23.8.2011 Jaroslav 'Tango' Hátle - 9 565 přečtení

Pohled do krabičky novinky AZ model.

1/72 Dassault Super Mystére B.2 od AZ model

Jaroslav Hátle,
Martin 'Černoch' Černý

Model:

• Dassault Super Mystére B.2 „IDF“ with Atar engine
• Dassault Super Mystére B.2 „IDF“ with Pratt & Whitney engine

Výrobce: AZ Model
Měřítko: 1/72
Materiál: plast, PUR díly
Katalogové číslo: AZ7350, AZ7351

Historie

Letoun Super Mystére B.2 byl vyvíjen francouzskou firmou Dassault jako nástupce osvědčené stíhačky Mystére IVA. Vyznačoval se křídlem s tenčím profilem, šípem 45°, zubem na náběžné hraně křídla a motorem Snecma Atar 101G s přídavným spalováním. Díky těmto konstrukčním prvkům se Super Mystére B.2 (SMB.2) stal prvním západoevropským letadlem, schopným překročit rychlost zvuku při vodorovném letu. Prototyp poprvé vzlétl 2. března1953 av následné sériové výrobě bylo celkem vyrobeno 180 SMB.2. Jediným zahraničním zákazníkem se stal Izrael, který po sinajské válce v roce 1956 objednal 24 SMB.2. Objednávka většího počtu nebyla tehdy považována za účelnou, v očekávání zavedení dvoumachových Mirage IIICJ. V Izraeli letouny pro francouzskou výslovnost zkratky SMB.2 (foneticky es-em-be-dö) získaly přezdívku Sambad.

První čtyři SMB.2 byly do Izraele dodány v prosinci 1958 a byly zařazeny do výzbroje 105. tajeset „Ha‘Akrav“ (anglicky „Scorpion“, česky „Štír“). V úloze hrotu protivzdušné obrany Státu Izrael byly již v roce 1962 nahrazeny dvoumachovými Mirage IIICJ a přeřazeny k plnění úkolů stíhacích bombardérů. Přesto v izraelských službách dosáhly čtyř sestřelů, mimo jiné i MiGu-21. Během služby v Izraeli bylo v boji ztraceno šest letounů, dalších dvanáct pak z jiných operačních příčin (většinou havárie). Kvůli těmto ztrátám byli Izraelci nuceni postupně přiobjednávat další Sambady, nyní již z přebytků francouzského letectva. Celkem tak bylo do Izraele v letech 1958 až 1967 dodáno 55 Sambadů.

Po šestidenní válce v červnu 1967 a následném francouzském zbrojním embargu se u flotily Super Mystérů začal projevovat nedostatek náhradních dílů, zejména pak motorů Atar 101. Od roku 1969 do počátku 1973 bylo proto 26 Sambadů v izraelské firmě IAI přestavěno na americký motor Pratt & Whitney J52-P-8A, používaném v letounu A-4E/H Skyhawk. Při přestavbě zároveň dostaly prodlouženou výtokovou trysku, která se později velmi osvědčila v případě zásahu infračerveně naváděnou raketou a od října 1973 byla aplikována i na A-4 Skyhawk. Modernizována byla i elektronika letounu a jejím vnějším projevem byl kryt nové kabeláže, táhnoucí se na levé horní části trupu od čelního štítku kabiny až po kořen náběžné hrany SOP a nová anténa vlevo před čelním štítkem kabiny. Jelikož motor J52 byl lehčí (a úspornější), mohl pod křídla přibýt další pár závěsníků, určený pro protiletadlové řízené střely Šafrir-2. Takto přestavěný letoun získal hebrejské kódové jméno „Sa‘ar“, česky „bouře“.

Sa‘ary byly úspěšné nasazeny v jomkippurské válce v říjnu 1973, ale již v roce 1975 byly vyřazeny a v řadách 105. tajeset (jiná jednotka Super Mystéry nepoužívala) je vystřídaly americké F-4E Phantom. Letouny byly zakonzervovány, ovšem na svůj další osud nemusely čekat dlouho, protože o jejich odkup vzápětí projevil zájem Honduras.

