1/72 Výzbrojní sety R.V.Aircraft I.část – protizemní výzbroj

17.6.2011 - 8 024 přečtení

rvaircraft

Firma R.V.Aircraft uvádí na trh rozsáhlou sadu výzbrojních setů pro moderní sovětská/ruská letadla v měřítku 1/72. Jako první modelářům představíme sety raketových bloků UB-32/57M, B-8M1, kanónového pouzdra UPK-23 a těžké neřízené rakety S-24B uváděné pod katalogovými čísly RVAC72011, RVAC72012, RVAC72009 a RVAC72010.

Výzbrojní sety R.V.Aircraft I.část

Protizemní výzbroj

Tomáš 'Raptor' Mařík

UB-32/57M

Model: UB-32/57M
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: RVAC 72011
Výrobce: R.V.Aircraft
Resinové díly: 2
Fotoleptané díly: 4

Historie typu

Bloky neřízených střel typové řady UB vznikly v první polovině 60.let jako nové unifikované raketnice určené k nesení sovětských neřízených raket S-5 ráže 57 mm.

Samotná raketa S-5 vznikla v roce 1952 jako součást nově vyvíjeného systému neřízených raket AS-5 pro nadzvukový stíhač MiG-19.Konstrukčně jde o raketu ráže 57mm poháněnou raketovým motorem na tuhé pohonné hmoty s vějířovými, rozkládacími kormidly. Odpalovaná je elektrickým impulsem a nese bojovou hlavici maximální ráže 1,8 kg. Raketa jako taková byla vyvinuta jako univerzální nosič pro  modifikovatelné bojové hlavice a její vývoj probíhá dodnes, přičemž současná řada raket S-5 obsahuje následující modifikace:

  • S-5 – základní provedení s trhavou bojovou hlavicí ráže 1,6kg a nárazovou roznětkou.
  • S-5M – raketa S-5 vybavená 0,8kg těžkou fragmentační hlavicí vytvážející cca 75 kusů prefragmentovaných střepin.
  • S-5M1 – modernizovaná raketa S-5M vybavená 0,8kg těžkou fragmentační hlavicí vytvážející cca 75 kusů prefragmentovaných střepin.
  • S-5MO – raketa S-5 vybavená 0,8kg těžkou fragmentační hlavicí s dvaceti prefragmentovanými prstenci vytvářejícími při výbuchu cca 360-400 střepin.
  • S-5K – raketa S-5 vybavená 1,0kg těžkou kumulativní hlavicí určená proti obrněným a zodolněným cílům.
  • S-5K1 – modernizovaná raketa S-5K vybavená 1,1kg těžkou kumulativní hlavicí určená proti obrněným a zodolněným cílům.
  • S-5KO – raketa S-5 vybavená 1,36kg těžkou fragmentační hlavicí s deseti prefragmentovanými prstenci vytvářejícími při výbuchu cca 200-220 prefragmentovaných střepin.
  • S-5KP – raketa S-5 vybavená 1,8kg těžkou kumulativní hlavicí určená proti obrněným a zodolněným cílům.Hlavice je dovybavena fragmentačním pláštěm pro sekundární účinek v bojové oblasti a je vybavena citlivým piezoelektrickým zapalovačem pro omezení selhávek v měkkém dopadovém terénu (písek, bahno).
  • S-5KPB – modifikovaná raketa S-5KP vybavená 1,8kg těžkou kumulativní hlavicí určená proti obrněným a zodolněným cílům.Hlavice je dovybavena fragmentačním pláštěm pro sekundární účinek v bojové oblasti a je vybavena citlivým piezoelektrickým zapalovačem pro omezení selhávek v měkkém dopadovém terénu (písek, bahno).
  • S-5S – raketa S-5 vybavená 1,5kg těžkou flešetkovou hlavicí obsahující cca 1000-1100 protipěchotních flešetek.
  • S-5SB – raketa S-5 vybavená 1,8kg těžkou flešetkovou hlavicí obsahující cca 1000-1100 protipěchotních flešetek.
  • S-5P – raketa S-5 vybavená 1,3kg těžkou hlavicí s dipólovými odražeči určená k zarušování radiolokátorů nepřátelské PVO.
  • S-5P1 – modernizovaná raketa S-5P vybavená 1,5kg těžkou hlavicí s dipólovými odražeči určená k zarušování radiolokátorů nepřátelské PVO.
  • S-5O – raketa S-5 vybavená 1,2kg těžkou osvětlovací hlavicí.
  • S-5O1 – raketa S-5 vybavená 1,3kg těžkou padákovou osvětlovací hlavicí.

