22.10.2013 Jaroslav 'Tango' Hátle - 6 126 přečtení

Po téměř dvouleté přestávce Eduard vydal dalšího zástupce rodiny MiG-21 v měřítku 1/48, tentokrát se předlohou poprvé stal letoun druhé generace – MiG-21PFM.

MiG-21PFM, Eduard 1/48 - jedeme dál…

Jaroslav Hátle

Model: MiG-21PFM
Výrobce: Eduard M.A.
Měřítko: 1/48
Materiál: plast, lepty
Katalogové číslo: 8237

Historie

MiG-21PFM, neboli Izdělie 94, vznikl dalším vývojem letounu MiG-21PF (Izdělie 76). Oproti němu disponuje silnějším motorem R-11F2S-300, radiolokátorem RP-21M, kabina má dvoudílný překryt a pilot sedí na nové vystřelovací sedačce KM-1. Významnou odlišností od verze PF jsou nové vztlakové klapky s ofukováním mezní vrstvy (neboli systémem SPS), které snižovaly přistávací rychlost, a nový brzdící padák, jehož pouzdro bylo vetknuto do kořene odtokové hrany SOP.

Výzbroj MiGu-21PFM převážně tvořila dvojice až čtveřice protiletadlových řízených raket R-3S s pasivním infračerveným naváděním, nebo dvojice raket RS-2US s aktivním radiolokačním navedením. Pod podkřídelní závěsníky je možno podvěsit i neřízené rakety nebo pumy do ráže 500 kg. Některé výrobní série mohou pod trupem nést kontejner GP-9 s dvouhlavňovým kanónem GŠ-23 ráže 23mm se zásobou 200 nábojů.

MiG-21PFM sloužil v letectvech téměř dvou desítek zemí a prošel bojovým nasazením v barvách Vietnamu, Egypta a Sýrie.

V Československu sloužilo celkem 50 MiGů-21PFM u 1. slp v Českých Budějovicích, 8. slp v Brně, 9. slp v Bechyni a 11. slp v Žatci. Do výzbroje byly zařazeny v roce 1966, poslední byly vyřazeny v roce 1991. Z našich MiGů-21PFM pouze letouny série 79 a 80 mohly nést kanónové pouzdro GP-9.

Obsah stavebnice

Krabice obsahuje celkem sedm rámečků z šedého plastu, jeden rámeček z plastu čirého, dvě planžety leptaných dílů, stříkací masky, vyřezané z tradiční pásky kabuki, dva obtiskové aršíky a stavební návod. Z oněch sedmi rámečků jsou tři (L, M a N) z nových forem, ostatní rámečky jsou shodné s předešlými modely variant MF, SMT a bis. Nové jsou samozřejmě i leptané díly a stříkací masky.

Rámeček L obsahuje díly křídla, VOP, kýlovku a ovládací plochy.

Rámeček M obsahuje obě poloviny trupu, díly brzdících štítů, druhý pár raket R-3 a dvě dvojnásobné odpalovací ližiny Monzun.

Rámeček N mimo jiné obsahuje hřbet s SOP, podvěsné kanónové pouzdro GP-9, ale i křidélka raket nebo dvě varianty plastové palubní desky.

Rámečky C, D a E jsou shodné s předchozími variantami MF/SMT/bis. Rámeček E s podvěsnou výzbrojí je, stejně jako u předchozích verzí, v krabici dvakrát.

Rámeček s čirými díly je shodný s předchozími variantami MiGu. Díly jsou krásně průhledné, zakřivené plochy zkreslují obraz jen minimálně, rovné plochy vůbec. Z celkem 26 čirých dílů je pro použití v PFM určeno jen osm – čelní štítek, dvě varianty překrytu kabiny, přistávací světlomety, tubus obrazovky radiolokátoru, zaměřovač a zpětné zrcátko. Již v předchozích krabicích mě zaujal díl 22 (na fotografii rámečku v pravém spodním rohu). Ve všech dosavadních přebalech je označen jako nepoužitý a ani na základě jeho tvaru si nedokážu představit kam by mohl přijít. Snad nám Eduardi tuto „záhadu“ v některém dalším vydání MiGu odhalí.

Když nové výlisky porovnám s původními výlisky MiG-21MF, pak je vidět znatelný posun ve využití možností, poskytovaných použitou technologií výroby forem. Veškeré rytí je ostřejší a hlubší, což je patrné zejména na spodku trupu.

Technologický posun je vidět i na výliscích křídla, byť na první pohled není tak zřejmý. Samotné linky rytí jsou přibližně stejné, ale na PFM jsou výrazně lépe znázorněny šrouby, jimiž je povrch křídla téměř poset. Odpadne tak jejich zdlouhavé přepíchávání jehlou.

