1/72 Dogfight Doubles – Fokker E.II/Royal Aircraft Factory BE2c – Airfix
15.7.2016 Libor 'Hellboy' Mužík - 3.251 přečtení
Co je malé to je hezké - platí to i pro chmelnice od Airfixu...
Dvojitá dávka Velké války
Libor "Hellboy" Mužík
Se stoletým výročím bojů první světové války se setkáváme i na pultech modelářských prodejen. Výrobci uvádějí na trh nové modely, oprašují ty starší, nebo skládají speciální edice jako je ta, která je předmětem naší recenze.
Je směřována do období jara a léta 1916, k jedné z nejkrvavějších bitev Velké války k Bitvě na Sommě. Obsahuje dva letouny, které se v té době potkávaly na nebi nad Francií a sváděly spolu letecké souboje sledované ze zákopů vojáky obou válčících stran.
Jedním z nich byl první "čistokrevný" stíhací letoun vybavený synchronizovaným kulometem - slavný Fokker "Eindecker", zde v časné verzi E.II. Jeho protivníkem byla britská "děvečka pro všechno" pozorovací, průzkumný, lehký bombardovací, noční stíhací a v konečné fázi - cvičný BE2c.
Krátce si každého protagonistu samostatně představíme.
Fokker E.II "Eindecker"
Jednalo se o první speciálně vytvořený německý stíhací letoun slavného holandského konstruktéra Anthonyho Fokkera. Inspirací při jeho zrodu byl letoun Morane-Saulnier H kterému se první stíhací Fokker svojí koncepcí a i konstrukcí velmi podobal. Anthony Fokker však při jeho stavbě využil progresívní konstrukci trupu z chrom-molybdenových trubek, oproti běžně používanému dřevu, a změnil úhel křídla, čímž výrazně vylepšil letové vlastnosti letounu.
Dále přidal jednu velkou novinku kterou byla synchronizace kulometu, která umožňovala pilotovi míření celým letadlem, což dramaticky zlepšilo přesnost střelby a tím pádem i počet sestřelů letounů protivníka.
Eindeckery procházely po celou dobu své služby postupnou modernizací, od první verze M5, což byl zpočátku neozbrojený průzkumný stroj, později nouzově vyzbrojený kulometem Parabellum MG14, přes již ozbrojený Fokker E.I vybavený 80tikoňovým Oberuselem U0, variantu E.II se silnějším 100koňovým motorem, E.III se zvětšenými a přesunutými nádržemi, až po dvouhvězdicové monstrum Fokker E.IV.
Verze E.II byla jak jsem již zmínil poháněna 100koňovým rotačním motorem Oberursel U.I. Její výzbroj tvořil synchronizovaný kulomet MG 08.
Celkově se uvádí že bylo postaveno 49 letounů varianty E.II, část z nich však byla později přestavěna na variantu E.III, kde bylo hlavním rozdílem vestavění větší nádrže s palivem, a její přesunutí za pilota. A díky uvolněnému prostoru i změna kapotáže motoru a přesunutí zásobníku z pravé strany do prostoru po nádrži před pilotem.
Royal Aircraft Factory BE2c
Protivníkem a dost často i snadnou kořistí Fokkerů Eindecker býval často pozorovací a víceúčelový BE2c. Letoun, který byl primárně určen na pozorovací lety, případně na řízení dělostřelecké palby vznikl již v roce 1912, a tomu odpovídaly i jeho výkony, hlavně nízká rychlost a špatná manévrovatelnost v leteckých soubojích.
Pokud byl letoun vyzbrojen, tak pouze namontovaným kulometem Lewis na místě pozorovatele. Pokud se letoun používal na bombardování nosíval 100 kg bomb, ale létal pouze s pilotem.
Koncem roku 1915 se letouny BE2 začaly používat i jako noční stíhací pro boj s německými vzducholoďmi. Namísto pozorovatele byla přidána další nádrž s palivem, letoun byl vybaven buď raketami Ranken, upevněnými mezi křídelními vzpěrami a zápalnými bombami shazovanými shora na vzducholoď.
Později byly letouny vybavovány kulomety Lewis se zápalným střelivem mířícími šikmo nahoru.
Letouny BE2 byly německými stíhači posměšně nazývány "studený nářez". Britské eso Albert Ball nazýval letoun "a bloody awful aeroplane". Přes to všechno bylo vyrobeno okolo 3.500 kusů těchto letounů.
Dost historie a pojďme se podívat na modely.
Pohled do krabičky
Stavebnice je balena v pevné krabičce složené ze dvou částí, která poskytuje dostatečnou ochranu pro stavebnice. Je pouze poněkud užší než návod, takže ten je po vyndání z krabice pokroucený.
