1/72 B-17G „Flying Fortress“ Revell

5.8.2011 - 8 210 přečtení

b-17g-1

Do nedávna byla v měřítku 1/72 nejlepší létající pevnost B-17G od firmy Academy. Pojďme tedy nahlédnout do krabice nové B-17G od firmy Revell, jestli  bude letitá Academy překonána.

B-17G „Flying Fortress“

Zdeněk 'ujík' Uj

Model: B-17G Flying Fortress
Výrobce: Revell
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 04283

Stručná historie letounu

Snad žádný jiný letoun nebyl tak výrazně spjat se strategickou bombardovací ofenzívou proti nacistickému Německu jako těžký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress "Létající pevnost".

Požadavky na zkonstruování výkonného dálkového bombardovacího letounu byly ze strany amerického letectva (Army Air Corps) formulovány už v roce 1934. Firma Boeing Airplane Company měla již v té době jisté zkušenosti s vývojem rychlých dopravních letadel se zatahovacím podvozkem a uplatnila je i v tomto případě. Výsledkem byl elegantní, proporčně vyvážený stroj s velkou plochou křídla a čtyřmi hvězdicovými devítiválcovými motory Pratt & Whitney Hornet R-1690-E, každý o výkonu 552 kw (750 k). Stroj nesl posádku osmi mužů. Obranná výzbroj sestávala ze čtyř až pěti kulometů a mohl nést zhruba 2700 kg pum.

Tento nový stroj vzlétl dne 28. 7. 1935 v Seattle s označením B-299, které se pak změnilo na prototzpové označení XB-17. Letoun prokázal v průběhu armádních zkoušek dobré výkony, ale 30. 10. 1935 se při vzletu zřítil a byl zničen.

Další vývoj B-17 vyústil v předání prvního YB-17 jednotce Army Corps ve Virgínii v březnu 1937 k dalším intenzivním zkouškám. Dvanáct strojů tohoto typu při nich nalétalo 9293 hodiny bez vážnější nehody. V červnu tedy vzlétl první první B-17 B, mírně se lišící od svých předchůdců. Nesl již na palubě slavný zaměřovač Norden pro odhoz pum, vybavený přísně utajovaným gyroskopickým stabilizačním systémem. Přístroj byl montován do letounu před každým vzletem a po letu ze stroje odstraněn, vše za asistence ozbrojené stráže...

Do března roku 1940 bylo vyrobeno 39 kusů letounů B-17B. Verze B-17C neměla na bocích trupu vystupující "kapky" střelišť, ale střelecké stanoviště bylo navíc instalováno v protáhlém výstupku pod trupem. Nesla samosvorné nádrže, byla vybavena pancéřováním prostoru posádky a poháněna motory typu Wright Cyclone GR-1820-65 o výkonu 883 kw (1200 k). V podstatě identická byla verze B-17D.

Když v září 1939 vypukla v Evropě druhá světová válka, disponovaly Spojené Státy pouze 23 bombardovacími letouny B-17. Na jaře roku 1941 přišlo 20 strojů B-17C do Velké Británie, kde pod označením Fortress I tvořily výzbroj 90. letky RAF v Raynhamu. Nálety, které uskutečnily, však nebyly úspěšné, a to z části vzhledem k opakovaným technickým problémům nevyzrálého stroje. Zbylé letouny dosloužily u Coastal Command při námořním průzkumu a na Středním východě.

Zkušenosti ze vzdušných bojů vedly firmu Boeing k výrazné úpravě vnitřního uspořádání i vnějšího tvaru B-17 a současně se v USA rozvíjel nesmírně velkorysý program letecké výroby. Verze B-17E byla opatřena novou kýlovkou a celkem sedmi střeleckými posty - 11 kulometů v jednom stroji nebylo výjimkou. Posádku tvořilo 10 mužů. B-17 E vyráběly od 5.9.1941 závody Boeing, Vega a Douglas.

Zatímco v Tichomoří byly B-17 využívány spíše při obranných bojích, 8. letecká armáda USAAF se ve Velké Británii připravovala jako první na ofenzivní akce strategického charakteru, které začaly 17.8.1942 útokem 12 B-17 E na Rouen-Souteville. Od dubna 1942 byla vyráběna verze B-17F, u níž bylo provedeno více než 400 převážně interních změn. V roce 1943 bylo zkoušeno 20 těžce vyzbrojených strojů YB-40, které nesly nejméně 14 kulometů a kanonů, ale při obraně bombardovacích svazů úspěšné nebyly.

