1/72 F6F-3 Hellcat – Eduard

31.10.2013 - 3 337 přečtení

krabice

Reedice profipacku dvaasedmdesátkového F6F-3 Hellcat od Eduardu.

Pekelná kočička opět na pořadu dne

Jan Jezl

Model: F6F-3
Výrobce: Eduard
Edice: ProfiPACK
Materiál: Plast, lepty, masky
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 7076

Úvodem

O malém Hellcatu od Eduarda již toho bylo napsáno hodně. Reedici profipacku F6F-3 Hellcat vydal Eduard již před nějakou dobou, nicméně si myslím, že je vhodné si tento model znovu připomenout.

Obsah krabičky

V pevné krabičce s horním otevíráním najdeme 4 známé rámečky s plastovými díly, z toho je jeden rámeček čirý. Model je doplněn o masky na překryt kabiny a dvě menší planžety leptů, z toho je jedna planžeta barvená. Nechybí barevný dvanáctistránkový návod nabízející 5 kamuflážních schémat a obtisky.

(Obrázky návodu jsou převedeny z pdf souboru ze stránek Eduardu.)

Čiré díly

Při opětovném pohledu na čiré díly si nezbývá než připomenout, že Eduard je prostě špička ve svém oboru. Díly jsou perfektně čiré a je milé, že máme k dispozici 2 překryty kabiny - jeden pro zavřenou kabinu druhý pro otevřenou.

Plastové díly

Nevím, jestli byly rámečky nalisovány do zásoby již na začátku produkce tohoto modelu a teď se jen průběžně balí do různých edic modelu nebo byly rámečky dodělávány. Hledal jsem náznaky poškození formy, prostě jakékoliv poškození, škrábanec, zalité rytí, ale skutečně nic.

Jedinými problémy u plastových výlisků zůstávají propadliny. Zásadní je propadlina u odtokové hrany horních polovin křídla, která bohužel zasahuje i do křidélka, kde bude odstranitelná jen velmi obtížně. Další propadlinu najdeme na pitotově trubici pod křídlem. Na levé horní polovině křídla rovněž přebývá jedna linka paneláže, ale s tím si asi mnoho modelářů hlavu lámat nebude.

Kokpit

Díly kokpitu jsou nejen detailní, ale především naprosto čistě odstříklé. Boční pulty, především ten levý, však příliš neodpovídají skutečnosti. Po doplnění lepty nicméně před sebou máme na měřítko 1/72 velmi slušný kokpit přímo ze stavebnice. Možná by stálo za zvážení k modelu doplnit i obtisk přístrojové desky, ale to spíše u Weekend edice, kde není k dispozici přístrojová deska z barveného leptu.

Pohonná jednotka

Žebra válců motoru jsou velmi jemná a precizní, válce jsou vylisovány včetně zdvihátek (což asi většina modelářů ocení, ale já bych si zdvihátka raději doplnil sám). Stopa po dělení roviny formy není u válců téměř patrná, což je ale stejně jedno, dokud bychom nechtěli otevřít kapotu motoru. V tomto případě bych ale doporučil plastový motor nahradit brassinovým taktéž od Eduardu.

Podvozkové nohy

Chvályhodným počinem jsou samostatné disky kol, které působí velmi plasticky. U podvozkových nohou bude stačit srazit stopu po dělení roviny skalpelem a bude hotovo. U pneumatik s kosočtverečným vzorkem bude potřeba jemně protáhnout vzorek žiletkovou pilkou a teprve poté opatrně srazit stopu po dělení formy. Oproti jiným modelům to je však téměř bez práce.

Fotoleptané díly

Na leptech je vidět, že na modelu není až tak moc co doplňovat či vylepšovat. Při aplikaci leptů totiž nebude potřeba z plastových dílů nic odřezávat, což je velmi milé. Mezi lepty je samozřejmě barvená přístrojová deska, pásy a různé páčky a přepínače do kokpitu.