 Středoamerický Honduras po takzvané fotbalové válce se Salvadorem v roce 1969 zahájil expanzi a modernizaci svých ozbrojených sil. Poté, co Salvador v letech 1974 až 1975 v Izraeli zakoupil celkem dvacet letounů Dassault Ouragan, začal Honduras s Izraelem vyjednávat o odkoupení zakonzervovaných Super Mystérů Sa‘ar. Obchod zpočátku narážel na zamítavé stanovisko USA (v letounech byly americké motory). Nicméně po vypuknutí ozbrojeného povstání proti Američany podporované vládě diktátora Somozy v sousední Nikaragui bylo americké veto zrušeno a Honduras v letech 1976 až 1978 zakoupil celkem 21 Sa‘arů. Letouny byly zařazeny do výzbroje Escuadrón de Caza (stíhací letka) honduraských vzdušných sil (Fuerza Aérea Hondureña – FAH) na základně La Ceiba. Ačkoliv se tehdy již jednalo o letouny zastaralé a opotřebované službou v Izraeli (včetně intenzivního bojového nasazení v několika válkách), staly se nejvýkonnějšími bojovými letouny v pevninské střední Americe, zvláště když součástí dodávky byla i rovná stovka izraelských protiletadlových řízených raket Šafrir-2.

Od bojového nasazení si Sa‘ary neodpočinuly ani v Hondurasu. V březnu 1983 honduraský Sa‘ar pomocí kanónů sestřelil transportní DC-3, převážejícím zásilku narkotik. V letech 1984 až 1985 rovněž poskytovaly vzdušnou podporu protivládním jednotkám Contras v severní Nikaragui. Při těchto akcích honduraští piloti Sa‘arů sestřelili vrtulník Mi-8 nikaragujských vládních sil a poškodili bitevní vrtulník Mi-24.

V roce 1985 jedenáct Sa‘arů prošlo generální opravou v USA, kde byla mírně modernizována i elektronika letounu. Vlevo před kabinou zmizela anténa, typická pro Sa‘ar, další antény naopak přibyly na bocích SOP. Při GO byly letouny přestříkány novou kamufláží, sestávající ze tří odstínů šedé.

Posledních osm operačních Sa‘arů bylo z výzbroje FAH vyřazeno v roce 1996 a zakonzervováno. Ale pro nedostatek stíhacích kapacit bylo již v následujícím roce rozhodnuto šest kusů navrátit do služby. Letouny měly obdržet nové vystřelovací sedačky, nové navigační vybavení, repasí měl projít i hydraulický systém a střelecký radar. Ovšem nedostatek financí i náhradních dílů tento záměr překazil. Nicméně s délkou služby 38 let se i tak pravděpodobně zatím jedná o rekord v délce služby nadzvukové stíhačky.

Zájemcům o podrobnější historii letounu (a především pak o jeho službě v Izraeli) mohu doporučit článek pana Martina Pospíšila v časopise Hobby Historie číslo 6/2010.

Stavebnice

Dosud v měřítku 1/72 existovala pouze stavebnice britské firmy Airfix, ovšem ta byla již delší dobu nedosažitelná (alespoň já jsem ji neúspěšně sháněl více než deset let, i když je pravdou, že po portálech typu eBay jsem nepátral). Jako novinku Super Mystére nyní připravila pražská firma AZ Model. Bylo to oznámení dost překvapivé, zvláště když Super Mystére na letošní rok avizovala i firma MPM.

Stavebnice modelu je uložena v přiměřeně tuhé krabičce s poněkud nepraktickým bočním otvíráním, na jejíž přední straně je v obou případech kresba izraelského letounu, zezadu jsou pak barevná schémata tří strojů.

