1/72 Reggiane 2005 What If edition od firmy RS Models

30.7.2011 - 6 433 přečtení

krabicka-01

Náhled do krabičky italského stíhacího letadla z období druhé světové války od tuzemskéno výrobce RS Models.

Reggiane 2005 What If edition 1/72 RS Models

Vladimír „Baryk“ Bareš

Stručná historie typu

Vývoj letounu začal v roce 1941. První prototyp neoficiálně vzlétl 30. dubna1942 a první oficiální vzlet se konal 10. května 1942.

Výzbroj byla tvořena jedním kanonem MG-151/20 ráže 20 mm uloženým v ose vrtule se 150 náboji, další dva byly uloženy v křídlech s 200 náboji na hlaveň. Nad motorem se nacházely ještě dva kulomety Breda-SAFAT ráže 12,7 mm s 350 náboji na hlaveň. Letoun byl schopen nést pumový náklad o maximální hmotnosti 1000kg. Běžněji to byly dvě 160kg pumy pod křídly nebo dvě přídavné nádrže objemu 150 litrů.

Pohon zajišťoval kapalinou chlazený invertní vidlicový dvanáctiválec Fiat RA.1050 RC 58 Tifone, což byl licenčně vyráběný motor Daimler-Benz DB 605A. Použita byla trojlistá vrtule Piaggio P.2001.

Technická data


max. výkon                                         1 085 kW /1 475 k
max. rychlost                                       678 km/h  v 6950 m
max. stoupavost                                  20,00 m/s
max. dostup                                        12 000 m
dolet                                                   980 - 1 250 km (max.)
délka trupu                                          8,73 m
rozpětí křídla                                       11,00 m
výška                                                  3,15 m
nosná plocha                                       20,40 m²
hmotnost prázdného stroje                   2 600 kg
max. vzletová hmotnost                       3 610 kg

Celkem bylo vyrobeno asi 36 kusů, z toho 2 prototypy. Přesné počty se mi dohledat nepodařilo, neboť zdroje se v uváděných počtech různí.

Obal

Přední stranu zdobí pěkná kresba stroje v německých barvách letícího v obratu na zádech. Dále stručná historie v anglickém jazyce, logo výrobce a katalogové číslo.

Na zadní straně jsou vyobrazeny tři celkem atraktivní kamufláže (jak pro koho), tvořené bokorysem levé strany letounu, půdorysem a spodními částmi křídel. Nechybí výpis potřebných barev, ale bohužel jen slovní, nikoli přímo konkrétní odstín konkrétního výrobce. Myslím si, že nebude působit potíže vybrat vhodný odstín. Též jsou zde uvedena čísla a pozice obtisků pro jednotlivé stroje.

První kamufláž zobrazuje stroj italského letectva, druhá stroj německý a třetí nabízí švédské letadlo.

Jak již bylo zmíněno, kamufláže jsou atraktivní, ale dost náročné na nástřik. Za nejjednodušší považuji „obláčky“ na Italském stroji. Osobně tyto schémata beru jako jisté vodítko k přizpůsobení schopnostem modeláře. Nebudu se tedy za každou cenu na německém stroji pokoušet o velké množství tenkých hádků, když vím, že je to nad mé síly a schopnosti. Raději si zvolím třeba silnější hady v menším počtu nebo jiné zbarvení.

Návod

Je vytištěn na běžném kancelářském papíře formátu A4 přeložený na půl. Dle mého názoru je přehledný a stavba nebude činit potíže. Akorát bych uvítal názornější rozmístění barev detailů v kokpitu.

První strana obsahuje další část stručné historie (nepřekládal jsem, neboť angličtinou nevládnu), malou kresbu (jako na krabičce), náhled rámečků s číslováním jednotlivých dílků a první tři kroky stavby. Další tři strany nás postupně provedou celou stavbou.

Obtisky

Vypadají být tenké a mají dobrý soutisk. Nepředpokládám problémy při aplikaci, ale to ukáže až stavba. Před časem jsem stavěl Avii B-135 stejného výrobce a s obtisky problém žádný nebyl. Doufám, že kvalita zůstala minimálně stejná, ne-li lepší.

