25.12.2015 Jaroslav 'Tango' Hátle - 5 754 přečtení

Zkušební stavba novinkového modelu MiG-31BM v měřítku 1/48 od AMK

Jak se staví MiG-31?

Jaroslav 'Tango' Hátle

MiG-31

Model MiG-31BM od čínské firmy AMK v měřítku 1/48 je v současnosti frekventovaným tématem na modelářských fórech. Před několika týdny jsme se na stránkách ModelWebu seznámili s finální podobou stavebnice (LINK) a nyní je na čase seznámit se i se stavbou recenzního modelu.
Na úvod musím zmínit několik několik okolností stavby:

• Použil jsem především rozpouštědlová lepidla, konkrétně husté Tamiya Cement a extra řídké GSI Mr. Cement S, na některé menší díly pak vteřinové lepidlo, řídké i gelové.
• Jelikož se jednalo jen o zkušební stavbu, nepoužil jsem žádné barvy.
• Žádné spoje jsem netmelil ani nebrousil. Jedinými výjimkami bylo, pokud to bylo nutné ke slícování sestavy k dalšímu dílu, pak jsem spoje pouze začistil skalpelem.
• Nezačišťoval jsem žádné stopy po dělících rovinách, opět pokud to nebylo nutné kvůli slícování s jiným dílem.

Ne vždy postupuji zcela přesně podle návodu, doporučený postup podle často svého úsudku pozměním. Zejména drobné díly lepím až v pozdějších fázích stavby, abych předešel jejich poškození, či ulomení. Významné odchylky oproti návodu jsou v textu zmíněny. Výhodou pro mě byl fakt, že model ze zkušebních výlisků, byť tehdy neúplných, jsem si před několika týdny zkusmo slepil, takže model pro mě již nebyl neznámý.
Následující text je psán v pořadí, v jakém jsem jednotlivé kroky stavby prováděl.

Stavba

Nyní si již pojďme odpovědět na otázku, položenou v titulku.
Stavbu jsem zahájil sestavením motorů. Na dílech G13 a G14 jsem musel zarovnat styčné plochy.
Forsážní prstence se lepí natupo, bez jakýchkoli usazovacích prvků, což je náročné na přesnost. Jinak je sestavení motorů snadné.

Sestavené motory jsou pořádné kousky plastu, pro zajímavost jsem jeden z motorů umístil na křídlo Fougy Magister stejného měřítka, stejného výrobce.

Pokračoval jsem sacími kanály a hlavními podvozkovými šachtami. Spoj válcové části kanálu bude nutné vytmelit a vybrousit. Obdélníkovou pasáž stačilo sestavit a spoj zvnějšku přetřít extra řídkým lepidlem. Nicméně přední část kanálů (díly H2, H6, H3 a H5) bude asi lepší slepit řídkým vteřinovým lepidlem, aby spoj šel snadno začistit debondérem.

Díly hlavních podvozkových šachet stačilo přiložit na své místo a spoj přetřít extra řídkým lepidlem.
Doporučuji vzájemně prohodit díly G11 a G12. Díly jsou naprosto stejné, při prohození však skryjeme stopy po vyhazovačích. U přepážek G1 a G4 se však zatmelení stop po vyhazovačích nevyhneme.
Oproti návodu doporučuji díly L4, L15, L39, L40, L42 a L43 přilepit až při kompletaci modelu. Sice to bude malinko pracnější, ale vyhneme se riziku ulomení, o snadnějším barvení ani nemluvě.
Naopak jsem v této fázi stavby přilepil střední přepážky G5 a G6, které návod doporučuje přilepit až ve fázi kompletace modelu. Nesmíme ovšem zapomenout vrtáčkem lehce protáhnout otvory pro usazení pantografů G2 a G3. Já na to zapomněl a později jsem měl problém pantografy na své místo usadit.

Sestavení příďové šachty bylo snadné. Stačilo trochu zarovnat boky dílu G22, přiložit ostatní díly a slepit. Návod doporučuje při montáži příďové šachty vložit i díly příďového podvozku, tj. díly L28 a L49. U nich stačí zkrátit čepy a pružnost materiálu umožní jejich vložení až ve fázi kompletace modelu. Další možností by bylo oba díly do šachty vložit bez použití lepidla a nechat je zakolené do šachty.

