1/72 Vautour IIN “IDF all-weather fighter” od firmy Azur
25.12.2011 Jaroslav 'jaja00' Procházka - 6 818 přečtení
Firma Azur nás překvapila neokoukaným a jedinečným letadlem, které zaujme nejen sběratele exotů, ale které se do izraelské historie zapsalo jako neobyčejný dříč v těžké době. A ač nesloužilo dlouho, prokázalo své kvality i v jiných rolích, než na jaké bylo původně určeno.
Vautour IIN "IDF all-weather fighter"
Jaroslav "jaja00" Procházka
Model: Vautour IIN "IDF all-weather fighter"
Výrobce: Azur
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: A055
Historie
Vautour ve francouzštině znamená Sup. Jeho počátky jsou v experimentálním bombardéru S.O. 4000 z roku 1951, který působil tak slibně, že vývoj pokračoval a velmi svižně se vyvinul ve víceúčelový bojový letoun S.O. 4050. Poprvé vzlétl 16. října 1952.
Byl vyráběn ve 3 variantách:
- Vautour IIA - Jednalo se o jednomístný útočný letoun. Poprvé vzlétl 04.12.1953. Francouzské letectvo objednalo 300 kusů, ale pouze 30 bylo vyrobeno, z nichž 25 bylo prodáno do Izraele.
- Vautour IIB - Dvoumístný bombardér byl vybaven prosklenou přídí pro navigátora / bombometčíka. Poprvé vzlétl 5.12.1954. Francie objednala 40 ks, 3 byli přeměněny v Izraeli na průzkumné.
- Vautour IIN - Tento dvoumístný stíhač vybavený pro provoz v každém počasí a denní dobu, byl vybaven záchytným radarem v nose. Na svůj první let vzlétl 16. října 1952. 140 jich bylo objednáno Francií, ale jen 70 bylo vyrobeno a 7 sloužilo u IAF.
Historie v Izraeli
Po zkušebních letech byl Vautour vybrán jako náhrada za zastaralé de Havilland Mosquita. První Vautour, no. 13, přeletěl do Izraele 1. srpna 1957, v naprosté tajnosti. Letadla byla dodávaná v množství 1-2 kusů měsíčně, přeletnutá byla pod francouzskými výsostnými znaky přes francouzskou základnu v Tunisu. Aby se zabránilo odhalení tak i po jejich příletu do Izraele byla uložena. První vzlet v Izraeli se konal až 7.4.1958.
V Izraeli byli s Vautoury vybaveny dvě letky. Letka "Bat" v Tel-Nof provozoval IIN a letka "Knights of the Heart", která provozovala IIA a IIB z Ramat-David. Všech 7 IIN byly zpočátku provozovány jako noční stíhačky (vedle Meteorů), ale s příchodem Mirage IIIC v roce 1963 byly předány "Knights of the Heart", kde se používaly k nočním letům. A v letech 1963-1964 stále udržovaly pohotovost za každého počasí a zaplnily tak mezeru do úpravy dvou strojů Mirage na tento úkol. Před Šestidenní válkou byla některá letadla modifikována, nejvýznamnější změnou byly zvýšené možnosti radiolokátoru a vypuštění deflektorů u hlavňové výzbroje. Tyto stroje byly dále využívané jako vedoucí formace vybavené navigátorem na zadním sedadle. Vautour č. 66 (poškozen při nehodě), byl při opravě vybavené panoramatickým Ka-52 kamer v nose (místo radar). Aby nahradil průskumný Vautour BR nově upravený stroj po veškerých testech nastoupil do služby v roce 1966. Jeden Vautour IIN byl v roce 1962 zničen při testu první Izraelské řízené střely Sharif.
Když vyvstala potřeba elektrického rušení nepřátelských radarů, izraelci sáhli po vhodném letadle, které již nepoužívali ve své původní roli, a vybavili Vautoury IIN potřebným vybavením. Jako vůbec první stroj v Izraeli byl potřebnou elektronikou vybaven stroj č.70 a druhým modifikovaným strojem byl, již jednou upravovaný, Vautour č.66, který si ponechal svou kameru v přídi (místo radaru).
5.6.1967 dva elektronické Vautoury IIN z Ramat-Davidu, jeden v blízkosti izraelsko-egyptské hranici a druhý u egyptského pobřeží. Po dosažení svých pozic aktivovali rušící zařízení a tím zahltili egyptské radiolokátory a umožnili desítkám letadel zaútočit nečekaně na egyptská letiště. Další bylo nasazení v Šestidenní válce. Po ztrátě dalšího Vautouru BR v prosinci 1967 byl i Vautour IIN č. 70 upraven pro nesení průzkumných kamer (3 K-38 v pumovnici a jednu K-52 v nose, stejně jako stroj č.66, na rozdíl od ní byla kamera umístěna v prostoru hlavňové výzbroje kterou nahradila).