V červenci 1943 opustily výrobní linky první B-17G se střeleckou věží v přídi trupu. V té době se dále rozvíjela spojenecká bombardovací ofenzíva, dosahující vrcholů v polovině roku 1944 a v roce 1945. Od poloviny roku 1944 bylo americké letectvo schopno zajistit účinný stíhací doprovod i nad cíle položené hluboko v Německu, a tak bylo možno uskutečňovat tzv. Operation Pointblank, což byl krycí název pro nepřetržité denní bombardování americkým a noční bombardování britským letectvem.

Průměrné ztráty dosahovaly od léta roku 1944 výše 60 strojů týdně, ale výroba B-17 G v závodech Lockheed-Vega v Burbanku, Boeing v Seattlu a Douglas v Long Beach stačila ztráty doplňovat. V době největší produkce v létě 1944 dodával například závod v Seattle 16 letounů denně. Na sklonku války bylo jen v Británii 106 jednotek s 2300 letouny verze F a G a v Itálii mělo v té době základny 24 jednotek s 500 stroji. Několik desítek strojů B-17 také využívalo britské letectvo pro námořní průzkum (např. Fortress B Mk. III). Desítky strojů byly v průběhu války upraveny pro speciální účely.

Například projekt APHRODITE byl zaměřen na zničení německých raketových základen na francouzském pobřeží, které odpalovaly tzv. létající bomby (V1, V2) na anglická města. Pro tento projekt se používaly speciálně upravené B-17, přeměněné v rádiem ovládanou bombu. Piloti těmto B-17 říkali "Roadster" pro jejich otevřenou kabinu, chráněnou pouze větrným štítkem, tím měla tato B-17 vzhled sportovního auta. Posádku tvořili dva muži (pilot + specialista technik na radiospojení a autopilota). Posádka navedla B-17 plně naloženou bombami nebo napalmem na letovou trasu, pak stroj opustila padákem již nad Anglií a řízení záviselo na autopilotovi ovládanému rádiem z mateřské lodi ("Mothership"). Tyto mise nebyly příliš úspěšné, většinou stroj sestřelil nepřátelský flak nebo dopadl mimo cíl, často také docházelo ke zraněním (při opouštění stroje padákem), někdy i smrti posádky. "The Roadster" byl velice nebezpečný, stačila malá porucha při startu nebo za letu a členové posádky neměli šanci uniknout mohutné explozi, která pak následovala. Tyto stroje Američané zkoušeli i proti lodím, pobřežním bázím a jednou dokonce i proti naftové rafinerii (neúspěch). Po opakovaných nezdarech a ztrátách na životech byl projekt APHRODITE zrušen a nahradila ho RAF svými Lancastery.

Bombardovací letoun B-17 Flying Fortress všech verzí má bezesporu významné postavení v historii letecké války 1939-1945.

Jen v evropské oblasti uskutečnily B-17 od roku 1942 do roku 1945 na 291.508 bojových vzletů a svrhly 640.036 tun bomb, a uvádí se také, že jejich posádky sestřelily 6659 nepřátelských letadel. Celkové ztráty létajících pevností v Evropě činily 4 688 strojů, což bylo nejvíc ze všech bombardérů amerického letectva. 29. července 1945, když výroba B-17 končila, opustil výrobní haly závodu Lockheed-Vega poslední z 12 730 vyrobených strojů tohoto typu.

Obsah krabičky

Díly pro stavbu modelu jsou v poměrně mohutné, nicméně klasické tmavomodré krabici s bočním otvíráním a zdařilou kresbou B-17. Po otevření jsem z krabice vysypal do igelitu zabalené rámečky s výlisky (rámeček s čirými díly je zabalen zvlášť, takže nehrozí poškrábání), stavební návod a obtisky.

Plastové díly

Jednotlivé díly jsou umístěny v devíti rámečcích, z toho jeden je s čirými díly. Výlisky jsou odstříknuty velmi čistě, rytí je negativní, které by mohlo být jemnější a ostřejší, ale u takto velkého modelu bych to neviděl jako problém.

Nevím, jaký důvod vedl Revell k tomu, že použil stříbrný plast (imitace stříbrného povrchu pro ty, kdo nebarví???), ale objevují se v něm pole a pruhy v jiném odstínu stříbrné než má většina povrchu a vypadá to jako by díly byly samá propadlina. Naštěstí je to jenom optický klam díly a jsou v pořádku.

