1:32 Fokker D.VII (Fok) od Wingnut Wings

22.1.2013 - 5 683 přečtení

krabice

Fokker nejfokkerovatější ...

Schwerinské Fokkery D.VII

Ondřej "Ondrouš" Mokrý

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Fokker D.VII
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32011
Plastových dílů: 210
Leptaných dílů: 8
Počet kamuflážních variant: 5

Úvod a trocha historie

Jelikož historii typu D.VII již obšírně popsal Luboš Pavel v recenzi na stroje stavěné v továrně Albatros, v dnešním článku se podrobněji podíváme pouze na některé detaily stavebnice, které stojí za povšimnutí, a možné kabátky, do kterých můžeme model obléknout.

Obsah stavebnice

Výlisky pro všechny 3 stavebnice jsou stejné, stavební návod naštěstí velmi přehlednou formou upozorňuje na to, které díly pro daný stroj použijeme.

Jelikož v průběhu výroby docházelo ke změnám v konstrukci, musíme se již na počátku stavby rozhodnout, který z nabízených strojů chceme ztvárnit.

Na první rozcestí totiž narazíme už při sestavování kokpitu, podle vybraného stroje musíme rozlišit mezi 3 výškami lafetace, to samé platí o trubkové konstrukci trupu a vnitřních bocích kabiny - u raných strojů v barvě plátna, u pozdější produkce v provedení lozenge plátna.

Ačkoli nepatřím ke znalcům chmelnic a už vůbec Fokkeru D.VII, musím říct, že návod modeláře doslova vede za ruku a při pečlivém sledování instrukcí by se v průběhu stavby neměl dostat do žádné slepé uličky, kdy by se zoufalým výrazem v tváři dumal, který díl použít. V tomto ohledu odvedli Wingnuti skvělou práci.

Obsah rámečků byl obsahem článku o albatrosích Fokkerech, já se tedy zaměřím pouze na několik detailů, které mi padly do oka.

Trubková konstrukce je vylisována velmi jemně, zde bude potřeba značné opatrnosti při vyjímání dílů z rámečku - vtoky jsou totiž silnější než samotný výlisek:

Ústí výfuku je vyřešeno velmi chytře, takže ho nebude třeba odvrtávat, náročnější jedinci pravděpodobně ještě o něco ztenčí hrany. I to bude značně usnadněno zvoleným řešením, kdy je ústí výfuku rozděleno na 2 části:

Mezi podle mě nejpovedenější části celé stavebnice patří prolisy na motorových krytech ...
stejně jako prověšení plátna ...

... a několik dalších slintacích záležitostí.

Kamuflážní schémata

Samotná stavebnice nabízí 5 možností zbarvení.

