1/72 Zlín Z-281 od AZ Modelu

12.9.2011 - 9 296 přečtení

azmcz42

Firma AZ Model potěšila příznivce československého letectví vydáním dvaasedmdesátinové stavebnice Zlínu Z-281/C-6. Podívejme se tedy, co ukrývá krabička.

Zlín Z-281/C-6

Tomáš Matyska

Název: Zlín Z-281/C-6
Výrobce: AZ model
Kat.číslo: AZCZ42
Měřítko: 1/72

Historie typu

Historie Zlínu Z-281 se začala odvíjet prakticky již na samém konci třicátých let minulého století. Tehdy byl v Německu u firmy Bücker zalétán dvoumístný cvičný stroj Bü-181 Bestmann s krytou kabinou a sedadly umístěnými vedle sebe. Pohon zajišťoval řadový čtyřválec Hirth HM-504A o výkonu 105 koní a na svou dobu se jednalo o velmi povedenou a spolehlivou konstrukci. Bestmanny byly u pilotů velmi oblíbené a produkce mateřské továrny v Rangsdorfu brzy přestala být dostatečná pro pokrytí poptávky Luftwaffe a dalších zájemců. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto rozšířit výrobu mimo samotné Německo. Bückery pak byly vyráběny také v Nizozemsku  u firmy Fokker (708 kusů), ve Švédsku u společnosti AB Hagglund (125 kusů) a nakonec v Protektorátu Čechy a Morava, ve Zlínské letecké a.s. v Otrokovicích (783 kusů).

Po druhé světové válce vyvstala v obnoveném Československu potřeba zavést do výzbroje vojenského letectva cvičný letoun. Zcela logicky bylo rozhodnuto o pokračování výroby Bestmannů. Úvodní série měla obsahovat sto kusů. První stroj byl zalétán již v srpnu 1945 pod novým označením Zlín Z-181. Jednalo se v podstatě o zcela původní Bü-181 s originálním motorem Hirth, jedinou výraznou odlišností byla absence malého okénka vlevo za pilotní kabinou. Všechny stroje vyrobené po válce v Československu měly okénko pouze na pravé straně. Produkce dala 180 kusů a naprostou většinu odebralo vojenské letectvo pod označením C-6.

Nedostatek kořistních motorů Hirth vedl v roce 1946 k jeho nahrazení invertním motorem Toma 4 z domácí produkce. Prototypem se stal sériový Z-181 č.56, letoun získal typové osvědčení v červenci 1946 a pod novým označením Z-281 byl zaveden do výroby. Nový motor si vynutil řadu větších, či menších změn. Vstup vzduchu na čele letounu se přemístil nalevo, výfuky byly naopak přesunuty doprava a na levé straně krytu motoru se nově objevily dva přisávací otvory. Nové umístění měl i otvor na levé straně krytu motoru, určený pro kliku startování, který se oproti Z-181 nacházel poněkud výše. Celková produkce Zlínu Z-281 se vyšplhala na 79 kusů a všechny stroje byly dodány výhradně do civilního sektoru.

Po verzích Z-181 a 281 byl v Československu vyráběn také Zlín Z-381, poháněný motorem Walter Minor 4-III, jehož tvary se opět poněkud odlišovaly od předchozích verzí. Celkem bylo vyrobeno 315 kusů Z-381, necelou stovku odebrala pod označením C-106 čs.armáda a krom toho byl typ vyvezen také do Maďarska, Belgie, Rumunska, Jugoslávie a Egypta. V Egyptě pak byl od roku 1951 Zlín-381 licenčně vyráběn pod označením Gomhouria (motor Walter-Minor 4-III) a Gomhouria 2 (motor Continental C-145). Zlíny Z-181, Z-281 a Z-381 v Československu létaly u armády, aeroklubů, podniků i soukromníků a během své spolehlivé služby jim piloti přiřkli přezdívku "Basa".

