26.12.2018 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 1 961 přečtení

Pocta mocnáři

Spojenými silami

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název: Viribus Unitis
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 11124

Úvod a trocha historie

Limitovaná edice Viribus Unitis (lat. spojenými silami) je dalším počinem firmy Eduard k oslavě stého výročí Velké války a přináší nám možnost postavit si dva kusy Albatrosu Oeffag D.III série 153 a 253 v rakouských kamuflážích.

Albatros D.III je jedním z nejslavnějších stíhacích typů 1. světové války a mezi výrobci stavebnic patří mezi nejpopulárnější "chmelnice". Stroj, který ideově vycházel z Albatrosu D.II, dal německému letectvu technickou převahu nad spojeneckými silami a právě díky výkonům Albatrosů D.III a účinné taktice německých stíhacích jednotek si na jaře roku 1917 museli spojenečtí letci protrpět takzvaný "Bloody April" - měsíc, během kterého britský Royal Flying Corps utrpěl ztráty rovnající se 100 % stavu strojů na začátku měsíce.

Rakousko-Uhersko jako spojenec Německa se v druhé polovině roku potýkalo s urgentním nedostatkem kvalitních stíhacích strojů. V té době byly rakouské stíhací jednotky na italském bojišti a na východní frontě vybaveny v drtivé většině strojí Hansa Brandenburg D.I (což byl mimochodem stroj původně odmítnutý německou armádou), které sice dosahovaly slušné rychlosti, ale pro své záludné letové vlastnosti a tendenci k přepadání do vývrtky bez varování si vysloužily přezdívku "Fliegender Sarg", neboli létající rakev.

Není proto divu, že Rakušané hledali všechny možné cesty, jak své stíhací jednotky vyzbrojit stroji lepších kvalit. Obrátili se proto o pomoc na svého německého spojence a zakoupili licenci na výrobu Albatrosů. Výroba se rozjela koncem roku 1916 v továrně Österreichische Flugzeugfabrik AG (Oeffag) ve Wiener Neustadt. Prvními vyrobenými stroji byly letouny série 53, vybavené motory Austro Daimler o výkonu 180 koní, na rozdíl od jejich německých protějšků vybavených Mercedesy D.III o 160 koních. Změn doznalo i vybavení kokpitu, výzbroj sestávala ze dvou kulometů Schwarzlose lafetovaných v trupu. Továrna Oeffag si neodpustila ani zásahy do konstrukce, takže došlo k zesílení spodního křídla (které bylo Achillovou patou německých Albatrosů, u kterých v několika případech došlo ke zborcení dolních křídel při prudkých obratech nebo střemhlavém letu).

V únoru 1917 pak začala výroba série 153, které se od série 53 lišila opět motorem, tentokrát Austro Daimler o výkonu 200 koní. Vizuální změnou pak prošlo výfukové potrubí - samostatné výfuky u každého válce nahradily původní sběrač výfukových plynů. Piloti často odstraňovali vrtulový kužel, který měl tendenci za letu odpadávat, u pozdějších sérií došlo k přepracování celé přídě, která dostala zaoblený tvar. Překvapivě se aerodynamika stroje dokonce zlepšila a Oeffagy se zaoblenou přídí dosahovaly vyšších rychlostí než dřívější série.

Finální verzí byla série 253, jejíž výroba začala v létě roku 1918. Díky motoru Austro Daimler o výkonu 230 koní dosahovaly tyto Oeffagy rychlosti přes 200 km/h a disponovaly skvělou stoupavostí, což byla vlastnost velmi oceňovaná mezi piloty operujícími v horských oblastech na jižní frontě.

Albatrosy z produkce továrny Oeffag se staly páteřním typem Rakousko-uherského letectva a mezi piloty si získaly skvělou reputaci, dostávalo se jim dokonce vyššího hodnocení než strojům domácí produkce Aviatik Berg D.I. Tyto stroje se dočkaly i poválečné služby například v Polsku, jeden exemplář doputoval dokonce i do Československa, ale již po pár dnech byl zničen při nouzovém přistání po selhání motoru.

Pro modeláře stavějící stroje Velké války je Oeffag jednou z nejatraktivnějších předloh, protože nám dává možnost postavit jak stroje v pestrém zbarvení, tak v kombinaci hliník-dřevo-plátno, na které si můžeme vyzkoušet nespočet modelářských technik.

Náhled do krabice

Hned na začátek musím předeslat, že Oeffag stavím na nejvyšší příčky co do kvality modelů prvoválečných stíhaček. Ačkoli od vzniku stavebnice už nějaký ten rok uplynul, i dnes se jedná o špičkový výtvor.