Do výzbroje VVS SSSR byla raketa S-5 uvedena v únoru 1955 po vojskových a továrních zkouškách prováděných na letounech MiG-15 a MiG-17 a zpočátku byla na letounech nesená v raketových blocích typové řady ORO-57 které byly vyráběny s kapacitou 4 (jako zajímavost lze uvést že v této kapacitě byly raketnice ORO-57 používány letectvem ČSLA na hotovostních letounech L-29), 8 (v letectvu ČSLA používány na letounech MiG-19S) a 16 raket S-5.Tyto raketnice ovšem pro svou komplikovanou obsluhu a náchylnost k přehřívání byly na začátku 60.let nahrazené novými raketnicemi typové řady UB-16 s kapacitou 16 raket S-5 které se ve spojení s univerzálními zbraňovými zámky MBD-3 rozšířily na většinu soudobých i následných bojových a cvičně-bojových letounů sovětské provenience.Stejnou kapacitu měly i v PLR vyvinuté raketnice MARS-2 které se od sovětské UB-16 odlišují především „useknutou“ přední částí a v Rumunsku raketnice LPR-16.

Samotná raketnice UB-32 potom byla vyvinuta v roce 1972 jako velkokapacitní blok pro těžší bojové letouny a bitevní vrtulníky. Používána přitom byla především na letounech MiG-21 (na vnitřních závěsnících s odstraněnou částí krytu hlavní podvozkové nohy), MiG-23, MiG-27, Su-7/17/20/22, Su-25 a vrtulnících Mi-17 a Mi-24. Z bojového nasazení je tato raketnice notoricky známa jako základní výzbroj bitevních vrtulníků Mi-24 a stíhacích bombardérů operujících v době sovětsko-afghánské války (jako perličku lze uvést že právě těmito raketovými bloky v počtu čtyř kusů byl vyzbrojen letoun Su-25 na kterém byl 4.8.1988 sestřelen pakistánskou F-16A pilotovanou S/L Atharem Bokhari tehdejší plukovnik Alexandr  Vladimirovič Ruckoj, velitel 378. OŠAP a pozdější viceprezident Ruské federace). Z aktuálnějších konfliktů lze jmenovat jejich použití ve válce v Gruzii, v obou válkách v Iráku a občanské válce v Lybii. Jako perličku lze přitom uvést že tento blok neřízených raket se dočkal i použití jako zbraň pozemních bojových vozidel. Jako první tuto zbraň namontovanou na vozidle BRDM-2 použil Taliban v první polovině 90.let a jeji zřejmě nejznámější akce je použití proti obřím sochám buddhů zničených v této oblasti. Je otázkou zda šlo o přímé zkopírování tohoto nápadu či vlastní nouzovou iniciativu nicméně obdobného použití, ovšem tentokrát na pick-upu značky Toyota, se raketový blok UB-32 dočkal nasazení na straně povstalců v průběhu občanské války v Lybii.

Stavebnice

Stavebnice se modelářům do rukou dostává zabalená v blistrovém balení obsahujícím dva polyuretanové a čtyři fotoleptané díly výroby firmy Hauler pro sestavení  dvou raketových bloků, aršík obtisků a stavební návod. Základní bloky (tedy tělo a přední část s trubicemi pro rakety) je odlita z jednoho kusu z polyuretanu s jemnými, dobře znatelnými detaily. Díl je prostý nedolitků, vad či bublinek. Doplňuje jej fotoleptaný odpalovací rošt a fotoleptaný snímatelný „kornout“ vodiče plamene při střelbě. Je nutno podotknout že toto provedení kornoutu bylo používáno především na letounech, vrtulníkové raketové bloky měly spodní část kornoutu s ohledem na použití na nižších rychlostech „vykousnutou“ pro lepší odvod plamene.