Stavebnice

Vše důležité je zabaleno ve středně tuhé krabici s nepraktickým bočním otevíráním. Kresba na horní straně znázorňuje pestře zbarvený stroj OK-AWY, pilotky Boženy Krajčové, z roku 1948. Na spodní straně najdeme barevná schémata strojů, které lze vytvořit z přiložených obtisků. Uvnitř krabice se nachází návod a sáček s jediným rámečkem z tmavě šedého plastiku, ke kterému jsou volně přiloženy obtisky a překryt kabiny. Osobně bych byl raději, kdyby tak choulostivé součásti, kterými obtisky i překryt kabiny bezesporu jsou, byly zabaleny zvlášť. Výrobce můj názor bohužel nesdílí a zákazníkům nezbývá, než doufat, že dotyčné věci nepřijdou k úhoně dříve, než se stavebnice dostane na jejich stůl.

Výlisky

Stavebnice je vyrobena metodou Short-run a jako taková není žádnou novinkou. Stejný rámeček s díly byl již dříve vydán například pod označením Bücker-181, nebo Zlin Z-181. Po podrobné prohlídce rámečku se žádného překvapení nedočkáme. Kvalita výlisku a úroveň detailů přesně koresponduje s tím, na co jsme si u výrobků firmy AZ MODEL již zvykli. Jako první modelářovo oko zaujme velké množství otřepů, které se zejména na drobných dílech budou dost pracně odstraňovat. Prakticky na všech hlavních dílech je nesouměrné a místy křivé rytí a spousty drobných škrábanců.

Křídlo, ačkoliv se každá polovina lepí k trupu zvlášť, je odstříknuto z jednoho kusu. Přesněji jsou jeho poloviny spojeny jakýmsi pevným mostem. Bude tedy nutné je od sebe oddělit a vytvořit na nich co nejlepší dosedací rovinu, neboť mají být k trupu přilepeny "na tupo". Povrch křídla je bohužel z obou stran poset škrábanci a co hůř, najdeme na něm výrazné propadliny, místy zasahující do částí s naznačeným plátěným povrchem. Škrábance a propadliny zdobí i obě poloviny trupu a od kabiny až po ocas bude nutno výrazně tmelit.

Ocasní plochy jsou bez výrazných propadlin, ale škrábancům a různým dalším povrchovým vadám se také nevyhnuly. Vodorovné ocasní plochy mají dokonce každá poněkud jiný půdorys!!!

Díly interiéru nejsou moc detailní, nicméně vzhledem ke zcela uzavřenému překrytu nebude do postaveného modelu příliš vidět.

Čirý díl

Čirý díl je vstřikovaný a jak už jsem psal výše, je ledabyle vložen do sáčku s ostatními díly. Možná i díky tomu jej zdobí několik škrábanců (pokolikáté už jsem tohle napsal?). Rámování není příliš výrazné a čirost dílu je spíše spekulativní. Jedinou "výhodou" je, že výrobce překryt odstříkl a nešel cestou výroby vaku-kabinky. Díky tomu se vyhnul zažloutnutí, tolik typickému právě pro vaku-kabiny.

Návod

Návod je vytištěn na dvoulistu formátu A5. Na jeho první straně nalezneme grafický přehled dílů stavebnice, vysvětlivky symbolů použitých v návodu a stručnou historii typu. Žel bohu, historie je napsána v angličtině. Česká verze zcela chybí a je smutné, že právě čeští výrobci v textové části návodů češtinu stále častěji ignorují.

Ta nejpodstatnější věc, stavební část návodu, je ukryta na vnitřních dvou stránkách. Je štěstím, že Zlíny nemají více dílů, protože grafické zpracování návodu je takřka na samé hranici přehlednosti. Bohužel tvůrce návodu se nevyhnul několika chybám.