Stavebnice obsahuje 34 plastových dílů ve dvou rámečcích, jednodílný čirý překryt kabiny a pět dílů, odlitých z béžového polyuretanu. Stavební návod je shodný pro oba přebaly.

Model pravděpodobně vychází z letitého Airfixu. Soudím tak alespoň podle stejně řešeného víka pouzdra brzdícího padáku a podle stopy po tmelení na spodní ploše křídla v místě, kde u Airfixu je otvor pro závěsník.

Modelu na délku přebývá přibližně 1 milimetr, rozpětí je o necelý 1 milimetr menší, tedy podle mého názoru odchylky zanedbatelné. Výlisky reprodukují tvary skutečného letadla velmi dobře, pouze náběžná hrana SOP mi přijde, že má mít o chlup větší šípovitost, ovšem odchylka je více než zanedbatelná a navíc mohla vzniknout i jen v mém oku. Tvary jsem nesrovnával s žádným výkresem, pouze s fotografiemi předlohy.

Výlisky

Plastové díly jsou relativně čistě odstříknuty ze středně šedého plastu. Povrch výlisků je matný, s drobnou krupičkou, proto bude na místě lehké přebroušení.

Dva detaily mě však již na první pohled zklamaly. Prvním je chybějící alespoň zaslepení sacího kanálu a bez úpravy jím bude vidět skrz kokpit až do zadní části trupu. Druhým jsou přisávací otvory NACA na trupu, které jsou naznačeny pouze rytím.

Rytí je negativní, přiměřeně široké a je hlubší než u jiných short-runů. Subjektivně mi takové rytí vyhovuje více, než například stejně široké, ale mělčí rytí modelů MPM (srovnával jsem s modely Pucará, Meteor F.8 a F-86K). Na spodní části trupu se však rytí na několika místech ztrácí a je nutno jej protáhnout rydlem. Paneláž až na několik výjimek odpovídá mně známým výkresům. Rytí je, bohužel, na několika místech přetažené, levou spodní část křídla pak hyzdí několik nehezkých škrábanců od ujetého rydla.

Jediné rytí, které na modelu chybí, je lemování okolo výstřelných kanálů kanónů. Zajímavé ale je, že ve stavebním návodu je zakreslené.

Vedle linek paneláže je na povrchu ztvárněno i několik nýtových řad. Nýtování je dostatečně jemné, ale na několika místech se ztrácí a na několika místech bylo na masteru špatně přebroušené.

Na podvozkových nohách jsou patrné stopy po dělící rovině. Příďová podvozková noha je, podle polohy protistřihových nůžek, znázorněna v odlehčeném stavu. Těžko říct, co to ve finále bude znamenat pro charakteristický „posez“ Super Mystéru… Podvozkové kryty jsou typické pro short-runy, tedy silné a budou vyžadovat ztenčení. Z podvozkových šachet model obsahuje pouze části, viditelné při zavřených hlavních krytech. Hlavní kryty bývají na zemi obvykle zavřené, proto se s tím dá žít.

Nejviditelnější odlišností Super Mystéru Sa‘ar je prodloužená  výtoková tryska motoru J52, kterou stavebnice také obsahuje. Díly výtokové trysky však hyzdí nerovnosti na vnějším povrchu a odstranit bude nutno i nálitky po vyhazovačích na vnitřních plochách.

V modelu ale chybí další díly, které Sa’ar odlišují od původních Super Mystére – především dlouhý kryt kabeláže na levé horní části trupu, anténa před kabinou a v případě honduraské varianty i antény na SOP.

Pro model Sa'aru by měla být odlišná i palubní deska a zaměřovač, které v krabičce odpovídají původním Super Mystére B.2, nikoli však modernizovaným strojům. Honduraské stroje mají v pravé horní části palubní desky display navigačního systému a výstražné tablo.

Čirý díl překrytu kabiny je jednodílný a jeho usazení na trup si vyžádá trochu lícování. Na levé straně je překryt trochu zmatnělý, pravděpodobně od nedostatečně vyleštěné formy. Přeleštění leštící pastou a flanelovým hadrem by tento nedostatek mělo napravit, možná by stačilo i namočení kabinky do laku.