Jak už jsem zmínil v úvodu, jedná se o dual combo, ze kterého můžeme postavit stroj série 153 a 253.

Plastové díly najdeme v celkem pěti zdvojených rámečcích, přičemž část dílů nepoužijeme - jsou určeny pro stroje s kulomety lafetovanými na hřbetě trupu, kamuflážní schémata však pokrývají pouze stroje s kulomety v trupu.

Kvalita vylisování je prvotřídní a musím říct, že detaily jsou zpracované skutečně nádherně. Velmi se mi líbí znázornění prověšení plátna i šití na portech. Velmi povedené jsou i detaily na trupu, zde jich však většinu nahradíme leptanými díly.

Dalším bodem, za který musím stavebnici pochválit, je kokpit, který přesně postihuje všechny odlišnosti rakouských Albatrosů oproti německým. Pokud Vám sedačka na fotografiích plastových dílů připadá německá, máte pravdu - většinu z ní nahradíme díly z leptané planžety, takže bude mít správný rakouský vzhled s překližkovou opěrkou s odlehčovacími otvory.

Velmi pěkně je zpracovaný i motor, ačkoli z něj po zakrytování nebude moc vidět. Každopádně po vyšperkování horní části leptanými díly se bude jednat o krásný detail. Výfuková potrubí si rozhodně zaslouží odvrtání, jinak opravdu nemám co vytknout.

Zdvojená planžeta barvených leptů (použitým materiálem je ocel) nám poslouží při vylepšování interiéru, obsahuje budíky přístrojů, štítky a hlavně leptané pásy. Rastr je při zvětšení malinko vidět, ale není to nic hrozného, na plátěných pásech je to naopak pro dobro věci.

Nebarvené lepty zdvojené nejsou a pro stroj série 153 a 253 dostáváme separátní planžetu. Většina dílů nahrazuje kování na trupu, další část je určena na vylepšení motorové části. Dominantními díly jsou opěrka sedačky s odlehčovacími otvory a podsedák pilota.

U podsedáku si nejsem úplně jistý jeho využitím, při správném nabarvení a použití optických klamů by ale mohl ve finále vypadat dobře.

Součástí leptů není unašeč vrtule, ale jeho plastová podoba je zpracovaná naprosto přijatelně. Jako nejvíce problematický díl vidím táhla ovládání řídicích ploch - jejich plochost by neměla nijak zásadně vadit, ale pokud je budeme chtít použít, musíme postavit letoun se všemi řídicími plochami v neutrální poloze.

Se zamaskováním kol nám pomůže přiložený aršík masek.

Návod je zpracovaný velmi přehledně, pouze je potřeba počítat s tím, že stavebnice obsahuje devět kamuflážních variant a stavíme stroj z Rakousko-uherské produkce, která se vyznačuje tím, že "co kus to originál". U Oeffaga to sice není zdaleka tak hrozné jako u jiných rakouských strojů, přesto je potřeba pečlivě sledovat, který díl u daného stroje použít. Návod na to však dostatečně zřetelně upozorňuje.

Obtisky

Obtisky se nacházejí na dvou aršících, z nichž jeden je černobílý a zaměřený primárně na výsostné označení, na druhém barevném najdeme osobní insignie pilotů. Soutisk je bezchybný, jediný obtisk, kde jsem našel mírně posunutou žlutou barvu, je na logu výrobce na vrtuli, při velikosti obtisku je to však naprosto nepostřehnutelné.

Na výběr máme z celkem 9 variant zbarvení a za výběr musím Eduardy skutečně pochválit - jedno zbarvení je lepší než druhé:

1. 153.11 od Flik 41J, se kterým na podzim 1917 létal Oberleutnant Frank Linke-Crawford, jeden z nejúspěšnějších rakouských stíhacích pilotů. 5 ze svých vítězství získal na tomto stroji, emblém na boku trupu mu získal přezdívku Sokol z Feltre.
   
   

   

   
   
2. 153.80 od Flik 55J, kde s ním v zimě 1917 létal Offizierstellvertreter Julius Arigi. Rodák z Děčína v kokpitu tohoto stroje dosáhl 3 ze svých celkem 32 potvrzených vítězství. Po válce byl aktivní jak v československém, tak v rakouském letectví, a za druhé světové války sloužil v řadách Luftwaffe jako velitel letecké školy. Není bez zajímavosti, že jeho školou prošli Hans-Joachim Marseille a Walter Nowotny. 153.80 je jediným z kamuflážních schémat, které nabízí postavit stroj se zakrytovaným motorem - tato konfigurace se používala pouze v zimním období.
   