Už samotné označení stavebnice Zlín Z-281/C-6 je zavádějící. Podle něj by se zdálo, že C-6 bylo armádní označení typu Z-281. To však není pravda, protože jak už jsem psal výše, Z-281 neměl armádní protějšek a C-6 byl ekvivalentem starší verze Z-181 s motorem Hirth.

Nastala tak prakticky stejná situace, jako již před časem, kdy firma AZ Model vydala stejnou stavebnici, zcela nelogicky označenou Zlin Z-181/C-106 (ekvivalent Z-381 s motorem Walter-Minor). Kdyby byly všechny tři varianty Zlinu tvarově shodné, nečinilo by to zas až tak velký problém, avšak vzhledem k odlišnostem, které jsem zhruba popsal v historii letounu, nesmíme jen slepě následovat návod.

To dobře poznáme v bodě č.4, kde je vyobrazena kompletace nosu letadla. Je nutné si uvědomit, že každá ze dvou nabízených variant zbarvení je jiná verze Zlinu a pro každý stroj je tedy nutné použít jiný vstup vzduchu. Letoun Z-281 B.Krajčové měl ve skutečnosti motor Toma 4 (díl č.14) a armádní C-6 zase motor Hirth (díl č.12). Chybou návodu je, že pro obě verze nabádá přilepit díl č.13, což není nic jiného, než vstup vzduchu určený pro motor letounu Z-381, který vlastně ani není předmětem této stavebnice a je tím pádem špatně.

Vyplývá z toho jediné. Ten, kdo si bude chtít postavit Zlín Z-281, nechť přilepí díl č.14 a ten, komu se zachce armádní C-6ky, díl č.12. Pravdou je, že návod na možnost volby upozorňuje otazníkem, ale vysvětlení budete hledat marně. K problému krytu motoru je ještě nutné uvést, že pokud budeme stavět variantu C-6 musíme na levé straně krytu motoru vybrousit tři žábrovité přisávací otvory, které tento typ neměl.

V případě Zlínu 281 musíme zabrousit jen jeden ze tří otvorů. Podle fotografií se zdá, že tím, který je navíc je ten nejblíže ke kabině. Mimochodem, prolisy na skutečných letadlech nebyly vystouplé ven, nýbrž dovnitř, takže správným řešením by mělo být zcela je přebrousit a vytvořit dva nové otvory. Díky velikosti modelu tuto opravu nejspíše budou realizovat jen opravdoví nadšenci.

Tím však výčet chyb návodu nekončí. V bodě č.6 je znázorněno místo, kam musíme z plastikových trubiček dolepit výfuky. Konkrétně je máme dolepit na levou stranu motorového krytu zespodu. V případě typu C-6 je vše v pořádku, ale u Z-281 mají být výfuky umístěny na straně pravé, de facto souměrně dle podélné osy půdorysu.

Ve stejném bodě návodu nás může zmást zakreslení dvou různých párů podvozkových nohou. Z nich si máme vybrat dle typu, který stavíme, na což nás návod neupozorňuje. V případě všech poválečných Zlínů jsou správnou volbou podvozkové nohy s odkrytými protikmitovými nůžkami. Jsou obě označeny číslem 19 a musíme dávat pozor, abychom je nepřilepili opačně.

Na poslední straně návodu se ještě nachází bokorysy letounu, jež nás upozorňují na absenci levého okénka kabiny.

Zbarvení a obtisky

Barevná schémata dvou strojů, vyobrazená na spodní straně krabičky jsou jako taková celkem přesná. Pouze u stroje Boženy Krajčové jsou ve schématu pruhy na křídlech malovány přes "chodníčky" u kořenů křídel, kdežto na skutečné předloze u nich končily. Odstíny barev jsou popsány pouze názvy. U pestrobarevného stroje by to neměl být problém a pokud neexistuje dobrá barevná fotografie předlohy, má modelář poněkud volnou ruku ve výběru odstínů. U vojenského stroje UA-46 by podle schématu měla být použita německá světlá šedozelená barva RLM02, ale pokud se nemýlím, česká varianta této barvy by měla být trošičku světlejší, než německá.