Resinové díly představují vanu kokpitu, jejíž součástí je nezvykle i řídící páka, sedačku s předlitými pásy a podvozková kola. Sedačka v základních rysech odpovídá originálu, ale bez odchylek není. Nicméně pokud nebudeme otvírat překryt kabiny, moc z ní stejně vidět nebude.

Podvěsnou výzbroj model neobsahuje, pouze dva závěsníky pro přídavné nádrže a dvě ližiny pro protiletadlové řízené rakety. Výrobce se sice na Modelfóru hájil, že při použití dané technologie by výsledek neodpovídal vynaloženému úsilí, nicméně alespoň přídavné nádrže a zbylé dva páry podkřídelních závěsníků by mezi výlisky být mohly. Podle posledních neoficiálních informací by resinová podvěsná výzbroj měla být součástí přebalu Silver Line.

Zkusmé sestavení č. 1, aneb jak to vidí Tango

Hlavní díly stavebnice jsem vyřezal z licích rámečků, začistil a zkusmo sesadil za pomoci lepící pásky. Nezastavoval jsem žádné díly, skryté v útrobách trupu, ani žádnou droboť.

Obě poloviny trupu po zabroušení styčných ploch dobře lícují a vzájemně navazuje i většina linek paneláže. Ne všechny, ale viděl bych to tak na 80%.

Po zabroušení styčných ploch dobře lícují i díly prodloužené trysky a to jak k sobě navzájem, tak i k trupu. Ovšem vyplnění plastovou destičkou si vyžádá napojení trysky na kořen odtokové hrany SOP. Návod uvádí použití i horního „kšiltu“ (díl číslo 10), ale při použití prodloužené trysky je tento nadbytečný a při stavbě ho nepoužijeme.

Na hranách styčných ploch obou polovin křídel jsou stopy po vytržené části formy a výrazné stopy po dělící rovině formy, které je nutné odříznout skalpelem a zabrousit. Sestavení horní a spodní poloviny křídla tak vyžaduje zdlouhavé lícování.

Velmi špatné je lícování vodorovné ocasní plochy (VOP) a bude vyžadovat pečlivé a zdlouhavé slícování, protože obě poloviny VOP přesně přiléhaly ke stavěcím deskám na bocích směrovky. Osobně tuto partii zatím vidím asi jako stavebně nejnáročnější. Na jedné polovině VOP navíc je po celé délce propadlina. Jelikož její osu tvoří linka rytí, bude oprava (pokud se k ní odhodláme) dost nepříjemná.

Křídla i VOP mají být přilepeny natupo, proto je vhodné spoj zesílit kovovými dráty.

Při lícování křídla k trupu velmi prospěje zabroušení styčných ploch. Styčné plochy jsou naštěstí rovné a sbroušení je tak otázkou několika desítek sekund. Tmelení na spodní části spoje se ale pravděpodobně i tak nevyhneme.

Ze skusmého sestavení mi vzešly dva hlavní poznatky. Za prvé bude nutno zabroušením srovnat veškeré styčné plochy a za druhé věnovat zvýšenou pozornost lícování polovin křídla.

Jak jsem předeslal, model jsem sestavil pouze nasucho, s použitím lepící pásky. Proto jsem byl zvědavý, k jakému závěru došel Martin Černý, který na Sambada šel rovnou s vteřiňákem…