Nicméně rytí na trupu pod křídly je na PFM výrazně lepší, než na starším bratříčkovi.

Na horní polovině křídla je naryta oválná technologická krytka, typická pro letouny z moskevského výrobního závodu. Vnitřní plochy křídel postrádají drážky pro zamýšlené osvětlení modelu MF.

Na výliscích SOP, v panelu na jejím vrcholu (kde je u MF zelený dielektrický kryt) chybí dvě linky paneláže. Na fotografii jsou zakresleny červenými čarami.

Leptané díly a masky

Leptané díly jsou ve dvou štítcích. První je nebarvený, v přírodní barvě mosazi a obsahuje aerodynamické plůtky na horní ploše křídla, plošky pod přisávací dvířka, pantografy na hlavní podvozek, antény IFF nebo vyjiskřovače statické elektřiny.

Druhý štítek je poniklovaný a barvený. Obsahuje palubní desku, bočnice kokpitu, zpětná zrcátka, upínací pásy sedačky nebo rukojeti katapultáže. Palubní deska a bočnice kokpitu jsou zbarvené tyrkysovou barvou, stejnou jako předešlé varianty MiGu-21 od Eduardu. Bohužel. Neříkám, že je to vyloženě nesprávně, ale nemusí to být vždy správně.

Všechny MiGy-21PFM totiž byly vyrobeny s kokpitem v šedé barvě s černou palubní deskou a teprve při generálních opravách od konce 70. let byly kokpity nastříkány tyrkysovou barvou. Pokud bychom tedy chtěli postavit MiG-21PFM z doby jejich nejlepších let (například z období války ve Vietnamu), potom jsou barevné lepty ze stavebnice nepoužitelné.

Masky jsou jako obvykle vyřezány ze žluté lepenky kabuki.

Návod

Návod je ve standardu Eduardu a na deseti stranách zřetelně vede stavbou celého modelu. Další strana znázorňující aplikaci stříkacích masek, dvě strany znázorňující umístění popisek a pět stran kamuflážních schémat.

Na straně 4 došlo k omylu v číslování dílů, kdy lept PE2 (levá bočnice kokpitu) je v návodu označen jako PE29, stejně tak lept PE1 (pravá bočnice kokpitu) je v návodu chybně označen jako PE30.

Obtisky

V krabici jsou dva obtiskové aršíky. První obsahuje především výsostná označení a prvky markingu, ale i obtisky na palubní desku a bočnice kokpitu. Aršík pochází z dílny italské firmy Cartograf a je vytištěn v nejlepším standardu tohoto výrobce. Všechny obtisky jsou vytištěny ostře a zřetelně, včetně i těch nejmenších detailů, jako je například orel v egyptské vlajce, erb města Žatec nebo erb na směrovce polského letounu.

Všechny barvy jsou syté, jednolité. Zvláštní pozornost si zasluhuje krásně vytištěná zlatá barva na markingu pro polský letoun. Jelikož se jedná o Cartograf, neočekávám při jejich aplikaci žádný problém.

Druhý aršík obsahuje popisky a byl vytištěn přímo u Eduardu. Popisky jsou dílem rusky, dílem česky, dílem snad maďarsky, možná i svahilsky. Prostě ve většině případů se jedná o nesrozumitelné shluky neznámých znaků. Naštěstí většina popisek není pouhým okem čitelná a ty, které čitelné jsou, jsou povětšinou v ruštině.

Obtisky popisek jsou tenké a podle zkušeností z MiGu-21bis při jejich aplikaci neočekávám problém. Nicméně příprava grafického návrhu a ostrost tisku jsou oblasti, kde Eduard ještě má prostor pro zlepšení.

Při zběžném porovnání obtisků popisek s návodem mám trochu obavu, že se bude opakovat stejná chyba, jako na MiGu-21bis, kdy v aršíku byl menší počet obtisků, než předepisoval návod. Například popiska S37 má být použita 3x, ale v obtiscích je jen dvakrát, přesněji řečeno po dvou ve třech barvách. Popiska S70 má být použita dvakrát, ale v návodu má popiska v jednom případě jiný počet řádků a v obtiscích je jen jednou. V jednom případě se v návodu s největší pravděpodobností jedná o záměnu za obtisk S71.

Kamuflážní schémata

Stavební návod nabízí pět schémat zbarvení:

1. MiG-21PFM č. 5015, 921. stíhací pluk, Severní Vietnam, rok 1968. Letoun je zbarven skvrnami tmavě zelené barvy na světlém podkladě. Jelikož na předlohu je známa pouze jedna černobílá fotografie, rozvinula se na internetových fórech diskuze o barvě světlého podkladu. Interpretací je celá řada a ke své pravdě si každý musí přijít sám. Jinou věcí je, že tento letoun s pravděpodobností, hraničící s jistotou, měl kokpit zbarven šedou barvou.
   
