1/48 F6F-3 Hellcat – Eduard

19.9.2014 - 3 026 přečtení

P9151139_m

Na srpen si pro nás u Eduardů připravili druhé vydání F6F-3 Hellacat v měřítku 1/48.

Pekelná kočička 3 po druhé

Daniel "Skřivan" Křivánek

Model: F6F-3
Výrobce: Eduard
Materiál: plast, lepty, brassin
Měřítko: 1/48
Kat. číslo: 8221

Trocha historie

Už v roce 1938 bylo zřejmé, že po technické stránce bude Wildcat brzy zastaralý, navíc americkému velení bylo jasné, že jeho hlavní limitující prvek představuje malý dolet. Vzhledem k tomu, že se dalo předpokládat, že se konflikt bude odehrávat na obrovských rozlohách Pacifiku, bylo nutné zavést do výzbroje letoun, který by těmto podmínkám vyhovoval.

Z těchto důvodů byla v roce 1938 vypsána soutěž na nový palubní stíhací letoun. Účastnily se jí prototypy XF4U-1 firmy Vought, XFL-1 Airabonita firmy Bell a dvoumotorový XF5F-1 Skyrocket fitmy Grumman. Jasným vítězem soutěže se stal letoun firmy Vought.

F4U Corsair byl úspěšně zalétán už 29. května 1940, avšak brzy se jeho vývoj začal nepříjemně protahovat. Prototyp byl zničen havárii, zkušenosti z bojů v Evropě vedly k požadavku, aby byla zesílená výzbroj tří kulometů ráže 12,7 mm a jednoho 7,62 mm na šest kulometů ráže 12,7 mm umístěných v křídlech, což znamenalo přesun křídelních palivových nádrží do trupu, což se zase odrazilo v tom, že pilotní kabina musela být posunuta o hodně dozadu. Čímž se pochopitelně zhoršil výhled pilota z kokpitu, zejména při pojíždění na zemi. A tento problém se ukázal s velkou tuhostí podvozku, jež způsoboval následné odskakování od palub letadlových lodí, kardinální překážkou vzhledem k fungování těchto strojů na letadlových lodích.

Vzhledem k těmto obtížím se americké námořnictvo ocitlo v roce 1940 v nepříjemné situaci, kterou vyřešilo tak, že 30. června 1940 objednalo, více méně pro pocit jistoty, u firmy Grummna Aircraft Engineering Corporation stavbu dvou prototypů "vylepšeného Wilcatu".

Zlepšení požadované Námořnictvem USA (US NAVY) mělo spočívat ve vyšších výkonech, lepší obratnosti, větším doletu, účinnější pasivní ochraně a větší zásobě munice.

V průběhu konstrukčních prací se ukázalo, že nepostačí zástavba nového motoru do draku Wildcatu. Bylo proto nutné vyvinout zcela nový letoun, byť koncepčně vycházející z Wildcatu.

Protyp XF6F-1 Bu. No.02981 poprvé vzlétl v Bethpage dne 26. června 1942. První testy probíhaly úspěšně, nicméně brzy se stalo zřejmým, že instalovaný dvouhvězdicový čtrnáctiválcový motor Wright R-2600-10 Cyclone o výkonu 1600 koní nedostačuje. Podobně na tom byl i druhy prototyp XF6F-2, který byl vybaven motorem R-2600-16 s turbokompresorem.

První prototyp byl poté vybaven dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Pratt&Whitney R-2800-10 Double Wasp o výkonu 2000 koní, tedy stejným motorem, který poháněl F4U Corsair. Standardem se pak stal prototyp XF6F-3, který obdržel bojové jméno "Hellcat", což samo o sobě představuje po jistou dobu specialitu firmy Grumman.

Nejrozšířenější verze byla F6F-5. První verze tohoto Hellacatu vzlétla 4. dubna 1944 a do listopadu 1945 bylo vyrobeno 7.868 kusů. Bylo zde provedeno malé množství spíše kosmetických změn.

U nové verze došlo k zesílení pancéřování a konstrukce ocasních ploch. Další změnou bylo, že zmizelo čelní pancéřové sklo, které bylo u F6F-3 umístěno za čelním štítkem. U všech exemplářů verze F6F-5 se stalo pancéřové sklo součástí čelního štítku. Po prvních asi 1.500-2.000 kusech F6F-5 zmizela také zadní okénka po stranách trupu za pilotní kabinou.