Zkusmé sestavení č. 2, aneb jak to vidí Černoch

Sestavení jsem započal vložením  odlévaného interiéru do polovin trupu. Odlitek interiéru je potřeba nepatrně zbrousit v přední části bočních pultů. Bez ubrání materiálu nejde trup  uzavřít aniž by nevznikla výraznější mezera mezi polovinami trupu. Broušení však zabere doslova pár minut. Poté lze trup bez problémů „secvaknout“. Lehké zbroušení dosedacích ploch trupu je samozřejmostí. Při sesazení trupu budeme trochu bojovat s rytím aby navazovalo. Ne všechno vyjde. Nicméně buďte v klidu, ať budete  trup sesazovat jak je libo, nikdy se na všech linkách a krytkách  nesejdete . Je to v podstatě jedno, protože  stejně o většinu krytek přijdete při tmelení a broušení spoje trupu bez něhož to nepůjde.  Poloviny trupu mají mírně odlišnou výšku. To  lehce spraví  pomocník prstolep a  přiměřený tlak prstů na domáčknutí polovin trupu.

Očekával jsem že ve výliscích naleznu alespoň náznak sacího traktu k motoru nebo čechlo na jeho uzavření. Ani jedno tam není. Čelním vstupem tak budeme krásně koukat na vanu interiéru.  Naštěstí výroba krytu není složitá. Izraelské a honduraské letouny používaly většinou dekl zasunutý do sacáku, francouzské stroje  jsou často vidět s přetaženou plachtou přes čumák.

Stavebnice obsahuje i dvojí různé zakončení trysky, krátké pro původní Super Mystéry B.2 vybavené motorem  Atar a prodloužené pro modernizované izraelské a honduraské Super Mystéry, vybavené  motorem P&W. Díly pasují bez větších problémů.

Dále jsem se věnoval sestavě křídla. Opět, jako v případě Migu-17 téhož výrobce, má horní polovina křídla na sobě vylisovány kompletní ovládací plochy a klapky. Spodní díl křídla má jen výřezy, kam by měl reliéf ovládacích ploch zapadnout. Bez pilníku, smirku a skalpelu to nepůjde. Doporučuji věnovat přípravě dílů křídla opravdu čas a obě poloviny k sobě sesadit co nejlépe. Není nic horšího než takové napojení tmelit a brousit  a následně složitě vyrývat linky vztlakových klapek a křidélek.

Náběžnou hranu křídla po sesazení dílů křídla zdobí pěkný „žralok“. Brusný špalík do ruky nebo arch smirku na rovnou podložku a broušením alespoň trochu srovnat dosedací plochy. Nebo kdo chce, může si vesele procvičovat opakované tmelení a broušení.

Podvozkové šachty v křídle jsou jen velmi schématické a v trupu je znázorňuje pouze jakýsi kastlík. Je pravda, že hlavní kryty podvozku jsou na zemi obvykle zavřené, tak to není až taková tragédie.

Přední podvozkovou šachtu tvořenou malým kastlíkem zalepíme bez problémů do trupu.

Před přilepením VOP na SOP musíme nejdříve trochu srovnat dosedací plochu VOP a hlavně ji přizpůsobit tvaru zesílení na směrovce. Pozor, není to rovina, ale linka má tvar hodně ploché vlnovky.

Přilepit křídlo na trup nebude až taková hračka jak to vypadá. Za prvé se lepí natupo, a za druhé dosedací plochy křídla nejsou kolmé, ale mají úkos směrem dovnitř křídla. Zkusil jsem jak to bude sedět bez úprav a … no … raději bez komentáře. V ruce se proto opět objevil přítel brusný špalík a dosedací plochy křídla i osazení na trupu  jsem trochu srovnal. Broušení provádějte opatrně. Snadno se ujede a ve výsledku sice bude křídlo nejspíš  krásně sedět na trup, ale geometrie bude víte kde… Chce to kompromis a smířit se s dalším tmelením, případně vyplnit spáry tenkou plastovou destičkou nebo plastovou nití.

Tak, to je zhruba vše, asi nemá cenu podrobovat model výraznější drbárně. Je to short run 3. ligy jak sám výrobce veřejně prohlašuje a tak musíme počítat, že ne vše půjde snadno a opravdové modelařině se nevyhneme. Prozatím je to mimo staré stavebnice Airfix jediná alternativa na trhu.

