8.7.2012 Jirka "Jirkun" Kunčík - 11 808 přečtení

Také mě kdysi okouzlily letadla z První světové války. Vypadají vedle jiných letadel naprosto jinak, trochu křehce. Dřevo, výztužné dráty, plátno a motor. Tyto létající stroje měly obdiv lidí plahočících se po zemi, pěšáků v zákopech a mají ho, myslím si, dodnes. A tak někdo staví repliky a někdo jen modely. My z té druhé skupiny dříve nebo později narazíme na problém jak ztvárnit dýhu či překližku, která se také hojně používala při stavbě. Také já jsem se pokoušel nějak si s překližkou poradit a používáním akvarelových pastelek jsem se vyhýbal olejovým barvám, s nimiž mně to moc nešlo. Ale jednou to přijít muselo.

Jak malovat překližku ...

Jirka "Jirkun" Kunčík

Kapiltola I – tmavá dýha

Prvním střetnutím byl pro mě Lloyd C.V od Speciál Hobby v 1/72. Celodřevěný stroj potažený tenkou dýhou, většinou interpretovanou jako tmavou což se mně velmi líbilo.

Podklad pod olejovou barvu je namíchán z Gunze barev C133, C39, C113 a bílé.Na fládrování je použita siena pálená a jako ředidlo červený Mig (ředidlo pro wash). Protože mně to s molitanem moc nešlo a výsledek nebyl podle mých představ, použil jsem tupovací štětce, které jsem si kdysi vyrobil. Hrubý tmavší je z velmi tenkého lidského vlasu a bílé jsou s jemné hedvábné srsti psa. Proč jsem vzal zrovna tyhle nástroje? Protože jsem nechtěl zničit ostříháním štětec a protože ten bílý je velmi jemný. Také tyto nástroje protrhly moje opakované neúspěchy s olejovou barvou a tak je používám dodnes.

Doporučuji používat raději tmavší odstín olejových barev v co nejtenčí vrstvě, aby byl povrch co nejjemnější a bez brázd, které vytvoří hustá barva a tvrdé vlákna štětce. Po nalakování lesklým lakem (použil jsem Gunze C46) totiž vystoupí a zviditelní se i ty nejjemnější nerovnosti v olejové barvě.

Vznik polí s dýhou vypadá asi takto:

Jak je patrné z obrázku, maskování jsem použil střídmě jen tam, kde okraj panelu napříč přerušuje směr vláken (na trupu). Orientace vláken zde umožňuje téměř se maskování vyhnout a vylučuje nebezpečí strhnutí části zalakovaného pole.

Jednotlivé panely jsou vytvořeny naráz na jedno posezení vše do čerstvé barvy. Jednotlivé celky však několik dní postupně a trpělivě. Při práci je pak nutné některé části nechat zaschnout a zalakovat, aby se dal zpracovávaný díl brát do rukou a nepoškodila se hotová práce. U Lloyda jsem dělal pokusy s dobou schnutí barvy a můžu tedy prohlásit že:

pokud barvu ředíme rychleschnoucími ředidly (terpentýn a kobaltový sikativ jsem netestoval) tak stačí jeden den. Po třech dnech schnutí jsem nezaznamenal žádný rozdíl – prostě barva na dotek odolává, nerozmazává se, ale jde z podkladu mechanicky odřít z důvodu špatné přilnavosti.Zkoušeno s tenkou vrstvou!!!

Před zalakováním (výsledek vždy uložen v prachotěsné průhledné krabici) jsem se vždy snažil odstranit ze zaschlé malby všechna viditelná smítka, hrudky, vlákna a jiné nečistoty. Při zalakování je potřeba důkladné prosychání jednotlivých vrstev jinak se může objevit popraskání laku Gunze.

Při práci na Lloydu jsem musel odřevnit ještě "rakvičku" s kulometem Schwarzlose, kterou jsem chtěl ve světlejší okrové barvě. S okrem jsem měl však potíže, dělal dřevo na několikrát, a tak jsem se snažil vyhýbat světlému dřevu, ale i na něj došlo.

Kapitola II – světlá březová překližka

Albatros D.II, který bývá často předváděn i s tmavší překližkou, se mně zdál velmi vhodný na další pokus o znázornění dřeva.

