1/48 Spad XIII early – Eduard

1.1.2012 - 5 322 přečtení

titulni

Firma Eduard v záplavě 'průtokových ohřívačů vzduchu' nezapomněla ani na vyznavače chmelnic a připravila pro ně profipack stavebnici rané verze slavného francouzského stíhacího letounu z Velké války.

Spadl na mne SPAD !!!

Libor "Hellboy" Mužík

Trocha historie na začátek

Spad XIII byl jedním z nejslavnějších a nejznámějších typů stíhacích letadel první světové války a společně s letouny Nieuport patří k nejznámějším francouzským letadlům této doby. Jednalo se o následníka Spadu VII a vznikl na popud slavného Georgese Guynemera, který se spojil s mateřskou továrnou a loboval za zvětšení palebné síly Spadu VII, protože ten s výzbrojí jednoho kulometu za konkurencí znatelně zaostával. Šéfkonstruktér Louis Béchereau při jeho konstrukci vyšel ze staršího Spadu VII, jen zvětšil drak, aby mohl nový stroj osadit výkonnějším motorem Hispano-Suiza HS 8B. Nad ním byla umístěna dvojice synchronizovaných kulometů.

Prototyp byl zalétán v dubnu 1917 a letoun byl doporučen k sériové výrobě. Ta se však opožďovala kvůli poruchovosti nových motorů. Teprve v roce 1918 začala firma Hispano-Suiza dodávat nové, vylepšené motory HS 8Be o výkonu 162 kW (220 k) a později i ještě výkonnější HS 8BEe o výkonu 173 kW (235 k, max. rychlost 221 km/h). U těchto motorů došlo ke zlepšení mazacího oběhu a použití spolehlivějších reduktorů.

Spady XIII si u frontových jednotek rychle získaly oblibu. Na rozdíl od Nieuportů vydržely extrémní poškození, a to hlavně díky své mimořádně pevné konstrukci. Bohužel však byl stroj velmi těžký, čímž utrpěly jeho letové vlastnosti. Nespornými výhodami však zůstaly vysoká rychlost spolu s vysokou stoupavostí. Stroj byl též velmi stabilní, což na jedné straně umožňovalo přesné zamíření, na stranu druhou však zhoršovalo manévrovací schopnosti... Pro přepady střemhlav a následné stoupavé úniky však byl ideální.
Právě tuto taktiku vypiloval k dokonalosti např. René Fonck, jenž plných 53 sestřelů ze svých 75 vítězství dosáhl právě na SPADech XIII. Na konci války tvořil tento stroj páteř francouzského stíhacího letectva. Létala na něm drtivá většina francouzských stíhacích es a zejména je používaly americké jednotky, které odebraly celkem 893 strojů.
SPADů XIII se v letech 1917 – 19 vyrobilo celkem 8 472 kusů.

Pohled do krabičky

Stavebnice se prodává v typické krabičce s oranžovým pruhem na víku společným pro všechny Profipack modely. Obsahuje návod, tři rámečky s plastovými díly vylisované z šedého plastu a jeden z průhledného, který ztvárňuje větrné štítky, dále planžetu s lepty, předřezané masky a obtiskový arch. Stavebnice ztvárňuje první verzi letounu se staršími zaoblenými konci křídel, které byly později upraveny na "hranatou verzi" s konci oblouků podobným staršímu Spadu VII.

Plastové díly

Ve třech rámečcích A, C a D se nachází 75 dílů, ze kterých ovšem 5 nepoužijeme. Jsou vylisovány čistě, bez velkých  přesahů a s ostrými detaily. Za velice pěkné považuji zvláště znázornění šití na portách křídel. Celý horní hřbet trupu je vylisován vcelku i s pevnou částí výškovky, což zaručuje správnou geometrii ocasních ploch. Zároveň je ale třeba dát pozor při lícování se spodními polovinami trupu, aby vše sedlo tak, jak má. Z průhledného plastu jsou vylisovány tři různé verze větrných štítků a jejich použití blíže upřesňuje stavební návod.

Leptané díly

K výliskům je přiložena leptaná planžeta s 23 díly. Některé z nich (upínací pásy, přístroje, mapa apod) jsou barvené, ostatní nikoli. Zobrazují hlavně detaily kokpitu a několik povrchových detailů obtížně vylisovatelných z plastu. V případě barvených leptů s přístroji bych se asi raději spolehl na kombinaci těchto leptů s přístroji na obtiskovém aršíku, zdají se mi jemnější.

