Rumpler C.IV – trocha historie

5.1.2012 - 4 419 přečtení

rumpi_c_iv

Seznamovací článek s Rumplerem C.IV, který posloužil jako předloha jedné z čerstvých novinek od Wingnut Wings.

Rumpler C.IV

Martin Pohl

Úvod

Rumpler C.IV je považován za jedno z nejlepších dvoumístných letadel první světové války. Zároveň se jednalo o první průzkumný stroj císařského Německa, v němž si rychlost v ničem nezadala se značným doletem a velkým dostupem.

Pod písmenem "C" se obecně skrývá ozbrojený dvoumístný dvouplošník (výzbrojí byl 7,92mm kulomet Parabellum obsluhovaný zadním střelcem/pozorovatelem, později i pevně vestavěný, dopředně skrz oblouk vrtule střílející typ Spandau) s minimálním možným výkonem motoru stanoveným na 150 koní.

Rumpler C.IV byl nejčastěji poháněn jedním řadovým, vodou chlazeným šestiválcem Mercedes D.IVa (260 k). Plátnem potažená křídla o celkové ploše 34,8m² dostala do vínku šípovitost o úhlu 3 stupňů.

Rumpler C.IV - technické a jiné parametry

Osádka: 2
Délka: 8,40 m
Výška: 3,20 m
Rozpětí horního křídla: 12,66 m
Rozpětí dolních křídel: 12,10 m
Maximální rychlost: ~175 km/h
Dostup: 7000+ m
Prázdná hmotnost: 1080 kg
Vzletová hmotnost: 1530 kg
Pohonná jednotka: 1x Daimler-Mercedes D.IV, 260 koní
Výzbroj: 1x 7,92 mm LMG 08/15 kulomet „Spandau“ (pilot)
  1x 7,92 mm LMG 14 kulomet „Parabellum“ (pozorovatel)
4x 12,5kg PuW bomba (Prüfanstalt und Werft der Fliegertruppe)
Počet vyrobených kusů: cca 2200 (zahrnuty podtypy)

Vývoj a vynucené úpravy

Vůbec první letové zkoušky typu C.IV proběhly v září 1916 a vše se hned od začátku vyvíjelo velmi slibně, přičemž jediné výraznější zdržení představovalo nalezení optimálního řešení chlazení. Na základě výsledku testů byla u Rumpleru zadána objednávka na 400 letounů.

Během ledna 1917, v době, kdy tovární zkoušky podstupovaly první sériově vyráběné stroje, byly v Adlershofu provedeny povinné statické zátěžové testy, které odhalily takové řešení mezikřídelních vzpěr, jež se neslučovalo s dobrými vyhlídkami osádky na uchování života po delším střemhlavém letu. Když se je napočtvrté podařilo zesílit ke všeobecné spokojenosti, nic podstatného již nebránilo uvedení Rumpleru C.IV do sériové výroby.

Nedlouho po příletu na frontu však musely být všechny stroje staženy, neboť se ukázalo, že trup není dostatečně robustní, aby si poradil s mohutnými vibracemi dvěstěšedesáti vzpurných koní Mercedesu D.IVa. Protažený trup byl navíc za letu náchylný k podélnému kroucení a obecně lehké konstrukci na zdraví příliš nepřidala ani drsná frontová letiště.

Zadní část trupu tedy byla náležitě vyztužena a plátěný potah zde byl nahrazen překližkou. U počátečních sérií se Idfliegu* nezdálo ani tuhé ovládání křidélek, takže zhruba od přelomu května a června 1917 se namísto páky začal do kokpitu instalovat volant.

* Idflieg (Inspektion der Fliegertruppen - Inspektorát letectva) byl úřad dohlížející na německé vojenské letectví před a během 1WW.

Několikahodinové lety v až 7000 metrech znamenaly uvedení elektricky vytápěných obleků a dýchacích přístrojů. Již v červenci 1917 ovšem začala přicházet první hlášení osádek o napadení nepřátelskými stíhači i v těchto závratných výškách. Za docílením ještě vyšších letů se tedy osádky Rumplerů jaly odmontovávat kulomety a leštit křídla za účelem snížení váhy a tření. V lednu 1918 dokonce u Pfalzem licenčně vyráběných strojů započaly práce na uvedení plnicího dmychadla.

Pohonné jednotky

Rumpler C.IV byl spolu s podtypy vyráběn s několika různými motory, z nichž suverénně nejrozšířenějším byl již zmíněný Mercedes D.IVa, kterým byla osazena přímo základní verze C.IV. Tento ovšem musel být instalován v mírném náklonu doprava, jinak by jeho mohutné nasávací potrubí na levé straně válců překáželo baldachýnové vzpěře. Toto netradiční řešení si Rumpler pojistil patentem.

S Maybachem Mb.IVa, speciálně vyvinutým pro vysoké letové hladiny, se Rumpler C.VII stal pilířem výškového fotografického průzkumu císařského letectva. Mb.IVa měl záměrně falešně udaný výkon 260 koní, aby se oproti předchůdcům nejevil slabším. V nižších nadmořských výškách mu ovšem v zájmu zachování integrity musely být pilotem citlivě, leč citelně snižovány otáčky.

Třetím vhodným motorem se ukázal být Basse und Selve BuS.IVa (260 koní), Idfliegem na konci roku 1917 určený do licenčně vyráběných Rumplerů C.IV. Jednalo se o letouny z Bayerische Rumpler-Werke v Augsburgu - C.IV (Bayeru) a Pfalz Flugzeugwerke ve Speyeru - C.IV (Pfal).

Letové vlastnosti

V červenci 1917 Idflieg uvedl, že Rumpler C.IV považuje za nejlepší letoun kategorie "C". Nebyl však vhodný pro nováčky, kteří sotva ovládali krotké cvičné typy. Ačkoli letové vlastnosti byly dle vyjádření Infliegu "dobré", stroj vykazoval výrazné tendence jít při utažených zatáčkách do vývrtky. Manévrovací schopnosti, výborné i bez zapnutého motoru v klouzavém letu, se valem zhoršily, když dul silný nárazový vítr.

Osádky si Rumpler C.IV okamžitě oblíbily pro jeho značný dostup a stoupavost, se kterými se relativně rychle dostaly do výšek, kde se toho času mohlo ukázat jen velmi málo nepřátelských stíhačů.

Walkaround

Jedná se o stroj vyrobený licenčně v Bayerische Rumpler-Werke AG v Augsburgu. Renovace byla uskutečněna v roce 1977 a namísto původního motoru D.IV je osazen Mercedesem D.III o 170 koních.

Deutsches Museum se nachází v relativní blízkosti centra Mnichova na jednom z ostrovů řeky Isary. Momentálně by v něm měly probíhat rozsáhlé rekonstrukce. Více informací naleznete přímo na stránkách muzea .

Zdroje

  • GROSZ, Peter M. Windsock Datafile No. 35 - Rumpler C.IV. Berkhamsted : Albatros Productions, 1992. 40 s. ISBN 094841443X.
  • www.theaerodrome.com
  • www.wikipedia.org

Martin Pohl
Great War Aviation Junior Enthusiast

Rubrika Letadla | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.