1/72 A-20J/K Havoc “Last Bomber Version”, MPM Production

13.6.2011 - 310 přečtení

box art

Firma MPM pro nás modeláře, a zejména příznivce amerického bombardovacího letectva, připravila další přebal jejich velmi úspěšného modelu různých verzí letounu A-20 Havoc. Tentokráte je to pod katalogovým číslem 72564 A-20J/K "Last Bomber Version".

A-20J/K Havoc "Last Bomber Version"

Olda Homola

Model: A-20J/K Havoc "Last Bomber Version"
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 72564
Výrobce: MPM Production
Materiál: Plast Počet dílů: 80 + 7 ks z čirého plastu

Historie typu:
V březnu 1936 začal konstruktér Jack Northrop společně s Edem Heinemannem pracovat na projektu s pracovním názvem Northrop Model 7, což můžeme považovat za počátek tohoto pozoruhodného letounu. Konstruktéři vyprojektovali stroj s tehdy vpravdě revoluční novinkou – příďovým podvozkem, od nějž si slibovali usnadnění nakládání pum a celkové obsluhy letounu na zemi. Po odchodu J.Northropa od firmy Northrop & Co., v té době již plně pohlcenou korporací Douglas Aircraft Company, přebírá vývoj konstrukce Modelu 7 Ing. Wedenheimer. Shodou okolností v téže době vyhlašuje tehdejší velení US Army Air Corps specifikace na nový letoun kategorie Attack Bomber. Douglas se soutěže účastní s modifikovaným Modelem 7, označeným jako Model 7B. V konkurenci strojů Stearman X-100, Martin 167F (budoucí Maryland) a North American NA-40 (budoucí Mitchell) se Douglasovu děťátku podaří zvítězit. Přesto, že byl Douglas vítězem v soutěži, USAAC se nemělo k tomu, aby objednalo sériovou výrobu jeho stroje.

Naštěstí se objevili Francouzi v podobě Jeana Monneta, který na podzim roku 1938 zjišťoval možnosti nákupu americké letecké techniky. I přes havárii předváděcího letounu s francouzským pozorovatelem na palubě, podepsali francouzští zástupci s Douglasem kontrakt na 100 sériových kusů, později rozšířenou na 270 ks. Dalo by se říci, že tato objenávka existenci typu zachránila a odstartovala hvězdnou kariéru Douglasova stroje. Francouzský zájem o stroj nakonec přilákal pozornost i amerického letectva, které jej označilo jako A-20. Vzniklo nespočet verzí a modifikací tohoto letounu, které soužili v různých rolích na všech frontách druhé světové války. Vždy se však vyznačoval těmito charakteristikami- byl rychlý, obratný, stabilní, snadno se pilotoval i při letu na jeden motor, prostorný a poměrně dobře snášel poškození – zkrátka měl status mimořádného stroje a těšil se velké oblibě posádek.

Verze A-20J/K Typ A-20J byl odvozen od verze A-20G. Od ní se lišil vybavením přídě jako prostoru pro bombometčíka, překrytého nově tvarovaným průhledným překrytem (jiného, vhodnějšího tvaru než původní u Havoců A-20B/Havoců Mk.III). Přesto však „Jéčka“ i později „Káčka“ neměla sloužit pouze jako „obyčejné“ bombardovací stroje, nýbrž hlavně jako naváděcí letouny pro velitele útočných svazů. Jejich primárním úkolem bylo najít a lokalizovat cíl a pomocí rádia na něj navést bitevní letouny A-20G.

Verze A-20K byla „motorovou“ variantou „Jéčka“ a poslední verzí řady A-20. Byla upravena z verze A-20H, vybavené motory Wright R-2600-29 o výkonu 1 700k oproti dřívějším Wright R-2600-23 o výkonu 1 600k. Mimo američanů používaly tyto letouny i letectva RAF/SAAF/RCAF pod označením Boston Mk.IV (A-20J) resp. Bostn Mk.V (A-20K). Příznivci těchto letectev si mohou jeho zmenšeni pořídit též od fy. MPM pod katalogovým číslem 72549.

Stavebnice:
Po otevření praktické (konečně!!) dostatečně tuhé krabice s odklápěcím víkem, jež zdobí kresba celočerné přistávající A-20J, na nás vykoukne na osmdesát dílů ze středně šedého plastu, doplněných samostatně balenými sedmi díly z čirého plastiku a taktéž samostatně baleným obtiskovým aršíkem. Nejsem přílišný "poměřovač" modelů, letmé přiložení na výkres od slavného Johna Alcorna ukázalo velmi dobrou shodu.

Bližším prozkoumání plastových výlisků ukáže jejich výbornou kvalitu, rytí je ostré, přiměřeně hluboké – mělčí je pouze na spodku trupu, ovšem z technologických důvodů nelze udělat hlubší. Sem tam, zejména na drobnějších dílech, nalezneme "mikrootřepy". Osobně moc nerozumím tomu, proč výrobce udělal některé díly dělené na půl – např. kola podvozku a VOP, ale dá se to přežít (i když se domnívám, že benefit z VOP vcelku by se projevil její tenčí odtokovou hranou…).