Masky

Použijeme je na vymaskování kol a větrných štítků, jsou ze žluté pásky, se kterou se velmi dobře pracuje.

Obtiskový arch

Je vytištěn firmou Cartograf, k čemuž asi není třeba více co dodávat (pro neznalé - výborný soutisk a celkově bezproblémové).

Návod

Barevný návod je vytištěn na křídovém papíře a přehledně a bezpečně nás provede všemi úskalími stavby. obsahuje stavební návod, tabulku s odstíny barev GUNZE a barevné nákresy pěti kamuflážních schémat.

Konkrétním kamuflážím se věnuji níže, takže zde bych poznamenal pouze dvě věci. První je ke kamuflážím letounů buď celkově, nebo se spodními plochami v barvě plátna. Nevím, co znamená "barva plátna" na plechových a dřevěných částech letounu. Ve skutečnosti byla "barva plátna" pouze krycím lakem který na slunci získal víceméně světle béžový odstín. Takže by plechové a dřevěné části musely být buď v přírodní, nebo základní barvě, případně by byly natřeny odstínem béžové, což považuji za vysoce pravděpodobné. Každopádně by se odlišovaly od plátěných částí.

Druhá poznámka k návodu se týká odkazů v návodu na český překlad popisu kamufláží a historie zobrazených letounů. Ty vzaly pravděpodobně za své při rekonstrukci Eduardího webu. S nimi ovšem zmizel i zbytek náhledů na letoun Maurice Boyaua, takže staviteli, který se rozhodne si postavit letoun v jeho kamufláži, nezbývá než si je opatřit svépomocí z příslušné literatury nebo dohledáním na internetu.

Kamuflážní schémata

  1. Francesco Baracca 91a Sguadriglia Italy 1918.
    Letoun nejlepšího italského stíhacího esa Francesca Baraccy ve francouzské kamufláži se spodními šedomodrými plochami. Vzpínající se kůň na boku letounu by mohl být podle některých zdrojů červený, údajně to byla inspirace pro rudou barvu vozů Ferrari poté, co na Baraccovu počest převzali do svého znaku jeho emblém. Baraccův životopis naleznete na WEBu chmelnice.org.
  2. J.D.Hewett 23.Sguadron R.F.C. Francie 1918
    Letoun britského R.F.C. pilotovaný novozélandským pilotem J.D. Hewettem v původní francouzské kamufláži se spodními plochami v barvě plátna. V obtiskovém archu jsou dvě verze identifikačního označení na trupu (lemování v černé a červené barvě). Vzhledem k červeně lemovaným písmenům na směrovce bych se osobně přikláněl spíše ke druhé variantě.
  3. Georges Guanemer Escadrille No.3. 1917
    Letoun slavného Georgese Guynemera (53 ověřených a 35 pravděpodobných sestřelů) v barvě plátna je zdokumentován na několika fotografiích.
  4. Jacques Rogues Escadrille No.48 1917
    Letoun švýcarského příslušníka cizinecké legie Jacguese Roguese. V roce 1916 byl převelen k letectvu, kde získal 5 ověřených a 2 pravděpodobné sestřely. V roce 1919 mu bylo za zásluhy uděleno francouzské občanství.
  5. Maurice Jean-Paul Boyau Escadrille No.77 1918
    Letoun pátého nejúspěšnějšího francouzského stíhače Maurice Boyaua s celkem 35 sestřely a čtvrtého nejúspěšnějšího balloon bustera (specialistu na sestřelování pozorovacích balónů, jednu z nejnebezpečnějších "profesí" stíhacího letce) s 21 sestřely.

Závěr

Ze stavebnice  lze postavit věrný model rané verze známého stíhacího letounu. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších stavebnic stíhacích letounů Velké války v daném měřítku (pohodlně ji překonává pouze model Albatrosu D.III Oeffag od téhož výrobce). Doporučil bych ji všem milovníkům chmelnic, i když výplety budou asi vyžadovat určité zkušenosti se stavbou prvoválečných letadel. Výsledek však bude určitě stát za to.

Libor "Hellboy" Mužík chmelnice.org

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.