2.7.2017 Libor 'Hellboy' Mužík - 1.250 přečtení

Leider ist der Eintrag nur auf Tschechisch verfügbar. Der Inhalt wird unten in einer verfügbaren Sprache angezeigt. Klicken Sie auf den Link, um die aktuelle Sprache zu ändern.

2.7. 1917 – Bratrovražedná bitva u Zborova

Hoši od Zborova klidně v zemi spíte,
vy se nikdy více domů nevrátíte.

Libor "Hellboy" Mužík

Bombardovací letouny RFC bombardují německé pozice v Bruggách.

 

Britské pěchotní jednotky v okolí Lans jsou nenadálým německým protiútokem donuceny stáhnout se zpět.

 

Úspěšnější jsou u Aisne, kde se daří německé útoky na své linie odrážet.

 

Sestřel číslo 57 pro Rudého Barona: RE8, Serial A3538 od No.53 Sqn RFC, posádka Whatley / Pascoe padla v boji.

 

V Saint Nazaire zakotvil první velký konvoj s americkými vojáky.

 

Silnou dělostřeleckou přípravou začíná bitva u Zborova, součást Kerenského ofenzívy, boj ve kterém se na obou stranách střetli českoslovenští vojáci. Ne ruskou dělostřeleckou přípravu odpovídá Rakousko-uherské dělostřelectvo přesně mířenou palbou způsobující mnohem větší škody než předešlá ruská.Při ní jsou těžce zraněni dva pozdější významní českoslovenští generálové Jan Syrový (přišel o oko) a Otakar Husák. Samotný útok byl zahájen v 9.hodin útokem dobrovolníků z řad příslušníků I.praporu 1.čs.stř. pluku, kteří měli pomocí ručních granátů prorazit cestu mezi drátěnými překážkami. V těsném sledu za nimi postupovali ostatní části brigády.Vojáci útočili v malých skupinkách o šesti až dvanácti mužích a obratně využívali nerovností terénu a rychle postupovali vpřed i přes silný odpor nepřítele. Obranné jednotky Rakousko-uherské armády byly zaskočeny touto taktikou. Za 1.střeleckým plukem vyrazily do boje ze zákopů i 2.čs.stř. pluk a 3.čs.stř.pluk.kolem 11.hodiny obsadily již roty 1.pluku i vytčenou kótu 392, čímž byl vlastně splněn zamýšlený původní cíl útoku. Prapory brigády se však nezastavily a pokračovaly v postupu dále. 2.čs.stř.pluk spolu s II.praporem 3.čs.stř.pluku úspěšně bojem zmocnily kóty 388 a dobyly vesnici Cecová. Zaskočený nepřítel ustoupil až za řeku Malá Strypa na výšiny, kde se pokusil zaujmout nová obranná postavení.Československá střelecká brigáda prolomila u Zborova frontu nepřítele a úspěšně pronikla až za třetí obrannou linii nepřátelských pozic, čímž postoupila až o 5,5km do území nepřítele.

Proti Československé střelecké brigádě zde stály část 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a rakouské pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75 (jindřichohradecký) z 19. pěší
divize o síle asi 5500 mužů.

Výsledek bitvy měl obrovský politický ohlas nejen u ruské veřejnosti a vojenských částí, ale i v zahraničí.
Zborovské vítězství podpořilo myšlenku Československého zahraničního odboje, čímž do rukou čs. politických představitelů (T.G. Masaryk, E.Beneš, M.R.Štefánik ad.) dalo pádný argument pro uznání
nároků Čechů a Slováků na svobodný společný stát, ale podpořilo i rychlé tvoření Československého vojska nejen v Rusku, ale i ve Francii a Itálii.

Smutnou skutečností zůstává, že někteří padlí nepřátelé legionářů byli Češi z výše uvedených pluků rakousko-uherské armády č. 35 a č. 75. I legionáři si uvědomovali tragičnost celé situace.

Plk.Švec: „Za třetí traversou už nás čekali. Viděl jsem, jak zugsführer vytáhl z bojnice vintovku a namířil jí přímo, jak jsem cítil, na mou hruď. Já však nedal se překvapiti, strhl svou vintovku k pravému boku a mechanicky spustil kohoutek. Vypuštěný náboj projel mému sokovi hlavu, a nešťastník se mi skácel k nohám, potřísniv svou krví můj šat. Ostatní nepřátele, jichž tam bylo asi 5, se ihned vzdali. Dozvěděl jsem se později, že mou obětí byl Čech, jednoročák od Plzně; našli později u něho české dopisy. Tragicky na mě působila tato zpráva později“.

"Když jsme zajímali vojáky rakouského 75. jindřichohradeckého pěšího pluku, většinou Čechy, dal se jeden z nich na útěk. Volali na něho, ale on se nezastavil. Byl zabit. Bratr, který po něm střelil, šel se na mrtvého podívat. Byl to jeho syn. Nikdy v životě na to nezapomenu, čeho jsem byl v bitvě u Zborova svědkem," zapsal si do deníku legionář Augustin Machala, bojující na ruské straně.

 

 

Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.

Rubrika 100 let Velké války, Novinky, Zprávy | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.