  • D.VII 234/18, Friedrich "Fritz" Friedrichs (21 v.), Jasta 10
    Friedrich Friedrichs (narozen 21. 2. 1895) vstoupil do řad německé pěchoty již v srpnu 1914. kamo01-friedrichs-01_0 V říjnu 1915 byl v Srbsku těžce zraněn šrapnelem a prohlášen neschopným další vojenské služby, protože zranění trvale poškodilo hybnost jeho levé nohy. Friedrichs si však podal žádost o převelení k letectvu (v letadle se přece sedí), které bylo vyhověno. Dnes se to může zdát zvláštní, nicméně ve své době nebyl Friedrichs zdaleka jediným letcem s trvalými následky dřívějších zranění.
    Po skončení výcviku nastoupil v červnu 1917 k dělostřelecké pozorovací jednotce FAA 264í, kde zůstal až do ledna 1918, kdy absolvoval stíhací výcvik a byl převelen k Jasta 10.
    Prvního potvrzeného sestřelu dosáhl 21. března zničením jednoho z nepřátelských pozorovacích balónů (které se měly stát jeho oblíbenou kořistí). kamo01-friedrichs-02 Friedrich Friedrichs pózuje před kořistním Spadem XIII se svým velícím důstojníkem Erichem Löwenhardtem
    8. června dosáhl hranice deseti sestřelů, z toho sedmi balónů, a do konce června přidal dalších 9 sestřelů, z toho 4 balóny. Během července zvýšil své skóre o 2 sestřelené Nieuporty 28, druhý z nich však nebyl potvrzen.
    15. července se ve věku 23 let stal jednou z obětí nehod, které provázely Fokkery D.VII v horkých letních měsících - jeho letoun začal ve vzduchu hořet poté, co se vzňala zápalná munice (zásobníky byly umístěny blízko motoru, takže vysoká teplota mohla zapříčinit samovznícení). Pokusil se vyskočit, avšak jeho padák se zamotal do ocasních ploch jeho letounu a potrhal se. Friedrichs pád nepřežil.
    Posmrtně mu údajně byl 20. července udělen Pour le Mérite, v oficiálních seznamech jeho nositelů však nefiguruje.
    Fokker D.VII 234/18 se Friedrichsovi podařilo v dubnu 1918 odepsat poté, co přetáhl přistání a narazil do dalších dvou zaparkovaných D.VII.
  • Fokker D.VII 286/18, Willi Gabriel (11 v.), Jasta 11
    Willi Gabriel (narozen r. 1893 v Brombergu, kamo02-gabriel-01_0 tehdy v západním Prusku, dnes v Polsku) byl roku 1915 společně se svým dvojčetem Walterem povolán do služby a zařazen k pěchotě.
    Williho i jeho bratra však již před válkou fascinovalo letectví (zkonstruovali dokonce vlastní letuschopný letoun) a zažádali o převelení k letectvu. Willi sloužil v řadách Schutzstaffel 15, provádějící bitevní útoky na pozemní jednotky, a v březnu 1918 se mu společně s jeho pozorovatelem podařilo sestřelit nepřátelský SPAD. Požádal Manfreda von Richthofen (jehož JG 1 se Schutzstaffel 15 sdílela letiště), aby si jej vyžádal do své jednotky, avšak jeho velící důstojník to nepovolil. Zadařilo se až na druhý pokus v květnu 1918, to už ale Gabrielův transfer prosadil Wilhelm Reinhard, nástupce v dubnu padlého Richthofena.
    Po nástupu k Jasta 11 dostal lhůtu 4 týdnů na dosažení sestřelu, jinak bude poslán do kokpitu dvoumístného letounu. Gabriel nenechal nic náhodě a už večer prvního dne u jednotky sestřelil dvoumístný D.H.4.
    V čevnu navýšil své skóre o další 4 sestřely (2 balóny a 2 letouny). V červenci převzal velení JG 1 Herrmann Göring (Wilhelm Reinhard zahynul při testovacím letu stíhačky Zeppelin Lindau poté, co se za letu zhroutilo křídlo). Gabriel měl daleko k tomu, co bychom dnes nazvali nekonfliktní povahou (častým zdrojem rozbrojů byly sporné sestřely, kdy na jeden letoun zaútočilo více letců), a nevycházel příliš dobře ani s bývalým velitelem Reinhardem, avšak jeho vztah s Hermannem Göringem byl ještě mnohem napjatější. Göringovi byly trnem v oku zejména Williho osamělé výlety nad frontu -navzdory tomu, že výsledky se mu v žádném případě upřít nedaly - během jednoho osamělého letu se mu podařlo sestřelit 2 SPADY a 1 Brequet. Když pak večer stejného dne porušil zákaz podruhé (opět se mu podařilo dosáhnout sestřelu), pohár Göringovy trpělivosti přetekl, na 4 týdny jej uzemnil a udělil mu přísnou důtku. 20. srpna byl Willi Gabriel stažen z fronty a přidělen k leteckému parku jako testovací pilot. Jeho bojová kariéra tím skončila. pic02133
    Po válce zůstal aktivním letcem, během druhé světové války se vrátil do aktivní služby (zalétal si např. s Ju 88 a Me 210). Zemřel v Berlíně v roce 1968 ve věku 74 let.
    D.VII 268/18 prošel postupně výraznými změnami zbarvení, schéma ve stavebnici zobrazuje letoun v jeho pravděpodobně finální podobě - červená příď letounu značila příslušnost k Jasta 11, modro-oranžové pruhy na ocase byly osobní insignií pilota.
    Pro ztvárnění stírané kamufláže typické pro stroje vycházející ze schwerinské továrny v raném období výroby obsahuje stavebnice obtisky. Je těžké posoudit, zda použití této metody bude méně pracné a přinese lepší výsledky než použití olejových barev. Zkušenější modeláři pravděpodobně sáhnou po klasice a "stíranou" si vyrobí sami, pro nás méně zkušené jsou však obtisky vítanou alternativou.
  • Fokker D.VII 368/18, Hans Schultz, Jasta 18
    Tento letoun se kamo03-schultz-01_0 nezapsal do dějin brilantními záznamy bojových úspěchů, přesto patří k velmi oblíbeným předlohám výrobců modelů z jednoho jednoduchého důvodu - jeho zbarvení je velmi dobře zdokumentováno (paradoxně navzdory tomu, že je zachycen pouze na jediné fotografii a to s odstraněným potahovým plátnem!).
    Za svou proslulost vděčí navíc nepřátelské straně. Jeho pilot Hans Schultz (v té době měl na kontě 1 sestřel) byl 6. června po souboji s S.E.5a z 29. squadrony donucen k nouzovému přistání na spojeneckém území. Jeho stroj byl podroben důkladnému zkoumání a nakonec použit jako exponát na výstavách válečného materiálu - právě pro tento účel bylo odstraněno potahové plátno. Pečliví Britové však nejdříve zdokumentovali zbarvení jednotlivých částí letounu a zajistili mu tak v podobě modelů zdobících naše poličky "civilní" kariéru mnohonásobně přesahující jeho bojovou službu.
  • Fokker D.VII 4301/18, Fritz Oppenhorst, Jasta 71
    Pilotem tohoto kamo04-oppenhorst-01_0 letounu byl Fritz Oppenhorst, původně působící u Jasta 5, kde zaznamenal 2 sestřely. V srpnu 1918 byl převelen k Jasta 71, kde působil až do konce války.
    Velmi povedenou částí modelu jsou obtisky znázorňující rubovou část lozenge plátna s naznačenou strukturou, které použijeme na strojích z pozdní produkce (tedy včetně tohoto letounu).
  •  

