Je známo, že těžké výsadkové kluzáky prodělaly svůj křest i rozvoj během druhé světové války na různých bojištích. Tedy je logické, že také na těchto zkušenostech chtělo stavět i poválečné československé letectvo, které k tomu činilo praktické kroky. Zatím však byla tato zajímavá oblast historie našeho vojenského letectví ve své komplexní rovině zcela na okraji badatelského zájmu, pouze s jedinou výjimkou. Tou byl nástin problematiky, uvedený v knize Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu). Ale i tam byly některé mezery, které se v následujících řádcích pokusím doplnit.

V pondělí 11. května 1936 "Vojenský technický a letecký ústav" (VTLÚ) vyzval "Akciovou společnost dříve Škodovy závody" (ŠZ) k podání nabídky na "jeden prototypový lehký kanonový motorový vůz pásový", jehož konstrukční zadání zpracoval VTLÚ. V pondělí 20. dubna 1936 konstrukční kancelář ŠZ zhotovila výkres Am 536-P "housenkového podvozku" vozidla P.U.V. pro přepravu kanonu proti útočné vozbě.

Fairchild UC-61/Argus byl lehký dopravní a spojovací letoun, oblíbený již v předválečném civilním provozu a svojí koncepcí a určením poskytoval pro spojenecká vojska v průběhu 2. světové války podobné služby jako na německé straně legendární stroje Fieseler Fi 156 Storch. Stroje Fairchild Argus byly nakoupeny v rámci obnovy našeho poválečného dopravního i sportovního letectví v poměrně hojném počtu, i když vlastně tak trochu omylem, nákupem v rámci Surplusu.

V polovině padesátých let minulého století patřila protivzdušná obrana k dynamicky se rozvíjejícímu druhu zbraní. Vojenské doktríny obou znepřátelených vojensko-politických bloků přikládaly stále větší význam při zahájení války překvapivému hromadnému vzdušnému napadení zbraněmi hromadného ničení.