1/144 Embraer 195 “Air Dolomiti” – Revell – stavba
27.7.2016 Jakub "Kubouš" Jirásek - 3.276 přečtení
Stavební recenze nedávno vydané novinky německého výrobce
Lepíme Junglejet
Jakub "Kubouš" Jirásek
Úvod
Německý Revell na jaře vydal jednu z očekávaných novinek na poli dopravních letadel, brazilského Embraera ERJ195, tedy nejdelší verzi populárního letounu pro regionální a střední tratě. Co je obsahem stavebnice jsme se již na ModelWebu podívali. Nyní si tedy pár slov o tom, jak je na tom tento model ze stavebního hlediska.
Stavba
Ke stavbě tohoto drobečka jsem nepoužil žádné extra přípravky. Lepeno Tamiya extra thinem, místy vteřinovým lepidlem. Tmel klasický rozpouštědlový Tamiya basic type, místy dvousložkový Tamiya epoxy putty.
Stavbu dopravních letadel si vždy rozděluji na sestavení několika klíčových segmentů a teprve po řádném zpracování je lepím k sobě.
Trup
Trup je první hlavní podsestavou. Začal jsem vybarvením kokpitu a jeho vlepením do jedné z polovin trupu. Barvy jsou přibližné, bral jsem co bylo zrovna k dispozici, jelikož barvy Revell už ve velkém množství nepoužívám.
Při vlepování dílu kokpitu, na kterém je vylisována i přední podvozková šachta, je důležité si ohlídat správné usazení. Neváhejte nasucho přiložit druhou polovinu trupu a trup tak nasucho uzavřít, můžete se tak vyvarovat mezery mezi šachtou a polovinou trupu, čímž by šachta byla i nakřivo. Před uzavřením trupu jsem ještě do čumáku vlepil požadovanou zátěž a dvousložkovým tmelem vyplnil otvory oken kabiny cestujících (používám externí dekálové zasklení).
Poloviny trupu k sobě sedly bez problémů díky usazovacím kolíkům. Drobné spáry však bylo nutné i po obroušení přetmelit. Samotné tmelení by až tolik nevadilo, horší byl fakt, že se celý trup stejně jako zbytek modelu musí přerýt. Rytí je opravdu velice mělké, skoro až nevýrazné. Plast je tvrdý, ale ani s kombinací žiletkové pilky a rydla trumpeter to nebyla zrovna příjemná práce.
Antény nalisované na trupu pak při práci vadí a pokud nechcete riskovat jejich ulomení při broušení, raději je rovnou opatrně odřízněte a uschovejte na později.
Z hlediska tmelení nejvíc trápí propadliny v oblasti usazovacích kolíků a nějaké to tmelení navíc jsem si způsobil sám přetahy linek při přerývání. Po přerytí a hlavním tmelení jsem dolepil spodní část trupu, tam opět nechybělo pár propadlin. Čelní štítek kabiny sedl víceméně bez problémů. Já jsem zvyklý mít toto zasklení v bezspárovém stavu, takže jsem ho místě ještě dotmeloval na hladký stav. Po doladění drobností byl trup připraven pro přilepení křídel a VOP.
Křídla
Každé křídlo se skládá z pěti dílů. Vrchní a horní polovina a tři "prsty" mechanizace klapek. Bohužel ani zde se nevyhneme tmelení propadlin a na spodku křídla je nutné zatmelit spáru. V kombinaci s propadlinou si tedy tmelení procvičíme víc než dostatečně.
Při přerývání jemné paneláže jsem byl bohužel donucen paneláž brzdících štítů trochu zjednodušit rovnou linkou. Obrývat jednotlivé zámky už vyžaduje trochu víc cviku a trpělivosti. Na tmelení propadlin na "prstech" klapek jsem nejdříve použil dvousložkový tmel, ale když je rovnou zbrousíte hrubším smirkem a pak jemně dotmelíte klasickým tmelem, tak to vyjde ve finále nastejno.
Motory
Motorové jednotky jsem započal bohužel opět tmelením. Je sice moc hezké, že Revell udělal vstupní kanál motorů z jednoho kusu, čímž by za normálních podmínek odpadalo tmelení protivné spáry polovin, ale...! Tím protivným ALE jsou opět propadliny a to téměř po celém obvodu vnitřku kanálu.
Považuji to za vůbec nejprotivnější propadlinu na modelu a jelikož je do vstupů motorů (i přes jejich malou velikost) vidět, tak opět přišel na řadu tmel všeho druhu. Nepříjemné broušení jsem řešil šmirglem 400 omotaným kolem špejle, pak už jen zahlazení jemnou brousící tyčinkou. Po surfu jsem nabarvil vnitřek šedou barvou a vymaskoval tak, aby bylo možné stříbřenkou nabarvit hranu motoru.