   

   

   
   
3. 153.125 ze stavu Flik 42J, stroj Hauptmanna Lászla Háryho z jara 1918. Stroj nese na boku nápis "ILONKA" a červenobílé disky kol. László Háry ukončil válku jako velitel Flik 42J, bohužel se nedochovaly záznamy o počtu jeho sestřelů.
   
   

   

   
   
4. 153.167 ze stavu Flik 2D, stroj neznámého pilota zachycený v květnu 1918 na letišti San Pietro in Campo na piavském bojišti.
   
   

   
   
5. 153.206 ze stavu Flik 41J z léta 1918, stroj nejúspěšnějšího stíhače r.-u. mocnářství, Godwina Brumowskiho. Rodák z polské Haliče byl v létě roku 1918, kdy létal s tímto strojem, velícím důstojníkem Flik 41J. Není bez zajímavosti, že pod jeho velením v této jednotce dříve létali i Frank Linke-Crawford a Julius Arigi (viz. A a B) i Friedrich Navratil (viz. F). Na jaře 1917 byl Brumowski vyslán na zkušenou na západní frontu k Jasta 24, se kterou odlétal několik hlídek, a mimo jiné se zde setkal i s Manfredem von Richthofen. Je možné, že právě zde získal inspiraci k nabarvení svého stroje červenou barvou. Brumowski používal červených Albatrosů několik, všechny nesly emblém umrlčí lebky na trupu, i když kresby se mezi jednotlivými stroji výrazně lišily.
   
   

   

   
   
6. 253.09 od Flik 3J, stroj velitele Hauptmanna Friedricha Navratila, velicího důstojníka z léta 1918. Friedrich Navratil začal svoji kariéru stíhače u slavné Flik 41J, kde získal svůj první sestřel jako wingman Godwina Brumowskiho. Do konce války získal 10 sestřelů a dosáhl pozice velitele Flik 3J. Závěr jeho kariéry byl velmi pochmurný, za druhé světové války po pádu Jugoslávie angažoval ve vytvoření samostatného chorvatského státu, což mu po konci války přineslo obvinění z kolaborace s Německem a nakonec jej přivedlo roku 1947 na popraviště.
   
   

   

   
   
7. 253.12 od Flik 61J, stroj velícího důstojníka Oberleutnanta d. R. Ludwiga Hautzmayera z léta 1918. Ludwig Hautzmayer dosáhl svého prvního vítězství už v únoru 1916 v kokpitu Fokkeru Eindecker, do konce války dosáhl sedmi sestřelů. Po válce pokračoval jako civilní pilot, ale už pod jménem Lájoš Tatal (jeho manželka byla maďarského původu). Zahynul při letecké nehodě na letišti Croydon v prosinci 1936.
   
   

   

   
   
8. 253.24 od Flik 51J, stroj velícího důstojníka Hauptmanna Benna Fialy von Fernbrugg ze září 1918. Benno Fiala, rodák z Vídně, vstoupil do rakouské armády už v roce 1910 a k letectvu se dostal těsně před začátkem války. Dosáhl celkem 18 potvrzených vítězství a stal se jednou z nejvýraznějších postav Rakousko-uherského letectva - na konci války sloužil jako štábní důstojník. V době jeho služby u Flik 51J jeho velením prošel i Ludwig Hautzmayer, jehož stroj je zobrazen v kamuflážním schématu G. Po válce se Fiala nadále angažoval v letectví, pracoval mj. pro firmu Junkers.
   
   

   

   
   
9. 253.117 ze stavu Flik 3J, sse kterým v létě 1918 létal Oberleutnant der Reserve Stefan Stec. Za války dosáhl Stec celkem 3 sestřelů, mnohem výrazněji se do dějin však zapsal až svou poválečnou kariérou - jako jeden ze zakladatelů polských leteckých sil bojoval v řadách 7. Eskadra Lotnicza a paradoxně se vrátil do kokpitu Oeffagu - polské letectvo totiž několik těchto strojů nakoupilo. Společně s americkými dobrovolníky pak vytvořil slavnou Kosciuszko Squadron, které se zapojila do bojů v Polsko-sovětské válce. Zahynul při letecké nehodě v roce 1921.
   
   

   

   
   

Závěr

Eduardí chmelnice mám rád celkově, ale Oeffag pro mě byl vždy určitou "srdcovkou". Proto jsem velmi rád, že se znovu objevuje v nabídce, navíc s takto širokým a pestrým výběrem kamufláží.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.