Při podrobném průzkumu jednotlivých dílů jsem objevil propadliny zespodu křídel v místě vztlakových klapek, kolem čepů osazení křidélek a směrovky, na polovinách trupu v místě osazovacích kolíčků, podlaze předního střelce a několika drobných dílech z interiéru. Zatmelit půjdou bez problémů, akorát u křidélek to bude vzhledem k naznačení žeber  obtížnější.

Dalším místem pro tmelení budou vyhazováky na vnitřní straně dvířek pumovnice (vzhledem k naznačeným žebrům se budou špatně odstraňovat) a na příhradové konstrukci pumovnice.

Jiný zádrhel jsem neobjevil, otřepy jsem nenašel, stopa po dělení formy na některých dílech je téměř nepatrná, detaily jsou pěkné. Hvězdice motorů nejsou zrovna košer, ale vzhledem k tomu, že za zdvihátky ventilů nebudou téměř vidět, jsou pro stavbu z krabičky naprosto vyhovující.

Příhradová konstrukce přepážek trupu je naznačena reliéfem. Tady se uvidí, jak to bude po nabarvení a patině vypadat. Podvozkové nohy jsou velice pěkné, pneumatiky mají celkem hrubě naznačený vzorek, ale po lehkém obroušení by to mohlo vypadat dobře.

Dílů pro vybavení interiéru je požehnaně a obsahují kompletně celý interiér včetně vybavení střeleckých věží, pumovnice a podvozkových šachet. Model obsahuje i dva druhy zadního střeliště, starší s jednoduchým pevným zaměřovačem a novější s reflexním zaměřovačem, nazývané Cheyene. Návod dává i na výběr z obou, bohužel obtisky jsou na oba letouny se starším střelištěm.

Na výběr je i v případě zasklení přídě, radisty a astrokopule. Takže studiu fotek se člověk nevyhne ani při stavbě zbarvení z krabičky. Poloviny trupu mají naznačenou vnitřní konstrukci. Vyhazováky uvnitř trupu nebude zřejmě potřeba tmelit, protože jsou mimo žebra konstrukce a budou zakryty díly interiéru.

Výzbroj zahrnuje čtyři pumy a kulomety, oboje zdařilé, jenom hlavně kulometů bych vyměnil za rezinové, mají drobátko šišatý průřez.

Čiré díly

Čiré díly jsou pěkně průhledné, nepoškrábané, ale hodně silné, zvlášť u bubliny na čumáku je síla materiálu hodně znát a dělá čočkovitý efekt.

Obtisky

Obtisky mají přesný soutisk, jsou matné, na první pohled vypadají dobře. Obsahují marking na dva stroje a spoustu popisek. Podle nápisu na aršíku jsou tištěné v Itálii a nápadně připomínají obtisky, co používá ve svých modelech Italeri. Zřejmě půjde o jednoho výrobce. Jak se s nimi bude pracovat zatím nedokážu odhadnout.

Varianty zbarvení

Z nabízených obtiskových verzí lze postavit B-17G-35-VE, sériového čísla 42-97880 od 8. letecké armády z února 1945 v zajímavém zbarvení, kde přední část trupu a křídla jsou v barvě kovu a zbytek v olivovo-šedé kamufláži (zadní část byla po poškození vzata z jiného letadla). Jako druhou možnost nabízí obtisky zbarvení B-17G-30-BO, sér. Čísla 42-31909, též z 8. letecké armády z dubna 1945 ve zbarvení olivová-šedá.

Návod

Stavební návod je opět klasika Revell, to znamená pěkně a přehledně rozkreslené jednotlivé postupy stavby, včetně zbarvení jednotlivých dílů. Obsahem návodu je nejen sestavení modelu, ale i stručná historie letounu (anglicky, německy), návod na zbarvení a seznam použitých barev (bohužel jenom v odstínech barev Revell).

Závěr

Takže po zevrubné prohlídce obsahu krabice se mi model B-17G jeví jako velmi pěkný a B-17G od Academy je zřejmě překonán. Sestavení polovin trupů a křídel páskou ukazuje na perfektní lícování i navazování rytí, takže předpokládám pohodovou stavbu. Nu, po slepení modelu se uvidí, zda-li bude v pohodě probíhat kompletní stavba. Ale zdá se, že našlápnuto má Revell velmi dobře.

Zdeněk 'ujík' Uj

Redakce ModelWebu děkuje firmě Avax-models za vzorek pro recenzi.

Článek s historií letounu byl použit z těchto stránek www.b17.wz.cz. Tímto bych chtěl neznámému autorovi poděkovat, ale i přes veškerou snahu a pátrání se nám nepodařilo autora kontaktovat a požádat o svolení s publikováním.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, Revell | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.