Z grafického hlediska jí není co vytknout, je dostatečně výrazná, na čelní straně s akčním obrázkem z konečné fáze souboje mezi letouny, zezadu je fotografie již postavených modelů na vzorku bohužel přelepená štítkem s českým textem ke stavebnici.
Návod
Jak jsem již psal v předešlém odstavci, návod je díky užší krabičce pokroucený, ale pro stavbu nepostradatelný. Je dostatečně srozumitelný, aby mohl modelář zdárně dokončit oba modely. Obsahuje i schémata výpletů pro oba letouny a barevné nákresy s kamufláží.
Ty jsou poměrně zjednodušené, a obsahují některé chyby. Co se týká základní kamufláže je vše v pořádku. Oba letouny byly v "přírodní" barvě materiálů, oba tedy v barvě plátna. Taktéž kovové části byly u obou letounů ponechány v přírodním kovovém odstínu. Pouze u Fokkeru E.II byly ještě "rozbity" hádky, což již návod nezmiňuje.
Další chyba je, že jsou u Fokkeru špatně označeny veškeré díly podvozku, vzpěra před pilotem, stupačky i zadní ostruha jako dřevěné, přesto že byly vyrobeny z kovových trubek a tím pádem by měly mít nátěr šedozelenou barvou používanou továrnou Fokker na ošetření dílů konstrukce.
V původní samostatné stavebnici Fokkeru E.II je podvozek a konstrukce barevně správná, takže je možné že při přípravě stavebnice někdo "zjednodušil" kamufláž aby ušetřil jednu z barev přiložených do stavebnice. Výsostné označení, i individuální kamufláž odpovídá zvoleným předlohám.
Obtisky
Obtisky mají bezchybný soutisk, malé díly jsou dostatečně detailní, výstražné nápisy u Fokkeru jsou i v této velikosti čitelné. Trochu se však nepovedl odstín modré na Britských výsostných znacích, toto opravdu není kobaltová modř. Barevným odstínem je barva spíše podobná šedomodré používané na francouzské výsostné označení.
Barvy a lepidlo
Stavebnice má "přidanou" hodnotu, a tou jsou přiložené barvy, štětce a lepidlo. Je zřejmě určena těm, co jsou na začátku modelářské cesty a zatím žádné barvy nevlastní, nebo těm kteří se letounům Velké války nevěnují systematicky a tím pádem by nemuseli mít požadované odstíny po ruce.
Barvy jsou označeny číselnými kódy, které jsou i ve stavebním návodu, takže by při jejich použití nemělo dojít k žádným problémům. Lepidlo ani štětce jsem nezkoušel, ale předpokládám, že svému účelu poslouží dostatečně.
Stojánek
Ten je druhou "přidanou" hodnotou umožňující akční zobrazení leteckého souboje obou letounů. To je asi všechno co bych k němu chtěl napsat...
Bohužel i on je součástí recenze tak musím ještě pokračovat, nevím kolik modelářů ho vůbec použije, ale myslím si že zvolená barva není to pravé, minimálně v případě držáků letadel. Tam si myslím, že bude černá barva docela rušivá, v tomto případě jsem přesvědčen, že by průhledný plast byl vhodnější.
A tím se konečně dostáváme k modelům.
Fokker E.II "Eindecker"
Stavebnici tvoří dva rámečky, dominantou rámečku A je trup, druhému rámečku B vévodí křídla. Oba rámečky jsou vylisovány bez nedolitků, s jemnými detaily, bohužel však s přesahy, které jsou nejvíc viditelné hlavně na dílech podvozku, vzpěr a podobných dílech s oblým tvarem.
Na druhou stranu většinu z nich můžeme odstranit začištěním čepelí skalpelu a následným přebroušením jemným smirkovým papírem.
Největšími díly stavebnice jsou díly trupu. Ten se skládá ze dvou bočnic a spodního dílu. Je vylisován společně s výškovkou, což na jedné straně zjednodušuje práci s udržením geometrie výškovky vůči trupu, na druhou stranu to neumožňuje udělat výškovku ve "spadlé" poloze, jak většinou u letounů z tohoto období bývala (pokud nebyl dodatečně zablokovaný knipl).
Bočnice jsou bohužel poněkud silnější než by bylo potřeba v tomto měřítku, pokud se však rozhodneme k zeštíhlení, je třeba s tím počítat i u spodní části trupu a tu upravit tak, aby byl zachován pravoúhlý profil trupu. Pokud se nechceme s tímto potýkat a necháme bočnice v původní síle, je dobré alespoň zatmelit díry po vyhazovačích.
Křídla jsou provedena poměrně pěkně, je naznačeno i prověšení mezi žebry, odtoková hrana je přiměřeně tenká. Detailisté si mohou na jednotlivá žebra doplnit dřevěné zpevňující lišty.