Sestavení raketového bloku je velmi snadné a při pečlivé práci je otázkou pouhých několika minut a sestává z odříznutí a začištění stopy po nálitku, její následné přelepení leptem odpalovacího roštu a konečně montáží kornoutu. S ohledem na orientaci raketových trubic je nutno sledovat geometrii tak, aby příčná výztuha roštu byla ve vodorovné poloze. Se správnou orientací kornoutu potom modeláři pomůže jak okénko v levé části kornoutu tak především horní část kornoutu bez perforací.

K dokončení raketového bloku  výrobce přikládá aršík obtisků svým provedení odpovídajícím raketovým blokům používaným v českém/československém letectvu (proto je zároveň nutné blok přestříkat stříbrnou/aluminiovou barvou). Obtisky jsou velmi kvalitní, tenké a dobře kopírují svou předlohu. Jediné co tak při stavbě raketového bloku pro letoun československého letectva musí modelář doplnit je popisek příslušného trupového čísla nosiče neboť raketové bloky byly (spolu s další blokovou výzbrojí) seskupovány s konkrétním letounem pro maximálně usnadněnou manipulaci. V případě že se modelář rozhodne použít raketový blok pro letoun cizího provozovatele, je nezbytné se řídit konkrétními podklady protože tyto bloky byly nezřídka přestříkávány kamuflážními barvami se změněnými či zcela zahlazenými popisky či popisky v jiné barvě.Bohužel, obtisky jsou svým provedením i jedinou větší chybou stavebnice (což je problém táhnoucí se i u zbylých výzbrojních setů neboť na podkladový kartonový aršík je obtiskový aršík „vlepen“ na lepivou plošku stejně jako polyuretanové díly (fotoleptané díly jsou přichyceny kousky izolepy). Bohužel, i přes veškerou snahu má aršík tendenci se ve své spodní části odtrhávat a proto je nutno postupovat s maximální opatrností.

B-8M1

Model: B-8M1
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: RVAC 72012
Výrobce: R.V.Aircraft
Resinové díly: 4

Historie typu

Bloky neřízených raket B-8M1 vznikly v roce 1973 jako nosiče nových neřízených raket typové řady S-8.

Neřízené rakety S-8 ráže 80mm vznikly v roce 1971 jako těžší ekvivalent do té doby používaných raket S-5 určený především proti zodolněným a obrněným cílům. Konstrukčně raketa vychází z rakety S-5, má tedy vějířová rozkládací kormidla a je poháněna raketovým motorem na tuhá paliva. Shodně s S-5 zachovává možnost použití modifikovatelné hlavice která její typovou řadu rozvíjí následně:

  • S-8KO – raketa S-8 s 3,8 kg těžkou protitankovou kumulativní hlavicí
  • S-8KOM – modernizovaná raketa S-8KO s 3,8 kg těžkou protitankovou kumulativní hlavicí a zvětšenou rychlostí letu
  • S-8B – raketa S-8 s 7,41 kg těžkou průbojnou hlavicí určenou především proti betonovým a zodolněným budovám a obrněným cílům
  • S-8BM – modernizovaná raketa S-8B s 7,41 kg těžkou průbojnou hlavicí určenou především proti betonovým a zodolněným budovám a obrněným cílům a zvětšenou rychlostí letu
  • S-8D – raketa S-8 s 3,8 kg těžkou termobarickou hlavicí
  • S-8DM – modernizovaná raketa S-8D s 3,8 kg těžkou termobarickou hlavicí a zvýšenou rychlostí letu
  • S-8DF – raketa S-8 s 5,5 kg těžkou termobarickou hlavicí
  • S-8O – raketa S-8 s 4,3 kg těžkou osvětlovací hlavicí
  • S-8OM – modernizovaná raketa S-8O s 4,3 kg těžkou osvětlovací hlavicí a zvýšenou rychlostí letu
  • S-8T – raketa S-8 s 6,6 kg těžkou tandemovou protitankovou hlavicí
  • S-8P – raketa S-8 vybavená 4,5 kg těžkou hlavicí s dipólovými odražeči určená k zarušování radiolokátorů nepřátelské PVO
  • S-8PM – modernizovaná raketa S-8P vybavená 4,5 kg těžkou hlavicí s dipólovými odražeči určená k zarušování radiolokátorů nepřátelské PVO a zvýšenou rychlostí letu
  • S-8S – raketa S-8 s 4,3 kg těžkou flešetkovou hlavicí obsahující cca 2000 flešetek
  • S-8TsM – raketa S-8 s 3,6 kg těžkou dýmovou značkovací hlavicí
  • Pro rakety S-8 byly postupně vyvinuty tři typy raketových bloků:
  • B-8V20 – raketový blok pro dvacet raket S-8 s dlouhými trubicemi určený k použití na vrtulnících
  • B-8M1 – aerodynamicky kapotovaná varianta vrtulníkového raketového bloku B-8V20 s kratšími trubicemi určená pro použití na letounech
  • B-8V7 – univerzální raketový blok pro 7 raket S-8