I když jsem na Albatrosa použil v podstatě stejný postup a pomůcky, přesto jsem možnosti dál trochu rozšířil a pokusím se tedy postup nějak okomentovat.(Přesně popsat tento chaotický a trochu zoufalý šmrdlací postup je tvrdý oříšek.)

Opět jsem používal svoje staré tupovací nástroje vlastní výroby.

Při volbě odstínu barvy jsem se chtěl vyhnout okrům a tak jsem sáhnul po sieně přírodní, přesněji po Abteilung 093 basic earth, která se jeví méně olejová než stejná barva Umton. Ředil jsem ředidlem na syntetiku Humbrol. Základ pod olejové barvy je namíchán z Gunze barev a je světlý a žlutavý – polomatný. Na něj jsem nanášel mírně naředěnou barvu tmavým hrubším tupovacím štětečkem.

Asi tak, že o papír natřepím chlupy a odsaju barvu až roztřepený štětec je schopný dělat společně delší tenké čárky na podklad. Takto nanesu základ pro první vrstvu. Potom nechám mírně zavadnout (minuty) a rozetřu jemným bílým tupovacím štětcem tak aby zůstaly na podkladě tenké jemné rovnoběžné šmouhy připomínající vlákna ve dřevě. Zde je možné končit a mnozí to tak dělají. Výsledek připomíná dřevo, ale spíše v měřítku 1:1. Po zavadnutí (minuty až hodina) na menší plochy pak stačí dodělat tenkým štětcem tmavší šmouhy a zapracovat a zjemnit je tupovacím štětcem do podkladu.

Ovšem na velké panely překližky na trupu a zvlášť u měřítka 1/48 je to dost málo, jelikož s odstupem nevidíme na překližce vlákna a strukturu, ale spíš to jak po řezání dýhy vystupují na povrch vrstvy tmavších vláken střídané vrstvami světlejších, tak jak přirůstají postupně na kmen stromu. Proto se snažím pokračovat dál dalšími způsoby.

• Styl A:
  Použitý už na Lloydu C.V. Do zavadlého podkladu tenkým štětcem dodělám kresbu – většinou křivky, které zanechávají na dýze tmavší letokruhy při loupání kmene. Po zavadnutí je třeba rozetřít a zapracovat kresbu do podkladu aby se zmírnil kontrast. Takto jsem začal dělat panely na Albatrosu a dospěl k mínění že to chce nějakou změnu.
• Styl B
  Při roztírání podkladu jemným tupovacím štětcem se mně před nástrojem začala dělat silnější vrstvička barvy, kterou jsem začal vytvářet jakousi spojenou nahrnutou "frontu" či "val". Skládáním takto vytvořených křivek za sebe jsem pak vytvářel obměnu kresby se zajímavým přechodem do tmavších šmouh. Způsob je velmi pracný a několikrát jsem se přistihnul, že se s kresbou zoufale přetahuji sem tam a ztrácím kontrolu, protože jednotlivé křivky musí zůstat spojité. Navíc mně vznikal při práci jakýsi "ski efekt běžek", kdy barva šla hrnout před tupovacím štětcem pouze jedním směrem, v protisměru totiž štětec vytíral barvu úplně pryč z podkladu a poškozoval vzniklou práci.
• Styl C:
  Nejsnadnější, nejrychlejší a efektivní. Kombinací obou výše uvedených metod vytvořit jen flíčky s "kazy" ve dřevě. Pracovně jsem si pojmenoval jako "bedýnková překližka", podle přepravek z méně kvalitního dřeva plného suků a kazů. Na letadlo bych takovou překližku nikdy nedával, ale některé dobové fotky potvrzují použití. Je to nakonec líbivé zpestření na celé mozaice trupu.

Variabilitu odstínů na jednotlivých panelech jsem docílil hutností rozetřené vrstvy olejové barvy nebo přidáváním sieny pálené. Vytvoření celého trupu není potom nějakým prostým natíráním, ale nakreslením a vypracováním jednotlivých panelů. Každý jednotlivý panel jsem pak tvořil na jedno posezení nahotovo, i když jsem do některých polí dotatečně přidal hustější kresbu až po prvním ochraném zalakování.

Vyšachované maskování

Jednotlivá pole je nutno vypracovat až k okrajům panelů což nutí k přetahování a roztírání kresby přes rytí. Vedlejší panel musí mít pak podobnou, ale nenavazující kresbu. K tomu se doporučuje maskování sousedních panelů. Doporučuji se vyhnout, protože maskovací páska v dalších krocích strhává zalakovanou hotovou kresbu.

