Koncem roku 1944 Říšské ministerstvo letectví (RLM) zoufale potřebovalo nový výškový stíhací a přepadový letoun, který by dokázal čelit neustálým spojeneckým náletům na Německo. Řešením se stal Ta 152 vycházející z typu Fw 190D. Díky prodlouženému trupu, novému křídlu s větším rozpětím, výkonnějšímu motoru Jumo 213E a přetlakové kabině patřil Ta 152 k nejrychlejším stíhacím letounům 2. světové války s dostupem až 13 500 m.

Přesný počet operačně nasazených Ta 152 není znám, jisté však je, že k jednotkám Luftwaffe bylo dodáno nejvýše padesát strojů. Na zvrácení průběhu války ve vzduchu to však bylo zanedbatelné množství a letoun vznikl příliš pozdě, než aby se jeho vliv na bombardovací ofenzivu mohl projevit.

Legendární tank T-34 není třeba dlouze představovat. V kitníku nebo ve vitríně snad každého příznivce vojenské techniky se určitě najde alespoň jedna stavebnice nebo hotový model. Když jsem se znovu probíral hromadou krabic s již rozestavěnými projekty, hledal jsem něco jednoduššího, při čem bych si odpočinul od náročnějších staveb. Volba nakonec padla na T-34/76 ze závodu č. 183 v Nižném Tagilu.

Modelů Spitfire od firmy Eduard jsem již postavil několik, ale všechny v měřítku 1:48. Základní stavebnice jsou krásné a jejich stavba bezproblémová. Chtěl jsem si proto vyzkoušet stavbu Spitfiru od stejného výrobce také v měřítku 1:72. Byl jsem si předem jistý, že to neskončí pouze jedním modelem, proto jsem si pořídil rovnou stavebnici The Longest Day, která je ve standardu Dual combo.

Útok amerických letounů Lockheed P-38 Lightning na rafi nerii Romano-Americană v Ploješti 10. června 1944 je v mnoha ohledech výjimečnou operací. Jde o ojedinělý pokus použít stíhací bombardéry ke strategickému útoku na dobře bráněný cíl ležící hluboko v nepřátelském území. Plán operace počítal s rychlým průnikem k cíli spojeným s momentem překvapení. Reálný průběh náletu však vyústil doslova v masakr amerických stíhačů.