Do výzbroje VVS SSSR byly rakety S-8 zavedeny v roce 1973.

Shodně s raketovým blokem UB-32/57M se největšího použití bloku B-8M1 dostalo v době sovětsko-afghánekého konfliktu kdy byly velmi často používány k vedení drtivé „přehradné“ palby 80 raket z bitevních letounů Su-25 při honbě na dušmany v horách. Z moderních konfliktů kde byly tyto rakety použity ve válkách v Čečně a Gruzii a pravděpodobně i v obou íráckých válkách a občanské válce v Lybii.

V československém letectvu byly používány především typy B-8V20  používaný na vrtulnících Mi-17 a Mi-24 a B-8M1 používaná na letounech MiG-23, MiG-29, Su-22 a Su-25 přičemž kombinaci s letounem Su-25 lze shlédnout ve Vojenském leteckém muzeu Praha-Kbely

Stavebnice

Stavebnice se modelářům do rukou dostává zabalená v blistrovém balení obsahujícím čtyři polyuretanové díly pro sestavení  dvou raketových bloků, aršík obtisků a stavební návod.Základní bloky (tedy tělo a přední část s trubicemi pro rakety) je odlita z jednoho kusu z polyuretanu s jemnými, dobře znatelnými detaily.Díl je prostý vad či bublinek avšak na dvou místech jsem v kuželu s ústími trubic nalezl nedolitky způsobené pravděpodobně velmi tenkými dělícími stěnami. Doplňuje jej polyuretanový odlitek kornoutového vedení plamene s odpalovacím roštem.

Sestavení raketového bloku je velmi snadné a při pečlivé práci je otázkou pouhých několika minut a sestává z odříznutí a začištění stopy po nálitcích a sestavení obou dílů dohromady.S ohledem na orientaci raketových trubic je nutno sledovat geometrii tak, aby rozložení trubic v roštu odpovídalo rozložení trubic v předním dílu. Detailisté z vlastních zásob doplní ještě dvě kovová drátěná madla do vnitřní části kornoutu.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA Manipulační držadla

K dokončení raketového bloku  výrobce přikládá aršík obtisků svým provedení odpovídajícím raketovým blokům používaným v českém/československém letectvu (proto je zároveň nutné blok přestříkat stříbrnou/aluminiovou barvou).Obtisky jsou velmi kvalitní, tenké a dobře kopírují svou předlohu. Je pouze nutno dbát zvýšené opatrnost v použití seskupovačích čísel které výrobce předkládá pro letoun MiG-21MF 4008.V případě použití na jiném letounu je nutno tyto seskupovací popisky vynechat a nahradit korektními. V případě že se modelář rozhodne použít raketový blok pro letoun cizího provozovatele, je nezbytné se řídit konkrétními podklady protože tyto bloky byly nezřídka přestříkávány kamuflážními barvami se změněnými či zcela zahlazenými popisky či popisky v jiné barvě. S ohledem na umístění obtisků v balení platí stejná výtka jako u obtisků u výše recenzovaného bloku UB-32/57M

UPK-23-250

Model: UPK-23-250
Měřítko:
1/72
Katalogové číslo: RVAC 72009
Výrobce:
R.V.Aircraft
Resinové díly:
2

Historie typu

Univerzální kanonový kontejner 23 (Универзалний Пушечний Контейнер) je jedním z kanonových pouzder vyvinutých v SSSR pro možnost podvěšení dvouhlavňového kanonu GŠ-23 (systém GAST, ráže 23mm) pod letouny a bitevní vrtulníky.