Můj postup:

Udělal jsem si masky pouze na kovovou kapotáž předku trupu a z míst, kde dřevo nemá být, jsem potom přetahy setřel štětcem namočeným v ředidle. Po zaschnutí hotového pole – jeden den - jsem pak překryl vrstvou Gunze laku super clear III (vrstva laku musí být dostatečná, aby ředidlo nenarušilo hotovou kresbu). Do takto ošetřené plochy jsem zajížděl přetahy z dalšího sousedního tvořeného pole a poté šetrně setřel ředidlem podél rytí panelů.

Jde to a můžete takto dělat několik panelů současně, jen se musí rozpracované pole dotýkat pouze špičkami, takže vznikne styl šachovnice. Kolizní rožky dvou sousedních panelů lze při troše opatrnosti dobře vypracovat a také očistit od přetahů štětce. Postupně jsem takto pokryl celý trup a vrstvy laku nanesené navíc na prvních panelech nejsou znatelné. Riskantní maskování hotového zalakovaného panelu je obejito.

Závěrečné poznámky

Postavit chmelnici s překližkovým trupem za weekend považuji za nemožné. Časová bilance asi některé nenadchne. Ale dřevo na trup Albatrosa, i s korekcemi některých panelů a úplně odstraněnou hotovou vrstvou oleje a laku ze dvou panelů, u mně překročilo známý freejackův časový limit (24h) na stavbu modelu.

I když se na trhu objevily různé obtisky či šablony, které mají pomoci modelářům se dřevem, myslím že konec olejovek zatím nehrozí. Také proto, že si rastr spojený s použitými technologiemi nedovedu představit na modelu 1:72, či vedle detailního kování z leptů. Ale rád bych vyzkoušel i obtisky, ovšem pokud se jejich vývoj ještě posune dál.

Co je to vlastně překližka?

Jde o slepené vrstvy dýhy které jsou při lepení směrem vláken pootočeny o 90° aby získaly větší pevnost. Dýha je pak tenký plát dřeva. Pro průmysl se vyrábí loupáním otáčejícího se kmene dlouhým nožem a poté se zpracovává a rovná do plátů. Kdysi se dýha ze vzácných dřevin dělala štípáním nebo řezáním, její velikost byla pak omezena velikostí polotovaru, a používala se na vykládaný nábytek. (Segmenty vytvářely na větší ploše obrazce.)

Jak vzniká kresba při řezání dýhy a jak ji ovlivní tvar kmene

Na závěr bych uvedl některé zákonitosti, které by měly být dodrženy při znázornění dýhy nebo překližky:

• Úplně stejný vzor kresby se neopakuje, to platí zejména pro tvůrce obtisků. Ovšem při loupání se po otočce nůž vrací do stejného místa, takže abnormalita se pak objeví v obměně několikrát. Toho se používalo u nábytku k jakoby opakování vzoru spojeném s dělením a otočením dýhy, čímž vzniká efekt zrcadlení vzoru – kresby. Toto však na letadlo nepatří, z důvodu pevnosti předpokládám používání pouze celistvých plátů bez jakékoliv zdobící funkce. Takže pozor na to co z nábytku okopírujete.
• Velikost plátů překližky je omezena technologicky – délkou použitého loupacího nože. Trupy letadel se šmouhami přes celou délku trupu jsou nepravděpodobné. Ostatně dělení jednotlivých plátů na konstrukci(i když se tmelilo) bývá patrné alespoň na některých fotkách daného typu.
• Kresba známá z plotů nebo dřevěného obložení s oky nebo suky na překližkový trup nepatří.
• Pokud chceme znázorňovat kresbu vzniklou přeřezáním letokruhů měla by začínat a končit na kraji plátu, nepřerušená či uzavřená, podobně jako vrstevnice na mapách.
• Příliš členitá a divoká kresba vzniká krájením nepravidelného a členitého kmene. Ceněna byla spíše v nábytkářstkém průmyslu – zejména kořenová kresba. Na letadlo však nepatří.

související odkazy:
Lloyd C.V
Albatros D.II
dřevěná přípravka
Jirka "Jirkun" Kunčík

Rubrika Jak na to ...? | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.