1/48 Heinkel He-51B-2 (W) „Float Plane“ od Special Hobby

24.7.2011 - 6 704 přečtení

012470_05_050023

Koncem roku 2010 se mi do rukou dostala stavebnice zajímavého a ne příliš běžného modelu letadla, a to He 51B-2 (W) „Float Plane“ od společnosti Special Hobby.

1/48 Heinkel He-51B-2 (W) "Float Plane" od Special Hobby

Jan Kotas

Stavebnice: Heinkel He-51B-2 (W) "Float Plane"
Výrobce: Special Hobby
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: SH48089

Stavba

Stavbu modelu jsem začal sestavením konstrukce kokpitu. Jak jsem již upozorňoval v „pohledu do krabičky“, rozhodl jsem se celý kokpit složit nasucho a pokusil se tuto sestavu vložit do určeného prostoru v trupu. Při porovnání výsledku s výkresem jsem však zjistil, že se výrobce, pravděpodobně z důvodu zjednodušení stavby, uchýlil k velmi schematickému znázornění podlahy kokpitu. Rozhodl jsem se proto konstrukci pilotního prostoru vyrobit celou znova a doplnit ji o díly ze stavebnice, jako např. sedačka, dvoudílná přístrojová deska, některé páčky a knipl. Na tomto místě se ještě zmíním se zde již o jednom chybějícím drobném detailu, přestože jsem na něj narazil až ve finální fázi celé stavby. Výrobce zapomněl na opěrku hlavy pilota. Použití opěrky je závislé na konkrétním stroji, mnou vybraná „bílá 12“ je zachycena s opěrkou, jiná letadla naopak bez ní. Fotografie jsou bohužel neostré v malém rozlišení, proto opěrka předloze neodpovídá na 100% a to, jak se mi povedla, můžete posoudit Vy.

Při lícování polovin trupu jsem zjistil, že v přední části je jedna polovina vyšší než druhá. Hrubší smirkový papír sice z obou polovin udělal stejně vysoké, ale za cenu ztráty veškerého rytí v této části. Nejméně příjemná část celé stavby však měla teprve přijít. Čumák Heinkela, tak jak jej vyrobil mástrař, se prakticky vůbec svým vzhledem neshodoval s předlouhou. Byl příliš úzký a v přední části bez charakteristického zkosení. Rovněž otvory vstupu vzduchu k motoru byly naznačeny nepříliš věrně. Nastal tedy nejsložitější úsek celé stavby a to obrušování, dotmelování, opětovné broušení, porovnávání s fotografiemi předlohy, odstraňování zbytečných částí a jejich nahrazování novými. Pokud práci na této části modelu budu charakterizovat co nejjednodušeji, napíšu, že mi zabrala zhruba 1/3 doby celé stavby. Po několika kolech provádění výše uvedeného postupu jsem byl s výsledkem spokojen.

V zadní části trupu bylo nutné po zbroušení nerovností na dělící rovině obnovit naznačení prověšení plátna a opravit rytí v okolí ocasu. Na zviditelnění nýtů jsem použil vrtáčky o průměrech 0,25 a 0,35 mm. Jinak mohu konstatovat, že tato část modelu pasovala vcelku dobře a i její výsledný tvar odpovídá předloze. Měl bych výhrady pouze k výstupům pro táhla ovládání SOP, které byly umístěny v nesprávné poloze. Původní jsem tedy odstranil a nově vyrobené jsem umístil na správné místo. Zároveň jsem začal s výrobou nového čelního štítku. Původní ze stavebnice měl sice správný tvar, ale při bližším pohledu obsahoval příliš mnoho vnitřních trhlinek, které celkový vzhled znehodnocovaly. Na výrobu nového jsem použil čirou plastovou fólii a plastikové destičky pro znázornění rámu štítku. I když práce s tak drobnými detaily není mojí silnou stránkou, myslím, že výsledek není zase až tak špatný.

Plováky jsem ve správné poloze slepil Kabuki páskou a spáru vylil lepidlem Tamiya Extrathin. Druhý den jsem spáru protáhnul rydlem a vyplnil řídkým vteřinovým lepidlem. Po přebroušení, mírném tmelení, úpravě rytí a předvrtání děr na umístění čepů pro jejich pevné a přesné osazení na podvozkové (plovákové) nohy, byly tyto připraveny na vrstvu surfaceru.