     

  • Foker D.VII, Gotthard Sachsenberg (31 v.), MFJGr 1
    Gotthard Sachsenberg kamo05-sachsenberg-01_0
    (narozen v Anhaltsku v roce roce 1891) začal svou armádní kariéru v roce 1913, kdy se jako dobrovolní přihlásil k námořnictvu a působil jako kadet na křižníku Hertha.
    V prosinci roku 1915 vyměnil vodu za vzduch a stal se leteckým pozorovatelem, později absolvoval pilotní výcvik a působil jako pilot stíhacích Eindeckerů. kamo05-sachsenberg-02
    V únoru 1917 se stal velitelem Marine Feld Jagdstaffel 1 a své skóre otevřel v květnu a už 7. června získal status esa sestřelením pátého protivníka. Po zbytek roku 1917 navyšoval počty vítězství relativně pomalu a v březnu roku 1918 bylo na jeho kontě 9 vítězných soubojů, poté se však tempo výrazně zrychlilo a do 29. října, kdy zaznamenal poslední sestřel, stouplo jeho skóre na 31.
    Po válce zformoval Kampfgeschwader Sachsenberg, leteckou jednotku, která byla součástí Freikorps (malé vojenské síly povolené Německu versailleskou smlouvou) a bojovala v Litvě proti ruským jednotkám.
    Gotthard Sachsenberg zemřel v roce 1961 v Brémách. Není bez zajímavosti, že oba jeho synovci Heinz a Gotthard šli v jeho stopách a stali se bojovými letci v druhé světové válce.

 

A komu by to nestačilo ...

