4.2.2012 Lukáš Svoboda - 8 157 přečtení

image description

Jak se staví eduardí stavebnice MiGu-21 SMT/MT v edici weekend doplněná o detaily z řady Brassin.

MiG-21 MT od Eduarda
na vlastní packy

Lukáš Svoboda

Model: MiG-21MT
Výrobce: Eduard
Materiál: Plast
Měřítko: 1/48
Doplňky: Brassin Kokpit, Brassin kola podvozku

Náhled stavebnice naleznete ZDE.

Kokpit

Stavbu modelu jsem jako tradičně započal sestavením kokpitu. Původní plastový jsem nahradil resinovými odlitky od Brassinu, které jsou až neskutečně detailní a resin je navíc doplněný o barevné lepty.

Abych neměl problém s mícháním barvy interiéru, která by byla stejná jako na leptech, rozhodl jsem se lepty nalepit k resinovým dílům ještě před barvením a detaily poté dobarvit štětcem. Slepil jsem si podsestavy, jako sedačka, vana kokpitu atd.

Přístrojovou desku nám Eduardi servírují ve třech variantách. Buď celo resinovou, kombinaci lept - lept a nebo, jak jsem zvolil já, kombinaci leptu s budíky a reliéf z resinu.

Všechny díly, které jsou v barvě interiéru jsem poté přestříkal Surfacerem pro sjednocení a také proto, aby k resinu i leptu lépe přilnula barva. Jako základ pro barvení jsem vše nastříkal černou barvou. To mi pomohlo k  lepšímu stínování. Pak již následovala interiérová barva Pactra A81 RLM 25. Ta mě překvapila jak svým přirozeným odstínem ruských kokpitů, ale i jejími vlastnostmi pro stříkání. Ředil jsem ji Levelingem od Gunze.

Barvu jsem poté zalakoval Sidoluxem a po je ho zavadnutí jsem zapustil Dark Wash od MiG Production. Díky němu vynikly veškeré detaily resinového kokpitu, i ty, o kterých jsem ani nevěl, že tam jsou. Když wash zaschl, zalakoval jsem kokpit matným lakem a domaloval detaily barvami Vallejo.

Dolepení detailů již nebyl problém a tak bylo jen třeba domalovat pár odřenin a "zasklít" budíky ClearFixem od Agamy.

Jen upozorním na barvu sedačky. V návodu Brassinu není uvedena ( ve stavebnici ano) a tak se mi ji povedlo nabarvit v barvě interiéru, i když ve skutečnosti je v barvě šedé. Já jsem toto opomenul a musel jsem sedačku přebarvit.

Hrubá stavba

Stavbu plastových dílů jsem si rozdělil do menších podsestav, kterým jsem se věnoval zvlášť. Jako první jsem odbrousil šachtu předních brzdících štítů. Eduard má štíty primárně v zavřené poloze, i když nabízí v návodu jejich otevření odbroušením a vlepením šachet, které nalezneme v rámečcích.

Já osobně bych raději, obzvláště, když vím, jak stavebnice krásně sedí, vlepoval štíty do trupu, když bych se rozhodl mít je zavřené. Rozhodně by to bylo jednodušší a nedopustil bych se stejné chyby, jako v případě lepování dna šachty. Tu jsem moc "utopil" a tak trup plynule nepřechází na dno šachty. Bohužel na závadu jsem byl upozorněn pozdě a náprava by byla složitá s nejistým výsledkem.

Na dalším Migu se polepším a šachtu již vlepím správně. Následovalo zkompletování šachet podvozku. Příďová šachta se lepí ke dnu kokpitu, v mém případě k Brassinovému, a ani tak zde nevznikl žádný zádrhel. Hlavní šachty jsou celkem pěkně zpracované se spoustou detailů. Pro běžný model dostačující, pro vyznavače "heavy details" Eduard vydává v lednu resinovou sadu podvozkových šachet.

Kompletní šachty, včetně detailů, jsem barvil až po celkové kompletaci v křídle či trupu. Postup byl opět tradiční: nastříkání surfaceru, předstínování černou barvou a poté barva šachet, Sidolux, zvýraznění záhybů a spár dark washem a domalování detailů barvami Vallejo. Finální lak byl až s finálním lakem celého povrchu.

Po zkompletovaných šachtách a kokpitu jsem složil a nabarvil trysku. Když vezmu v potaz, že po složení trupu nebude téměř vidět, tak jsou její detaily více než dostačující. Kdo chce mít trysku opravdu detailní, je k dispozici odlévaná tryska Brassin.

Po trysce, kokpitu a šachtách chyběl vlepit už jen kužel v čumáku. Ten jsem "vyplnil" olovem, aby model po dokončení nepadal na zadek. Nyní již nic nebránilo ve slepení polovin trupu a křídel.

Začal jsem trupem. Zde nebyl žádný závažný problém, pouze v přední části v okolí příďové podvozkové šachty vznikl drobný schod. Ten jsem vyrovnal Surfacerem 500 a následně přebrousil jemným smirkovým papírem. S křídly též nebyl žádný problém a vše sedlo jak mělo. Po vyzrání jsem obě sestavy zkompletoval nasucho a přesvědčil se, že vše sedne bez problémů.

