4.8.2018 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 1 456 přečtení

Hvězdu, Totenkopf, Edelweiss nebo draka? Nebo co takhle pruhovaný ocas?

Legenda se vrací,
tentokrát jako Profipack

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název:Albatros D.V
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8113

Úvod a trocha historie

V eduardím portfoliu reedic starších stavebnic z období Velké války se objevuje další ikonický typ, tentokrát Albatros D.V, navazující na Albatros D.Va, který byl vydán vloni na jaře.

Historií typu jsem se zabýval poměrně obsáhle právě v recenzi (na D.Va), takže zde se podíváme pouze na rozdíly mezi D.V a D.Va.

Albatros D.V byl snahou německých konstruktérů o modernizaci jeho předchůdce, Albatrosu D.III. Jedenapůlplošná konfigurace nosných ploch se osvědčila a zůstala tak zachována, stejně jako pohonná jednotka, Mercedes D.IIIa o výkonu 170 koní. Nárůst výkonů tak měly přinést hlavně dva faktory - zlepšení aerodynamiky díky novému designu trupu a snížení celkové váhy díky konstrukčním úpravám. Nový D.V byl tak o 50 kilogramů lehčí než jeho předchůdce. Další změnu prodělalo příčné řízení, které bylo narozdíl od D.III ovládáno pomocí táhel místo lanek.

Výkony se sice mírně zlepšily, od svého předchůdce však zdědil i jeho největší slabinu - problémy s pevností spodních křídel, která byla k horním přichycena jen v jednom bodě. Kvůli odlehčení konstrukce u D.V se tyto potíže ještě zesílily. Konstruktéři firmy Albatros se tak vrátili k rýsovacím prknům a světlo světa spatřil nový vývojový stupeň Albatrosu, a to D.Va. Konstrukce byla zesílena, byla přidána pomocná vzpěra, která měla odstranit potíže s kroucením spodního křídla, a příčné řízení se vrátilo k původní variantě ovládané opět lanky. Po všech těchto změnách však vážil D.Va dokonce více než D.III a na použitelné úrovni zůstaly výkony pouze díky novému silnějšímu motoru Mercedes D.IIIaü, který poskytoval o 15 koní více než D.IIIa. D.V ani D.Va oproti svému předchůdci nenabízely žádný zásadní kvalitativní pokrok, přesto však tvořily až do roku 1918 páteř německých stíhacích jednotek - neexistovala za ně totiž náhrada.

Pokud se ptáte, jak od sebe spolehlivě odlišit D.V a D.Va, jednoduchým rozlišovacím znakem je právě ovládání příčného řízení - Albatrosy D.V mají na horní i spodní straně horního křídla v místě ukotvení křidélek kovové kryty, ve kterých se nalézají táhla pohybující křidélkem. Pomocnou vzpěrou se doporučuji neřídit, protože ji nesly i některé D.V.

Náhled do krabice

Plastové díly jsou rozdělené do dvou rámečků.

V rámečku A najdeme hlavně velké díly, jako poloviny trupu a křídla, dva typy vrtule a motor. Navzdory tomu, že formy už mají něco za sebou, jsem nenarazil na žádné neduhy. Prověšení plátna na křídlech je velmi povedené, to samé platí pro linky a krytky na trupu i křídlech. Potěšila mě i absence jakékoli dělicí roviny na výfuku. Až na jednu výjimku se nekoná ani neduh, na který jsem narazil u Fokkeru D.VIII, a to "šupinkovatění" na povrchu dílů. Albatros je tohoto problému prostý až na kýlovku, tentokrát si ale troufnu říct, že po přesurfování zcela zmizí.

Zbývající, převážně drobné díly, najdeme v rámečku B. U mého exempláře bohužel došlo k mírnému přesazení forem, jak můžete vidět na fotkách. Samozřejmě to není nic neopravitelného, ale radost to modeláři neudělá a začišťování dílů jako hlavice kniplu nebo trupových vzpěr nebude úplně příjemná práce.

V balení bohužel nenajdeme čiré díly, takže větrný štítek si budeme muset vyrobit svépomocí.

Lepty

S detailováním nám pomůže i planžeta kombinující barvené a nebarvené lepty. Využitelnost hodnotím velmi vysoko, narazil jsou pouze na jediný díl, který bych nepoužil, a to desku se spínači. Má totiž natištěné znázornění dřeva, které mě za srdce nechytlo. Tady bude asi nejlepším řešením použití leptaných páček přepínačů a plastového dílu, případně přebarvení leptu. Jinak se koná plná spokojenost, detaily jako kulomety a lamely chladiče budou vypadat skutečně krásně. Stejně tak musím pochválit krásné pásy a budíky s perfektním soutiskem.

Masky

Masky dostaneme ve dvou aršících, jeden je určený na vymaskování kol, krytek na trupu a chladiče, druhý nám pomůže s kamufláží D s pruhovaným ocasem.

