Českoslovenští letci ve 2. světové válce se stali držiteli řady prvenství. Ovšem ne vždy šlo o primát, o který by jakkoli stáli. Do této kategorie patří válečná epizoda, k níž došlo nad nizozemským pobřežím v noci ze 16. na 17. říjen 1940. Dvoumotorový Wellington Mk.IC L7844 (KX-T) od 311. československé bombardovací peruti RAF se totiž tehdy stal historicky první obětí německého nočního stíhače, který byl proti protivníkům naveden pozemním radiolokátorem. Čtyři českoslovenští letci přitom přišli o životy a zbylí dva měli zbytek války strávit v krajně nejistém postavení válečných zajatců.

Na poznatky z rusko-japonské války v létech 1904-1905, kdy Japonsko při obléhání pevnosti Port Artur úspěšně použilo 28cm hmoždíře, reagovaly armády celého světa, nevyjímaje armádu Rakouska Uherska (dále jen „R-U“). R-U dělostřelectvo v té době mělo ve výzbroji pouze 24cm hmoždíř vz. 1898, proto už v roce 1907 začalo vyvíjet nové těžké dělostřelectvo.

Konec předposledního roku Velké války zastihl Hptm. Jindřicha Kostrbu u „blátošlapů“ na sočské frontě. Tam byl 4. prosince 1917 zraněn. Zlomenina kloubu křížové kosti si vyžádala léčení a následnou rehabilitaci skoro devíti měsíců v Praze. Na frontu se již nedostal a 1. září 1918 byl po vyléčení přeložen k místní vojenské policii.

Ve třicátých létech vrchní velení čs. branné moci předpokládalo, že v příští válce bude hojně užito otravných bojových látek. Vývoj ochranných prostředků pro psy a koně však poněkud zaostal. Počátkem roku 1935 Vojenský chemický ústav (VCHÚ) pracoval na konstrukci plynové masky pro koně podle německého vzoru. Ke studiu byl současně objednán i anglický vzor tohoto typu masky.