1/48 IL MAGNIFICO Hanriot HD.I – Limited Edition – Eduard
12.3.2020 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 1,908 přečtení
Pokud chcete ve sbírce něco pestrého, čtěte dál...
Italský krasavec.
Nebo ne?
Ondřej 'Ondrouš' Mokrý
Úvod
Název: Hanriot HD.I Limited Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 11139
Hanriot HD.I je dítkem francouzské letecké továrny Hanriot, která na počátku války vyráběla v licenci britský Sopwith 1 1/2 Strutter pro francouzské letectvo. Když bylo roku 1916 vyhlášeno výběrové řízení na stroj k nahrazení Nieuportu 17, rozhodla se do něj firma zapojit s vlastním výtvorem.
Nový stroj rozhodně nezapře inspiraci Sopwithovou školou, kromě celkového vzhledu stroje je výrazným společným znakem konfigurace baldachýnových vzpěr do tvaru W. Velmi podobný byl tedy pochopitelně i výsledek, tedy stroj nevynikající rychlostí, ale skvělou ovladatelností.
Hanriot HD.I měl tu smůlu, že ve výběrovém řízení proti němu stál Spad S.VII, velmi rychlý a robustní stroj slibující mnohem větší vývojový potenciál, takže Hanriot byl nakonec francouzskou armádou odmítnut. Továrna však využila možnosti prodeje do zahraničí, které se chopilo hned několik států, především Itálie a Belgie.
Tato stavebnice se zaměřuje právě na Hanrioty v italských službách, kde dosáhly nemalých úspěchů, dostaly se do licenční výroby a na konci války dokonce byly páteřním typem italského letectva - v listopadu 1918 bylo těmito stroji vyzbrojeno 16 z 18 stíhacích letek.
Z modelářského pohledu italské Hanrioty nosily jedna z nejpestřejších zbarvení, jaká můžeme najít v rámci spojeneckých letectev, a tato limitovaná edice tohoto faktu rozhodně využívá.
Náhled do krabice
Plastové díly najdeme celkem ve třech rámečcích, z toho jeden obsahuje pouze motor.
Stavebnice už přeci jen má svá léta, což se projevuje na drobných nedostatcích na některých dílech. Poloviny trupu mají jemnou krupičku a najdeme pár propadlin, stejně tak rytí by mohlo být jemnější. Krupička je také na ocasních plochách, i když na fotkách vypadá mnohem výraznější, než prostým okem.
Na některých dílech najdeme lehké otřepy, například na vzpěrách nebo motorovém prstenci, nejedná se ale o nic zásadního a odstranění bude otázkou lehkého přebroušení. Otřepy najdeme také na kulometech Vickers, kde bude jejich odstranění o něco těžší, přesazení formy se však naštěstí nekoná.
Na křídlech propadliny naštěstí nenajdeme, pouze drobné otřepy a nerovnosti, které půjdou jednoduše odstranit pomocí surfu a přebroušení.
Rámeček obsahující díly motoru má velmi nepatrné přesazení na válcích, ale vzhledem k tomu, že bude motor skoro kompletně skrytý pod prstencem, není potřeba si s tím lámat hlavu.
Planžeta leptů obsahuje barvené i nebarvené díly, kvalita vyleptání je jako obvykle bezchybná. Interiér vylepšíme sedačkou a barvenou palubní deskou. Zatímco budíkům nemám co vytknout, dřevo na mě příliš přesvědčivě nepůsobí, což ale může být způsobeno lesklostí povrchu potisku.
Jako poslední na nás z krabice vykoukne malý aršík masek, který nám klasicky pomůže s vymaskováním disků kol a větrného štítku. Příjemnou novinkou je dodatečná maska k vymaskování přechodu za kovovými panely na předku trupu - odpadne nám tak otravné vymaskovávání po kouscích, protože tvarování téhle partie je opravdu komplikované.
Obtisky
Dekály pocházejí z vlastní produkce Eduardu a vešly se na jeden arch. Italská zelená i červená podle mě odpovídají, i velmi drobné obtisky jako např. hvězdičky mají velmi přesný soutisk. Chválím pečlivost věnovanou obtiskům šití na spodek trupu, které jsou k dispozici ve 3 barvách.
Návod
Za návody Eduardy většinou chválím a ani tentokrát nemám důvod udělat výjimku. Všechny kroky jsou přehledně rozkreslené a problémy se srozumitelností jsem neměl ani v pasážích popisujících, který díl použít pro dané kamuflážní schéma.
Celkem mě překvapilo a zamrzelo, že součástí návodu není tradiční úvod do historie typu. Jinak je ale celý postup stavby rozkreslen srozumitelně a přehledně, dostatečně jasně jsou vyznačeny rozdíly ve stavbě u jednotlivých kamufláží. Těch máme k dispozici celkem 6:
- Stroj od 78a Squadriglia z roku 1918 nesoucí tupovanou zelenou kamufláž s vlajkami na trupu a číslem 78 na horním křídle a bocích trupu. Při stavbě pozor na to, že číslo 78 má na každém boku trupu jinou barvu.
- Stroj č. 6254 od 76a Squadriglia z roku 1918 s emblémem mořského koníka v černém kruhu na bocích trupu a horních plochách vodorovných stabilizátorů, což byla osobní insignie Sottotennente Giorgia Michettiho, esa s 5 sestřely.
- Stroj od 85a Squadriglia bojující na albánské frontě z roku 1918. Navzdory výzdobou kartami se nejedná o stroj slavného esa Flavia Baracchiniho, který stejné insignie používal na svých letounech.
- Stroj č. 562 od 81a Squadriglia, se kterým v roce 1918 létal Tenente Antonio Bolioglo. Stroj nese označení číslem jednotky a zadní část trupu je ozdobena pěticípýmí hvězdami.
- Stroj od 78a Squadriglia z podzimu, na kterém létalo slavné eso Tenente Mario Fucini. Fucini dosáhl celkem 17 sestřelů, přičemž za každého poraženého protivníka přibyla jedna černá lebka do bílého praporu na boku jeho stroje.
- Stroj 11432 od 80a Squadriglia, která své letouny místo čísla jednotky označovala emblémem benátského lva na znak toho, že v blízkosti Benátek byla založena.
Závěr
Navzdory drobným nedostatkům vyjmenovaným výše mohu tuto stavebnici všem fandům chmelnic doporučit - drobné vady se dají jednoduše odstranit a mít ve vitríně jeden z těchto krásně zbarvených letounů za to rozhodně stojí.
Ondřej 'Ondrouš' Mokrý
Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.
Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
