1/72 Piaggio P.108B II „Italian Heavy Bomber“ od Special Hobby

8.6.2011 - 5 501 přečtení

01

Jednou z krabičkových verzí italského čtyřmotorového bombardéru Piaggio P.108B je verze II. série. Tak se pojďme kouknout, co firma Special Hobby ukryla do krabičky s pěknou kresbou tohoto letounu.

Piaggio P.108B II „Italian Heavy Bomber“

Zdeněk 'ujík' Uj

Model: Piaggio P.108B II.série
Výrobce: Special Hobby
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: SH 72035

Stručná historie letounu

Piagiio P.108B byl jediný čtyřmotorový těžký bombardér, který byl nasazen u  Italského letectva během 2. sv. války. Tvary letounu byly ovlivněny právě zaváděným americkým bombardérem B-17. Vzlet prvního prototypu proběhl 24. listopadu 1939, poháněný byl osmnáctiválcovými motory Piaggio P.XII R. Na italské poměry byl letoun poměrně silně vyzbrojen, mimo pumového nákladu mohl nést až 8 kulometů na obranu, což u italských letadel nebývalo zvykem. Inovací byla instalace dvou otočných střeleckých věží do křídel letounu, dálkově ovládaných z pozorovacích kopulí na hřbetě trupu. Podobné řešení bylo užito až na konci války u  amerického těžkého bombardéru B-29. Piaggio P.108B byl poměrně zdařilý a výkonný letoun, bohužel neměl mnoho příležitostí se prosadit. Letounů I.série bylo vyrobeno osm, po ní následovala série II., které bylo vyrobeno 16 kusů. Odlišovala se zaplechovaným místem příďové střelecké věže, která byla vypuštěna. Dalších 11 kusů P.108 (verze C a T) bylo vyrobeno jako transportní. Jeden P.108B byl upraven na prototyp verze P.108A s kanónem ráže 102mm v zaplechované přídi. Letouny sloužily u bombardovací perutě 274.Squadriglia Autonoma B.R.G. (dálkové bombardéry). Letouny převážné operovaly ve Středomoří a Severní Africe. Celkem Piaggia P.108B provedly 29 bojových akcí, ztraceno bylo dohromady 16 letounů P.108B (pět sestřeleno protivníkem, pět nouzových přistaní po poškození v boji, nebo nedostatku paliva, dva ve výcviku, zbylé čtyři se zatím nepodařilo dohledat).

Obsah krabičky

V poměrně pevné krabici, kterou zdobí kresba nočního Piaggia od pana Hájka, najdeme  čtyři rámečky plastových dílů, jeden rámeček s čirými díly, sáček napěchovaný resinovými odlitky, obtisky a návod. Čiré díly jsou v samostatném sáčku, tudíž nehrozí poškrábání.

Plastové díly

Plastové díly, které jsou rozmístěné ve čtyřech rámečcích jsou z šedého, poměrně měkkého plastu. Povrch jednotlivých dílů je na omak drsný, zřejmě bude nutné lehké přebroušení jemným sirkem pod vodou.

Zarazila mě rozdílnost výlisků v rámečcích. Zatímco rámečky s polovinami křídel a výškovek jsou čisté bez otřepů s ostrým rytím a moc pěkně udělaným plátěným povrchem na ovládacích plochách, zbylé dva rámečky jsou jak z jiné stavebnice. Poloviny trupu mají mělké, místy se ztrácející rytí (zvláště na spodku a hřbetě trupu) a zalité otvory pro okénka. Podvozkové nohy a vzpěry mají výraznou stopu po dělení formy. Na dílech v těchto rámečcích jsou i občasné nálitky. Největší tragédií jsou ale samotné motory. Znázorněna je pouze přední hvězdice a to ještě bídně. Tady by to zřejmě opravdu chtělo výměnu za něco lepšího. Jednotlivě vylisované vrtulové listy jsou poměrně slušné, ale já osobně bych raději čtyři kompletní vrtule, než usazovat každý lupen zvlášť.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Resiny

Po vysypání přehršle dílů z pytlíčku si vylepšíme náladu ze zklamání z plastových dílů. Najdeme zde náboje vrtulových listů, sání, noční výfuky (podobně "dikobrazí" jako na Beaufighteru), střelecké věže, přepážky v motorových šachtách, vybavení kokpitu včetně palubních přístrojů, podvozkovou nohu ostruhového kolečka, a hlavně kulometů. Vše čistě odlito, i když se občas najde bublinka. Moc hezky jsou odlity hlavně kulometů včetně perforování, bohužel jsou některé zkroucené, zřejmě díky sesypání množství dílů v jednom sáčku. Nálitky jsou umístěné šikovně, buďto je nebude třeba odstraňovat vůbec, nebo půjdou bez problémů odříznout.

