerschreck 1 a 2 a Panzerblitz 1 a 2. Oba typy raket byly neseny ve speciálních závěsnících pod křídly, u raket Panzerschreck (Ps) to bylo trubkovité vypouštěcí zařízení, sestavené do čtveřic či hroznů, zavěšené na standardních křídelních závěsnících.

Samotné Panzerschrecky sestávaly z granátu do ruční protitankové zbraně a elektricky odpalované rakety ráže 88mm,s rychlostí 130 m/s (Ps 1), či 240m/s (Ps 2). Větší význam měly zajisté rakety Panzerblitz (Pb) které se skládaly z protitankového granátu a elektricky odpalované rakety. Byly vypouštěny z roštů, umístěných na závěsných bodech pod křídly. Fw190F-8 obvykle nosily max. 8 raket Pb1 (ráže 80mm)nebo Pb 2 (ráže 130mm) s rychlostí až 374 m/s.

Bojového použití se nové zbraně dočkaly na přelomu let 1944 a 1945, kdy jimi byly postupně vyzbrojovány vybrané Staffel SG 1, 3, 4, 9, 10, 77 a 151. Některé z těchto jednotek je však nakonec nikdy nevyužily. První bojové použití Panzerblitzů je známo ze začátku roku 1945, kdy je použilaSG4 během operace Bodenplatte.

Rakety byly sporadicky používány během zimy a jara 1945, kdy problematické dopravní podmínky neumožňovaly zásobovat jednotky speciálními zbraněmi. Poslední použití raket Panzerschreck a Panzerblitz je zaznamenáno na jaře 1945 při snaze Luftwaffe zpomalit postup spojenců k Berlínu a do Českých zemí. Na letištích v Čechách, kde také mnohé Schlachtgeschwadern s Fw190F-8 ukončily svou činnost, byly také po skončení války nalezeny některé opuštěné letouny s těmito raketami.

Letouny Fw 190F-8 se uplatnily i v dalších projektech, jako byla úprava pro nesení torpéd, či v roli mateřského letounu pro „Pucke-Pack“ s Ju 88, známého jako Mistel.V závěru války se staly i součástí zoufalého projektu jakýchsi pozemních „Rammjägerů“, zvláštního komanda Bienenstock, kde naštěstí nedosáhlo použití Fw190F-8 většího významu.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.