Mezi nebarvenými lepty máme kabely ke svíčkám (mě se ale leptané příliš nelíbí, jsou prostě ploché), plech na sedačku a mřížku chladiče. Primárně se ale věnují podvěšené výzbroji a výstroji. Bomby však pravděpodobně vůbec nepoužijeme a přídavnou nádrž jen u kamuflážního schématu A. Naopak mi chybí univerzálnější díly jako nůžky na podvozkových nohách nebo táhla u krytů podvozkových šachet. Jsem však velmi rád, že nebarvené díly nejsou poniklované, tudíž se budou mnohem lépe lepit.

Obtisky

V porovnáním se zbytkem stavebnice jsou obtisky spíše zklamáním. Za prvé se moc nepovedl tisk modré barvy (je částečně průhledná, flekatá a na okrajích místy rozplizlá, viz šipky na detailní fotografii). A za druhé aršík neobsahuje drobné popisky. Taky úplně nerozumím tomu, proč mají výsostné znaky na horních plochách křídla místo bílé našedlou barvu (což je patrné rovněž na detailní fotografii).

Kromě výše uvedených poznámek není již obtiskům co vytknout - jemné ostré linky, dobrý soutisk a jsou velmi tenké. Zajímavě je řešena černá číslice 090, která má rozostřené okraje simulující nástřik čísla od ruky (do třetice viz detailní fotografie).