Poté jsem do trupu vložil sestavy motorů, sacích kanálů a podvozkových šachet. Díky zarážkám sestavy přesně pasují na svá místa. Se vsazením sacích kanálů s podvozkovými šachtami do trupu jsem chvíli laboroval, než jsem našel snadný postup. Nejprve jsem přední část kanálu vsadil do „okna“ v trupu, přibližně v polovině jeho výšky. Následně jsem zamáčkl dolů zadní (kruhovou) část a nakonec dolů domáčkl přední část kanálu. Případné vyjmutí pak samozřejmě opačným postupem.

Výlisek vany trupu se trošku kroutí, proto při lepení hlavních šachet je nutno trup stáhnout páskou.

Vložka vany trupu se zadními závěsníky raket R-33 (díl H10) a kryt rotačního kanónu (díl L50) sedly přesně, pouze s malou spárou na přední hraně dílu H10, kterou bude stačit zalít surfacerem.

Následovala montáž vršku trupu a křídel. Vložku hřbetu trupu (díl B1) bylo nutno zepředu a zezadu trošku sbrousit, aby na své místo sedl bez násilí. U pouzdra brzdícího padáku (díly C17 a C20) bylo potřeba trochu sbrousit šikmou dosedací plošku, pak sedl prakticky dokonale. Zdánlivý schůdek na horní straně vznikl tím, že spoj dílů pouzdra padáku není shora nijak začištěn, po sbroušení spoje schůdek zanikne.

Pokud budeme chtít instalovat podkřídelní závěsníky, pak pro ně musíme v křídle vyvrtat montážní otvory o průměru 1 mm. V návodu jsou tyto otvory vyznačeny šipkami, ovšem čar je v této partii návodu trochu moc, proto jsem správné otvory na fotografii vyznačil červenými kroužky (vím o čem mluvím, sám jsem hned první otvor málem vyvrtal špatně).

Slepení křídel bylo opět snadné. Trochu jsem se obával malé styčné plochy, a tudíž malé pevnosti spoje horní části trupu a spodní poloviny křídel, ale moje obavy se nakonec nepotvrdily. Vnější horní části křídel na své místo sednou tak přesně, že po zkoušce nasucho jsem měl trochu problém je opět demontovat.
Aerodynamické plůtky na koncích trochu visí ve vzduchu a bude potřeba si pohrát s usazovacími prvky.

Slepení vršku trupu s vanou trupu vyžaduje kapku šikovnosti, protože obě sestavy jsou dost velké a trochu se kroutí. Aby spoje správně sedly na všech místech, bylo nutno spoje stáhnout svorkami.

V kokpitu doporučuji nejprve přilepit boční panely zadní palubní desky (díly M6 a M8 – nezapomeňte ale, že musí lícovat s okraji palubní desky) a teprve potom bočnice L5 a L17. Na bočnicích bude nutné zatmelit čtyři stopy po vyhazovačích, přibližně po stranách sedaček.
Zespodu vany kokpitu přijdou přilepit dvě závaží ze zinkové slitiny. Mimochodem jsou to totožná závaží, jako v modelu Fouga Magister. Trochu jsem se obával jestli budou postačovat, ale už teď můžu prozradit, že postačují.
Kokpit poté zezadu zasuneme do kolejnic ve výlisku přídě trupu. Stačí kolejnice natřít lepidlem, a vanu kokpitu jednoduše zasunout na doraz.
Díly palubních desek poté snadno zapadnou na svá místa. Na dílu M4 bude zapotřebí celkové začištění dílu, zabroušení dělících rovin a zatmelení stop po drobných vyhazovačích.
Oproti návodu jsem již v této fázi zalepil zadní stěny obou kokpitů, díly H8 a H9.

Sestavení hrdel sacích kanálů bylo otázkou chvilky. Vnitřní stěny (díly G17 a G20) bude potřeba z rubové strany o nějakou tu desetinku ztenčit, aby netvořily schůdek. Při schnutí lepidla jsem sestavy obou hrdel měl zasazené ve vaně trupu, abych zafixoval vzájemný tvar součástí.

Následovalo sestavení přídě trupu a sacáků se zbytkem trupu. Nejprve jsem zkusmo sestavil každou podsestavu zvlášť.
Příď trupu k „bedně“ sedla bez sebemenšího problému, jen bylo potřeba srovnat hrany okolo příďové šachty (na fotografii sesazeno jen nasucho).

