9.2.2013 Zdeněk 'ujík' Uj - 4 779 přečtení

Eduard v řadě brasinových doplňků pro jejich vydaný a vlastně i nově chystaný MiG-15 přišel i s těžkou protizemní raketou S-21.

Letecká protizemní neřízená raketa S-21

Zdeněk 'ujík' Uj
Tomáš 'Raptor' Mařík

Model: S-21 Soviet unguided rocket
Výrobce: Eduard Brassin
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 672 009

Stručná historie

Neřízená raketa S-21 (ve starším značení ASR-212) systému AS-21 představuje první generaci těžkých neřízených vysokorychlostních protizemních střel zavedených do výzbroje VVS SSSR.

Vývoj rakety byl přímou reakcí na nově nastupující proudové stíhací letouny, kterým měla umožnit napadat nepřátelské obrněné jednotky a zodolněné cíle, pro jejichž ničení nebyly stávající tříštivé a tříštivo-trhavé letecké pumy vhodné. Zároveň ovšem neměla hmotnost rakety přesáhnout 150 kg, aby ji bylo možné nést na stávajících, nebo dodatečných hlavních závěsnících letounů bez nutnosti jejich zvláštního zesilování nebo úpravy konstrukce trupu a křídel pro větší nosnost.

Vývojem rakety byl pověřen Reaktivní výzkumný institut (RNII), který při konstrukci rakety, pro kterou byla zvolena ráže 212 mm, vyšel z původního konstrukčního uspořádání neřízené rakety RS-132 používané v průběhu 2. světové války.

Nová raketa byla vybavena 40 kilogramovou tříštivo-trhavou bojovou hlavicí s nárazovým zapalovačem, motorem na tuhá paliva s jednotným lisovaným zrnem a čtyřmi ocasními stabilizačními kormidly. Odpalována měla být z kolejnicového adaptéru APU-O-212 (ve starším označení PU-21) připojovaném ke standardním zámkům závěsníků.

Úspěšné vojskové zkoušky rakety pro typy MiG-15 a MiG-17 proběhly v roce 1952 (pro typ MiG-19 v roce 1957) a v témže roce byla raketa zavedena do výzbroje VVS SSSR s prioritním určením pro letouny MiG-15bis a MiG-17AS (včetně exportních variant obou). V roce 1957 následovalo zařazení systému AS-21 do výzbroje typu MiG-19S a následně již bez vojskových zkoušek i pro typy MiG-21F/F-13 a Su-7B/BM. Na nichž však již byly používány především rakety S-24, které konstrukčně z rakety S-21 vycházely.

V roce 1958 prošla raketa S-21 zásadní konstrukční modernizací, jejímž podnětem byla především nižší přesnost rakety při střelbě daná její nedostatečnou stabilizací. V průběhu rekonstrukce byla pozměněna aerodynamika rakety, stávající listová stabilizační křidélka byla zaměněna za obdélníková a hlavice rakety dostala pro zvýšení smrtícího účinku v cíli dva tenkostěné obaly produkující střepinové fragmenty.

Motor rakety byl rovněž upraven použitím nového složení zrna a především úpravou trysky, kdy byla stávající jednoduchá tryska nahrazena šesti samostatnými tryskami s vychýlenou osou, které za chodu letící raketu v podélné ose roztáčely a tak ji rotací stabilizovaly v letu.

Modernizovaná raketa S-21M (ASR-212M) byla nově zavěšována na adaptéru PU-21-40 (APU-O-212M) který byl již plně kompatibilní s novými zámky závěsníků BD3-57. Použití této modernizované rakety je doloženo pouze na letounech MiG-19S, MiG-21F/F-13 a Su-7B/BM z jejichž výzbroje byla nakonec postupně vytlačena perspektivnější těžkou raketou S-24.

Rozměry rakety S-21/S-21M

Ráže	212 mm
Délka	1766 mm/1750 mm
Rozpětí kormidel	640 mm/635 mm

Obsah krabičky

V průhledném dvoudílném blistru je pečlivě uschováno a chráněno před poškozením šest resinových odlitků (rakety, vypouštěcí zařízení a závěsníky), planžetka leptů a návod.

Rakety

Samotné rakety jsou perfektně odlity, marně jsem hledal nějaký kaz, nebo bublinku. Prakticky stačí odříznout šikovně umístěný nálitek na konci rakety, zabrousit a dolepit leptaný koncový díl, který má naznačených šest trysek. Lepty jsou poniklované, takže zadní stranu bude lepší obrousit, aby se lepidlo chytlo.

Ačkoliv to běžně nedělám, tady jsem si přeměřil rozměry a po přepočtu odpovídají skutečnosti. Takže se dá říct, že je vše v pořádku až na jednu věc. A to, že se nejedná o raketu S-21, jak uvádí výrobce, ale o modernizovanou verzi S-21M. A ta vypadá přeci jen trochu jinak, jak můžete posoudit z fotografií a nákresů.

Vypouštěcí zařízení

Opět krásně odlité bez kazu. Při odstraňování nálitku bude třeba opatrnosti při odřezávání, protože ližina je hodně slaboučká. Místo řezu bude zakryto závěsníkem, je vidět, že někdo při výrobě přemýšlel. Správné umístění rakety na adaptéru je zajištěno malinkým osazením, opět by neměl být problém.

Závěsníky pro MiG-15

Závěsníky jsou odlity z resinu světlejší barvy, než ostatní odlitky, ale platí o nich to samé, jako o předchozích dílech.

Návod

Návod je velmi pěkný, přehledný. Obsahuje i zbarvení jednotlivých dílů barvami GSI a umístění závěsníků na MiG-15

Závěr

Celá sestava systému AS-21 je velmi pěkně zpracována a odlita. Zádrhel je ovšem v tom, že Eduard uvádí, že jde o raketu S-21 určenou pro jejich MiG-15. Přitom při porovnání s fotografiemi je jasně patrné, že jde o modernizovanou verzi S-21M.

Ale ta se již na letounu MiG-15 nepoužívala a ani není doložena, viz historie na začátku článku.

Takže jsou tři možnosti. Raketu použít na letounech MiG-19S, MiG-21F/F-13 a Su-7B/BM, vyrobit svépomocí nová křidélka s tryskou a upravit odlitek na původní verzi S-21, nebo jí bez úprav navěsit na MiG-15 a tvářit se, že tam patří.

Ale třeba měli u Eduardů k dispozici fotky dokládající použití raket S-21M na MiGu-15, možné je všechno.

Ať už ale použijete raketu S-21M na jakýkoliv model, lze jí jen a jen doporučit. Podvěsné výzbroje na ruská letadla v měřítku 1/72 je jako šafránu a takto pěkně zpracované ještě méně.

Zdeněk 'ujík' Uj
Tomáš 'Raptor'Mařík

Podklady:  Soviet-Russian Aircraft Weapons Since World War Two, Wikipedie

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Doplňky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.