1/72 Hawker Sea fury T.20 od Special Hobby
5.11.2011 Jaroslav 'jaja00' Procházka - 5 623 přečtení
Firma Special Hobby opět potvrdila svou jedinečnost a uvádí na modelářský trh specialitku pro sběratele. A doufejme, že nejenom sběratele. Hawker Sea fury T.20 je velmi neokoukaný typ.
Cvičný Hawker Sea fury T.20
Jaroslav "jaja00" Procházka
Model: Hawker Sea fury T.20
Výrobce: Special Hobby
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: SH72124
Historie
Hawker Sea fury T.20 vznikl přestavbou jednomístného stroje fury F.11, který vznikl jako rozsáhlá úprava stroje Tempest po ukořistění a testování FW 190. Hlavní důvod k úpravě jednomístného stroje na dvoumístný cvičný byl požadavek Iráku na cvičné stroje. S takovouto úpravou měla firma Hawker zkušenosti, jelikož v minulosti upravovala rovněž pro Irák své Huricany.
Prototyp dvoumístného stroje VX818 poprvé vzlétl 15.ledna 1948. O takto upravené stroje projevila posléze zájem i Britská Admiralita.
Celkem byly vyrobeny 4 kusy pro Irák, 60 pro Royal Navy (po vyřazení některé zrenovovány a prodány novým majitelům) a 5 kusů pod označením Mk.61 pro Pakistán (počty se občas rozcházejí). Ne všichni provozovatelé, kteří provozovali jednomístné Sea fury, zakoupili také tyto dvoumístné stroje, takže seznam uživatelů se malinko odlišuje.
Rozdíly Sea furyT.20 od F.11
- Přidání druhé pilotní kabiny a tím patřičně zpevněný a upravený trup.
Poznámka: Nejprve byly kabiny s odděleným překrytem, ale posléze, po destrukci překrytů při jednom testovacím letu, byli překryty spojeny proskleným tunelem, čímž došlo k jeho celkovému zpevnění. Stroje pro Irák měly staré provedení překrytu. - Zvětšení vodorovné ocasní plochy.
- Hlavňová výzbroj byla převážně redukována ze čtyř na dva 20mm kanóny.
- Nebyl osazen přistávacím hákem.
- Až na výjimky měly stroje montován periskop pro zlepšení výhledu ze zadní kabiny směrem vpřed.
Provozovatelé:
Prvním provozovatelem se stal Irák (4ks), který také celou přestavbu inicioval. Dále tyto stroje zakoupilo Royal Navy (60ks), které je provozovalo na pozemních základnách, převážně k přeškolovacím a tréninkovým letům jednomístné flotily. V roce 1957 po jejich vyřazení z Royal Navy odkoupila přebytky firma Hawker, která je zrekonstruovala a nabídla k odprodeji.
Novým uživatelem byla Barma, která v roce 1958 zakoupila 11 strojů Sea fury F.11 a 3 stroje T.20. Dalším uživatelem se stala Kuba, která ve stejném roce zakoupila 15 kusů verze F.11 a 2 cvičné T.20. Posledním uživatelem zrekonstruovaných strojů bylo Německo. V roce 1959-1960 byly prodané stroje navíc upraveny pro vlečení terčů (tyto stroje byly provozovány pod civilní imatrikulací).
Posledním uživatelem byl Pákistán, který zakoupil 98 Sea fury (z čehož 87 strojů byla kovovýroba pod označením Mk.60, 5 starších po renovaci a úpravě do standartu Mk.60, a zbylých 5 strojů byly dvoumístné, také kovovýroba pod označením Mk.61).
Obsah krabičky
V krabičce nalezneme 3 rámečky z šedého plastu obsahující 45 dílů, ze kterého 5 nepoužijeme, 7 poly-urethanových odlitků s 19 díly, dvě kabiny vytažené z acetátové folie (jedna náhradní), jedna fotoleptaná planžeta, film s přístroji palubních desek. A obtisky na 4 stroje.