Kamuflážní schémata

Přebal AZ7350 nabízí kamuflážní schémata pro tři izraelské letouny, všechny od 105. tajeset:

1. Letoun číslo 12 v modro-hnědé kamufláži. Na tento letoun jsem našel pouze fotografii z levé strany, tato fotografie je překreslena i na čelní straně krabičky. Je zajímavé, že rozvržení kamuflážních polí na ní odpovídá skutečnosti lépe, než kamuflážní schéma. Žádná z mně známých fotografií nezachycuje horní plochy. Nicméně rozvržení polí, jak je znázorněno v kamuflážním schématu, neodpovídá zavedeným zvyklostem IDF/AF a, podle mého názoru, je nepravděpodobné.
2. Letoun číslo 70 v tříbarevné kamufláži, zavedené v roce 1967. Na tento letoun mi jsou známy pouze tři fotografie, obě z pravé strany. První je černobílá a dost nekvalitní. Zbylé dvě sice jsou barevné, ale na několika místech je velmi těžké určit rozhraní zelené a hnědé barvy. Pole pískové barvy na pravém boku poměrně dobře odpovídají skutečnosti, rozhraní zelené a hnědé vykazuje jisté odchylky. Malé hnědé pole na hřbetě trupu ve skutečnosti bylo zelené. Rozvržení polí na horních plochách křídle je opět nepravděpodobné.
3. Letoun číslo 325 v přírodní barvě duralu je fotograficky zdokumentovaný z obou stran a schéma oproti fotografiím nevykazuje žádné odchylky. Chybí pouze černé obdélníky okolo výstřelných kanálů kanónů. Je zajímavé, že tento letoun na SOP nenese jinak obvyklý znak 105. tajeset. Je fakt, že není ani na mně dostupných fotografiích, ale těžko říct zda tam opravdu nebyl, nebo byl na fotografiích vyretušován.

Přebal AZ7351 nabízí kamuflážní schémata pro tři letouny – dva izraelské a jeden honduraský:

1. Izraelský Sa‘ar číslo 49 od 105. tajeset z období jomkipurské války v říjnu 1973 v tříbarevné kamufláži. Na tento letoun mi jsou známy dvě fotografie. Obě jsou černobílé, první dostatečně velká, ale velmi nekvalitní, druhá podstatně kvalitnější, ale pro změnu zase malá. Nicméně z nich lze vyčíst, že rozvržení pískových polí na trupu a SOP víceméně odpovídá skutečnosti, ale rozhraní zelených a hnědých polí z fotografií vyčíst nelze. Rozvržení kamuflážních polí na horních plochách křídel však opět neodpovídá žádnému zavedenému schématu IDF/AF a je nepravděpodobné.
2. Honduraský letoun FAH-2014 od Escuadrón de Caza z počátku 90. let. Tento letoun byl dodán do Izraele v říjnu 1959, kde obdržel taktické číslo 33. 28. dubna 1961 s ním bylo dosaženo vůbec prvního sestřelu na Super Mystére, když Ilan Ron sestřelil egyptský MiG-17. V březnu 1975 byl pak prodán do Hondurasu. Mám rozsáhlou sbírku fotografií honduraských Sa‘arů, včetně řady fotografií přímo letounu FAH-2014. Ovšem na žádné z nich není rozhraní kamuflážních polí natolik zřetelné, abych mohl vyslovit jednoznačný soud. Nicméně podoba, jak je kamufláž zakreslena ve schématu, není nepravděpodobná. Několik potvrzených rozdílů jsem však našel v markingu letadla. Na obtisku honduraské vlajky na SOP chybí pětice modrých hvězdiček a červený pruh na trupu v místě oběžného kola turbíny je moc vpředu (správně má být těsně za přední hranou brzdících štítů).
3. Třetí variantou je izraelský Sa‘ar číslo 096 od 105. tajeset. Shodou okolností se jedná o poslední Super Mystére, přestavěný na Sa‘ar. Tento letoun je v současné době vystaven v expozici izraelského leteckého muzea v Chacerimu a proto je na něj dostatek fotografických podkladů. Letoun je ve standardní tříbarevné kamufláži IDF/AF s oranžovými, černě lemovanými identifikačními lichoběžníky, zavedenými v říjnu 1973. Kamuflážní schéma na trupu a SOP vykazuje drobné nepřesnosti, nicméně víceméně odpovídá skutečnosti. Přestože fotografií tohoto letounu je dostatek, je schéma na horních plochách křídel zcela vymyšlené.

