1/48 Zvezda Kh-31A/P, Fru Fru model

15.6.2011 - 10 066 přečtení

800px-russian_missile_-maks_airshow_2003

Ve svém novém výzbrojním setu firma Fru Fru Model modelářům předkládá stavebnici sovětské/ruské řízené střely Kh-31 (NATO code: AS-17 Krypton) v měřítku 1/48. Set je uváděn pod katalogovým číslem 48-001 Kh-31 A/P ver. ½ (MA-31, AS-17).

Zvezda Kh-31 A/P ver ½ (MA-31, AS-17 Krypton)

Tomáš 'Raptor' Mařík

Model: Kh-31 A/P ver. ½ (MA-31, AS-17 Krypton)
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 48-001
Výrobce: Fru Fru Model
Resinové díly: 24
Fotoleptané díly: 48

Historie typu:

Řízená střela Kh-31 představuje již čtvrtou generaci sovětských/ruských protiradarových řízených střel a svým vývojem přímo navazuje na předcházející typy Kh-28, Kh-25MP a Kh-58. Počátek vývoje sovětských řízených protiradarových střel spadá do počátku 60. let kdy byly spolu se stále se zdokonalujícími nepřátelskými systémy PVO v konstrukční kanceláři Raduga (do roku 1965 vedená jako OKB-155-1 s šéfkonstruktérem A. Berezňakem) zahájeny na přestavbě původně protilodní řízené střely Kh-22 (NATO code AS-4 Kitchen) na menší a lehčí protiradarovou střelu parametry určenou pro připravovanou variantu letounu Jak-28 určenou k ničení nepřátelských systémů PVO, zejména potom systémů MIM-14 NIKE-HERCULES a English Electric THUNDERBIRD. Zrodila se tak střela Kh-28 (NATO code AS-9 Kyle) s hmotností 720kg a dostřelem až 110km. Střela byla vybavena pasivní naváděcí hlavicí AKR-28 (konstrukce CKB-111/NPO Avtomatika) a byla poháněna dvoustupňovým raketovým motorem na kapalná paliva.

První letové testy byly se střelou zahájeny v roce 1970 avšak již záhy poté padlo rozhodnutí původní směřování na typ Jak-28 zrušit a střelu přizpůsobit pro použití na nových nadzvukových letounech Su-17 (měla být nesena na centrálním trupovém závěsníku se zapuštěnou horní stabilizační plochou která se při podvěšení ukryla do malé šachty v trupu pod dvířky, pod pravým křídlem doplněna o kontejner Mjetel) a Su-24 (nesena ve dvou kusech na centroplánových závěsnících). Bohužel, střela se ukázala být technologicky zastaralá už v roce 1973 kdy byla oficiálně zavedena do služby a i přes její modifikaci na Kh-28M kdy byl její naváděcí systém přizpůsoben i proti novějším systémům západní PVO MIM-23 HAWK (přesněji proti jejich radiolokátorům AN/MPQ-33, AN/MPQ-34 a AN/MPQ-39) se nepodařilo vyřešit problémy s obtížnou manipulací s kapalnými palivy a nijak oslnivou přesností a spolehlivostí. Střela byla postupně používána a zkoušena na letounech Su-17/20/22, Su-24, Tu-16, MiG-25BM, MiG-27, Tu-22M a An-12BL v rámci letectev států VS (u nás její zavedení do výzbroje není potvrzeno a pravděpodobně k němu ani nedošlo), Indie, Vietnamu a Iráku přičemž bojově nasazena byla v průběhu Irácko-Iránské války s nulovými výsledky. Prakticky jediným bojovým úspěchem střely, který lze potvrdit, tak zůstává americký voják zabitý v roce 1991 natankovanou kořistní iráckou střelou Kh-28 (pravděpodobně iráckou variantou Kh-28 označovaným jako Nisan-28), který uhořel při nesprávném postupu při vyčerpávání okysličovadla z jeho nádrže v průběhu zneškodňování střely.