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Fighting Fokkers part 1
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 30006
Počet kamuflážních variant: 5

... může si pořídit doplňkovou obtiskovou sadu pro dalších 5 letounů.

fighting-fokkers Použití těchto obtiskových sad bude podle mého názoru vhodné spíše pro zkušenější modeláře, důvod je prostý - v tomto případě vás návod nebude vést za ruku a říkat vám při každém stavebním kroku, po kterém z volitelných dílů sáhnout. Návod obtiskové sady samozřejmě obsahuje seznam, které volitelné díly máte použít, když jsem si ale zkusil stavbu v duchu projít krok za krokem, musel jsem uznat, že je to mentální cvičení náročností daleko přesahující např. sudoku. Nicméně problém může spočívat v mojí mentální kapacitě a např. Hantelmannův nebo Lotharův D.VII za trochu přemýšlení rozhodně stojí.

Takže co tu máme ...

  • Fokker D.VII (výr. číslo neznámé) "MK", Ludwig Reimann (2 v.), Jasta 78b
    Pokud vás zarazilo písmeno b za číslem jednotky (Jasta 78b), vězte, že se jedná o označení bavorských jednotek. Ačkoli Bavorsko samozřejmě bylo součástí německého císařství, do určité míry mělo výsadní postavení a částečnou autonomii. Stejně tak to platilo i pro bavorské letecké jednotky.
    Ludwig Reimann začal svou leteckou kariéru u Jasta 41, v listopadu 1917 byl převelen k Jasta 77b a v únoru 1918 pak k Jasta 78b, se kterou sloužil až do konce války. Během svého bojového působení dosáhl dvou vítězství.
    Modrý trup se dvěma bílými pruhy je rozlišovacím znamením jednotky, trupová písmena MK pak osobním markingem pilota.
    Z pohledu modeláře je tento stroj zajímavý kromě jiného tím, že byl vybaven anemometrem na pravé křídelní vzpěře (což je detail, obsažený snad ve všech WNW modelech německých letounů, ve skutečnosti se však používal ve velmi omezené míře).
  • Fokker D.VII 402/18, Max Holtzem (2 v.), Jasta 16b
    Ačkoli Max Holtzem nedosáhl závratného počtu sestřelů, i jeho letouny jsou oblíbenou předlohou pro výrobce modelů. Pokud se vám symbol komety zdá nápadně povědomý, pravděpodobně jste ho viděli na boku Pfalze D.IIIa.
    Navzdory popularitě jeho strojů a dlouhé bojové kariéře je o samotném pilotovi k dispozici poměrně málo informací, prakticky jediným zdrojem, který se mi podařilo nalézt je jeho poválečná korespondence. Z ní se dá mimo jiné usuzovat, že jeho letecké začátky nebyly úplně jednoduché, v jednom z dopisů uvádí, že během výcviku zničil tolik německých letounů, že by měl figurovat na seznamech spojeneckých es.
    Není bez zajímavosti, že v období druhé světové války se podílel na vývoji stíhačky P-51 Mustang.
    Modrý čumák a černobílý pruh na ocase jsou označením Jasta 16b, kometa na boku je osobním znakem pilota.
  • Fokker D.VII 382/18, Georg von Hantelmann (25 v.), Kurt Wüsthoff (27 v.), Jasta 15
    Georg von Hantelmann (šlechtický přídomek 'von' je na místě, Hantelmann byl pruský junkerský rod) se narodil v roce 1898, do řad německé armády nastoupil v roce 1916 ve věku 18 let a sloužil u husarského regimentu , nicméně o rok později přestoupil k letectvu.
    Na připomínku husarské minulosti nesly jeho letouny na boku trupu emblém lebky se zkříženými hnáty, totožný s odznaky, které na čapkách nosila jeho původní jednotka.
    Nastoupil k Jasta 18 pod velením slavného Rudolfa Bertholda. Když byl Rudolf Berthold v březnu 1918 navzdory svému nesouhlasu převelen k Jasta 15, provedl dnes už legendární "švejkovinu" - všechny piloty z Jasta 18 převelel k Jasta 15 a obráceně. Svou jednotku si tedy ponechal, pouze pod jiným číslem.
    Svůj bojový účet otevřel Georg von Hantelmann 6. června 1918, kdy sestřelil britský D.H.4 (jeho sestřel z 29. května nebyl potvrzen), a už o 20 dní později se mohl pyšnit titulem esa s 5 vítězstvími.  16. června o svůj letoun 328/18 přišel poté, co jej půjčil Kurtu Wüsthoffovi (v té době měl Wüsthoff na kontě 27 vítězství a byl nejmladším nositelem Pour le Mérite). Wüsthoff napadl formaci 4 S.E.5a z 24. squadrony RFC a po těžkém souboji byl nucen kvůli těžkému zranění obou nohou nucen přistát na spojeneckém území a padl do zajetí.
    Hantelmann kamo08-hantelmann-02 zaznamenal další sestřel až 17. srpna, ale 12. září začal jeho hvězdný týden, kdy poslal k zemi letoun Davida Putnama, v té době vedoucího esa amerického expedičního letectva. O pouhé 4 dny a 6 sestřelů později se pod palbou jeho Fokkeru zřítil SPAD XIII, za jehož řízením neseděl nikdo menší než Maurice Boyau, 5. nejúspěšnější francouzský stíhač s 35 sestřely na kontě. O další dva dny později se jeho obětí stal Joseph Wehner, také eso se 6 sestřely a wingman slavného baloon bustera Franka Lukea. Během tohoto jediného týdne zvedl své skóre na 16 sestřelů. Do konce války dosáhl 25 vítězství a 3. listopadu byl navržen na vyznamenání Pour le Mérite. Německý císař však abdikoval už 9. listopadu a vyznamenání tak nebylo potvrzeno.