Na výliscích jsem nenalezl žádné kazy ve formě poškrábání, propadlin, přesazení formy. Co se týče nedolitých částí, je jedna poměrně výrazná chyba celé stavebnice na pravém přechodu křídlo trup - u náběžné hrany chybí cca 2mm přechodu (a bude se tmelit). Ale až na tuto chybu jsou výlisky v pořádku. Jsou opatřeny hezkým rytím do hloubky, až na pár výjimek stejné hloubky a šířky. Poly-urethanové díly mě překvapily jemností a detaily, které lze těžko z plastu vytvořit. Co se týče umístění nálitků, tak jsou voleny rozumně například ten u vany kokpitu není nutné pro sestavení ani oddělovat, na podvozkové šachtě po několikerém projetí rydlem sám odpadl. Kabina z acetátu je krásně čirá. Já osobně tento materiál moc rád nemám, ale s chutí se s ním poperu
Co se týče stop po vyrážečích, na stavebnici jsou poměrně velké, ale vždy v místech kde nebudou vidět, jen je musíte v některých místech odstranit, aby vám vše sedlo tak, jak má.
Co se týče sestavení na sucho, tak stavebnice pasuje na short run poměrně obstojně, paneláž navazuje, škoda jen absence jakýchkoli usazovacích kolíků na vodorovné ocasní ploše (ačkoli na jednomístném přebalu je VOP měla). Jediná nepřesnost je ne úplně perfektní dosednutí křídla do výřezu v trupu v zadní části. Bude nutnost přibrousit, ale nic s čím by si modelář neporadil.
Stavební návod
Stavební návod se nevymyká nějak vážněji ze standardu firmy. I když jsou tam některé nedostatky, kterých by se mohl výrobce vyvarovat. Například na historii typu si autor poměrně dost usnadnil práci a použil text z jednomístné verze. Jelikož se nevyvíjela společně s verzí dvoumístnou, tak to je poměrně zavádějící a technické údaje ne ve všech parametrech platí. Co se týče návodu, tak firmou používaný „rozstřel“ je pěkně přehledný a většinou stavitel pochopí kam má být daný díl umístěný. Vytknul bych snad jen absenci zbarvení detailů (kokpitu, podvozkových šachet …). Jsou zde uvedené doporučené barvy v tabulce, ale v návodu se barva daných dílů neobjevuje. Dále bych vytkl chybějící kótu u umístění pitotky v návodu. Sice je pro ni všechno připraveno, ale chybí údaj.
Co se týče zbarvení vybraných strojů, tak se nám výrobce snažil nabídnout zajímavé stroje: dva ve stříbrném zbarvení se žlutými doplňky, jeden stroj v modročerveném zbarvení, který používala firma Ferranti pro vývoj zaměřovačů a poslední nabídnuté kamo je první vyrobený kus T.20 s modročerveným pruhem, který závodil v závodě National air race.
Použité fotky jsou ze stránek výrobce, pro představu zbarvení. Návod je v černobílém provedení.
Škoda, že návod nepostihuje rozdíly, jako sníženou hlavňovou výzbroj, ale to už bych chtěl asi mnoho.
Shrnutí
Plusy
- Neokoukaná předloha, která nemá sice za sebou pestrou bojovou kariéru, ale nic na kráse jí to neubírá.
- Stavebnice již obsahuje detailní poly-urethanové díly a lepty.
Mínusy
- Chyby v návodu (nedostatky).
- Absence upínacích pásů pro druhého člena posádky.
- Chybějící kus pravého přechodu trup+křídlo.
Závěr
Určitě se nevyhneme pasování na sucho a v některých partiích dobrušování, než přesně díl padne tam kam má. Co se týče podvozkové šachty, působí detailním dojmem, ale podle mě až příliš mělce. Občas použijeme tmel, ale to nebude žádné sado maso. Za patřičné úsilí nám ve vitrínce přibude hezký stroj.
Všechny uvedené údaje a závěry jsou uvedeny podle mých dostupných podkladů. S jinými podklady se mohou malinko lišit.
Jaroslav "jaja00" Procházka
Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za vzorek k recenzi.
Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, Special Hobby | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