Protože se střela Kh-28 již od začátku jevila jako kolosální šlápnutí vedle, byly v roce 1972 v konkurenční konstrukční kanceláři Zvezda, zahájeny v rámci prací na nové, laserem naváděné protizemní řízené střele Kh-25 (NATO code: AS-10 Karen) a jejím protiradarovém derivátu Kh-25MR respektive Kh-27 (NATO code: AS-12 Kegler). Ta navázala konstrukčně na starší povelově navázenou střelu Kh-23, od níž zdědila nejen část svých proporcí a konstrukčního řešení ale také podstatně omezený dolet na pouhých 40km. V roce 1978 do výzbroje sovětského letectva zařazená střela Kh-25MP (analogicky označována jako Kh-27) jež tuto druhou generaci sovětských protiradarových střel reprezentuje má dvou anténní naváděcí hlavici určenou stejně jako Kh-23M proti PVO prostředkům MIM-14 a MIM-23 a jako novinka byl u ní zaveden datalink ke kontejneru BA-58 Vjuga programující před odpalem naváděcí hlavici. Pro svou jednoduchou konstrukci, snadnou ovladatelnost a solidní spolehlivost (omezenou bohužel neschopností střely pokračovat v útoku ve chvíli kdy nepřítel vyřadí cílový radiolokátor z vysílání) se dočkala značného rozšíření a modernizace na standart Kh-25MPU u kterého došlo k rozšíření možností sledování cílů a zvětšení odolnosti střely vůči rušení. Základní nedostatek střely, tedy nutnost útočícího letounu vlétnout před odpalem do bojového prostoru cílového systému PVO však zůstal touto modernizací nevyřešen.

To však již nazrál čas těžkých protiradarových střel s podstatně ničivějšími účinky. S perspektivou vývoje amerického PVO systému MIM-104 Patriot vzešla potřeba střel s podstatně větším doletem, účinností a především ničivostí. Jako první tak byla uvedena střela Kh-58 (NATO code AS-11 Kilter) jíž si konstrukční kancelář Raduga vylepšila reputaci pošramocenou neúspěšnou střelou Kh-23. Tato již byla vyvíjena přímo pro letouny Su-17/22 verzí M3 a M4 a Su-24 z nichž první je nesou v počtu dvou kusů na podtrupových závěsnících doplněné o kontejner BA-58 Vjuga a druhé v počtu 2-4 kusů (dva na centroplánových a dva na podtrupových závěsnících) spolu s kontejnery L-086A Fantasmagorja-A respektive L-086B Fantasmagorija B na centrálním závěsníku. Kh-58 se stala hrozivou zbraní s dostřelem až 200 km a možností nést mimo standardní trhavé či submuniční hlavice i termobarické a taktické nukleární hlavice určené k vyřazování i rozsáhlejších systémů nepřátelské PVO včetně Patriotu uvedeného pouhý rok před zavedením Kh-58 do výzbroje sovětského letectva. Střela byla postupně modernizována na standart Kh-58U s prodlouženým doletem a Kh-58UŠEa Kh-58UŠKE jež jednak modernizují naváděcí systém a zodolňují jej vůči rušení a druhak rozšiřují i možnosti typové kompatibility s dalšími letouny. Je tak možno je mimo řečených podvěsit na letouny MiG-25BM, Su-25TM/TK a Su-30MK.  Dokonce byly činěny snahy střelu přebudovat na protilodní střelu Kh-58A s aktivní naváděcí hlavicí nicméně tyto snahy byly opuštěny ve prospěch modernější a perspektivnější střely Kh-31A. Kh-58 nicméně zůstává páteřním typem protiradarových střel ruského letectva a je stále bojově používán – naposledy v roce 2008 kdy bylo větší množství těchto střel s dobrými výsledky nasazeno proti gruzínské PVO přičemž jako perličku lze uvést že jedna ze selhavších střel byla pro svou mohutnost později gruzínskou propagandou vydávána za havarovanou operačně taktickou raketu země-země OTR-21 Točka.