Čiré díly

V rámečku s čirými díly jsou dvě přídě (pro variantu s věží a bez), přední a spodní střelecká věž, pozorovací kopule a okénka do trupu. Jednotlivé díly jsou tenké, rámování prosklení je ostré, jednotlivá okna jsou výborně průhledná a vyleštěná. Naopak rámování a zaplechování je matné. Zde bude největší problém při lepení polovin přídě, protože na slepení a začištění spoje je pouze úzký proužek rámování mezi okny.

Obtisky

Obtisky vytištěné u Aviprintu jsou lesklé, s přesným soutiskem. Mimo označení dvou strojů obsahují navíc jen loga výrobce na vrtulové listy. Vzhledem ke zkušenostem s obtisky od Aviprintu předpokládám, že práce s nimi bude bez problémů.

Varianty zbarvení

Z krabičky jdou postavit dva letouny v poměrně fádním zbarvení.

  • Kamufláž A
    Piaggio P.108B (MM 22004)
    Letoun byl vyroben jako I.série, později přestavěn na standard II. série. Dne 13.ledna 1943 byl sestřelen při náletu na přístav Alžír. Kamufláž je tvořená tmavou zelenou (Verde Oliva Scuro 2) na horních a bočních plochách a černou (Nero Notte) na spodních. Zajímavé u této kamufláže je, že pruh na trupu a kříž na směrovce jsou zastříkané černou barvou. Zastříkaný kříž je mezi obtisky, nicméně zde bych asi spíš volil nástřik pistolí.
  • Kamufláž B
    Piaggio P.108B (MM 24325)
    Jde o poslední stroj převzatý Italským letectvem, který byl 8. září na letišti Grottaglie v Puglii převzat letectvem US. Army. Kamuflážní nátěr tvoří na horních a bočních plochách tmavá zelená (Verde Oliva Scuro 2) a na spodních světle šedá  (Grigio Azzuro Chiaro 1). Italské znaky jsou nahrazeny americkými hvězdami, směrovka opatřena trikolorou . Z mého pohledu zajímavější kamufláž než předchozí, i když pouze  označením.

Návod

Návod obsahuje stavební postup, stručnou historií předlohy (velmi nepřesnou hlavně co se týká poču vyrobených letounů), očíslování jednotlivých dílů a  kamuflážní schémata. Postup stavby je pěkně rozkreslený, zbarvení interiérů a dílů je označeno barvami GSI. Návodu je dobré se držet, protože výlisky obsahují díly pro více verzí a některé díly nepoužijeme. Náhledy kamuflážích schémat nejsou žádný zázrak, ale pro zvolená jednoduchá zbarvení postačují. Škoda, že odstíny barev u kamufláží jsou jen slovním popisem s názvem italské barvy. Když už jsou v návodu uvedeny odstíny barev GSI, uvést ekvivalent těchto barev i zde by snad nedalo tolik práce. On ne každý se v Italském letectvu orientuje natolik, aby odhadl správný odstín příslušné barvy. Navíc barvy uváděné u vrchní zelené a spodní šedé se přestaly používat v polovině roku 1941, správné jsou uvedeny výše v odstavci u kamufláží.

Závěr

Co říci závěrem? Plastové výlisky proměnlivé kvality, pěkné čiré díly a výborné doplňky z resinu. Zkusmo jsem k sobě přiložil poloviny trupu a vcelku se mi to zamlouvá, problém se zdá být pouze u otvoru spodní věže a také nenavazuje rytí. Odhaduji, že sestavitelnost zřejmě nebude procházka růžovou zahradou a dá dosti práce. Ale výsledný model velikosti B-17 za tu  práci určitě stojí. A navíc upozorňuji ! Stavění velkých čtyřmotorových bombardérů přináší závislost.

Zdeněk 'ujík' Uj

Redakce ModelWebu děkuje za vzorek pro recenzi  firmě MPM Production.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, Special Hobby | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.