26.8.2011 Tomáš 'Raptor' Mařík - 7 673 přečtení

Firma Fru Fru model pokračuje ve výrobě raketové výzbroje pro letadla východní produkce v měřítku 1/48. Tentokráte pokračuje střelou Ch-58 (AS-11 Kilter). Redakce ModelWebu měla možnost se na novinku podívat z blízka.

Ch-58 (AS-11 Kilter)

Tomáš 'Raptor' Mařík

Model: Ch-58 (AS-11 Kilter)
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 48-003
Výrobce: Fru Fru Model
Resinové díly: 6
Fotoleptané díly: 16

Historie typu

Řízená střela Ch-58 (v anglické transkripci Kh-58) představuje třetí generaci sovětských/ruských protiradarových řízených střel a svým vývojem přímo navazuje na předcházející typy Ch-28 a Ch-25MP. Reprezentuje první těžkou protiradarovou řízenou střelu určenou nejen k taktickým úderům na nepřátelská postavení PVO, ale i ke strategickým úderům na tyto uzly pomocí jaderné hlavice.

Počátek vývoje sovětských řízených protiradarových střel spadá do počátku 60. let, kdy byly spolu se stále se zdokonalujícími nepřátelskými systémy PVO v konstrukční kanceláři Raduga (do roku 1965 vedená jako OKB-155-1 s šéfkonstruktérem A. Berezňakem) zahájeny práce na přestavbě původně protilodní řízené střely Ch-22 (NATO code AS-4 Kitchen) na menší a lehčí protiradarovou střelu. Ta byla svými parametry určena pro připravovanou variantu letounu Jak-28, určenou k ničení nepřátelských systémů PVO, zejména potom systémů MIM-14 NIKE-HERCULES a English Electric THUNDERBIRD. Zrodila se tak střela Ch-28 (NATO code AS-9 Kyle) s hmotností 720kg a dostřelem až 110 km. Střela byla vybavena pasivní naváděcí hlavicí AKR-28 (konstrukce CKB-111/NPO Avtomatika) a byla poháněna dvoustupňovým raketovým motorem na kapalná paliva.

První letové testy střely byly zahájeny v roce 1970, avšak již záhy poté padlo rozhodnutí původní směřování na typ Jak-28 zrušit a střelu přizpůsobit pro použití na nových nadzvukových letounech Su-17 (měla být nesena na centrálním trupovém závěsníku se zapuštěnou horní stabilizační plochou která se při podvěšení ukryla do malé šachty v trupu pod dvířky, pod pravým křídlem doplněna o kontejner Mjetel) a Su-24 (nesena ve dvou kusech na centroplánových závěsnících). Bohužel, střela se ukázala být technologicky zastaralá už v roce 1973, kdy byla oficiálně zavedena do služby. I přes její modifikaci na Ch-28M, kdy byl její naváděcí systém přizpůsoben i proti novějším systémům západní PVO MIM-23 HAWK (přesněji proti jejich radiolokátorům AN/MPQ-33, AN/MPQ-34 a AN/MPQ-39) se nepodařilo vyřešit problémy s obtížnou manipulací s kapalnými palivy, ani nijak oslnivou přesností a spolehlivostí. Střela byla postupně používána a zkoušena na letounech Su-17/20/22, Su-24, Tu-16, MiG-25BM, MiG-27, Tu-22M a An-12BL v rámci letectev států VS (u nás její zavedení do výzbroje není potvrzeno a pravděpodobně k němu ani nedošlo), Indie, Vietnamu a Iráku přičemž bojově nasazena byla v průběhu Irácko-Iránské války s nulovými výsledky. Prakticky jediným bojovým úspěchem střely, který lze potvrdit, tak zůstává americký voják zabitý v roce 1991 natankovanou kořistní iráckou střelou Ch-28 (pravděpodobně iráckou variantou Ch-28 označovanou jako Nisan-28), který uhořel při nesprávném postupu při vyčerpávání okysličovadla z jeho nádrže v průběhu zneškodňování střely.