Kamufláže

  • F6F-3, Pravděpodobné BuNo 66016, VF-16, USS Lexington, Hawaii, září, 1943.
    V době intenzivního výcviku VF-16 na Havaji v období srpen – září 1943 nesly letouny této jednotky starší styl označení vojenských letounů USA s červeným lemem, který byl krátce poté opuštěn. Stroje VF-16 nesly na obou stranách trupu pod kabinou emblém, „The Pistol Packin’ Airdales". Provedení emblému s červenobílým trikem odpovídá prvnímu operačnímu turnusu jednotky. Bojovým křestem nové jednotky Hellcatů byla účast na útocích v oblasti atolu Tarawa a Gilbertových ostrovů v polovině září 1943, kdy byly červené okraje výsostného označení již přetřeny modrou barvou.
  • F6F-3, BuNo 25813, Lt. C.K. 'Ken' Hilderbrandt, VF-33, Ondonga, prosinec, 1943.
    Jedním z pilotů, kteří doprovázeli Hellcaty do jejich křestu ohněm u Guadlalcanalu a Šalamounových ostrovů, byl i rodák ze San Francisca, Lt. C. K. Hildebrandt. Vojenským pilotem se stal již v roce 1941, začínal jako instruktor a k bojové jednotce se dostal až v roce 1943. Byla jí VF-1, nedlouho poté byl převelen k VC-16, následně přetransformované na VF-33. Svých prvních tří sestřelù dosáhl Lt. Hildebrandt 14. srpna 1943, kdy při doprovodu 72 Dauntlessů a Avengerů na Ballale sestřelil tři Zera. Do konce svého operačního turnusu dosáhl pěti sestřelů. Po návratu domů opět působil jako instruktor, nyní již se statutem stíhacího esa. Všech svých vítězství dosáhl Lt. Hildebrandt na zobrazeném stroji „My Own Joan II“. Motorový kryt nese prvky nejstarších výrobních sérií, se třemi chladícími klapkami po každé straně a výstupkem v oblasti bočních výfuků. Letoun také nemá lankovou anténu, ani její přední sloupek. Místo ní má prutovou anténu na hřbetu trupu, běžnou u letounů operujících z pozemních základen.
  • F6F-3, BuNo 40090, VF-1, Lt. William C Moseley, USS Yorktown, červen, 1944.
    Tento Hellcat od VF-1 „High Hats“ byl náhradním letounem Lt. Williama C. Moseleye, který o svůj původní letoun přišel 19. června 1944 v období bitvy o Filipínské moře. V ten den sestřelil dva protivníky jistě a jednoho pravděpodobně, sám se však s velmi poškozeným letounem vracel na mateřskou letadlovou loď, kde při pokusu o přistání havaroval a letoun přepadl přes palubu. Tento boj byl součástí tvrdých střetů s Japonci v období od 29. května do 2. srpna 1944, kdy VF-1 operující z paluby USS Yorktown zničila přes 100 letounů ve vzduchu a dalších více než 60 na zemi. Nedbale nastříkané označení „090“ (890?) na motoru, pocházející ještě z doby transportu nového letounu k jednotce, mělo být odstraněno a měl být doplněn emblémem jednotky. K tomu už bohužel nedošlo, Lt. Moseley byl 4. července 1944 sestřelen nad Boninskými ostrovy a dodnes je nezvěstný. Jeho jméno je uvedeno na památníku v Honolulu. Motorový kryt tohoto letounu je novějšího typu, se dvěma chladícími klapkami po každé straně, ovšem stále ještě s výstupkem v oblasti výfuků.
  • F6F-3, BuNo 40467, Lt. Alexander Vraciu, VF-6, USS Intrepid, únor, 1944.
    „Gadget“, jeden ze strojů jednoho z nejúspěšnějších pilotů US Navy, Lt. Alexandera Vraciu, je z období přelomu let 1943 a 1944, kdy Vraciu létal jako příslušník VF-6 z paluby letadlové lodi USS Intrepid. V tu dobu již byl stíhacím esem a měl krátce před dokončením prvního operačního turnusu. Za velké úspěchy byl vděčný mimo jiné svému veliteli a učiteli, Edwardu O'Haremu, prvnímu esu US Navy, pro kterého létal jako wingman. Své první Zero dostal Vraciu 10. října 1943 nad ostrovem Wake. Jedním z nejúspěšnějších dní pro něj byl 29. leden 1944, kdy sestřelil tři bombardéry Betty. Radost z ještě většího úspěchu, kterým byly tři Zeke a jedno Rufe nad Trukem 17. února 1944, zkalila skutečnost, že jejich mateřská loď USS Intrepid byla torpédována. Loď vážné poškození ustála, musela ale odplout k opravám do Pearl Harboru. Vraciu ukončil svůj první operační turnus jako nejúspěšnější pilot jednotky. Po dovolené nastoupil další turnus u VF-16 a VF-20 a válku skončil s devatenácti sestřely. Motorový kryt tohoto letounu svědčí o pozdější výrobní sérii F6F-3, s pouze dvěma chladícími klapkami po každé straně a bez výstupku v oblasti bočního výfuku.
  • F6F-3, Lt. Richard E. Stambook, VF-27, USS Princeton, říjen, 1944 .
    Jistě nejvýraznější marking ze všech strojů US Navy měly Hellcaty VF-27 z USS Princeton. Jejich žraločí tlama a rozzuřené oči se vryly do paměti nejednomu japonskému pilotovi. Neobvyklé a neoficiální označení jednotky namaloval na přídě všech strojů VF-27 jeden z jejích pilotů, Robert Burnell. Od září 1944 tak zubaté Hellcaty naháněly v Pacifiku hrůzu všude, kam se probojovaly. Vždyť za toto období zničili jejich piloti na 200 letounů nepřítele. Konec bojů pro VF-27 nastal 24. října 1944, kdy byla USS Princeton zasažena japonskou bombou a po ničivém požáru nakonec po evakuaci potopena vlastními jednotkami i s letouny. Hellcat s číslem „17“ byl osobním strojem Lt. R. E. Stambooka, který kromě VF-27 sloužil i u VS-3 na strojích SBD Dauntless a u VF-3 a VF-6 na Wildcatech. Za dobu svého operačního nasazení dosáhl 11. sestřelů. Navy Bureau Number Hellcatu Lt. Stambooka není známo, na obtiskovém aršíku se nachází BuNo jednoho ze strojů potopených spolu s lodí. Podoba letounu je rekonstrukcí na základě vzpomínek pilotů. BuNo všech strojů VF 27 byla vyšší než 40235, proto motorový kryt postrádá spodní chladící klapku a výstupek v oblasti bočního výfuku.

(Obrázky i text jsou převedeny z pdf návodu ze stránek Eduardu.)

Závěr

Na závěr těžko psát něco, co již napsáno nebylo - po všech stránkách špičkový model s jedinou vadou na kráse - propadliny na horní straně křídla. Rovněž výsostné znaky a absence popisků na obtiskovém aršíku příliš nepotěší. To však nemění nic na tom, že se jedná o špičkový model, který je navíc snadno sestavitelný. Vřele doporučuji.

Jan Jezl

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.