2.1.2017 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 2 444 přečtení

Malý weekendový Dreidecker...

Libo havrana nebo stíranou?

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název: Fokker Dr.I Weekend Edition
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 7438

Úvod

Další weekendovou reinkarnací eduardích chmelnic je Fokker Dr.I v měřítku 1/72. Jeho větší čtvrtkový bratříček se objevil počátkem minulého roku zde, kde mohou čtenáři najít i stručný popis historie typu.

Náhled do krabice

Malý Dreidecker je skutečně drobeček a díly se tak vešly do jediného rámečku. Tedy, podle návodu se jedná o dva rámečky A a B, ale v balení je najdete jako jednolitý rámeček.

Většina dílů je pěkně odstříknuta, propadliny jsem našel pouze na bocích trupu v místech, kde je zevnitř nalisováno naznačení vnitřní konstrukce. Propadliny jsou dost mělké a na dobře přístupných místech, takže by na ně měl stačit surf 500 na štětec.

Přesazení a dělicí roviny jsem nenašel, pouze vrtule bude chtít začistit několik otřepů.

Na makro fotkách vylezla skutečnost, že formy jsou zjevně už staršího data, musím ale říct, že drobných nedokonalostí jsem si všiml opravdu až na fotkách, prostým okem vypadají díly velmi pěkně.

Vybavení interiéru je vskutku spartánské (stejně jako u předlohy), na bocích je naznačeno něco málo z detailů (plynová páka a kompas). Pokud chcete rychlý přírůstek do vitríny, v tomto měřítku nejspíše postačí. Opravu si zaslouží jen řídicí páka, protože ta je v provedení ze stavebnice za hranicí použitelnosti (a v kokpitu bude docela dobře vidět). Pokud se budete chtít více vyřádit, k doplnění je toho v kokpitu opravdu hodně a může vám s tím pomoci Zoom sada (viz. jeden z následujících náhledů).

Poměrně slušně vypadají kulomety Spandau (i když jejich vylepšení perforovanými chladicími plášti vzhledu určitě prospěje), stejně jako motor Oberursel (při pohledu na něj jsem si chtě nechtě musel s hořkostí vzpomenout na plastový rotační motor, který byl součástí čtvrtkového SSW D.III – ačkoli je Oberursel staršího data a o třetinu menšího měřítka, jemností žebrování na válcích poráží čtvrtkový motor a dvě koňské délky...). Naštěstí na něm nenajdeme ani dělicí rovinu, kterou by bylo poměrně těžké odstranit.

Pochválit musím Eduardy za správný tvar motorového krytu (je mnohem složitější, než se na první pohled zdá), pouze linka na jeho přední straně volá po protažení rydlem a otvory po drobném začištění.

Na horním křídle se opakuje chyba čtvrtkové stavebnice, tedy umístění okénka na centroplánu. Okékno bylo ve skutečnosti nad křídelním nosníkem (bylo skrz něj vidět sériové číslo), takže případní zájemci o opravu by je měli přesunout více dopředu do úrovně, kde se do horního křídla napojují vzpěry.

Povrch křídel i naznačení prověšení plátna se mi líbí, pouze na směrovém kormidle je tak jemné, že z něj pravděpodobně po nabarvení nezbude nic. Což je podle mě pro toto měřítko správně a lepšího efektu dosáhneme pomocí preshadingu nebo podobných fíglů.

Návod

Návod se tentokrát nepáře s historií typu a jde přímo k věci. Všechny stavební kroky jsou rozkresleny srozumitelně a u každého dílu je jasné, kam patří a v jaké pozici.

Jak je u nových weekendových edic zvykem, máme na výběr ze dvou kamuflážních schémat.

Tím pestřejším je schéma A, letoun 479/17 Lt. Augusta Rabena, tehdejšího velitele Jasta 18 z října 1918. Poznávacím znamením této letky bylo červenobílé zbarvení všech strojů, které bylo doplňováno osobními insigniemi pilotů na jednotlivých strojích. Raben si celkem logicky vybral havrana (Rabe znamená německy havran), variace na téma velitelova jména se však objevovala i na několika dalších strojích, díky kterým letka získala přezdívku Rabenstaffel.

Pokud si naopak chcete přidat do vitrínky netradiční kamufláž, sáhnete spíše po možnosti B, kterou je stroj 195/17 Lt. Hermanna Vallendora z Jasta 2 z dubna 1918. Stroje Jasta 2 byly označeny černými motorovými kryty a černobílou VOP, osobním emblémem Lt. Vallendora byla velká bílá písmena V na trupu a centroplánu horního křídla. Netradiční kamufláž, o které mluvím, je v tomto případě tzv. stíraná. Je typickým znakem letadel z Fokkerovy továrny (Dr. I a ranné D.VII). V návodu se vyskytuje jedna nepřesnost – pruhy stírané kamufláže na křídlech nebyly rovnoběžné s osou letadla, ale svíraly s ní úhel cca. 30 stupňů.

Obtisky

Obtisky vznikly v Eduardu, mají dobrý soutisk a vrstva krycího laku se tváří příjemně tence. I údaje na trupu o hmotnosti jsou v této velikosti krásně čitelné. Jako obvykle budu čtenáře odrazovat od použití upínacích pásů z obtisku, i když tentokrát méně vehementně – přeci jen se jedná o menší měřítko.

Závěr

Můj dojem z modelu je skutečně pozitivní, je to ideální kandidát na rychlou stavbu, která se opravdu dá stihnout za víkend. A abych nezapomněl – výpletů je na tomhle drobečkovi jako šafránu. V příštích dnech se podíváme na doplňky, kterými můžeme dreideckera vyšperkovat.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.