Protože se střela Ch-28 již od začátku jevila jako kolosální šlápnutí vedle, byly v roce 1972 v konkurenční konstrukční kanceláři Zvezda, zahájeny práce na nové, laserem naváděné protizemní řízené střele Ch-25 (NATO code: AS-10 Karen) a jejím protiradarovém derivátu Ch-25MR, respektive Ch-27 (NATO code: AS-12 Kegler). Ta konstrukčně navázala na starší povelově naváděnou střelu Ch-23, od níž zdědila nejen část svých proporcí a konstrukčního řešení, ale také podstatně omezený dolet na pouhých 40 km.V roce 1978 do výzbroje sovětského letectva zařazená střela Ch-25MP (analogicky označována jako Ch-27), jež tuto druhou generaci sovětských protiradarových střel reprezentuje, má dvouanténní naváděcí hlavici určenou, stejně jako Ch-23M proti PVO prostředkům MIM-14 a MIM-23. Jako novinka u ní byl zaveden datalink ke kontejneru BA-58 Vjuga, před odpalem programující naváděcí hlavici. Pro svou jednoduchou konstrukci, snadnou ovladatelnost a solidní spolehlivost (omezenou bohužel neschopností střely pokračovat v útoku ve chvíli kdy nepřítel vyřadí cílový radiolokátor z vysílání) se dočkala značného rozšíření a modernizace na standard Ch-25MPU u kterého došlo k rozšíření možností sledování cílů a zvětšení odolnosti střely vůči rušení. Základní nedostatek střely, tedy nutnost útočícího letounu vlétnout před odpalem do bojového prostoru cílového systému PVO však zůstal touto modernizací nevyřešen.

To však již nazrál čas těžkých protiradarových střel s podstatně ničivějšími účinky. S perspektivou vývoje amerického PVO systému MIM-104 Patriot vzešla potřeba střel s podstatně větším doletem, účinností a především ničivostí. Jako první tak byla uvedena střela Ch-58 (NATO code AS-11 Kilter), jíž si konstrukční kancelář Raduga vylepšila reputaci pošramocenou neúspěšnou střelou Ch-23. Tato již byla vyvíjena jako součást systému Jaguár pro letoun MiG-25BM, ovšem v průběhu konstrukce byla s ohledem na potřebu podstatně širšího zavedení této kategorie střel přijata i nutnost ji upravit i přímo pro letouny Su-17/22 verzí M3 a M4 a Su-24. První z nich je nesou v počtu dvou kusů na podtrupových závěsnících, doplněné o kontejner BA-58 Vjuga a druhé v počtu 2-4 kusy (dva na centroplánových a dva na podtrupových závěsnících) spolu s kontejnery L-086A Fantasmagorja-A, respektive L-086B Fantasmagorja B na centrálním závěsníku. Ch-58 se stala hrozivou zbraní s dostřelem až 200 km a možností nést mimo standardní kumulativně trhavé hlavice PRGS-58 či kontejnerové hlavice i termobarické a taktické nukleární hlavice určené k vyřazování i rozsáhlejších systémů nepřátelské PVO včetně Patriotu, uvedeného pouhý rok před zavedením Ch-58 do výzbroje sovětského letectva (původní systém Jaguár byl přitom přijat až v roce 1977). Střela byla postupně modernizována na standard Ch-58U s prodlouženým doletem (exportní označení Ch-58UŠE) a Ch-58UŠK (exportní označení Ch-58UŠKE), jež jednak modernizovaný naváděcí systém, zodolněný vůči rušení a druhak rozšířenou možnost typové kompatibility s dalšími letouny. Konkrétně u typu Ch-58UŠK, který je vybaven sklopnými nosnými a řídícími plochami to umožňuje jeho zavěšení do zbraňových šachet letounů a přímo evokuje možnost kompatibility s vyvíjeným letounem Suchoj T-50 (Pak-Fa). Je tak možno je, mimo řečených, podvěsit na letouny MiG-25BM, Su-25TM/TK a Su-30MK. Dokonce byly činěny snahy střelu přebudovat na protilodní střelu Ch-58A s aktivní naváděcí hlavicí, nicméně tyto snahy byly opuštěny ve prospěch modernější a perspektivnější střely Ch-31A. Ch-58 nicméně zůstává páteřním typem protiradarových střel ruského letectva a je stále bojově používán – naposledy v roce 2008, kdy bylo větší množství těchto střel s dobrými výsledky nasazeno proti gruzínské PVO. Jako perličku lze uvést že jedna ze selhavších střel byla pro svou mohutnost později gruzínskou propagandou vydávána za havarovanou operačně-taktickou raketu OTR-21 Točka