Výlisky

Model je odstříknut ze středně šedého a středně tvrdého plastu. Díly jsou umístěné ve dvou rámečcích plus rámeček s čirým dílem kabiny.

Díly jsou dobré kvality, ale jakožto short run, si vyžádají svojí dávku pozornosti při začišťování. Na některých více, na některých méně. U těchto typů stavebnic bývá často problém s dělící rovinou u drobných dílků. Některé jsou hezké s hodně malou stopou po dělení formy (knipl) a některé trošku horší (sání vzduchu, prstenec pumy – nejjednodušší opravou je nepoužití pumy nebo výroba nového z plíšku či destičky).

Vtaženiny jsem našel na celé stavebnici pouze dvě, a to na dílu sání vzduchu a na levé horní polovině křídla u kořene odtokové hrany. Nejde tedy o žádný obtížně odstranitelný problém, neboť oba neduhy jsou na dobře přístupném místě. Také je ale možné, že je to problém jen mého vzorku. Jiné kusy jsem neviděl, tak nemohu s jistotou říci, že to je u každé stavebnice.

Paneláž je znázorněna jemným rytím do hloubky. Příjemným prvkem je naznačení některých krytek na trupu i na křídlech metodou přeplátování. Pohyblivé plochy mají naznačenou strukturu plátna, ale je natolik jemná až nevýrazná, že bude asi lepší to přebrousit do hladka nebo proškrábnout nové (dle zkušeností modeláře).

Vybavení pilotního prostoru je na přijatelné a dostačující úrovni, stačí doplnit bezpečnostní pásy. Možnosti k vylepšení tu samozřejmě jsou, jako ve většině stavebnic.

Další prvek, který se mi líbí, je ztvárnění hlavních podvozkových šachet. Řekl bych, že je na velice slušné úrovni (určitě se najdou tací, co mi budou oponovat), ale množství menších dílků, může být náročnější na přesnost stavby. Podvozkové nohy také vypadají slušně. Na kolech bude třeba trošku více práce se začištěním dělící roviny. Ostruhové kolo se mi dokonce zdá přesazené.

Čiré díly jsou na celé stavebnici dva. Kabinka je z čirého plastu, tloušťky cca 0,8mm což si myslím není až tak zlé. Průhlednost je na dobré úrovni, jen na horních oblých sklech je znát lehký čočkový efekt. Ale tenčí by byla příjemná. Kdo bude chtít kabinu otevřít, bude muset řezat. Druhým dílem je sklíčko zaměřovače, které si musíme vyrobit sami. Zde by pomohla v návodu šablonka pro určení správné velikosti a tvaru.

Lícování hlavních dílů

Lícování hlavních dílů (trup, křídla, kabina) je též na slušné úrovni, nicméně i zde bude třeba díly poctivě začistit. Nejvíce práce při pasování polovin trupu vidím v zadní části u SOP. Tmelení se pravděpodobně nevyhneme. Při zkušebním sestavení na sucho mi ale vyšla zajímavá věc. U modelů letadel častá spára v přechodu křídlo-trup zde vyjde minimální, neboť trup jde do křídla s mírným přesahem, takže nebude problém si šíři doladit přesně podle potřeby.

Jako velice užitečný prvek vidím pero a drážku pro přesné polohování VOP k trupu (u short-runových stavebnic není tak často k vidění). Každé pero je dokonce jinak dlouhé, což usnadní určení která VOP patří na kterou stranu. U křídel mi v prostoru u podvozkových šachet vznikla malá mezera, ale tam by neměl být problém ji eliminovat pomocí lepidla a nějaké svorky.

Závěrečné resumé

Model bych asi nedoporučil úplným začátečníkům, ale středně zručný modelář si s ním zajisté poradí. Asi největší úskalí bych viděl v náročných, ale za to atraktivních kamuflážích.

Myslím si, že firma RS Models odvedla dobrou práci a odměnou bude příjemný kousek do vitríny.

Vladimír „Baryk“ Bareš

Redakce ModelWebu dekuje firmě RS Models za vzorek pro recenzi.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, RS models | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.