Kořeny vzniku těchto kontejnerů sahají do poloviny 60.let kdy na nebi nad Vietnamem na realitu dosti tvrdě narazila tehdy moderní koncepce stíhacích letounů vyzbrojených pouze PLŘS a reprezentovanými na americké straně rannými verzemi letounů F-4 Phantom a na straně Vietnamu letouny MiG-21PF a PFM. Pro dovyzbrojení letounů byl zvolen kanon dvojhlavňový kanon GŠ-23 pro který bylo zkonstruováno pouzdro obsahující kanon a nábojovou schránku na 250 granátů ráže 23 mm. Kanon byl následně použit vietnamským letectvem v podvěsu na centrálním závěsníku (což bylo vzhledem k nutnosti sejmout jediný bak letounu značně limitující) MiGů-21PF/PFM (u verze PFM se používal i v československém letectvu) s mizivými výsledky  (prakticky jediný dokladovatelný sestřel s tímto kontejnerem provedl 23.8.1967 Nguyen Nhat Chieu který s ním sestřelil americký letoun F-105D). Lepší výsledky s kontejnerem GP-9 zaznamenali Indové kteří je používali na letounech MiG-21FL přičemž zaznamenali jeden jistý (12.12.1971 pakistánský F-104A) a dva pravděpodobné  (16.12.1971 pakistánský Canadair Sabre Mk.6, 17.12.1971 pakistánský F-104A) sestřely a 4.12.1971 s ním zničili na letišti Tezgaon pakistánský letoun Twin Otter a tři pakistánské PC-6.

Kontejner GP-9 tedy velký úspěch nezaznamenal avšak myšlenka jej použít i u dalších letounů přetrvala. V přímé návaznosti tak v 70.letech vznikla dvojice nových kontejnerů pro použití na bojových letounech a bitevních vrtulnících. Prvním z nich byl kontejner UPK-23-250 který obsahoval pevně lafetovaný kanon GŠ-23L se zásobou 250 granátů ráže 23mm. Kontejner umožňoval pouze střelbu vpřed přičemž nástřel kontejneru se prováděl shodně s hlavní hlavňovou výzbrojí letounu. Používán byl na letounech MiG-23, MiG-27, Su-17/20/22 a Su-25 a vrtulnících, Mi-8, Mi-17 a Mi-24 a to k postřelování pozemních cílů. Přes svou spolehlivou funkci a snadnou obsluhu však ještě nebyl tím pravým pro bitevní úkoly a proto byl na jeho základě zkonstruován kontejner SPPU-22-01 používaný především na letounech Su-17/20/22, Su-24 a Su-25. Ten je opět vybaven kanonem GŠ-23L a zásobou 250 granátů  avšak na rozdíl od UPK-23 umožňuje i vekrotovanou (pevnou či programovanou střelbu až do úhlu 45°pod letoun a to jak ve směru vpřed tak ve směru vzad (což díky svému zaměřovacímu systému s velkých úspěchem používaly letouny Su-22 u nichž byla střelba z SPPU-22-01 dokonce přesnější než z hlavních kanonů NR-30). Oba kontejnery se dočkaly intenzivního bojového nasazení v průběhu sovětsko-afghánské války, kde byl předmětný kontejner UPK-23 používán především na letounech MiG-23 a vrtulnících Mi-8, Mi-17 a bitevních Mi-24.

Stavebnice

Stavebnice se modelářům do rukou dostává zabalená v blistrovém balení obsahujícím dva polyuretanové díly dvou kontejnerů, aršík obtisků a stavební návod. Kontejnery jsou odlity z jednoho kusu z polyuretanu s jemnými, dobře znatelnými detaily. Díly jsou prosté vad či bublinek a je u nich nutno provést pouze začištění stop po již odděleném nálitku v zadní části. Tím je sestavení kontejneru hotovo.