Detaily motoru nevypadají vzhledem k měřítku nejhůře, bohužel jeho vzhled kazí přesah forem.
Lépe je na tom podvozek, tomu stačí mnou již zmiňované začištění na hranách formy a možné doplnění detailů, jako jsou třeba táhla k natáčení křídel, nebo gumové provazce na odpružení. Kola se skládají ze dvou částí a vypadají velmi pěkně.
Kryt motoru a plechové kryty na předku letadla odpovídají skutečnosti. Pokud by ale chtěl modelář stavět jinak kamuflovaný letoun, je třeba si zkontrolovat plechový kryt na pravé straně letadla, který během výrobu typu E.II procházel úpravami.
Některé detaily by si však zasloužily zjemnění, případně použití doplňkových sad, Jedná se hlavně o sedačku, knipl, kulomet, stupačky vzpěru před kokpitem a další droboť.
A ještě krátký pohled na ostatní detaily modelu...
Jak zhodnotit tuto stavebnici? Myslím si, že až na drobné výhrady s přesazeným formám a některým hrubým detailům se jedná o povedenou stavebnici, která přesně zobrazuje svůj velký vzor. Je jen na modeláři jak hodně chce vylepšit detaily stavebnice, pro ty kteří by to chtěli je tu odkaz na doplňkovou fotoleptanou sadu Eduard.
Royal Aircraft Factory BE2c
Druhá stavebnice britského letounu je tvořena třemi odlitými rámečky. Při jejich prohlídce jsem zjistil, že jsou kvalitou stejné jako rámečky Fokkeru E.II. To znamená že jsou prosty nedolitků nebo otřepů, detaily jsou odpovídající zvolené technologii lití. Bohužel i ony mají přesahy forem viditelné zejména na malých dílech.
I trup druhého letounu se skládá ze třech části, ze dvou bočnic a podlahového spodního dílu. Opět jsou uvnitř viditelné otřepy dané technologií vyjímání rámečku z licí formy, a opět jsou stěny trupu trochu silnější, než je odpovídající měřítku. A stejně jako u první stavebnice je na každém modeláři zda se spokojí s méně pracnou, ne tolik modelovou variantou, nebo zda podstoupí ztenčení bočnic a úpravu či novou výrobu spodního dílu.
Křídla jsou vylisována s excelentní odtokovou hranou, mají předpřipravené i otvory pro lanka výpletu. Opět ale postrádají naznačené porty. Ty lze však sehnat jako doplněk k modelu.
Motor je z větší části krytý motorovým krytem, vyčnívají pouze válce a pro BE2 typické výfuky vyčnívající nad horní křídlo. Ty si zcela určitě zaslouží odvrtání ústí.
Vzpěry máme v modelu ve dvou provedeních. V prvním jsou vylisovány společně s raketami používanými nočními stíhacími BE2c pro útoky na vzducholodě nebo pozorovací balóny, ve druhé denní variantě jsou samostatné. Aby se lepe lepily je výrobcem připravená chytrá fixační pomůcka.
Nezvykle jsou řešeny i vzpěry centroplánu, které jsou spojeny s trupovými přepážkami a vlepují se do trupu již při jeho sestavování. To nám sice přinese usnadněnou práci s geometrií horního křídla, ale znesnadní (možná přímo znemožní) vytmelení spoje vzpěr horního centroplánu. Na těchto vzpěrách jsou opět poměrně velké přesahy forem, možná největší z celé stavebnice.
I na tomto modelu by si některé díly zasloužily zjemnění, případně vylepšení. Jedná se zejména o díly kokpitu, kulomet a některé další detaily vy potřebovaly doplnit jako třeba táhla ovládacích lanek upínací pásy a další.
Na závěr ještě pohled na další detaily z licích rámečků.
I z této druhé stavebnice se dá postavit velmi pěkný model reálného letadla, který se mezi ostatními zcela určitě neztratí. Nectnostmi jsou opět přesazené formy, zvláště vzpěry centroplánu. A opět bude záležet na tom, jak hodně si s modelem bude chtít modelář vyhrát. Pro ty kteří by chtěli víc detailu je ti opět leptaná sada Eduard.
Závěr
Sada Dogfight Doubles představuje zajímavou volbu nejen pro pravověrné chmelničáře, ale je zajímavá i pro ostatní modeláře, kteří se běžně modely letadel z Velké války nezabývají, ale chtěli by si vylepšit svoji sbírku o dva atraktivní stroje z počátků letectví.
Díky přiloženým barvám je však i zajímavým dárkem pro budoucí modeláře, začínající s tímto koníčkem...
Libor "Hellboy" Mužík
Redakce ModelWebu děkuje firmě Corfix za poskytnutí vzorku k recenzi.
Rubrika Airfix, Corfix, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