Stavebnice

Stavební díly se do rukou modelářům dostávají v sáčku, přešitém kartonovým proužkem jako uzávěrou s logem výrobce a perokresbovým bokorysem. Uvnitř modelář nalezne 4 resinové nálitky s celkem 6 polyuretanovými díly, planžetu fotoleptaných dílů s 16 fotoleptanými díly, stavební návod a aršík s obtisky

Polyuretanové díly jsou odlity velmi čistě s pěknými a jemnými detaily, které se neztrácejí v žádném místě. Díly jsou rovněž prosty bublinek a kazů, takže se modelář nemusí trápit s jejich začišťováním a časově i nervově náročnými opravami. Set umožňuje konstrukci dvojice střel Ch-58, respektive Ch-58E a jejich adaptérů AKU-58, což pohodlně stačí k doplnění stavebnice libovolné stavebnice letounů z výše uvedeného soupisu. Fotoleptaná planžeta úctyhodných rozměrů je vyrobena firmou Hauler v jejich klasické špičkové kvalitě.

Práci zahájíme sestavením těla střely které je zkompletováno ze dvou dílů. Míra tmelení zcela závisí na přesnosti oddělení odlitků od nálitků a jejich začištění, přičemž s ohledem na rozměry obou dílů není nutné mít strach z jejich většího poškození. Dělící roviny jsou mimo ryté spáry, což umožňuje jejich snadné začištění bez následného přerývání. Sestavené tělo střely následně doplníme nosnými a řídícími plochami, usazených do na těle výrobcem naznačených vodících bodů (tyto je nutno s ohledem na tloušťku vodících kolíků vhodné odvrtat vrtáčkem o d=1mm a po usazení křídel stopy po nich snadno zatmelit kyanoakrylátovým lepidlem a debonderem).

Co se týče popisek, výrobcem poskytnutý obtiskový aršík představuje kompletní sadu popisek a dělících rovin na standardní střelu Ch-58. Zbarvení nabídnuté výrobcem je nicméně nutno, obdobně jako u jeho předchozí střely Ch-31 považovat pouze na nástin možných zbarvení, neboť prakticky neexistuje jednotná konvence v jejich zbarvení a lze se tak setkat jak s klasickým středně šedým zbarvením těla střely a tmavě šedou hlavicí (což je spolu s nabídnutými verzemi nejčastější provedení střel v ruském letectvu – zároveň je platné i pro československé letectvo kde byly střely Ch-58 používány spolu s kontejnery Ba-58 Vjuga na letounech Su-22M4 u 20.sbolp v Náměšti nad Oslavou), tak i s jasně azurovými střelami z výzbroje Iránského letectva. Je proto vždy vhodné se řídit fotografiemi konkrétně navěšeného letounu.

Závěr

Stavebnice střely Ch-58 je rozhodně velmi zajímavým a kvalitním počinem v dosud nepříliš probádaných vodách letecké výzbroje sovětského/ruského původu. Jeji stavba je velmi snadná a s výjimkou menšího tmelení na spojích částí trupu nevyžaduje zvláštního modelářského úsilí. Výsledkem potom jistě potěší jak majitele čtvrtkových stavebnic letounů sovětské/ruské provenience, tak i modeláře specializované na československé/české/slovenské letectvo, neboť jim umožňuje postavit si pravděpodobně nejtěžší střelu, která kdy byla v jeho výzbroji zavedena. K tomu již chybí jen maličkost – postavená čtvrtková Su-22 v SEAD úpravě s Vjugou a přechodové závěsníky S-54-8812 které na pozice 1r a 2r umožní podvěsit střely Ch-58 i s adaptéry AKU-58. Stavebnici lze proto rozhodně doporučit.

Tomáš 'Raptor' Mařík

Redakce ModelWebu děkuje firmě Fru Fru Model za vzorek k recenzi.

Rubrika Fru Fru Model, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.