Dalším krokem stavby bylo spasování trupu se spodním křídlem. Při zkušebním přiložení nasucho bylo křídlo příliš nízko pod trupem a vůbec nelícovalo. Vybral jsem proto trochu materiálu na trupu a křídlo „přibodoval“ malým množstvím vteřinového lepidla. Po zatuhnutí ve správné poloze jsem spoj trup - křídlo „zatmelil“ hustým vteřinovým lepidlem a celou sestavu nechal přes noc odpočívat. V mezičase jsem začistil horní křídlo a křidélka, která jsou odlita samostatně. Kromě několika drobných kazů na povrchu, konkrétně škrábanců, nebo naopak hrbolků, jsou tyto části modelu znázorněny pěkně a samotné začištění nezabralo příliš mnoho času.

V této fázi stavby jsem se podrobněji začal zabývat podtrupovým chladičem, který se nakonec stal mojí noční můrou. Nezdála se mi jeho výška ani celkový tvar, a proto jsem vlepil mřížku chladiče do jeho těla a celou sestavu jsem přiložil na trup do místa jejího výskytu na skutečném stroji. Bohužel, jak je patrné z přiložené fotografie, touto cestou nebylo možné pokračovat. Boky chladiče jsem proto nastavil plastovými destičkami a vnitřní část jsem zaoblil tak, aby kopírovala profil trupu. Jelikož by tato část byla špatně přístupná při barvení, celý chladič jsem opatřil z vnitřní strany finálním nátěrem stejně tak jako místo pro osazení na trupu. Po zkušebním přilepení jsem ale s výsledkem nebyl vůbec spokojený, proto jsem chladič odtrhl, rozlepil ho a celý přepracoval. Po značném nočním úsilí se mi podařilo tvar chladiče napodobit dle dostupných fotografií co nejvěrněji tak, abych s ním byl spokojen i já.

Chladič jsem umístil mezi přední plovákové nohy tak, abych docílil souměrnosti stavby a přilepil opět za použití lepidla Tamiya Extrathin, které nádherně vzlíná do spáry a zanechá okolí lepeného spoje nepoškozené. Následovalo přilepení zadních plovákových vzpěr, opět opatřenými čepy. Lepení natupo by asi vzalo rychle za své a celková pevnost spoje by neodpovídala umístění. K připevnění plováků před horním křídlem jsem přistoupil proto, že tato sestava se dala celá nastříkat až po složení a zároveň osazení horního křídla s drobnými detaily je pak snadnější, než osazení plováků až v druhém kroku. Nesmíme ale zapomenout na předvrtání otvorů pro výplety, ke kterým bychom se po přilepení plováků nedostali. Na tyto otvory jsem použil vrtáček o průměru 0,2 mm.

Po zatuhnutí všech spojů jsem začal s osazováním vzpěr horního křídla, což byla práce náročná na čas a přesnost. Nejprve jsem upravil dosedací plochy na trupových vzpěrách a ty jsem následně usadil do výřezů v trupu tak, abych docílil předem změřené rozteče 28 mm. Vzpěry jsem opatřil čepy z drátu a k přilepení jsem použil kapku vteřinového lepidla. Po zatuhnutí jsem na tyto vzpěry posadil horní křídlo, kde jsem předtím zvětšil otvory pro čepy a zkontroloval, jestli poloha křídla odpovídá předloze a zároveň, jestli křídlo „neutíká“ na tu či onu stranu. Výsledek byl vcelku dobrý. Horní křídlo poté dostalo finální nástřik. Jako lak pod obtisky jsem použil Gunze GX100, se kterým jsem byl velmi spokojen. Dekály sedly na výbornou a z vodiček jsem použil pouze Gunze Mark Setter. Po opětovné zalakování jsem zespod křídla předvrtal otvory na uchycení všech lanek výpletů. To samé jsem udělat i na spodním křídle.

Konečně jsem mohl přikročit k celkovému nástřiku modelu. Po zakrytí otvoru kokpitu a vymaskování čelního štítku jsem model nastříkal Surfacerem 1000. Po přebroušení několika nerovností, opětovném přetmelení a finálního zabroušení jsem přemýšlel, jakým způsobem zvýraznit porty. Vzhledem ke skutečnosti, že ve stavebnici jsou znázorněny poměrně pěkně, jsem se rozhodl, že jejich vykrývání a ještě větší zvýraznění tmelem nebude nutné. Vyzkoušel, jsem tedy metodu, kdy jsem nastříkal plochy mezi portami tmavě šedozelenou barvou (preshading na ruby) a doufal jsem, že při nástřiku celého modelu barvou Gunze C308 dojde k jejich vyrýsování. S výsledkem jsem vcelku spokojený, i když zvolený postup si určitě najde jak svoje příznivce, tak odpůrce. Plováky jsem celé nejprve nastříkal hliníkovou barvou. Následně jsem jejich spodní části podle návodu nastříkal kombinací různě intenzivních odstínů černé a naznačil jsem jejich mírné opotřebení.