Protože se po úspěchu Kh-27 i pro druhou konstrukční kancelář Zvezda otevřela cesta k těžkým protiradarovým střelám, byly v roce 1975 zahájeny práce na jejím nástupci přičemž v souladu s upravenými požadavky VVS SSSR z roku 1978 bylo rozhodnuto zahájit simultánní práce na její protilodní variantě. Snahou konstruktérů přitom bylo dosažení maximální modularity takže střela je snadno přestavitelná v poli pouhou výměnou naváděcí a bojové hlavice.Na výběr přitom jsou hlavice ARGSN-31 pro protilodní Kh-31A a PRGS-4VP, PRGS-5VP a PRGS-6VP pro Kh-31P. Hlavice jsou tvarově shodné a liší se pouze délkou.Poměrně unikátně byl konstruktéry ve spolupráci s OKB Suchoj vyřešen pohonný systém jež je dvoustupňový a kombinuje startovací prachový raketový urychlovací motor jež střelu po odpálení urychluje na rychlost M1,8 načež je odhozen spolu s krytkami čtyř vstupů vzduchu k motorům na vřetenech po obvodě střely a střela zažehává náporový motor jež ji dále urychluje až na rychlost M4,5 při letu po výškové parabole (u Kh-31A je vzhledem k letu v malé výšce letovou rychlostí jen rychlost M2,7).Střela byla po státních zkouškách které probíhaly jak pro samotnou střelu tak pro jednotliví hlavice v letech 1982-1988 zařazena do výroby v roce 1987 (Kh-31A v roce 1990) a v roce 1991 uvolněna i pro export. Pro její velmi dobré kvality o střelu projevila zájem americká firma Boeing, která ji v terčovém provedení kdy je bojová část nahrazena telemetrickými přístroji vyrábí pro US Navy pod označením MA-31 a Čína která ji bezlicenčně produkuje pod označením YJ-91.Celkem vzniklo deset variant střely Kh-31 a vzhledem k velmi perspektivní konstrukci lze očekávat že v budoucnu bude tato řada pokračovat.Jsou to varianty:

  • Kh-31A – hlavice AGGNS-31 protilodní s 90kg bojovou hlavicí 9M2120
  • Kh-31AD – varianta střely Kh-31A s delším doletem a 100kg bojovou hlavicí
  • Kh-31AM – modernizovaná střela Kh-31AD s novou naváděcí hlavicí RGS-31 a posílenou odolností vůči rušení
  • Kh-31P – hlavice PRGS-4VP, PRGS-5VP a PRGS-6VP, protiradarová s 90kg bojovou hlavicí
  • Kh-31PD – varianta střely Kh-31P s delším doletem a 100kg bojovou hlavicí
  • Kh-31PM – modernizovaná střela Kh-31PD s novou jednotnou širokopásmovou protiradarovou hlavicí  L130 s posílenou odolností vůči vnějšímu rušení
  • KR-1 – exportní varianta střely Kh-31P s jednotnou hlavicí K-112E přizpůsobenou dle čínských požadavků k akcím vůči radarům používaným Čínskou republikou
  • M-31 – terčová varianta střely Kh-31P bez bojové a naváděcí hlavice zaměněné za telemetrické přístroje, výroba Rusko
  • MA-31 – terčová varianta střely Kh-31P bez bojové a naváděcí hlavice zaměněné za telemetrické přístroje, výroba v licenci u firmy Boeing
  • YJ-91 – bezlicenčně vyráběná varianta střely KR-1 upravená pro čínské použití s jednodušší obsluhou a snadnějšími postupy pro změnu hlavic.
  • Pravděpodobně se vyvíjí i protilodní varianta.

Střela Kh-31 je svou konstrukcí snadno přizpůsobitelná pro nesení na kterémkoli letounu východní provenience. Operačně se používá/používala na letounech Su-17/22M4 (všechny verze ve 4 kusech, nutná modernizace M5 respektive individuální přizpůsobení použité například pro Vietnamskou republiku), Su-24M (všechny verze ve 4 kusech bez úprav),Su-25TM (Kh-31P/PD/PM ve dvou kusech bez úprav), Su-27SM (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-27UBM (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-30MKI (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-30MKK (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-30MK2 (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-32/34 (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), Su-35 (všechny verze ve 4 kusech bez úprav), MiG-27M (pouze Kh-31A ve 2 kusech), MiG-29SMT (všechny verze ve 2 kusech bez úprav), MiG-29K (všechny verze ve 2 kusech bez úprav). Terčové střely MA-31 se odpalují z upravených letounů F-4 Phantom.

Stavebnice:

Stavební díly se do rukou modelářům dostávají v sáčku přešitém kartonovým proužkem jako uzávěrou s logem výrobce a perokresbovým bokorysem . Uvnitř modelář nalezne 12 resinových nálitků s celkem 26 polyuretanovými díly, planžeta fotoleptaných dílů s celkem 56 díly, stavební návod a aršík s obtisky.