Velmi vydařené makety motorů Wright mají bohužel prostředkem válců vedený šev po styku forem, což by však při zalepení do krytů nemuselo být vidět. I přesto jsou více než dostatečné. Trošku pozornosti budeme muset věnovat sestavení hlavních podvozkových noh se „změtí“ vzpěr, které lepíme na „povrch“ spodní poloviny křídla ještě před sestavením motorových gondol. Pro stavbu modelu dle kamuflážních schémat A, B a D budeme muset podle naznačených úhlů v plánku nalepit na povrch krytů motorů individuální vývody výfuků.

Bohužel se mi nepodařilo při pátrání v podkladech jednoznačně určit, od kterého stroje se tyto vývody staly standardní (udává se někdy mezi A-20G-15 až A-20G-35). Proto je třeba se řídit fotografiemi konkrétního stroje. Lícování modelu je dle vyjádření kolegů, jež jsem se dotazoval, poměrně velmi dobré. Sám si tuto informaci ověřím a se čternáři ModelWebu se podělím při mé vlastní stavbě.

Čiré díly jsou přiměřeně tenké, čiré – škrábanečky je hyzdí povětšinou na místech, která budou „plechová“, ovšem můj exemplář jich pár měl i na bombometčíkově "bublině" - ale nic tragického. Rozložení čirých dílů nám umožní postavit model s otevřenou kabinou.

Pokud se tak rozhodneme, bude třeba do poměrně dobře vybaveného kokpitu doplnit minimálně poutací pásy a hlavně záchranný člun do horní části za sedačku pilota. Překryt prostoru bombometčíka sestavíme ze tří částí (boky + „bublina“) což mi přijde více „modelerfriendly“ a vyhneme se tak obtížnému lícování širšího překrytu vcelku, což je bolest modelů starších verzí Havoců.

Kamuflážní schémata Stavebnice nám nabízí výběr z celkem 4 schémat zbarvení:

  • Schéma A
    A-20K, 43-4613 ZX-T „Helen“ od 645 bomb.squadrony, 100. bomb. skupiny ze základny Coloummiers, Francie 1945.
    Celý letoun byl nastříkán lesklou černou barvou, pouze kormidlo bylo v barvách olivově zelená/skvrny středně zelené (pravděpodobně vyměněno z jiného stroje při opravě). Bílá barva trupových znaků byla pravděpodobně "utlumena" přestříkáním sv. šedé barvy.
  • Schéma B
    „Velitelský“ A-20J, 43-9913 BU-A „Maxine“, 646 bomb.squadrony. 410. bomb. skupiny z května 1944.
    Stroj ve zbarvení horních ploch olivově zelenou doplněnou skvrnami středně zelené a neutrálně šedou na spodních plochách byl ozdoben modrými doplňky na motorových krytech a nábojích vrtule, černo-bíle pruhovanou směrovkou a malůvkou státu Texas pod kabinou.
  • Schéma C
    A-20J,43-9639 „bílá 18“ od 84. bomb. squadrony, 47. bomb. skupiny, Itálie, 1944.
    Stroj ve stejném zbarvení jako předchozí původně patřil 86. bomb. squadroně, což dokládá prosvítající žluté číslo 48. V návodu bohužel není přesně naznačeno, jak dalece a kde toto číslo prosvítá. Taktéž obtiskový aršík č. 48 neobsahuje, zde pomůže foto anebo použití "umělecké licence".
  • Schéma D
    Poválečná brazilská R-20 "Bororós" s/n 6080 "žlutá 80" (ex USAAF A-20K, 44-390) 1°/10°Gav Columbica, Brazilské vzdušné síly 1952-1954.
    Neozbrojený letoun v původním us zbarvení (viz dva předchozí stroje výše) byl používán k fotografickým letům. Zničen při havárii 22. 4. 1954 u Florianópolisu. (Na internetu jsem našel bokorys a půdorys tohoto stroje v odlišné kamufláži, tvořené na horních plochách pískově růžovou s množstvím zelených skvrn, ale nemaje fotografii, nejsem schopen posoudit, kde je pravda. Spíše bych věřil výrobci).

Obtisky vytiskl AVI print, jsou kvalitní, tenké a věrných barev.

Závěr:
Porovnám-li stavebnici Havocu A-20J/K s ostatními modely stejného výrobce, které jsem viděl, je bez debaty na pomyslné špici. A nejen to, v porovnání s výrobky ostatních firem produkované stejnou technologií, má zřetelně navrch. Díly jsou zpracovány precizně, bez kazů a stavebnice je dostatečně detailní. Jednoznačně doporučuji.

Olda Homola

Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za poskytnutí vzorku k recenzi.


Rubrika Novinky | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 1/72 A-20J/K Havoc “Last Bomber Version”, MPM Production

Komentáře

Komentáře jsou zakázány.