K dokončení kontejneru  výrobce přikládá aršík obtisků svým provedení odpovídajícím kontejnerům používaným v českém/československém letectvu (proto je zároveň nutné kontejner přestříkat stříbrnou/aluminiovou barvou). Obtisky jsou velmi kvalitní, tenké a dobře kopírují svou předlohu. Jediné co tak při stavbě kontejneru pro letoun československého letectva musí modelář doplnit je popisek příslušného seskupovacího trupového čísla nosiče. Je ovšem nutno postupovat dle fotografií protože ne všechny kontejnery měly popisky rozmístěné shodně (kupříkladu na Su-22 je dokladováno použití kontejnerů bez červených pásků ve spodní části tak jak na recenzním kontejneru). V případě že se modelář rozhodne použít kontejner pro letoun cizího provozovatele, je nezbytné se řídit konkrétními podklady protože tyto kontejnery byly nezřídka přestříkávány kamuflážními barvami se změněnými či zcela zahlazenými popisky či popisky v jiné barvě. S ohledem na umístění obtisků v balení platí stejná výtka jako u obtisků u výše recenzovaných raketových bloků UB-32/57M a B-8M1

S-24B

Model: S-24B
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo:
RVAC 72010
Výrobce: R.V.Aircraft
Resinové díly:
2
Fotoleptané díly: 8

Historie typu

Těžká neřízená raketa S-24 ráže 240mm byla do výzbroje VVS SSSR zavedena v polovině 60. let jakožto těžká raketová zbraň určená k ničení zodolněných cílů a nepřátelských budov. Raketa je poháněna sedmizrnným raketovým motorem na tuhá paliva a je vybavena 123kg těžkou trhavě-fragmentační hlavici a je nesena jednotlivě na závěsnících s adaptéry APU-68.Používá se na letounech MiG-21, MiG-23, MiG-29, Su-7/17/20/22, Su-25 a Su-27/30 a bitevních vrtulnících Mi-24.Bojově použita byla v průběhu sovětsko-afghánské války a války v Čečensku kde byla použita při bombardování povstaleckých bunkrů v Grozném.

Stavebnice

Stavebnice se modelářům do rukou dostává zabalená v blistrovém balení obsahujícím dva polyuretanové díly těles raket, dva odlitky adaptéru APU-68, planžetu s osmi fotoleptanými díly výroby firmy Hauler a stavební návod. Polyuratanové díly jsou odlity s jemnými, dobře znatelnými detaily. Díly jsou prosté vad či bublinek a je u nich nutno provést pouze začištění stop po již odděleném nálitku v zadní části. Planžeta obsahuje osm fotoleptaných dílů stabilizačních křidélek.

Sestavení raket je prosté – stačí pouze naohýbat a na vystouplé stopy na zadní části tělesa rakety nalepit stabilizační plochy a raketu nastříkat khaki či tmavě šedou barvou. Detailisté se mohou vyřádit na zadní části rakety která byla buď proti vlhkosti překryta voskovaným papírem nebo byla používána bez něj s jasně patrnými zrny raketového motoru (v této podobě je kupříkladu dokladována při střelbách z československých Mi-24).

Adaptéry APU-68 potom stačí pouze začistit a přestříkat kamuflážní barvou spodních ploch nosiče.

Závěr

Stavebnice raketových bloků UB-32/57M a B-8M1, kanonového kontejneru UPK-23, těžké rakety S-24B, jsou zdařilými dílky, doplňující výrobci doposud opomíjené vody letounové výzbroje východní provenience. Jejich použití je velmi univerzální a vzhledem k jeho uplatnění u drtivé většiny moderních sovětských/ruských bojových letounů a vrtulníků jej lze doporučit všem zájemcům a fandům východní letecké techniky.

Tomáš 'Raptor' Mařík

Redakce ModelWebu děkuje firme R.V.Resin za poskytnuti vzorku k recenzi.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Doplňky, R.V. Aircraft | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.