Dále jsem pokračoval kompletací motoru jako takového. Každý motor se skládá z 5 částí - pravá a levá polovina těla motoru, výtoková tryska, koncový kužel a čelo kompresoru. Doporučuji slepit a nabarvit první 3 jmenované části a samostatně zpracovat čelo kompresoru a koncový kužel. Teprve po nabarvení jsem tyto části přilepil k motorovému celku. Po vytmelení následovalo první barvení. Tělo motoru a výtokovou trysku jsem nabarvil dle návodu odstínem ocel, střední část a čelo kompresoru hliníkem.
Kompletace do jednoho celku není náročná, stačí si ohlídat dobré slícování a spoj těla motoru a sacího kanálu není potřeba tmelit. U polovin draku motoru jsem dával spíše jen kontrolní tmelení vteřinovým lepidlem. Po vytmelení jsem ještě nabarvil ocelí spodní hranu pylonu motoru, zamaskoval a tím byl motor připraven na hlavní barvení.
Podvozek a kompletace před barvením
Finální kompletace modelu před samotným barvením nebylo u tohoto modelu obtížné - pouze přilepit křídla ke trupu. Po veškerém martyriu s propadlinami velice potěšilo, že nebylo vůbec nutné tmelit spoj křídlo-trup, lícování bylo bez problémů. Stejně tak velice dobře sedí VOP, které jsem pouze otestoval "nasucho".
Vzhledem k aplikaci velkého obtisku téměř přes celý ocas letounu půjdou přilepit až na samý konec stavby.
Ještě chci upozornit na lepení podvozkových krytů příďového podvozku. Návod udává, že máte nejdříve přilepit podvozkovou nohu a až pak díl zavřené přední části krytů. Vzhled k barvení šachty a případnému dotmelení doporučuji nalepit tento díl jako první a hotovou podvozkovou nohu až při finální kompletaci modelu. Není problém podvozkovou nohu přilepit i přes nalepený díl krytů, chce to jen trochu opatrnosti kvůli naleptání povrchu kolem šachty lepidlem.
Kompletace podvozku nevyžaduje větší úsilí, jen je potřeba z dílů podvozkových noh odstranit menší dělící rovinu. S brusnou tyčinkou práce na 10 minut, stejně tak v případě podvozkových kol. U podvozkových krytů hlavního podvozku naleznete menší propadlinky a vyhazováky, ale to už je v rámci stavby poslední tmelení. Po těchto procedurách jsem podvozek zkompletoval a nabarvil dle návodu (a raději i zkonzultoval s fotkami) bílou barvou, plus šedou barvou na vnější straně vnějších části krytů hlavního podvozku. Kola mají disky rovněž bílé, pneumatiky jsou barvené barvou pneu od Agamy. Menší usnadnění u hlavního podvozku je fakt, že podvozkové nohy mají pro kola udělané zámky, které usnadní udržení geometrie při lepení.
Barvení
Před barvením jsem tradičně nastříkal model surfacerem, jednak jako základní podklad a také mi místy našel ještě pár nedodělků, které se ale dají řešit už "za chodu" během barvení. U dopraváků začínám barvením kovových částí, tedy náběžných hran a výdechu APU.
V tomto případě jsem udělal výjimku a začal barvením křídel, odstín je dle návodu Revell 371 light grey. Teprve až pak jsem nastříkal náběžnou hranu křídel stříbrnou od Agamy. Skutečný letoun nemá tyto plochy vysloveně vyleštěné do zrcadla, použil jsem tedy tento odstín místo Alcladu. Ten jsem použil na konec trupu kde je výdech APU, odstín dark aluminium.
Po zamaskování křídel a APU jsem dolepil při stavbě odstraněné antény a trup nastříkal bílou barvou. Na dopravní letouny jsem si velice oblíbil "autíčkářskou" barvu ZeroPaint, a to kvůli její velké kryvosti, kterou neztrácí ani po naředění. Po nastříkání trupu už zbylo jen nastříkat podvozkové šachty pískovou barvou a zalakovat lesklým lakem, čímž byl nachystán stav před obtisky.
Trochu opačný postup jsem volil při barvení motorů. Ty jsem nejdříve nastříkal bílou barvou, zamaskoval a až pak světle šedou nastříkal pylon motoru a stříbrnou barvou náběžnou hranu sacího kanálu. Posledním barvícím krokem bylo nabarvení SOP světle šedou barvou, plus opět stříbrné náběžné hrany a zalakování lesklým lakem.
Obtisky, wash a finální kompletace
Dekálování jsem tradičně začal hlavním livery. Doporučuji začít aplikací velkých obtisků na ocas a SOP, které tvoří hlavní motiv livery Air Dolomiti. Já postupoval podle čísel obtisků, tedy nejprve jsem nanesl a zafixoval vodičkami obtisk na trup a poté pokračoval obtiskem na SOP. Dále jsem dal pruhy na přídi letounu, pak pruhy přes trup a jako poslední označení společnosti a registrace letounu.