   

   
   
2. MiG-21PFM č. 7909, 11. slp, Žatec,  Československo, březen 1991. Letoun je celý v barvě kovu, schéma zatraktivňuje erb města Žatec zleva na přídi a žraločí tlama na kanónovém kontejneru GP-9. Letoun je v návodu zakreslen v podobě těsně po vyřazení a pokud ho zbarvíme přesně podle kamuflážního schématu, potom bychom na něj neměli podvěsit žádnou výzbroj, s výjimkou kontejneru GP-9, s nímž je letoun v této podobě fotograficky zdokumentován. Pokud bychom však chtěli tento letoun postavit v podobě z operační služby, pak stačí jednoduše vynechat žlutý pruh na trupu.
   
   

   
   
3. MiG-21PFM č. 105, 59. nebo 96. školní letecký pluk, základna Kameň na Obi nebo Slavgorod, Sovětský svaz, přibližně rok 1988. Letoun je zbarven kamufláží z tmavě zelené, hnědé a pískové, spodní plochy jsou světle modré. Fotografii tohoto konkrétního letounu se mi dohledat nepodařilo. Našel jsem řadu fotografií MiGů-21PFM i PFS od školních pluků a tato barevná kombinace je na nich obvyklá. Rozložení barevných polí v návodu působí nezvykle a vzbuzuje otázky, ovšem bez fotografie nemohu konečný ortel vyřknout.
   
   

   
   
4. MiG-21PFM č. 8312, Egypt, počátek 80. let. Letoun je zbarven kamufláží z barev pískové a hnědé, spodní plochy jsou světle modré. U tohoto schématu opět záleží na interpretaci fotografií, byť tentokrát barevných. Mám fotografii tohoto konkrétního letounu, kde tmavší kamuflážní barva je zjevně tmavě zelená, ovšem kamarád mi poslal tutéž fotografii, kde stejná barva je zjevně hnědá na tomto, jakož i na vedle stojícím letounu MiG-21PFS. Ovšem na jiné fotografii, zachycující tentýž vedle stojící PFS je kamuflážní barva nepochybně zelená. Opět tedy záleží na interpretaci, já osobně se přikláním k zelené.
   
   

   
   
5. MiG-21PFM č. 6910, 34. PLM, Poznaň-Krzesiny, Polsko, rok 1994. Letoun je nastříkaný hliníkovou barvou a nese marking ke 40. výročí vzniku jednotky. Je zajímavé, že tištěný návod z krabice znázorňuje letoun celý v hliníkové barvě, ale v návodu, staženém ze stránek Eduardu je SOP nastříkána světlešedou barvou. Po prostudování fotografií se přikláním k tomu, že SOP opravdu byla světle šedá.
   
   

   
   

Závěr

Dosud platilo, že nejlepším modelem MiGu-21 na trhu jsou MF/SMT/bis od Eduardu. Již to není pravda. Nejlepším modelem MiGu-21 již je MiG-21PFM od Eduardu. Na modelu je patrné výrazné zlepšení ve zvládnutí technologie výroby forem oproti MF/SMT/bis, které se pozitivně odrazilo především na rytí a povrchových detailech.

Vadou na kráse však je několik nedotažených detailů, jako pouze tyrkysový kokpit nebo grafické provedení popisek. U popisek budiž, nejsou natolik výrazným prvkem modelu, aby celkový dojem vyloženě zkazily a na hotovém modelu je silnou lupou nikdo kontrolovat nebude. Ale u barvy kokpitu se podle všeho jedná o neochotu výrobce akceptovat fakt, že tyrkysový kokpit je u PFM menšinovou záležitostí, byť z doby časově bližší a fotograficky lépe zdokumentovanou.

Pokud tedy nechce modelář podstoupit komplikované přebarvení leptů, pak je při výběru předlohy limitován pouze na letouny po generální opravě, což, mimo jiné, prakticky vylučuje výběr letounů z válečných konfliktů ve Vietnamu nebo na Středním Východě, nebo našich, čerty a sovami ozdobených letounů od českobudějovického pluku.

Jaroslav 'Tango' Hátle, SPL Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard M.A. za poskytnuté vzorky k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “MiG-21PFM, Eduard 1/48 – jedeme dál…”

1. Luboš Pavel napsal:
   říjen 23rd, 2013 at 12:53

   Jen pro doplnění: Ta vietnamská flekatice je vidět na několika fotkách v Ospreyi na NAMový MiGy. Někde jen čumák, někde jen SOPice atd.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.