Obtisky

Dekály najdeme na celkem třech aršících, z nichž dva jsou určené pro stroje nesoucí lozenge - jeden arch pro lozenge obtisky jako takové, a druhý arch pro pásky na křídelní porty. Jako obvykle se nechci pouštět do klasických disputací ohledně správnosti odstínů. Přímo na aršíku se tváří hodně výrazně, finálný výsledek samozřejmě bude záviset na následně použitých patinovacích metodách. Třetí aršík pak pokrývá výsostné značení, popisky, ukazatele budíků a osobní insignie pilotů.

Soutisk je bezchybný a krycí lak se tváří přijatelně tence.

Návod

Návod se drží eduardí klasiky, prošel jsem jej krok za krokem a nenarazil jsem na jediný problém. Všechny kroky jsou logicky rozděleny, v partiích, kde by mohlo dojít k nejasnostem se správnou polohou dílů, jsou dovysvětlující podokénka. Stejně tak musím pochválit přehledné zobrazení náhrady plastových dílů za leptané.

Výběr kamufláží je skutečně pestrý a uspokojí jak modeláře toužící po zpestření vitríny, tak ty, kteří si chtějí vyhrát se dřevem, tak ty, kteří si chtějí postavit stroj slavného esa:

1. 2299/17 Obltn. Bruno Lörzera z Jasta 26.
   Lörzer patřil se 44 sestřely mezi nejúspěšnější stíhací esa Luftstreitkräfte a byl velitelem slavné JG 3. Černobíle pruhovaný D.V používal na podzim 1917. Černé pruhy na spodní část dolních křídel by podle mě byly lepší jako obtisky, protože takto budeme muset vymaskovávat plochu kompletně potaženou lozenge obtisky, takže značná opatrnost bude na místě. Chválím naopak dvě varianty sériového čísla na kýlovku - na průsvitném podkladu a na hnědém poli.
   
   

   
   
2. Stroj neznámého čísla z Jasta 15, se kterým na počátku roku 1918 létal Georg von Hantelmann.
   Tento stroj je zajímavý především netradiční kombinací lozenge potahu na dolním křídle a na ocase a horního křídla pravděpodobně z jiného stroje - zeshora v kombinaci zelené a mauve, zespoda ve světle modré. Červenomodrý trup byl znakem jednotky, Hantelmannovou osobní insignií byla lebka se zkříženými hnáty - znak Braunschweiger Hussarenregiment, u kterého Hantelmann sloužil před transferem k letectvu
   
   

   
   
3. 2263/17 Ltn. Otto Kissenbertha z Jasta 23b z léta 1917.
   Kissenberth, který sloužil u letectva už od počátku války, dosáhl celkem 20 vítězství (posledního dosáhl v květnu 1918 v kabině kořistního Sopwithu Camel). Jen o 9 dní později s ním však havaroval a jeho zranění ho vyřadila z bojové služby až do konce války. Není bez zajímavosti, že Kissenberth byl krátkozraký a musel nosit brýle, což mu však zjevně nebránilo v úspěšném sestřelování nepřátelských strojů. Alpská protěž (Edelweiss) na boku jeho Albatrosu byla jeho osobním emblémem upomínající na jeho vášeň pro horolezectví (která se mu nakonec v roce 1919 stala osudnou).
   
   

   
   
4. 2065/17 z Jasta 5 z července 1917 Obltn. Richarda Flashara.
   Toto sice není stroj slavného esa (Flashar dosáhl pouze 2 potvrzených sestřelů), jeho majitel však rozhodně významným pilotem byl - mezi červnem 1917 a květnem 1918 velel elitní Jasta 5 a v roce 1918 se dokonce stal velitelem JG 2, do které Jasta 5 patřila. Pokud se chcete vyhnout nanášení lozenge obtisků (které se dá celkem dobře zvládnout) a ještě "zábavnějšímu" nanášení jednotlivých proužků port na žebra, tento stroj je jasná volba. Rozhodně nezapadne ani zbarvením, Eduardy chválím za správnost obtisků - drak byl na každé straně trupu jiný.
   
   

   
   
5. 7161/17 z Jasta 46 z počátku roku 1918
   O bojové službě tohoto stroje se neví prakticky nic, není ani jisté jméno pilota - jako pravděpodobný se jeví Erich Gürgenz od Jasta 46. Přesto je toto schéma zbarvení jedno z "nejprofláknutějších", a to z prostého důvodu - tento stroj padl do rukou Spojencům, přežil válku a je dodnes vystaven ve Smithsonian National Air and Space Museum. Pokud chcete Albíka se dřevěným trupem (což je podle mě na tomhle typu právě to největší vizuální lákadlo), tohle je ta správná volba.
   Tento stroj jako jediný z nabízených již nesl pomocnou vzpěru, která měla omezit kroucení spodního křídla, na což návod správně upozorňuje.
   
   

   
   

Závěr

Jakožto jedno z nejelegantnějších letadel Velké války, navíc s obrovskou škálou možných předloh, Albatros D.V rozhodně stojí za postavení. Kdo už nějakou tu chmelnici do vitrínky přidal, nemá se absolutně čeho bát.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Novinky Eduard | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.