Verze F6F-5 mohla na šesti závěsnících přepravovat pětipalcové rakety Mk.5.

A jako zajímavost, poslední Hellacaty byly vyřazeny z bojové služby v Uruguayi až v roce 1961.

Stavebnice

A jaké překvapení nás čeká v obnovené premiéře této stavebnice? Dá se říct, že nic. Vše je naprosto stejné, jen jako bonus přibyly brassinová kolečka a dá se přikoupit spoustu doplňků. Ve dvou velkých pytlících pět rámečků se světle šedého plastu, v samostatném sáčku rámeček s čirými díly, tedy celkem 141 dílů, dvě planžety leptů, obtiskový aršík, masky, 16-ti stránkový barevný návod - zkrátka veškeré klasické ingredience Profipacku.

Návod

Rámečky

Díly jsou odstříknuty čistě s mírným přesazení dělící roviny. Rytí je ostré a stejnoměrné. Jsou znázorněny i některé nýtové řady, které se na některých místech ztrácejí. Na otřepy jsem narazil jen v podvozkových šachtách.

Máme zde možnost výběru dvou typů přístrojového panelu. První plochý pro nanesení leptů a druhý s reliéfem budíků pro aplikaci obtisku, který je součástí obtiskového aršíku, tady dává výrobce možnost rozhodnutí na každém z nás, jakou variantu si zvolí.

Stopy po vyrážečích jsou řešeny tak, že nepůjdou vidět, tedy kromě čtyř v trupu u bočního okénka a na vnitřní straně cowlingu. Ty jsou ve stavebnici tři a proto je potřeba si důkladně rozmyslet a sledovat zvolenou kamufláž.

  • 8220 A - křídla
  • 8220 C - trup
  • 8220 E - výškovky, vztlaky, směrovka, přídavná nádrž
  • 8220 G - motor, podvozek
  • 8220 H - sklo

Čiré díly

Čiré díly obsahují čelní štítek pro verzi 3 a 5, dvě odsuvné části kabiny, pro možnost udělat kabinku zavřenou a otevřenou, poziční světla, boční okénka, přistávací reflektor, sklíčko zaměřovače, "světýlka" na horní části trupu a "semafor" na spodní části trupu.

Čiré díly jsou odstříknuty bez žádných kazů a jsou dostatečně tenké.

Lepty

Lepty máme obsažené ve dvou planžetách. První je barevný a obsahuje upínací pásy, přístrojovou desku a boční pulty. Druhá planžeta je bezbarvá a neponiklovaná a obsahuje kablíky ke svíčkám, vyvažovací plošky k bombám, síťku chladiče.

Rastr na barevných leptech mi nepřijde už tak výrazný. Ano řeknete si, ale na fotkách ho vidím, ale musíte si uvědomit, že je to focené super makrem a to vytáhne nevídané věci.

Masky

Samozřejmostí u tohoto typu stavebnice jsou i masky k zamaskování kabinky a disků kol při stříkání.

Dekály

Obtiskový aršík je domácí výroby. Na první pohled vypadají obtisky bez větších vad či přesazení barev.

Brassinová kolečka

A brassinová kolečka? Ty bych řekl, že jsou takovým malým klenotem stavebnice. Nádherný vzorek a vnitřní konstrukce disku škoda, že nebudou moc vidět.

Kamufláže

A jaké máme možnosti ve výběru kamufláže? Máme na výběr pět schémat v tříbarevném provedení.

  1. BuNo. 66016, VF-16, USS Lexinton, Hawaii, září, 1943
  2. ‘BuNo. 25813, Lt. C.K. "Ken" Hilderbrandt, VF/33, Ondonga, prosinec, 1943
  3. BuNo 40090, VF-1, Lt. William C Moselez, USS Yorktown, červen 1944
  4. BuNo. 40467, Lt. Alexander Vraciu, VF-6, USS Intrepid, únor, 1944
  5. BuNo. Lt. Richard E. Stambook, VF-27, USS Princeton, říjen 1944

Závěr

Stavba tohoto modelu je naprostá pohoda bez žádných větších záludností. Už mám postavené tři kousky a můžu říci, že stavbu zvládne i méně zkušený modelář.

Daniel "Skřivan" Křivánek, MK Apolo Kopřivnice

Redakce Modelwebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku na recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.