V této části stavby jsem tedy měl dvoudílný model. Horní křídlo a zbytek letounu. Po aplikování lesklého laku Gunze GX100 na zbytek modelu a jeho vytvrzení jsem přistoupil k aplikaci obtisků. I když jsem si zvolil variantu s číslem 12, kde se aplikace trupového označení doporučuje před přilepením vzpěr, návod jsem v tomto směru nenásledoval. Vzhledem k tomu, že nepatřím mezi nejčistší lepiče a pomalu každý spoj začišťuji a brousím, obtisky by rychle vzaly za své. Raději jsem místo, kde označením měla procházet vzpěra, odřízl a obtisk aplikoval za pomocí vodiček Gunze Mark Setter a Softer. S obtisky se mi pracovalo velmi dobře. Po jejich usazení jsem opět celý model nastříkal lesklým lakem a po jeho zaschnutí jsem na celý povrch aplikoval patinovací vodičku MIG Neutral Grey. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o žádný, hojně nasazovaný letoun, jsem se rozhodl pro decentní znázornění olétání. Po zaschnutí jsem model přestříkal směsí laku GX100 s 20% Gunze Flat base.

Po důkladném zaschnutí laku jsem přikročil k uchycení výpletů do předvrtaných otvorů v horním křídle. Použil sem černý vlasec o průměru asi 0,12 mm. K přilepení jsem použil hustší vteřinové lepidlo. Zároveň jsem totéž udělal i u plováků a spodního křídla, kde jsou výplety nepoměrně jednodušší. Vzhledem k časové tísní a absenci oček a trubiček pro znázornění napínáků, jsem druhé konce vlasců napevno vlepil do protilehlých otvorů a po zaschnutí všechny vypnul za použití fénu a papírového kornoutu. (Bohužel jsem druhý den ráno zjistil, že výplety povolily, ale již nebyl čas a ani síly pro rychlou nápravu)

Po usazení horního křídla na trupové vzpěry a přilepení za pomoci vteřinového lepidla jsem natahal výše uvedeným způsobem i mezikřídelní výplety včetně napínacích lanek u ocasních ploch. Vypnutí jsem opět provedl za pomoci fénu. Nakonec jsem přilepil výfuky a osadil vrtuli. Přestože začištění výfuků trvalo poměrně dlouho, tak výsledek neodpovídá vynaloženému úsilí.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Tímto byl model hotov. Ovšem jen do sobotního rána, kdy jsem zjistil ono prověšení výpletů.

Závěr

Závěrem bych rád řekl, že i když mi stavba s různými přestávkami zabrala takřka 6 měsíců, není příliš bodů, které bych stavebnici tohoto typu a způsobu výroby, vytkl. To, že jsem některé díly nahradil díly vlastní výroby, je způsobeno spíš mým hnidopišstvím, které nejraději uplatňuji na své kamarády. Nejvíce mne tedy zklamalo zpracování některých částí. Jako příklad uvedu kokpit, do kterého je dobře vidět i při zavření dvířek. Další částí, která se příliš nepovedla, je čumák, který předloze neodpovídá a chladič, který na model vůbec nepasuje. Pro výfuky bych zvolil jinou technologii výroby (resin). Nicméně jsem rád, že ve své vitríně budu mít model, který se stane oživením mé sbírky. Rozhodně však model doporučím pouze zkušenějším modelářům.

Jan „Koty“ Kotas

Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za poskytnutí vzorku k recenzi.

Rubrika Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze, Special Hobby | 2 komentářů

Komentáře

2 odpovědí k článku “1/48 Heinkel He-51B-2 (W) „Float Plane“ od Special Hobby”

  1. Filip 'speedy' Tomči napsal:

    Nejhezčí postavenej shortrun co jsem za poslední dobu viděl. Gratuluju. Filip.

  2. Jan 'Kotty' Kotas napsal:

    díky Filipe :)

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.