Dodávky nových zbraní do Izraele v roce 1970 z USA postavila Vautoury do role zastaralých. A-4 Skyhawk a F-4 Phantom nahradil Vautoury ve všech rolích. A proto na počátku roku 1972 se typ odsunul do důchodu.
Obsah krabičky
V pevné dvoudílné krabičce s poutavým akčním zobrazením Vautoura IIN v tříbarevném zbarvení nalezneme 90 dílů z šedého plastu ve 3 rámečcích, z kterých 6 nepoužijeme. 8 dílů z čirého plastu, z kterých nepoužijeme alternativní překryt pro verzi A, B a prosklenou příď pro verzi B. Ve fotoleptaném rámečku je 37 dílů, kde 3 nepoužijeme (v případě, že nestavíme zbarvení D, nepoužijeme dokonce 5 dílů). Z polyuretanu je zde 39 dílů z toho 2 nepoužijeme. V archu obtisků nalezneme 3 kamuflované stroje a jeden celostříbrný.
Pohled zblízka
Tak teď co za své peníze dostanete. Hlavní díly jsou, jak jsem již psal, vylisovány z šedého plastu, který je plně ve standardu firmy. Stavebnice je vylisována čistě, s rytím do hloubky, které má až na výjimky stejnou hloubku. Na dílech jsem nenalezl žádné vady ve formě poškrábání. Některé díly jsou lesklé jak sklo, na některých se vyskytne lehounká krupička, ale to není nic s čím by si stavitel neporadil. Krom jedněch nešťastně umístěných vtoků (na jednom z pultů ovladačů) jsou všude řešeny tak, aby nezasahovaly do detailů a nehrozilo při oddělování nebezpečí poškození. Ani stopy po vyrážečích, které jsou sice větší, ale vždy chytře umístěny v místech, kde nebudou vidět, až na výjimky není potřeba ostraňovat.
Jediné nedostatky, které jsem ve stavebnici nalezl, co se týče kvality vylisování, je poměrně dost znatelné dělení formy na kolech vyrovnávacích podvozků na gondolách motoru a druhý je na levém přechodu křídlo - motorová gondola. Na mém výlisku je boule ve tvaru slzy, která je tvrdě matná (s porovnáním fotek zkušebních výlisků na ModelForu by tam neměla být, mám jen jeden vzorek, tak je těžké posoudit zdali se jedná o chybu pouze mého výlisku anebo již tak brzo poškození formy).
Čiré díly jsou vylisované bez kazů přesazení forem a krásně čiré, jsou poněkud silnější, ale nelámou obraz ani výrazněji nezvětšují. Po zveřejnění fotek na ModelForu se rozjela diskuze na téma rámování kabiny. Podle fotek je opravdu nepřesné. I když po pravdě, kolik z vás pokládá model na výkres?
Co se týče leptaných dílů, tak ty jsou dnes již v ustáleném standardu. Na povrchu jsou stříbrné a zbyde vám z nich například druhá palubní deska, která se v tomto modelu nepoužije. V případě, že nebudete stavět celostříbrnou variantu tak vám zbydou i kryty kanonů, které na ostatních nabízených strojích byly již demontovány. U polyuretanových dílů jsem na povrchu nenalezl bublinky ani jiné kazy, jediné co jim bylo vytýkáno, že u sacího kanálu je absence spodního malého přisávacího kanálu. Zde bude náprava snazší nežli u překrytu, a ačkoli do vstupu nebude mnoho vidět, tak ten, kdo ho tam opravdu bude postrádat může odvrtat a přibroušením doplnit.
Polyuretanové díly dále obsahují velké množství antének, které stroj velice oživí. Mně osobně by se líbila ještě sedadla pilota a operátora radiolokátoru z polyuretanu. Ve stavebnici jsou ztvárněny pěkně z plastu, ale z většího počtu dílů.
Na aršíku dekálů vytisknutých firmou AVIPRINT nalezneme zbarvení na 4 stroje, jeden celostříbrný ze 119. peruťe a 3 kamuflované, z jejich kariéry již po předání k 110. peruti k ostatním Vautourům. Aršík je vytisknutý bez chyb soutisku a neměly by s ním být problémy.
