Brengun mě potěšil další novinkou v řadě prvoválečné pozemní techniky, tentokrát v podobě německého tanku A7V, jediného bojově nasazeného tanku v řadách německé armády

Tank A7V byl německou reakcí na nepříjemné překvapení, které jim v září 1916 přichystalo nasazení britských tanků Mark IV během ofenzívy na Sommě. Německé velení následně zřídilo Allgemeines Kriegsdepartement, Abteilung 7 Verkehrswesen (odtud název A7V), které se začalo zabývat vývojem vlastního obrněného vozidla.

Podvozek byl odvozen od amerického traktoru Holt a první plány byly armádnímu velení představeny v prosinci 1916. Výroba prototypu byla svěřena firmě Daimler Benz a dokončena koncem dubna 1917. Oproti původnímu návrhu bylo upuštěno od lafetáže druhého kanonu mířícího vzad a počet kulometů byl zvýšen na 6.

Stroj o délce 7,34 metru, šířce 3 metry, výšce 3,3 metru a váze 31,5 tuny byl poháněn dvěma čtyřválcovými motory Daimler Benz o celkovém výkonu 202 koní a dosahoval maximální rychlosti 15 km/h na silnici a 5 km/h v terénu. Posádka činila celkem 18 mužů, i když nebyly výjimkou případy, že v útrobách A7V se těsnalo až 25 vojáků.

Pancéřování sestávalo z 30 mm plátů vpředu, 20 mm na bocích a 10 mm na stropě korby, výzbroj tvořil kanón ráže 57 mm na přídi a 6 kulometů Maxim ráže 7,92 mm.

Kvůli vysoko položenému těžišti A7V často zápolil s pohybem v terénu, nezřídka došlo ke ztrátě stroje z důvodu převrácení na svahu, navíc řidič seděl ve výstupku na vrcholu korby, takže směrem vpřed měl pouze omezený výhled - slepý úhel před tankem činil více než 10 metrů.

Celkem bylo postaveno 20 strojů, které poprvé zažily frontové nasazení v březnu 1918 severně od kanálu St. Quentin, kde bylo nasazeno prvních 5 kusů, z nichž však 3 nedosáhly linií kvůli mechanickým závadám.

23. března 1918 však ke spojeneckým liniím u Villers-Bretonneux vyrazilo hned 15 A7V, kterým se podařilo britské linie prolomit, a 24. března došlo k historicky první tankové bitvě, kdy se 3 A7V na bojišti střetly se 3 britskými Mark IV - dvěma stroji Female vyzbrojenými pouze kulomety a jedním strojem Male se šestiliberním kanonem. Female stroje se stáhly z bojiště, zatímco Male zasáhl jeden z A7V 3 granáty a vyřadil ho z boje. Zbývající A7V se pak stáhly.

Stroje zůstaly ve službě až do konce války, i když kvůli malému počtu dostupných kusů měly pouze omezený vliv na průběh bojů. Poslední bojové nasazení prodělaly v říjnu 1918 a po válce část z nich sloužila v řadách Freikorpsu. U poválečných strojů se ovšem nejedná o "čistokrevné" ozbrojené A7V - byly to stroje přestavěné z transportní varianty, zvané Überlandwagen, a vyzbrojené 4 kulomety, které Freikorps používal v roce 1919 při potlačování nepokojů v Berlíně.