Jednotlivé barvy v kamuflážních schématech jsou specifikovány pouze slovním popisem v angličtině, bez uvedení jakéhokoli kódu barvy, což je v současné době dost neobvyklé. Alespoň kódy jednotlivých barev si proto zaslouží doplnění alespoň v této recenzi:

• Izraelskou dvoubarevnou kamufláž tvoří barvy modrošedá RAL 5008, světle hnědá RAL 8000 (často se udává i RAL 8008, ale ta mi přijde být moc tmavá) a na spodních plochách světle šedá RAL 7044.
• Izraelské tříbarevné kamufláže jsou tvořeny světle zelenou FS 34227, pískovou FS 33531, hnědou FS30219 a na spodních plochách světle modrou FS 35622.
• Barvy na honduraských letounech by podle informace od honduraských modelářů měly být nejsvětlejší šedá FS 36495 + 50% bílé (nebo FS 36375 + 75% bílé), světle šedá FS36495 a středně šedá FS 36622.

Přiložené obtisky mají dobré odstíny barev a zdají se mít i přiměřenou tloušťku, nicméně mají mírně posunutý soutisk červené barvy (což je vidět především na výstražných trojúhelnících pod kabinou) a modré barvy na honduraské vlajce. To je sice „problémem“ výrobce obtisků, ovšem modeláře to nepotěší.

Podstatnější výhrady mám k popiskám izraelských variant. To, že hebrejský text v tabulce, kam se vypisuje výzbroj letadla, má odlišný font (alespoň při srovnání s obtisky Isra Decal), je zcela zanedbatelné a výrobci to s klidným srdcem odpouštím. Za horší považuji, že v tabulce pod kabinou, popisující postup vyproštění pilota z havarovaného letounu, je v nadpisu uveden text v překladu znějící „nešlapat“. Přijde mi, že tvůrce obtisků zkopíroval první hebrejský text, který našel a doufal, že si toho nikdo nevšimne. Je mi jasné, že 99% neizraelských modelářů si toho opravdu nevšimne, ale nesvědčí to zrovna o pečlivosti při přípravě modelu.

Závěr

Co říci závěrem? Je to short-run se vším, co k němu patří. Výlisky jsou pěkné a zdařile znázorňují předlohu. Místy však budou vyžadovat delší lícování, nutné bude sbroušení všech styčných ploch, místy bude potřeba protáhnout rytí.

Podle předběžného závěru mi model nepřijde být vyloženě špatný, nicméně na některých partiích si výrobce mohl dát více záležet. Je na něm znát, že byl šitý horkou jehlou ve snaze uvést model na trh dříve než konkurence. Definitivní závěr budu moci udělat až po opravdové stavbě modelu, která brzo bude na Modelfóru.

Klady:

• zajímavý typ, který poměrně dlouho na trhu chyběl
• velmi dobrá tvarová a rozměrová přesnost
• na short-run slušné lícování základních dílů (po zabroušení styčných ploch)

Zápory:

• dělící rovina na drobných dílech
• chybějící zaslepení sacího kanálu
• chybějící některé díly pro Sa‘ar
• chybějící podvěsná výzbroj
• chyby v kamuflážních schématech

Jaroslav 'Tango' Hátle, SPL Liberec
Martin 'Černoch' Černý, KPM Kaznějov

Redakce ModelWebu děkuje firmě AZ Model za poskytnuté vzorky k recenzi.

Rubrika AZ model, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.