Stavební návod
Stavební návod má na první straně dvojjazyčnou stručnou historii typu. I když jako většinou, si výrobce usnadnil práci a všechny verze Vautouru mají tuto první stranu stejnou, což je malinko škoda. Již v úvodu je poměrně matoucí, že hned pod obrázkem Vautouru IIA je napsána verze N, která má o pořádny kus větší překryt kabiny. Stejně tak je v textu o jednotlivých verzích zmínka ale rozšířenou historii o typu, jehož přebal jste si zakoupili, budete hledat marně. I když to už bych toho chtěl asi hodně.
Na druhé straně je umístění dílů v rámečku a jejich očíslování. Na zbylých šesti stranách je vždy krásně vidět, kam který díl přijde a jakou má mít barvu (oproti historii je až paradoxní, že tyto stránky již má každý přebal své. To už by byly takové náklady přizpůsobit i úvodní stránku?). Poměrně zajímavé je i kótování některých dílů pro přesné umístění. Nebo pokud se pokračuje na druhé straně dílu, je vše na návodu naznačeno. Tyto malé pomůcky posouvají návod o kousek dál.
Jak vše pasuje
Při pasování na sucho jsem nikde nenarazil na žádný velký zádrhel. Jelikož je trup již větších rozměrů, tak si myslím, že volba "polopřepážek", které tvoří podvozkové šachty a kokpit, nám hodně práci usnadní a navíc celý trup zpevní. Křídlo je po většině rozpětí (až po motorové gondoly) vylisované v jednom kuse. Prostor mezi gondolami a trupem se slepuje ze kusů dvou, což vzhledem k tloušťce křídla je asi jediné technologicky možné.
Vnější část křídla má krásně štíhlou odtokovou hranu, a abychom dosáhli i stejné nebo aspoň podobné štíhlosti i u trupu, budeme muset celý díl, který se lepí odspodu na křídlo, patřičně zeštíhlit. Pokud zmíněný díl nezeštíhlíme, nebude nám sedět ani přechod křídlo-trup a křídlo-gondola. Na obou přechodech poměrně znatelně vlepovaný díl vyčnívá nad povrch.
Motorové gondoly jsem zkoušel bez polyuretanových dílů, i tak přes moje očekávání pasovaly (po použití trochu síly) bez jakékoli spáry a schodu.
Další nemilé překvapení nás čeká při pokusu o vsazení pohyblivé části směrového kormidla. Nejprve jsem měl trochu problém s její velikostí a nemohla se mi do výřezu vejít. Po řádném očištění všech hran od miniaturních nečistot, se mi do výřezu vešla, ač byla o mnoho užší než pevná část směrového kormidla. Zde mě napadají možnosti dvě. Můžeme pohyblivou část směrového kormidla nastavit destičkou na požadovanou tloušťku a nesložité rytí doplnit, anebo zeslabit celý konec trupu, aby nám na sebe pevná s pohyblivou částí navazovala.
Překryt kabiny má sice o trochu větší tloušťku, než jsou modeláři zvyklí od asijských výrobců, ale je krásně čirý a navazuje na trup, zde bych problém neviděl.
Shrnutí
Plus
- Neokoukaná předloha, která zaujme nejen sběratele kuriozit
- Množství poutavých zbarvení
- Veškeré doplňky obsahuje již stavebnice
Mínus
- Nepřesnosti v pasování vlepovaného dílu křídla a směrového kormidla
- Dělící rovina na podvozkových kolech
- Nevhodně umístěné vtoky na pultu řízení, které se budou špatně začišťovat
Závěr
Na této stavebnici bude potřeba malinko dobrušovat a něco málo pasovat na sucho, ale to je asi u každé short runové stavebnice. Bohužel drobné nepřesnosti a nálitky jsou poplatné technologii vzniku. Ale na druhou stranu je jen otázkou, jak dlouho bychom ještě na tento model museli čekat od nějáké z asijských firem. Za málo práce navíc vám pod rukama vyroste model, který určitě nikdo ve vitríně nepřehlédne (přeci je skoro dvojnásobný než Ouragane).
Všechny uvedené údaje a závěry jsou uvedeny podle mých dostupných podkladů. S jinými podklady se mohou v něčem lišit.
Jaroslav "jaja00" Procházka
Redakce ModelWebu děkuje firmě Azur za vzorek k recenzi.
Rubrika Azur, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář
Komentáře
1 odpověď k článku “1/72 Vautour IIN “IDF all-weather fighter” od firmy Azur”
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
prosinec 30th, 2011 at 03:38
Obsahem moc pěkná recenze, ale ta čeština je příšerná. Tohle fakt chtělo korekturu, než se to dostalo jako oficiální recenze na web úrovně Modelwebu, není tam snad ani odstavec bez chyby.