    Georg von Hantelmann se po válce usadil v Prusku, kde byl v roce 1924 zabit skupinou lupičů, které načapal při krádeži na svém statku.
    Červenomodré trupy nesly všechny letouny Jasta 15, lebka na trupu byla, jak už jsme zmínili, osobní insignií pilota. Všimněte si lozenge potisku prosvítajícího pod modrým nátěrem.
  • Fokker D.VII 373/18, Heinrich Piel (2 v.), Jasta 13b
    Čtenáře pravděpodobně na první pohled zaujmou 3 britské kokardy na boku trupu, které příliš nekorespondují s počtem sestřelů Heinricha Piela. Nejedná se o symboly vítězství (tato praxe se zažila až v dobách mnohem pozdějších), ale o záplaty v místech průstřelů.
    První sestřel v řadách Jasta 13b zaznamenal tento letec 9. června, druhé vítězství přidal hned o 2 dny později, avšak už 29. června byl sestřelen v plamenech. Takovýto příběh je bohužel pro období první světové války mnohem typičtější než hvězdné kariéry slavných superes.
    Na původní stíranou kamufláž byl aplikován nátěr zelenou  a modrou barvou - všimněte si prosvítajícího výrobního čísla, prosvítající podklad navíc vytvořil optický klam "flekatosti".
  • Fokker D.VII 244/18, Lothar von Richthofen (40 v.), Jasta 11; Aloys Heldman (15 v.), Jasta 10
    Mladší bratr slavného rudého barona, plným jménem Lothar-Siegfried Freiherr von Richthofen, začal svou armádní kariéru v řadách 4. dragounského regimentu v říjnu 1914 a sloužil na východní frontě. Na konci roku 1915 byl přeložen k letectvu a v roce 1916 se zúčastnil vzdušných bojů nad Verdunem jako pozorovatel ve stavu Kasta 23 a v prosinci byl zařazen do pilotního výcviku.
    Německá propaganda si byla vědoma, jak velký potenciál pro ni představují 2 bratři bojující bok po boku, a tak byl Lothar v březnu přidělen k Jasta 11 pod velením jeho v té době již slavného bratra (mimochodem, později se u Jasta 11 sešli dokonce 3 Richthofenové - Manfred, Lothar a jejich bratranec Wolfram). Do konce dubna, přezdívaného "Bloody April", se jeho skóre bleskovým tempem vyšvihlo na 16 sestřelů.
    Večer 7. května 1917 se zúčastnil leteckého souboje proti S.E.5 z 56. squadrony pod velením tehdy vedoucího britského esa Alberta Balla. Lothar v tomto souboji dosáhl vítězství a nepřátelský letoun identifikoval jako Sopwith Triplane, nicméně opět opět vstoupila do hry německá propaganda a jako Lotharova oběť byl označen právě Albert Ball, který se z tohoto souboje nevrátil. S.E.5, dvojplošník s řadovým motorem, se dá těžko zaměnit s Triplanem, trojplošníkem s rotačním motorem, a většina historiků se nyní shoduje na tom, že Ballův letoun se zřítil následkem ztráty orientace v nízkém mraku. Na druhou stranu, jediný Sopwith Triplane, který se tohoto souboje zúčastnil, se vrátil na základnu nepoškozen ...
    13. května zvýšil Lothar počet svých sestřelů na 24, čímž dosáhl hranice pro udělení řádu Pour le Mérite (který skutečně obdržel hned následující den), avšak sám při souboji utrpěl zranění, které ho vyřadilo z bojů na následujících 5 měsíců.
    V září se vrátil na frontu jako velitel Jasta 11 a bojoval až do počátku roku 1918, kdy musel být hospitalizován kvůli závažné ušní infekci.
    K jednotce se kamo10-lothar-02 vrátil v únoru, zaznamenal další 3 vítězství, ale už v březnu utrpěl další zranění, když se jeho Fokkeru Dr.I zhroutilo horní křídlo. Podařilo se mu sice nouzově přistát, ale kvůli těžkým zraněním hlavy mohl za řízení letounu usednout znovu až v červenci. V srpnu zaznamenal svůj poslední sestřel, avšak o pouhý den později byl opět zraněn v souboji s britskými stíhačkami a do konce války se do bojů už nevrátil.
    Vzhledem k relativně krátké době, kterou kvůli svým zraněním strávil na frontě, je počet jeho sestřelů neuvěřitelně vysoký - 33 ze svých 40 sestřelů dosáhl v průběhu pouhých 3 měsíců.
    Po válce pracoval jako civilní pilot. 4. července 1922 motor jeho LVG C.VI při startu z hamburského letiště Fuhlsbüttel vysadil a následná havárie se stala Lotharovi osudnou.
    Právě u tohoto kamuflážního schématu musím vypíchnout, jakou práci si kiwíci s přípravou dekálů dali. Při zkoumání obtiskového archu jsem se zarazil nad tím, kolik "kazů" se nachází na obtisku určeném pro VOP - bílé puntíky na několika místech. Až při bližším prohlédnutí mi došlo, že jsou rozmístěné podivně souměrně a nakonec mi došlo, že se nachází v místech, kde budou procházet lanka ovládání.