Polyuretanové díly jsou odlity velmi čistě s pěknými a jemnými detaily které se neztrácejí v žádném místě.Díly jsou rovněž prosty bublinek a kazů takže se modelář nemusí trápit s jejich začišťováním a časově i nervově náročnými opravami. Set umožňuje konstrukci dvojice střel Kh-31 a jejich adaptérů AKU-68 což pohodlně stačí k doplnění stavebnice libovolné stavebnice letounů z výše uvedeného soupisu. Střely jsou zpracovány skutečně velmi detailně (považme že na každou z nich připadá 11 resinových a 24 fotoleptaných dílů) a jejich sestavení je v některých detailech poměrně zajímavým oříškem (zejména třídílné stabilizátory a řídící plošky jsou dosti náročné na přesnou a trpělivou práci).

Práci zahájíme sestavením těla střely které je zkompletováno ze tří dílů a umožňuje výběr stavby buď Kh-31A s hlavicí ARGSN-nebo Kh-31P s hlavicí PRGS-4VP a to bez úprav délky odlitků. Pro variantu Kh-31P s hlavicemi PRGS-5VP (varianta 1) a PRGS-6VP (varianta 2) je nutno přední část střely zkrátit dle návodu. Míra tmelení zcela závisí zcela na přesnosti oddělení odlitků od nálitků a jejich začištění. Dělící roviny jsou mimo ryté spáry což umožňuje jejich snadné začištění bez následného přerývání. Vzhledem k faktu že hlavice střely je vůči tělu připojovaná šroubovým závitem, není nutné zásadněji hlídat geometrii při jejím připojování k tělesu střely nicméně zároveň je třeba mít na zřeteli fakt že servisní poklop by s ohledem na snadný přístup k diagnostice a programovací platformě měl být v horní polorovině střely.

Sestavení čtyř postranních modulů je z hlediska přesnosti nejnáročnější neboť je nutné hlídat jak jejich sklon vůči rovině tak i jejich následné správné sestavení v kříži na střele. Bohužel, tmelení dělících rovin se mi v tomto případě vyhnout nepodařilo. Řídící a stabilizační plošky jsou sestaveny každá ze tří leptaných dílů náročných především na přesnost (zejména prolisy na zadním páru by byly možná uživatelsky příjemnější vyleptané do leptu). Usazují se do zahloubení na resinových dílech což udržení geometrie dosti usnadní. Posledním krokem je dopracování leptaných manžet po stranách střel.Je nutné je konfrontovat s podklady neboť dle fotek se rozhodně neobjevují na všech střelách a to zejména novější produkce.

Zásadním úskalím stavebnice je zbarvení a finální zpracování střely. Stavebnice nabízí čtyři možnosti zbarvení – terč MA-31, cvičnou Kh-31P, pravděpodobně indickou Kh-31A a ostrou střelu Kh-31P. Pro tyto varianty jsou nabízeny jak popisky pro označení zemnících a podpěrných bodů tak číselné popisky včetně velmi užitečných číselných řad umožňujících postavit prakticky libovolnou střelu. Je ovšem zásadně důležité mít pro danou podobu střely pokud možno co nejdetailnější podklady protože jak vyplývá z fotografií, podoba a popisové varianty se liší nejen dle země služby, ale prakticky i střela od střely. Recenzní střela je jednou z ostrých bojových střel Kh-31P nasazených ruským letectvem v roce 2008 ve válce proti Gruzii v podvěsu z letounů Su-24. Zbarvení provedené akryly Agama bylo typováno dle filmových záběrů, avšak popisky byly původně použity ve shodě s návodem. Bohužel, jak jsem se následně dozvěděl na základě dotazu na ruské MO, chybně neboť použité střely jsou pro snížení RCS přestříkávány speciálním modro-šedým nátěrem bez obnovy popisek a čísel takže zbarvení bylo nutné následně korigovat do správné podoby.

Závěr:

Stavebnice střely Kh-31 je rozhodně velmi zajímavým a kvalitním počinem v dosud nepříliš probádaných vodách letecké výzbroje sovětského/ruského původu. Její stavba není s ohledem na nutnost zvýšené přesnosti zcela snadná, avšak je zvládnutelná a výsledek za tu trochu námahy rozhodně stojí, a to ať už střela poslouží jako podvěs na některou čtvrtkovou stavebnici (nabízí se kupříkladu stavebnice Su-24 z loňského roku) nebo jako solitér do vitriny. V každém případě lze střelu rozhodně doporučit.

Tomáš 'Raptor' Mařík

Redakce ModelWebu děkuje firmě Fru Fru Models za poskytnutý vzorek.
Autor děkuje kolegovi Petru "Chmellovi" Chmelíkovi za "in box" fotografie.

Rubrika Fru Fru Model, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.