Díly jsem ani od sebe neodděloval, pouze jsem spoje prolil Extrathinem a domáčkl k sobě. U většiny modelů bývá problém s přechodem trup-křídlo - vznikne tam při lepení mezera. Zde však bylo vše v pořádku a já nemusel ani nic tmelit a ani nic začišťovat. Vše příkladně dosedlo.

Dolepil jsem, hrb, který se skládá ze dvou částí a rovnou je k němu připojena i SOP. Místy jsem pouze zakápl drobné škvírky Surfacer 500 a bylo po starostech. Stejným způsobem jsem vytmelil krytky na přechodu trup-hrb. Po dolepení výškovek, klapek, křidélek a dalších drobností, jako jsou přisávače vzduchu apod.

Už pouze chybělo doplnit detaily, které jsou v edici Profipack zastoupeny lepty. Já k jejich výrobě použil nit vytaženou z rámečku. Z té jsem vyrobil vyjiskřovače statické elektřiny a antény na směrovce a pod trupem v místě kokpitu.

Nyní jsem se mohl pomalu chystat k přípravě povrchu pro barvení. V úvodu stavby jsem přemýšlel, zda rytí protáhnou rydlem a šrouby propíchat jehlou a nebo ty risknout a doufat, že spáry nezaliji vrstvami barev a laků. Já zvolil variantu jednodušší a nechal jsem rytí tak, jak je.

Celý povrch jsem tedy přestříkal Surfacerem 1000 a čekal, kde co vyleze. Kupodivu toho nebylo moc. Rozhodně ne díky mé šikovnosti, ale připisuji to kvalitě vlastní stavebnice. Po opravách a druhé vrstvě stříkacího tmelu přišlo na řadu barvení.

Barvení

Jako první přišly na řadu dva kovové odstíny na plechy kolem trysky. Nechtěl jsem vysoký kontrast mezi nimi a tak jsem si odstíny namíchal. Ve výsledku je kontrast tak malý, že ani není znát, že jsou to dva odstíny. Příště se nesmím bát a na kontrastu přidat.

Po vymaskování "kovu" jsem přestříkal interierovou barvou čiré díly. Tím je zajištěno vnitřní rámování v barvě interieru. Kamuflážní barvy jsou přímo Gunze řady H z lahvičky, které dopručuje v návodu Eduard. Ty jse nanášel na předem nastříkaný preshading naředěné cca 4:1  ve prospěch Levelingu. Stínování jsem ještě upravoval tmavšími a světlejšími odstíny kamuflážních barev.

Po řádném zaschnutí je model zalakován lakem Fututre. Ten dodá potřebný lesk pro nanášení obtisků a zajistí tak jejich perfektní přilnutí. Obtisky jsou dílem Eduardů. Jsou celkem tenké a mají dobrý soutisk. Do spár jsem jim pomohl zázračnými vodičkami od Gunze.

Jediný problém, který asi mají je to, že popisky, obzvláště ty modré jsou slité, tudíž nečitelné a na modelu vypadají jako pouhé čárky. U červených nebylo slití tak výrazné a černé jsou téměř dokonalé. Obtisky jsou zalakované opět lakem Future.

Povrch pro další patinu je ošetřen polomatným Sidoluxem (Sidolux s trochou matné báze Tamiya). Spáry jsou zvýrazněny Dark washem od MiG production. Ten jsem pro jistotu nechal ve spárách přes noc a poté jej stíral papírovým kapesníčkem a "uchošťoury". Finální lak je polomatný vodou ředitelný Agama.

Drobné díly a výzbroj

V mezičase schnutí jsem si připravil drobné díly. Podvozkové nohy, kryty podvozku, brzdící štíty atd. Vše jsem barvil tradičním způsobem  a připravil jsem si díly k přilepení na model. Kola jsem na poslední chvíli nahradil resinovými odlitky Brassin. Rozhodně jsou detailnější a mají perfektně naznačený design pneumatik.

Nad výzbrojí jsem dlouze přemýšlel. Po diskuzi s Martinem Králem (tímto mu velice děkuji za pomoc) jsem se rozmýšlel nad třemi variantami. Bombardovací, nukleární nosič a stíhací. Já si vybral stíhací v kombinaci 2x R-13 a 2x R-3R.

Nakonec jsem podvěsil i podtrupovou nádrž na 490l paliva, i když ta se v praxi moc nepoužívala. Podélná stabilita byla narušena již zvětšenou nádrží v hřbetu a tak se od přídavné nádrže upouštělo. Já jsem si ale říkal, že to piloti museli nějak odzkoušet, že to není dobré a tak jsem ji pod model podvěsil. Pro větší pestrost jsem nádrž udělal v barvě kovu - výpůjčka z jiného stroje.

Hotový model

Zde se můžete podívat, jak celé mé snažení dopadlo.

Závěr

Po dlouhé době jsem si u modelu tak neodpočinul, jako u tohoto. Vše sedělo naprosto perfektně. Velmi se mi líbí, že výrobce stavebnic si vyrábí i doplňky pro svoje modely. Ty pak sednou jak "prdel na hrnec". Jsem nakonec rád, že jsem model nepřerýval, protože mi linky paneláže přijdou akurátní. Příště jen jehlou propíchám rychlošrouby.

Lukáš Svoboda, KPM Čáslav

Redakce ModelWebu děkuje firme Eduard za vzorky k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.