Kdo by měl z aplikace velkých obtisků na ocasu letounu strach, tak nemusí. Obtisky jsou poddajné, ale přesto dostatečně pevné, aby snesly i horší zacházení. V kombinaci s obtiskovou vodičkou (v mém případě Mr. Mark Softer) dokonale sednou na trup a okopírují nerovnosti, případné přesahy jsem opravoval ostrým skalpem. Na aršíku je pro případ nouze rezervní proužek zelené barvy. Mě obtisky na trupu a SOP sedly, ale trochu této rezervy jsem použil u dekálování wingletů, tam byly obtisky místy menší než bylo potřeba. Zkrátka se zdá oprášit stará nerezavějící poučka: "Pracujte pečlivě, nespěchejte, dokonalý vzhled modelu závisí jen na vás.". Což plně potvrzuji, pokud budete s nanášením obtisků spěchat, zvláště v době působení dekálové vodičky, dopadne to špatně.
Po aplikaci livery přišly na řadu obtisky popisek. Zde musím Revell za dekály pochválit podruhé a dá se říct, že i na dvakrát. V prvé řadě nalezneme na aršíku některé popisky v různých varevných mutacích. Pro livery Air Dolomiti přirozeně postupujeme dle návodu (žlutá varianta), ale kdo by stavěl jiné než krabičkové zbarvení, jistě se mu jiné barvy výstrah na motorech, vysekání nouzového východu a nastavení úhlu výškovky bude hodit.
V druhém případě se jedná o fakt, že velkou část popisek tvoří krytky a panely na bocích a spodku centroplánu. Pokud je modelář na modelu dostatečně neprohloubí nebo mu pod barvou zaniknou, může je nahradit obtiskem. Já nepoužil pouze obtisky na boku centroplánu, resp. použil jsem jen jejich část.
Obtiskové finále pak připadlo na dekálová okna kabiny cestujících. Jak už bylo zmíněno v krabičkovém náhledu, aršík okna neobsahuje, pouze stříbrné rámečky bez výplně. Použil jsem tedy externí sadu od výrobce Authentic Airliners, čímž v tomto případě narušuji krabičkovou stavbu, ale pracovat s Clearfixem na zasklení oken na víceméně hotovém modelu si netroufám.
Ještě upozorním na stříbrné rámování pilotní kabiny. Pokud ho použijete z obtisků, je nejprve nutné skalpelem vyříznout vnitřek a až pak aplikovat na model. Kvůli aplikaci jsem musel na chvíli sundat masky skel a poté je opatrně vrátit kvůli finálnímu laku. Ze samotného obtisku jsem aplikoval pouze stříbrnou část pro vnitřní okna, šedé ohraničení vnějších oken jsem nepoužil.
Po vodičkovém doladění dekálů přišel na řadu lesklý lak a tím byl model připraven na finální práce.
Po obtiscích následoval jednoduchý wash olejovými barvami, mix černé a bílé od oka. Před finálním popraškem laku jsem přilepil VOP, sedly bez problémů. Stejně dobře proběhlo i přilepení podvozku a podvozkových deklů, všechny součásti zapadly do usazovacích zámků.
Závěr stavby tradičně patřil přilepení motorů. Ty mají připravené usazovací drážky, přesto je dobré si je nejprve odzkoušet nasucho. Pravý motor sedl víceméně bez obtíží, u levého zůstala trochu větší mezera než bych chtěl, ale žádná tragédie. Pokud by se někomu nezdálo vychýlení motorů směrem k trupu, tak se nic neděje, opravdu to tak má být. Sloupnutím masek pilotní kabiny byla stavba ukončena.
Závěr
Když Revell ohlásil vydání modelu tohoto krásného éra, byla to velká radost a očekávání. Model jako takový je pěkný co do detailů a na velmi dobré úrovni sestavitelnosti, navíc s pěknými obtisky (byť opět bez oken) a atraktivním zbarvením. Bohužel ho totálně degradují všudepřítomné propadliny (a že některé se obzvlášť "povedly") a hodně mělké rytí.
Pro nový model od renomovaného výrobce je to opravdu špatná vizitka. Pokud bych měl tento model hodnotit školním známkováním, dávám 2-.
Přesto všechno by ale tento model neměl stavitelům dopraváků chybět ve sbírce, ostatně správný modelář není z cukru a s tou trochou tmelu si poradí. Doufejme, že příští projekt Revellu na poli malých dopraváků dopadne lépe.
Jakub "Kubouš" Jirásek
Redakce děkuje společnosti Corfix za poskytnutí vzorku k recenzi.
Rubrika Corfix, Letadla - 1:144, Letadla - Stavební recenze, Revell | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.


















































