Doporučená literatura

  • Fokker D.VII Windsock Datafile
  • Windsock - The Fokker D.VII Anthology 1, 2 & 3
  • Osprey - Fokker D.VII Aces of WWI part 1 & 2

Závěr

Ač dosud ortodoxní příznivec novostaveb 1:144 musím uznat, že velké modely, pokud jsou vyrobeny v takovéto kvalitě, mají něco do sebe, a upřímně se na stavbu těším. Mezi plusy stavebnice určitě řadím bohatý výběr kamufláží, skvělou kvalitu výlisků a skvěle zpracovaný návod, se kterým si poradí i laik mého kalibru.

Navzdory úporné snaze o nalezení negativ jsem narazil jen na jediné - nevejde se mi do vitrínky.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý, chmelnice.org

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

V článku byly z části použity fotografie z webu výrobce.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | 3 komentářů

Komentáře

3 odpovědí k článku “1:32 Fokker D.VII (Fok) od Wingnut Wings”

  1. Ondřej Kabelka napsal:

    Super článek Ondro. Chválím že seznamujete širokou veřejnou s chmelnicemi :) Půjde článek i na SIGweb? A bude i článek o OEFech? :)

  2. Petr 'DeSnek' Pastera napsal:

    Poslední článek o Fokkeru (OAW) je na mě. Vyjde příští týden. A články o chmelnicích se z MW časem objeví i na stránkách chmelnice.org.

  3. Ondřej Kabelka napsal:

    Děkuju za odpověď :)

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.