Obtisky patří spíše k podprůměru jak zpracováním, tak obsahem. České tříbarevné znaky mají špatný soutisk, díky čemuž je na nich nesouměrný bílý lem. Kódová písmena jsou vcelku přijatelná, což se však nedá říci o popiskách. Těch je na každý nabízený stroj sotva polovina toho, kolik jich budeme ve skutečnosti potřebovat. Dokonce i základní popisky s označením konkrétního typu a výrobního čísla stroje, které se na skutečná letadla umisťovala na obě strany, jsou ve stavebnici pouze dvě od každé varianty. Ovšem potřebovat budeme čtyři. To samé platí i o doplňcích na stroj Boženy Krajčové. Znaky Baťovy továrny a továrny Zlín jsou ve stavebnici opět pouze po jednom kusu. Baťovský znak je dokonce zrcadlově otočen!

Lícování

Dílů kokpitu není mnoho. Interiér se vlepuje relativně špatně, protože bočnice trupu postrádají jakékoliv vodící plošky. Stejné je to v případě přístrojového panelu, u kterého ani přesně není z návodu jasné, do jaké pozice má být přilepen. Podlaha i zadní stěna mají správnou šířku, takže se bez problémů vejdou mezi poloviny trupu. To samé však nelze říct o výšce a zakřivení zadní stěny. Když ji spasujeme podle odskoků pro čirý díl, vznikne Nám nahoře u trupu spára, kterou je nutné zamelit.

Hrubé slícování polovin trupu dopadlo k mému překvapení celkem dobře. Rytí levé a pravé půlky se jak na spodku, tak na horním spoji krásně sešlo. Křídla a ocasní plochy jsem zkusmo ani nelícoval, protože se všechny tyto části spojují na tupo a je na každém, jak se s tím popere.

Vstupy vzduchu se zrovna moc nepovedly. Všechny tři, které stavebnice obsahuje, mají špatný obrys (jsou menší, než slepené poloviny trupu) a po přilepení k trupu vznikne nehezký schod. Navíc vstupy opět zcela postrádají jakékoliv vedení a dá trošku práci najít správnou pozici.

Čirý díl je cca o jeden milimetr užší a ani příliš nepasuje. S šířkou se moc udělat nedá, úplně nejlepší by bylo vyrobit nový překryt podle vlastnoručně vyrobeného kopyta, což ale není zrovna jednoduché. Naštěstí špatný rozměr je nejvíce patrný v místě, kde překryt de facto již tvoří trup a trocha šikovně umístěného tmelu to zachrání.

Závěrem

Vzhledem k tomu, že letouny Zlín Z-181/281/381 byly de facto prvními letouny svého druhu, které byly v poválečném Československu vyráběny jak pro vojenské, tak pro civilní účely, patří AZ MODELu jistý dík za to, že se rozhodl uvést na trh jejich dvaasedmdesátkrát zmenšené stavebnice. Bohužel jejich kvalita je v dnešních dobách spíše podprůměrná i v segmentu Short-runových výrobců.

Škrábance a propadliny, které pokrývají snad polovinu povrchu, obtisky se špatným soutiskem a zmatečný návod úroveň stavebnice velmi sráží. Zručný modelář si se stavebnicí jistě poradí, ale začátečníkům a méně zkušeným ji opravdu nedoporučuji.

Užitečné odkazy

Walkaround Zlínu Z-181/281/381 na stránkách Třebíč Nuclear Model Clubu, s možností stažení korektních obtisků.

Tomáš Matyska, KPM Kaznějov

Redakce ModelWebu děkuje firmě AZ Models za vzorek k recenzi.

Speciální poděkování za pomoc patří Pavlu Šenkovi z klubu Apollo Kopřivnice.

Rubrika AZ model, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.