U hrdel sacáků byl trochu problém slícovat vršek vnějšího spoje. Ideálnímu slícování bránil malý přesah dílu vršku trupu, který jsem seřízl a zarovnal s přední hranou vany (v červeném kroužku). Pak hrdla sacáků sedla tak, jak mají – na fotografii vyznačeno červeným kroužkem a šipkou (na fotografiích sesazeno jen nasucho).

Chvíli jsem přemýšlel jestli k „bedně“ trupu přilepit nejprve hrdla sacáků a potom příď trupu (jak jsem vyčetl z návodu), nebo opačně. Po několika zkouškách obou postupů nasucho jsem se rozhodl pro druhou variantu, tedy nejprve příď trupu, teprve potom hrdla sacáků.

U radomu radaru bylo potřeba zarovnat styčnou plochu (brusný papír na skleněné tabulce), potom k přídi trupu sedl naprosto dokonale.

Vnitřní stěny SOP (díly C15 a C22) sedly téměř dokonale. Do bočnic trupu se zevnitř nalepuje vložka s čepem pro nasazení SOP. Vložky jsou dvou druhů – pro SOP v neutrální poloze a v poloze přitažené. Místa pro usazení vložky jsou ztenčená; bohužel natolik, že v lince rytí na lícové straně (pod čepem SOP) vyhřezává lepidlo.Spodní část vložky proto bude lepší zalepit vteřinovým lepidlem, aby vyteklé lepidlo šlo smýt debondérem. Podobně se do bočnic trupu vlepují i spodní kýlové plochy.

Po slepení VOP vznikne po obvodu vkládaného dílu spára. Předpokládám však, že po zalití surfacerem a zabroušení to bude v pořádku.

Před přilepením bočnic trupu s SOP na trup jsem nejprve musel zarovnat styčné plochy od stopy po dělící rovině. I tak mi vznikla spára mezi vnitřní stranou SOP a trupem, trocha tmelu bude potřeba i na spodním spoji.
Přilepení vnějších plášťů výtokových trysek bylo otázkou chvilky. Menší schůdek vznikl na spojích vespod, a bude vhodné jej zabrousit společně se spoji bočnic a vany trupu. Menší schůdek vznikl i na horním spoji pravého pláště, ovšem tady mu nejlépe předejdeme lepším slícováním dílů trupu.

Čelní štítek kabiny sedne na trup téměř perfektně, jen je potřeba lehce dolícovat čelní hranu štítku.
U střední, pevné části překrytu kokpitu je potřeba nejprve zarovnat dosedací plochu dílu (opět brusný papír na skleněné tabulce), potom na trup sedne perfektně.

Přilepení oddělených směrových kormidel, vztlakových klapek a slotů je, jak jinak, snadné. Pouze u vztlakových klapek bylo nutno ztenčit usazovací plošky, a to o tloušťku stopy po vyhazovači.

Nyní jsem se ve stavebním návodu vrátil na začátek, ke krokům 2 a 3. Jak jsem předpokládal, všechny válce, vzpěry a pantografy (díly L4, L15, L39, L40, L42 a L43) šly bez problémů přilepit až v této fázi stavby.

Sestava hlavního podvozku vypadá poměrně složitě, ovšem ve skutečnosti je to velmi snadné, stačí pozorně sledovat stavební návod. Podvozkové vzpěry L13 a L16 určitě lze slepit se samotnými podvozkovými nohami ještě před instalací do trupu, o mnoho jednodušeji tím začistíme spoje.

U dílů příďového podvozku stačilo zkrátit čepy, usazující díly do podvozkové šachty (ano, na minimum) a díky pružnosti plastu díly snadno dostaneme na správné místo.

Nasazení slepených podvozkových kol bylo otázkou chvilky. Kola hlavního podvozku jsou na svých osičkách trochu volnější, proto je potřeba věnovat větší pozornost geometrii kol. Měl jsem velkou obavu jestli se všechny kola budou dotýkat podkladu, přece jenom šest kol je šest kol. Ale kola se podkladu dotýkají opravdu všechny. Je to i díky mírné pružnosti materiálu v místě uchycení podvozkového vozíku a kola tak dosednou vlastně vahou modelu.

Poté jsem na spodek trupu doplnil podvozkové kryty a ostatní detaily. U předních částí krytu hlavního podvozku, které jsou zároveň aerodynamickými brzdami, je potřeba výrazně ztenčit usazovací ramena, jinak se nevejdou do otvorů v trupu.
U čelního krytu příďového podvozku (se světlomety) jsem chvíli laboroval s jeho umístěním, protože tak, jak je umístění zakresleno v návodu, díl přilepit nejde. Nakonec jsem polohu krytu musel konzultovat s fotografiemi předlohy. Kryt má přijít zarovnat až ke spodní ploše trupu, pak sedne správně.

Maketa řízené rakety R-33 se skládá z celkem z pěti dílů. Přesněji řečeno z celé rakety, ke které přilepíme záď, složené konce dvou křídel a sondu. Na první pohled to není zřejmé, ale výlisek rakety je dutý! K hotové raketě pak přilepíme adaptér závěsníku, který přesně zapadne na své místo vespod trupu.

Další podvěsnou výzbrojí jsou protiletadlové rakety R-73 a R-77. V recenzní sadě výlisků jsem však neměl podkřídelní závěsníky, proto jsem výzbroj pod křídla neinstaloval.

Tím byl spodek hotov a nastal čas vrátit se k vršku modelu, konkrétně k dokončení kokpitu.
Makety sedaček K-36 se skládají z neobvykle velkého počtu dílů. Při sestavování jsem postupoval následovně: nejprve jsem slepil zadní díl UA2 se sedákem UA4, ke kterým jsem přilepil přední stěnu UA9. Poté jsem přilepil bočnice UA3 a UA5 a bočnice záhlavníku UA6 a UA7. Následoval díl s teleskopickými stabilizátory UA8 (kruhové prohlubně, vypadající jako stopy po vyhazovačích netmelte, stejná prohlubeň je i na předloze), poté opěrku hlavy UA1 a nakonec leptaná katapultážní madla. Pokud jsme zadní stěny kokpitů přilepili již ve fázi sestavování kokpitu (jako já), pak vespod dílu UA2 je nutné odříznout obdélníkové pero, které mělo sedačku fixovat k podlaze kokpitu. Poté dva kolíky zezadu sedačky přesně zapadnou na svá místa v zadní stěně kokpitu.

Ještě jsem se nesetkal s tím, že by se překryty kokpitu skládaly z tolika plastových dílů. Vnitřky překrytů ze šedého plastu sednou do průhledného dílu naprosto přesně, stačí jen zapustit trochu extra řídkého lepidla.
Zadní překryt se skládá dokonce ze šesti dílů, z toho čtyři připadnou na skládací periskop. Rameno s vnitřním zrcadlem bude lepší nahradit leptem (snad bude od Eduardu), protože originál je z perforovaného odlitku, což v plastu prostě ztvárnit nejde. Každopádně budeme muset zatmelit stopu po vyhazovači v místě zrcadla. Z přední strany však vyhazovač ponechte, stejný prolis je i na předloze. U vnějšího zrcadla bude opět nutné zatmelit stopy po dvou vyhazovačích.
Překryty jsou uchyceny nejen v místě pantů, ale i prostřednictvím teleskopických válců, které přesně vymezí polohu obou otevřených překrytů. Všechny teleskopické válce je nutno přilepit ještě před instalací sedaček, v opačném případě bychom je na místo nedostali.

Pak už stačilo přilepit droboť, jako antény, záložní pitotovu trubici nebo tankovací nástavec. Stačilo začistit dosedací plochy a přilepit. U některých dílů je bohužel nutno zatmelit stopy po vyhazovačích.
Na závěr jsem na špičku radomu přilepil pitotovu trubici a tím byl model hotov.

Závěr

Celkem jsem na stavbě modelu strávil dvě odpoledne a osm večerů, dohromady asi 25 hodin a finální model je opravdový kus nábytku, jen o málo menší, než model F/A-18 v měřítku 1/32. Ale stejně tak musím říct, že stavět tento model byla radost. Všechny díly, až na pár zmíněných výjimek, pasovaly bez úprav a stavba rychle ubývala, největší prostoje byly technologické přestávky na proschnutí rozpouštědlového lepidla. Zpětně si uvědomuji, že asi nejpoužívanějším výrazem bylo slovo „snadné“. Kdyby každý nový model byl jako MiG-31 od AMK, potom by modeláři mohli být v sedmém nebi.

Jaroslav 'Tango' Hátle
SPL Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě Annetra s.r.o. za poskytnutý vzorek k recenzi.

Rubrika AMK, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze, Novinky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.